V biblické knize Genesis je v 18. kapitole známá pasáž o smlouvání s Hospodinem, který se rozhodl ztrestat hříšná města Sodomu a Gomoru úplným zničením. Tu praotec Abraham osloví Hospodina otázkou: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je  a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“ (Gn 18,23 - 25).

Hospodin projeví ochotu kvůli padesáti spravedlivým odpustit celému městu. Ale Abraham si není tak docela jistý, jestli město disponuje tolika spravedlivými, a tak s nepřekonatelnou orientální technikou smlouvá a dotáhne to až k těm příslovečným deseti spravedlivým. Nakonec se ukáže, že ani tolik se jich nenašlo, města jsou zničena, ale Lot s rodinou mohou uprchnout (nemají se ohlížet, Lotova žena se ohlédla a stal se z ní, jak známo, solný sloup).

Málokterý text bible vypovídá tak zřetelně o povaze víry, ke které se židé a křesťané hlásí. Hospodin je Bůh, který se smilovává a který jedná podle práva. V takovém kontextu je trest důsledkem „svévolného“ jednání, takového, které nedbá milosrdenství a spravedlnosti, a nikoli aktem božské zvůle. Svévolník si svou temnou budoucnost připravuje sám. Text vyjadřuje i pochopení pro to, že hřích nebo ctnost nejsou jen záležitost individuální. Odpovědnost leží také na společenství, které v okamžiku, kdy převahy nabudou svévolníci, přestává být životaschopné a pak už někdy nezbývá, než odejít a začít znova.

Můj oblíbený teolog Ton Veerkamp definuje Boha následovně „Chápeme boha jako společenskou funkci (Funktionskategorie). Proto o Bohu nemluvíme esencialisticky, tedy ne jako o jakési „nejvyšší bytosti“. Bůh je to, co soustřeďuje všechny společenské vztahy závislosti.“ Pro Veerkampa není rozhodující otázkou, zda Bůh existuje, ale co v naší společnosti funguje jako Bůh.

Odpověď je nasnadě. Jsou to peníze. Bohužel Bůh-Peníze nefunguje jen ve společnosti, ale i v církvích, které by měly svědčit o živém Bohu, spravedlivém, milosrdném, osvobozujícím z pout sobectví i od útlaku a vykořisťování. Ano, mám na mysli tu ostudnou tzv. nápravu křivd, ty církevní restituce. Zákon vznikal pokoutně, jen zasvěcení věděli, co se chystá a i způsob jeho schvalování v noci, při zasedání sněmovny, které přesáhlo zákonnou dobu jednání, ukazuje, že tento zákon nesnese denní světlo.

A tak chvatný podpis smluv s jednotlivými církvemi, dřív než mohl rozhodnout Ústavní soud o tom, jestli vůbec takový zákon odpovídá právu, jen dosvědčuje, že aktéři si jsou velmi dobře vědomi, že jednají za hranicí práva, když už pomineme vůli lidu, kterému se poslanci zavázali sloužit. Ale na straně vlády a poslanců vládních stran už asi těžko přijde nějaká podlost, která by mohla ještě někoho překvapit.

Překvapit mohly jen církve. V případě církve římskokatolické by to byl zázrak, vždyť ta si toto požehnání od Boha-Peněz vymodlila a vyintrikovala. Příjemně překvapit mohly ostatní církve, které dostaly od katolíků svůdnou nabídku: když podpoříte naše nároky, tak pro vás taky něco kápne. I pak nastalo smlouvání — kolik komu, ale myslím, že Hospodina tím tenkrát neobtěžovali. Na mysli tane jiný biblický text, Matouš 4, 3 — 10, kde se píše o pokušeních, kterým byl vystaven Ježíš na počátku svého působení. Vypráví se, že mocí a bohatstvím ho pokoušel ďábel. Ale pokušitel přichází i v důstojné podobě, i sutanu si klidně navlékne aby byl salonfähig. A když jde o převzetí konkurenční firmy, tak se nesmí šetřit. Žádné drobné ale rovnou stovky milionů a miliardy, vždyť z cizího krev neteče.

Občas se v novinách objeví zpráva, že nějaký bezdomovec nebo dokonce nějaký slušný občan někde najde peníze, které mu nepatří a jde je vrátit. Hotová senzace v době, kdy vláda Boha-Peněz už se jeví jako totální. Z církví to dokázala jen Bratrská jednota baptistů. Jen toto malé společenství spravedlivých jednalo, jak se patří ve slušné společnosti , a jak by mělo být samozřejmé mezi těmi, kdo se hlásí k Ježíši Kristu. Vyváží to hanbu ostatních? Bude to stačit pro záchranu města? Hospodin ví. Kyrie eleison.