Porušování povinnosti při správě cizího majetku - § 255a tr. zákona

Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo z vědomé nedbalosti způsobí jinému značnou škodu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku. Trestem může být odnětí svobody až na šest měsíců, zákaz činnosti nebo peněžitý trest. V případě, že je uvedeným činem způsobena škoda velkého rozsahu, stanoví odst.2 uvedeného paragrafu možnost uložit trest odnětí svobody až na tři léta.

O jaké potrestání si koleduje pan Duka a spol.?

Velmi zajímavé bylo vystoupení biskupky CČSH Jany Šilerové v Hydeparku ČT. Zde je (můj) přepis části od 15. minuty (M - moderátor pořadu):
Š: (....) Moje církev, když to teď řeknu zjednoušeně, nikdy nikomu nic neukradla, přesto všechny peníze, které má teď dostat (a znovu řeknu, je to můj osobní názor) jsou v té sumě přehnané. Já nevím jestli je to úplatek (a teď mi vynadají všichni, i mí vlastní), protože je to přehnané, ta suma.
M.: Tzn nejenom pro římskokatolickou církev, ale i ty 3 mld, které dostane vaše církev?
Š: My jsme měli správně dostat 1,7 mld, dostaneme víc, já jsem u těch dohod nebyla, nevím proč nejenom naše církev, ale i jiné dostaly víc než měly - protože ani nám to nebylo vysvětleno...
M: Vy to považujete za úplatek ze strany vlády, ze strany..?
Š: To je ostré slovo, ale nevím proč jsme dostali víc. Já si myslím, že se museli taky na něčem dohodnout, já jsem u těch smluv nebyla a vím, že ta část, co nám nepřísluší si nárokovat, by měla být darována, ne státu, tomu bych nedala nic (...), ale věnovala bych to např. na charitní projekty všeho druhu...
(...)
M: Přesto, vy máte dojem, že ta částka je nějak nadhodnocená a nevychází z reálných předpokladů?
Š: Ano, a za to dostanu...

http://www.ceskatelevize.cz:8008/specialy/hydepark/22.2.2013/

Někde tuším na Britských listech jsem minulý týden četla, ale nemohu to zpětně dohledat, že smlouvy podepsané Nečasem s církvemi mohou být zneplatněny Ústavním soudem, pokud tento, když nazná na základě podaných žalob, že je zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi protiústavní a zruší jej, antedatuje rozsudek ke dni podání žalob (Karola Hrádely, VV a ČSSD), tedy před podepsání smluv.
Opravdu už nezbývá naděje a je třeba už jen čekat a čelit rekatolizaci naší vlasti?

Podle mě je to jen další krok na cestě k rozkladu tohoto státu a postupnému vytváření nového (soukromého) státu ve státě. A pokud se dnes někomu zdá možnost nové rekatolizace směšnou, podotýkám, že je docela dobře realizovatelná přes sociální oblast. Tu totiž stát bude zřejmě postupně opouštět a přesouvat ji na bedra římskokatolické církve; díky rozsáhlému majetku jako jediné schopné realizovat sociální služby pro široké vrstvy obyvatel. Nerada bych jim však křivdila, možná mají dobré úmysly, takže je docela možné, že až budeme potřebovat třeba do domova důchodců, nedopadneme nakonec jako žebrák v té Wolkerově baladě:

NE SAMÝM CHLEBEM...

Kdys ve večerním šeru
přibelhal ke klášteru
muž zbídačelý tuze
od hladu, zimy, chůze.

"Kdos na vrata nám tluče",
dí opat, zlostně bruče.
"Běž bratře Matyáši,
se podívat, kdo straší."

"Kdo jsi, jenž tlučeš do vrat?"
"Ach, pane, chléb! Mám hlad, hlad!
Ach dobrotivý Bože,
jen přes noc teplé lože!"

"Věříš-li v Krista Pána
a Maria že panna?"
Tu poutník dí: "I třeba,
jen dej mi kousek chleba!"

"A byl jsi u zpovědi?"
Zrak jeho smutně hledí.
"Ach přebolestný osud!
Já nebyl u ní dosud.

Já bydlil v dálných lesích
a snil jen o nebesích."
"Toť přetěžká věc, synu!"
"Ach, pane můj, vždyť hynu!"

"Teď dám ti požehnání
a až po zpovídání
ti rozhřešení dáno.
To bude zítra ráno.

Až přijmeš tělo Krista,
tvá duše bude čistá.
Tak vymodlíš si chleba
a všeho, čeho třeba.

Však nejsi čistý dosud,
běž proto trochu odsud!
Tam u zdi polož sebe
a opatruj tě nebe."

Pak brána bouchla zase.
Tu poutník pozvedá se.
Mráz poněkud jej zebe,
však - pochází též z nebe.

Mnich dobrý ráno přišel,
poutník jej nevyslyšel,
neb nebe v oné době
si vzalo duši k sobě.

Mnich poklonil se k zemi
a kříži potom třemi
se pokřižoval v líci
a šel to bratrům říci.

Tu hlasy v kapli steré
mu pěly "miserere".

nežijem "v zemi, kde zítra již znamená včera" (J.F. o SSSR), ale kde včera znamená zítra. Ale samozřejmě, je to naše vlastní vina.