Dejte mi peníze, zachráním kapitalismus

Saša Uhlová

Nejenomže kapitalismus selhává ve svých nejvyšších patrech tím, že uzurpuje moc, ale zdá se, jako by nefungoval ani ve svých patrech nejnižších: nabídka neví, po čem je poptávka.

Ještě jsem nikdy nežádala o grant, ale domnívám se, že právě nastal čas. Ukazuje se totiž, že kapitalismus se svými dogmaty o nabídce a poptávce a neviditelné ruce trhu nefunguje. Nejen ve světovém měřítku, ale ani v České republice. Je to způsobeno jistě mnoha faktory, zejména pak tím, že se rozhodovací procesy soustředí tam, kde je kapitál, ale určitě v tom bude hrát roli i skutečnost, že spotřebitelé pro samé existenční starosti se zaměstnáním, dluhy, exekutory a podobně nemají čas a energii se jako správní spotřebitelé chovat.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Vezměte si třeba takové hračky pro děti, které se mnohdy, byť je zakoupíme za poměrně velké peníze, ukáží hned po rozbalení jako nefunkční nebo se ve velmi krátké době rozbijí, protože jsou vyrobeny už z předem unaveného materiálu. Rodič dojat slzami svých dětí běží do obchodu reklamovat a pak rodina čeká měsíc, než jim hračku blahoskonně vymění. Toto je nutné opakovat několikrát, než se ukáže, že to nebyl nedostatek konkrétního výrobku, ale jakási chyba ve výrobě, a v obchodě vám vrátí peníze.

Kdo má ale energii na to, aby opakovaně uschovával všechny účty, jezdil do obchodu a pak hlídal termíny, ve kterých se hračky vrací? Tyto problémy se bohužel netýkají pouze hraček, jen jsou v tomto případě nejvíc bolestivé. Porouchaný spotřebič nepůsobí tolik neštěstí jako nefunkční dárek malému dítěti k vánocům. A navíc se nelze ubránit dojmu, že obchodníci postupují způsobem, který má zákazníky od kverulantského trvání na svých spotřebitelských právech co nejvíce odradit.

Nebo při návštěvě restaurace dostanete chuť na džus či víno, které byste si rádi naředili vodou. V některých zemích je standard, že vám k jídlu donesou točenou, tzv. kohoutkovou, vodu a tak byste rádi, aby vám ji obsluha k džusu donesla. V mnoha českých restauracích vám obsluha vysvětlí, že jim to zakázal majitel, nebo dokonce prý hygiena.

Balená voda, kterou vám nabízí, je navíc od firmy, která je výhradním dodavatelem daného podniku. A pokud tuto obchodní společnost zrovna nechcete podporovat v tom, že si od ní budete za velké peníze kupovat vodu v lahvích, může se stát, že vás to rozladí a zkazí vám to chuť k jídlu. K nespokojenosti může být ovšem důvodů mnohem více.

Co v případě jakéhokoli problému uděláte? Najíte se zde a řeknete si, že už tam nikdy nepůjdete. Existují sice webové stránky, kde si lidé vzájemně o ochotě donést na stůl obyčejnou vodu, podávají informace a jinde zas diskutují o kvalitě obsluhy, nicméně to zjevně k nápravě nestačí.

Také se vám může stát, že z nějakých důvodů máte vlastní vkus a nechcete se podřizovat módním trendům. Rádi byste nosili kalhoty do zvonu, jenže ejhle, prodávají se pouze mrkváče, které vám navíc tragicky nesluší. Boty se vám líbí s kulatými špičkami, ale tuto sezónu se prodávají zrovna do špičky. Můžete samozřejmě hledat, dokud nenajdete, ale třeba na to nemáte čas. Nebo máte možnost sdělit své představy prodavačce v bláhové naději, že o tom podá zprávu majiteli obchodu a ten bude urgovat výrobce, kteří to povědí svým módním návrhářům a vaše přání tak obletí celý svět.  

Spotřebitelských trablů existuje celá škála. Na několik tlustých knih by vydaly nejrůznější finty ve smlouvách spotřebitelských úvěrů nebo provozovatelů mobilních sítí. Lze k nim přistupovat různě. Můžete jako škarohlídi věčně jen nadávat, vzdychat a platit, můžete si však také říci, že je to vlastně jedno, protože věčné stěžovatelství je vlastnost nadmíru protivná a svou životní radost čerpat z toho, že žijeme ve svobodné společnosti a máme tu demokracii.

To bych přirozeně dělala já, jenže je mi líto kapitalismu i jeho dogmat, která selhávají. Proto si podám žádost o peníze, které mi uvolní ruce. Společnost, potažmo stát, EU, či nějaký bohulibý fond mi bude platit za to, že budu spotřebitelsky uvědomělá, nebudu muset docházet do zaměstnání a trápit se existenčními starostmi. Svou energii a čas napnu k vytváření zpětné vazby nabídce, která z nepochopitelných důvodů netuší, po čem je skutečně poptávka.

    Diskuse
    Trefa! Volný trh neví, po čem je poptávka. Pak to ale není skutečně volný trh. Jak já tomu rozumím, volný trh je právě tehdy, když nabídka odpovídá na poptávku. Jestliže nabídka neví, po čem je poptávka, není trh dost volný. Neměli bychom tedy překvapivě demonstrovat nikoliv za zkrocení ruky trhu, ale za její uvolnění?
    Respektive neměli bychom ho sami uvolňovat? Třeba tím, že každý lichý týden uspořádáme volný trh se starými hračkami a každý sudý týden volný trh se starými botami?
    July 7, 2012 v 6.32
    Ideální kapitalistický spotřebitel je přece ten, který svou poptávku přizpůsobuje nabídce. Lidé jsou patrně nedokonalí, když toho nejsou schopni. Jednou mi bylo řečeno v nějakém obchodě (tuším, že právě v obchodě s obuví), že výrobce počítá s průměrným spotřebitelem, který reaguje na módní trendy.
    July 7, 2012 v 10.9
    Zastaralá teorie
    O poptávku se staral ještě tak Keynes, Ronald Reagan zavedl ekonomiku strany nabídky. Její úspěch posléze vedl k uplatnění stejných principů i v politice, a proto dnes žijeme v demokracii strany nabídky. Demokraticky vybíráme z nabídky stran, ale naše poptávka, ta nikoho nezajímá.
    JK
    July 7, 2012 v 18.44
    Postkomunismus
    Mila pani Uhlova, Vas problem se nejmenuje kapitalismus, ale ta jeho podivna Postsocialisticka forma, ktera preziva u nas. Zajedte do nejake opravdu kapitalisticke zeme. Doporucuju USA. Vetsina obchodu ma prirozene "money back guarantee", tzn do triceti dnu vam zbozi vymeni nebo vrati penize, bez uctu, bez ptani a s usmevem. A v kazde restauraci vam bez reci jeste pred jidelnimlistkem polozi na stul dzban cerstve vody s ledem (zdarma, prirozene).
    PM
    July 7, 2012 v 22.56
    Postneoliberalisnus
    milá pani Uhlová, vše v dobré obrátí. Rotace volnou rukou konstruhovaných módních trendů brzy dosáhne takové frekvence, která umožní vašim estetickým nároků po krátkém sečkání plné konzumní uspokojení.
    Ovšem vodu z kohoutku bez poplatku je možné od volné ruky očekávat pouze v Mece a v USA - a to pouze v místech, které by měl pan Konvalinka upřesnit. Je totiž zcela anachroní považovat trh s pitnou vodou za nonprofit segment.
    JK
    July 7, 2012 v 23.31
    Voda zdarma
    Upřesnění pro p.Kopeckého: džbán vody k jídlu zdarma jsem v USA dostal úplně všude, kde jsem kdy byl (státy New York, Maryland, Massachusets, Arizona, New Mexico, Kalifornie).
    Dobrá zpráva je, že takových restaurací přibývá i u nás. Můj iPhone má aplikaci, která mi takové restaurace ukáže na mapě podle místa, kde právě jsem. Lidi tam chodí, majitel vydělává, voda zkohoutku zadarmo se mu vyplatí. Kapitalismus je skvělej.
    JK
    July 7, 2012 v 23.38
    upřesnění
    pardon-pro pana Petráska.
    July 8, 2012 v 8.59
    Problémem kapitalismu je to, že zaměstnanci nejsou dostatečně zainteresováni na tom, aby firma prosperovala. Často jediný přínos, který z toho mají je ten, že nedostanou vyhazov. "Nedostat vyhazov" nemůže být pro všechny dostatečnou hnací silou k výkonu. Navíc energie těch, kteří jsou nezaměstnaní, je zcela nevyužitá a přichází nazmar, zatímco kapitalismus je posedlý snahou o využití nějaké jiné energie, než jakou je lidská pracovní síla (stroje, technika a pod.)
    PM
    July 8, 2012 v 16.56
    Děkuji panu Konvalinkovi za dobrou zprávu
    o rozmachu sociálního kapitalismu dnes. Zatím se ale musím vypořádávat - mj jsa bez iPhonu s aplikací - se zastaralými neoliberálními poměry a platit i v lidových stravovnách za kohoutkovou.
    July 8, 2012 v 18.37
    Zóna fungujícího kapitalismu
    Voda zdarma v restauracích samozřejmě nemá nic společného s právem všech lidí na přístup k pitné vodě, je to jen vstřícná služba lepších restaurací ve vyspělých zemích pro platící zákazníky. Svědčí-li Jan Konvalinka o tom, že v restauracích, které on navštěvuje, o spokojenost zákazníků dbají, nemá smysl mu v diskusi k článku o vztahu nabídky ke koupěschopné poptávce předhazovat děti, které někde v Africe umírají žízní.

    Slyšel jsem, pravda, kdysi cosi o lepších restauracích v západní Evropě, kde na každém stole stojí mísa chleba a džbán vody, a pokud i do takové restaurace přijde vandrák, který jen sní kus chleba, zapije jej vodou a bez placení odejde, nikdo mu v tom nebrání. Jestli to ale nebyla jen legenda, bylo to v době, kdy ještě existoval socialistický blok, kapitalisté se měli čeho bát a západní Evropa měla sociální stát. Dnes je těch vandráků čím dál víc, lepší restaurace by je neuživily, a navíc by jim ti vandráci odpuzovali platící zákazníky, protože jsou čím dál špinavější, smrdutější a mají i čím dál horší mravy. Společnost hrubne.

    Většina čtenářů, autorů a diskutérů Deníku Referendum má pravděpodobně informace, ne-li přímo zkušenosti, především z nižších vrstev společnosti, tam zdola, kde kapitalismus drtí lidi. Z USA vidíme, spíše než restaurace s karafou vody zdarma na stole, stanová městečka po prasklé hypoteční bublině, prázdné chátrající domy zabavené bankami, které nemá kdo koupit, davy lidí bez zdravotního pojištění, fronty na potravinové poukázky, ve kterých stojí i zaměstnaní lidé, nebo věznice přeplněné lidmi, pro které státu přišlo příliš drahé stavět školy. Kromě toho sledujeme zprávy z horních sfér, kde vládne socialismus pro vyvolené: ztráty spekulantů platí stát, a jak psal už C. N. Parkinson, kdo si půjčuje miliardy, splácet je nemusí (což teď nedávno přestalo platit pro státy).

    Jan Konvalinka svědčí o tom, že někde mezi hroutícími se spodními patry společnosti a výšinami socialismu pro bohaté existuje i zóna fungujícího kapitalismu. Najdeme ji zřejmě někde kolem luxusních hotelů, ve kterých se pořádají vědecké konference. A je přístupná vědcům, aspoň některým. Nevím, zda i těm, kteří na konci druhého postdoktorandského pobytu rozesílají do světa na adresy opsané z odborných článků žádosti o třetí postdoktorandské místo, zvlášť jestli musí splácet studentskou půjčku. A nevím, zda ta zpráva vůbec něco znamená, natož pak co.

    Je to dobrá zpráva? A není to nakonec výzva k revoluci? Není to lákadlo pro ty dole, že kdyby se vrhli na ty nahoře, kdyby jim sebrali jejich peníze, které se jim pod ochranou států samy množí, a rozdělili si je mezi sebou, dostali by se možná do té báječné střední zóny a mohli se stát zákazníky ve fungujícím kapitalismu, kde nabídka dbá o poptávku?
    + Další komentáře