Nedovolme zavřít školní jídelny!

Joanna Erbel

Školní jídelny jsou pro děti místem, ve kterém si mohou dát levné teplé jídlo. Když bojujeme o mléčné bary, neměli bychom zapomínat ani na školní jídelny. Třetí díl příběhu o varšavském mléčném baru ale přináší i jednu dobrou zprávu.

Předminulé pondělí, 5. března 2012, proběhla Varšavou dobrá zpráva. Občanské otevření uzavřeného baru Prasowy, které se odehrálo 19. prosince 2011, přineslo výsledek! Vedení varšavské čtvrti Śródmieście se rozhodlo vypsat přizpůsobené výběrové řízení na prostory v Marszałkowské ulici 10/16. Podle rozhodnutí rady městské části mají být prostory místem přátelským k obyvatelům Varšavy, tedy mají být uzpůsobeny pro postižené, kočárky i rodiče s dětmi. Budoucí „bar“ má fungovat na podobném principu jako dnes módní klubové kavárny: budou v něm k dispozici noviny i bezplatná wi-fi, ale bude levnější. Aby byla skutečně vybrána ta nejlepší nabídka pro obyvatele a obyvatelky Varšavy, byli o konzultaci požádáni mj. obránci baru Prasowy, provozovatelé podobných podniků, finanční ředitelství (coby instituce dohlížející na provoz mléčných barů) i radní městské části.

Rozhodnutí vedení čtvrti Śródmieście je bezpochyby přelomem, který potěší široký okruh obyvatel. Nepůjde ale o všechny. Proti výběrovému řízení protestuje Kamil Hagemajer, majitel nově otevřeného baru Mleczarnia (Mlékárna), který se nachází na ulici Bagatela, nedaleko baru Prasowy. Přizpůsobené výběrové řízení a nízký nájem podle něj porušují pravidla konkurenčního prostředí. Vedení města naštěstí pomalu přestává věřit, že je to právě volná ruka trhu, která nám zajistí kvalitní veřejný prostor.

I když je rozhodnutí o přizpůsobeném výběrovém řízení bezpochyby velkým úspěchem společenské mobilizace, tak — jak zdůrazňují obránci a obránkyně Prasowého — jeden znovuzískaný mléčný bar město nezmění. Jde o krok správným směrem, ale přesto o precedent, který logiku přemýšlení o městě nezmění. Ačkoli se vedení Varšavy (a jiných měst) občas rozhodnou pro ústupky ve prospěch tzv. občanské společnosti, stále přemýšlejí o městě jako o firmě. Tím, o co jde především, je ekonomické hledisko, jenž vede k redukci výdajů a hledání úspor (obvykle na úkor nejchudších). Na základě této logiky se privatizují městské podniky (např. teplárenský SPEC ve Varšavě nebo ZwiK, lodžské vodovody a kanalizace), zvyšují se ceny jízdenek, zavírají se školy, jesle a nařizují hromadná vystěhování.

Dalším krokem majícím za cíl zachraňovat městské rozpočty napjaté kvůli investicím do sportovní infrastruktury je likvidace školních jídelen. V tomto roce zprivatizují varšavské čtvrti kuchyně v 66 školách; v důsledku toho ztratí práci okolo 180 lidí. Čtvrti odhadují, že mohou na likvidaci jídelen ušetřit od dvou milionů zlotých (např. ve čtvrti Bemowo) do 7,5 milionu (jako v případě Motokowa, kde je škol nejvíce). Ne všude ale podpis smlouvy s externím dodavatelem vede k úsporám — stává se totiž, že v důsledku privatizace vzrostou ceny jídel o 30 %.

Pokud mizení školních jídelen nevede přímo k propouštění kuchařů a kuchařek, přináší citelné snížení standardů práce. Zatímco ve školní jídelně lze ještě počítat s regulérním pracovním místem a sociální ochranou, v případě cateringu bude převažovat spíše zaměstnávání na živnostenský list nebo práce na dohodu. Úspory na školních jídelnách možná vypadají dobře vyčíslené v rozpočtech škol, ale dopadají na ty nejchudší, mezi které patří právě školní kuchařky a kuchaři.

Proti rozhodnutí o privatizaci jídelen protestují ředitelé škol, pracovníci školních jídelen i rodiče. Právě rodiče se bojí, že klesne kvalita jídla, protože nad externí firmou nebude dostatečná kontrola. Dnes je jídlo v řadě škol připravováno z čerstvých surovin a přímo z hrnce míří na talíř. Není potřeba ho nikam převážet nebo opakovaně ohřívat. To je důležité zejména proto, že pro chudší děti je školní oběd často jediným plnohodnotným jídlem za den. A neměli bychom šetřit na jejich zdraví.

Školní jídelny jsou pro děti tím, čím jsou pro dospělé kantýny a mléčné bary. Místem, ve kterém si mohou dát levné teplé jídlo. Když bojujeme o mléčné bary, neměli bychom zapomínat ani na školní jídelny. Zvlášť nyní, když můžeme mít dojem, že přizpůsobená výběrová řízení na mléčné bary a kulturní prostory jsou důkazem, že je čím dál lépe. Stop privatizaci a šetření na úkor zdraví těch nejslabších.

Text Nie pozwólmy zamknąć szkolnych stołówek!  publikovala 12. března 2012 varšavská Krytyka Polityczna.