Ernst Hillebrand je vedoucím referátu střední a východní Evropy berlínského ústředí Friedrich-Ebert-Stiftung. Českou republiku navštívil o uplynulém víkendu na pozvání organizátorů Akademie sociální demokracie. Ve své přednášce se Hillebrand věnoval jednak budoucnosti sociálně demokratických stran, a jednak evropské integraci. Projekt tzv. třetí cesty považuje ve shodě s hlavním proudem evropské sociálně demokratické debaty za vyčerpaný. Následující text je výběrovým shrnutím jeho přednášky. Jeho cílem není s řečníkem polemizovat.

Sociální demokracie si Hillebrand do budoucna představuje jako menší až středně velké strany. Přístup k moci podle něj budou mít především v koalicích napříč spektrem systémových stran. Koaliční partneři tak budou pocházet jak z prostředí levicově liberálních zelených, tak i ze stran napravo od středu, jak je tomu v Německu nebo v Rakousku. Mimo koaliční spolupráci budou stát pravicově a levicově populistické formace.

Sociální demokracie podle Hillebranda musejí do budoucna počítat s tím, že budou spíše menšími, nejlépe středně velkými stranami. Podle Hillebranda mají asi 13 % kmenových voličů a asi 13 % voličů, na které se lze spolehnout více méně. Pod heslem „Je lépe být důvěryhodný pro některé než nedůvěryhodný pro všechny.“ by si pak sociálně demokratické strany podle Hillebranda měly vybrat skupiny voličů, které chtějí reprezentovat. A smířit se s tím, že některé voličské skupiny sociální demokracii prostě volit nebudou.

Evropské sociální demokracie podle Hillebranda doplácejí na skutečnost, že se jim nepodařilo zmírnit sociální rozdíly ve společnosti ve prospěch vlastních voličů (Velká Británie). V zásadě neúspěšná byla jejich snaha snižovat míru nezaměstnanosti mezi mladými (Španělsko). Jako příklad nelze použít ani vysoké školy. Sociální rozdíly totiž konzervují (Francie), místo toho aby je pomáhaly stírat.