Přišel čas pokusit se přimět Klause k rezignaci

Jakub Patočka

Sešly se dva děje: společnost procitá k vědomí, že v dosavadním směřování nechce pokračovat, Klausova bezostyšnost, se kterou současné směřování k úpadku ztělesňuje, už jen těžko může dosáhnout ještě hlubšího dna.

Jako nástroj k odvolání prezidenta je česká ústava dosti nepraktická. V euforii po listopadové revoluci, kdy Husáka vystřídal Havel, si ústavodárné kruhy neuměly příliš představit, že bychom mohli kdy pocítit potřebu prezidenta odvolat. Ústava tak nevybavila československou potažmo českou politickou kulturu žádným nástrojem, který by byl obdobou amerického impeachmentu.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Máme jen relativně brutální nástroj spočívající v obvinění prezidenta z velezrady, jež by ho pohnalo před Ústavní soud, který ovšem vzniká z prezidentových návrhů. Přesto má smysl pokusit se nyní i tuto metodu uplatnit.

Je vcelku očividné, že Václav Klaus svým počínáním svou vlast zrazuje. Od dětinského popírání změn klimatu, jednoho z nejvážnějších problémů současnosti nezpochybnitelně doloženého vědou o dost exaktnější, nežli je ekonomie, přes důslednou snahu o destrukci evropské integrace, až po eskapády, jako byla krádež pera v Chile, soubor nesnášenlivých podivínů, jimiž se na Hradě obklopil, či udílení milostí evidentním gaunerům: o důkazy, že na Hradě máme hluboce vadnou osobnost, není nouze.

Klaus zosobňuje tendence, které českou společnost přivedly do hluboké krize, v níž dnes vězí. Sprosté nadřazení tržních pravidel všem oblastem společenského života je jeho projekt, jehož plody sklízíme v obchodování s akademickými tituly, v čistě marketingových perverzích demokratické politiky, jakou jsou Věci veřejné se svou sbírkou nezapomenutelných politiků, i například v současném ataku na akademické svobody. Že Klaus protiústavně převzal záštitu právě nad Josefem Dobešem není ani trochu náhoda.

Pokud se jedná o podřizování demokratické politiky tržním zákonům džungle, Klaus jde příkladem. Nestoudné obchodování s milostmi, záštiplný odpor k jakékoli formě demokratické regulace, ba už sám způsob, jakým se do své funkce podvakrát prodral, kdy se potřebné hlasy, kterých bylo vždy přes 50 %, ale ani jednou přes 51 %, získávaly korupcí a zastrašováním, je nutné při každé příležitosti připomínat.

Nic z těchto dobrých důvodů, které občanská veřejnost může legitimně prožívat jako velké zrazování, ale k podání kloudného návrhu na odvolání prezidenta nepostačuje. Logika ústavního práva je bohužel často pronikavě odlišná od logiky občanské.

Přesto se dnes už i část parlamentní politiky zamýšlí nad možnostmi, jak Klausovu další účinkování v roli prezidenta konfrontovat. V rychlém sledu se objevily úvahy, že by bylo namístě vyzvat Klause k rezignaci (Lubomír Zaorálek), pohnat ho před ústavní soud kvůli neústavnímu odmítání podepsat mezinárodní úmluvu schválenou oběma komorami parlamentu (Jiří Dienstbier), či dokonce ho kvůli chronickému nerespektování Ústavy obžalovat z velezrady (Petr Pithart). A přesně o to všechno je vhodné se nyní pokusit.

Nejedná se totiž pouze, ba ani především, o praktickou uskutečnitelnost těchto idejí. Základní účinek všech těchto kroků spočívá v tom, že by Klause velkou měrou zbavovaly podstatné části jeho legitimity a zužovaly politický prostor, v němž bude moci působit on sám i politické ideje, s nimiž je svázán.

Dodnes člověk tu a tam narazí na popletu i v prostředích, kde by to ani náhodou nečekal, který je schopen mudrovat o tom, že Klaus má i své lepší stránky, že přece se konec konců tolik neliší od Havla, že je osobností spjatou s revolučním étosem roku 1989. Tyto maloměšťácké sentimenty pěkně popsal před týdnem Oto Novotný a během něj je pak prakticky manifestoval svou povážlivou neloajalitou ke svým vlastním lidem hejtman Hašek, který se Klausovi omluvil za vcelku krotký výpad zveřejněný na webových stránkách. Ejhle, sociální demokrat ze staročeské školy; už Haškův jmenovec nás přece učil, že „císařpán je zkrátka náš, ať je jakej chce“.

Je opravdu velkou zkouškou trpělivosti vysvětlovat znovu a znovu, že nemnoho a navíc zřídka se projevujících Klausových lepších stránek nemůže vyvážit nakažlivě ponurou podstatu jeho politického působení, že stavět ho naroveň s Havlem je vytříbeným projevem politické zaslepenosti a nevkusu a řadit ho k mužům listopadu 1989 je sice správné, ale pouze jako někoho, kdo se do tohoto prostředí vetřel a kdo je zneužil pro svůj osobní vzestup a prosazení nacionálně-konzervativního programu, který je protichůdný k původnímu humanitně-demokratickému politickému programu československého disentu i strůjců sametové revoluce.

Potřebnou dehonestaci Klause by usnadnilo, kdyby pozbyl co nejvíce  z tatíčkovských atributů spjatých s tím, že již po dekádu obývá Pražský hrad. Orientaci by to usnadnilo i hejtmanu Haškovi. Rezidua rakušáctví v mnohých z nás vedou k plytkému uctívání formální autority, ačkoli skutečný obsah k tomu neskýtá už pražádný základ. Právě proto není zbytečné, i když se Klausův čas ve funkci již sympaticky krátí, využít jej ještě k co nejnepřehlédnutelnější snaze z Hradu ho dostat.

V tomto případě beze zbytku platí, že sama cesta je důležitější nežli cíl, že ona sama je cílem. Klause se patrně k rezignaci přimět nepodaří: ve svém oportunismu se bude svého postavení držet zuby nehty. Možná se ani nepodaří shromáždit dost velkou sílu k podání žaloby pro velezradu. Ale důležité je pokusit se k oběma krokům vytvořit co nejsilnější občanský tlak.

Opravdu to není malichernost, ale podstatná část zápasu o tvář budoucí české politické kultury. Úplně jiný vliv bude mít Klaus ve svém dalším působení na českou společnost jako bývalý prezident, pokud k této jeho charakteristice bude vždy možné dodat: „vyzvaný občanskou veřejností k rezignaci“, či dokonce „skupinou senátorů obžalovaný z velezrady“, než by mu zůstal, pokud bychom se nyní k žádným takovým akcím zmobilizovat nedokázali.

Jak občanská výzva Klausovi k rezignaci za všechny ostudy, které již natropil, adresovaná na Pražský hrad, tak apel adresovaný senátorům, aby jej zažalovali nejen pro odpírání podpisu jedné smlouvy, nýbrž pro velezradu spočívající v chronickém porušování ústavy, čili ve zrazování slibu, který složil, když se funkce ujímal, by měly jak pro občanskou společnost tak pro budoucnost tuzemské politické kultury nespočet kladných účinků.

A je to jedno z výborných témat, na němž lze prakticky testovat možnosti spolupráce mezi občanskými iniciativami a parlamentní politikou. Atmosféra pro takové kroky, nyní tak příznivě rozjitřená svobodomyslným duchem protestů akademických obcí, bude v čase, který Klausovi na Hradě ještě zbývá, už těžko kdy příznivější.

    Diskuse
    PL
    March 2, 2012 v 15.26
    ano, to odvolávání je chytře načasováno, ale Klaus uměl také chytře vypouštět druhým rybníky, či spíše klauzy
    March 2, 2012 v 20.36
    Velezrada
    No, nejprve by se asi muselo psát, vysvětlovat a přít se o významu a užití pojmu velezrada tak často a tak intenzivně, aby se vrátil do běžné češtiny a to mi připadá těžko splnitelný úkol (Chceme mít takový pojem v běžné češtině?). Velezrada zní podobně jako vlastizrada a kdyby s tím někdo začal, obhájci a příznivci K. by hned začali křičet, že jeho nepřátelé a odpůrci chtějí znovu zavádět 50. léta. Velezrádné je však jistě nerespektování Ústavy a také narušování našich přátelských vztahů k zemím EU a zvláště EU samého. No, moc reálné mi to nepřipadá (jedině kdyby se zpětně začalo mnohem více psát o krádežích, podvodech a tunelování v 90.letech), jsem však zastáncem pohotovější a ostřejší kritiky K. problematických kroků. Zvláště si myslím, že studenti (K. parazité) by kritikou K. mohli cvičit a tříbit svého ducha. Lepší než vyhlašovat, že chceme, aby rezignoval, by bylo kritizovat ho tak systematicky a důsledně, aby si sám přál už skončit! V podstatě strachem z diskuse se studenty na MU to už začalo.
    LV
    March 2, 2012 v 21.22
    Souhlasím s panem Šimsou.
    Zatímco celý ten složitý politický, legislativně nejistý, zato jistě zpochybnitelný proces by trval podle všeho asi déle, než skončí Klausův mandát, to jak se v posledních týdnech mění všeobecný diskurs a pohled na něj, skýtá jakousi naději, že bychom se ho snad konečně mohli příští rok zbavit.
    Klaus vždy sledoval trendy a nálady ve společnosti (a uměl rychle reagovat). V poslední době se zdá, že ho politické instinkty už tak dobře nevedou, alespoň několika posledními kroky a vzkazy prokázal, že jeho umění populismu je mimo realitu. Přestává dominovat v rozpravě a již neurčuje témata. To je velmi důležité. Tou směšnou formou konfrontace se studenty také ztratil část autority, kdy se jako politik vyznačoval odvahou jít do přímé a ostré konfrontace s protivníkem. Vše se za pár týdnů může zapomenout, ale nyní udělal několik strategických chyb (které se nakumulovaly shodou okolností do poměrně krátké doby). Jako personifikace korupce, tunelování a mizerného hospodaření bude mít pozici těžší a těžší.
    A to ho oslabuje nejvíc.
    Složitý politický proces s nejistým výsledkem ho naopak může posílit.

    PH
    March 2, 2012 v 22.47
    Pane Vodičko,
    je to, dle mého názoru, omyl, že Klaus se "vyznačoval odvahou jít do přímé a ostré konfrontace s protivníkem." On si vždy připravil dostatečné krytí, aby nemusel jít do přímé a ostré konfrontace. Využil postkomunisticko-materialistického hladu po 89. roce a vítězil tak dlouho až do "balíčků" v 97 roce (a v podstatě jeho ideologie nešpinavých peněz trvá). Vím, že sami jeho spolustraníci mu vyčítali, že nejde do diskusí s oponenty - on to však nepotřeboval a jistě ani nechtěl. Nikdy nebyl a ani není demokrat, je to autokrat, který by skončil v diktátorské lóži, pokud by mu byl dopřán dostatečný prostor a čas.
    Divím se, že senátoři a ČSSD otáleli tak dlouho s ústavní žalobou, že by to bylo v souvislosti až s krajskými volbami?
    PM
    March 2, 2012 v 23.12
    K výzvě k odchodu z funkce presidenta stačí
    nedodržování ústavy - tedy pár dokladů o zvýhodňování zájmů jeho přátel, nemluvě o obchodu s milostmi, a poté jen tvrdošíjná mediální insistace.
    Jenže která media jsou schopna pokládat nedodržování ústavy panem presidentem za protiústavní?
    S velezradou bych vyčkal dob válečných......pomyslel jsem si.
    PL
    March 3, 2012 v 0.36
    výklad
    no, velezrada je jen slovo, nezáleží co komu implikuje, ale jak je (a ono je) definováno v dnešní platné legislativě -- jsem teď již poučen milou slečnou Kateřinou K. o své (chabé?) mentalitě, tak se držím jejího doporučení o respektu k platným zákonům...
    JG
    March 3, 2012 v 0.56
    hlavně neodvolat
    Houbeles - česká pravice (tedy ta její příčetnější část) si ráda udělá z čím dál komičtějšího Klause obětního beránka a bude se tvářit, že je naráz čistá. A Klaus vyhozený dveřmi se opět vrátí oknem jako národní mučedník. Skutečný problém přece není tato soukromá figura, ale klausismus jako vidění světa. Jen ať se oboje spolu vydusí - mitgefängen mitgehängen.
    March 3, 2012 v 1.36
    Ne
    Ačkoliv v podstatě se vším souhlasím, jedna věc je důležitější než předčasné "odvolání" Klause (navíc hrozí syndrom Mečiar - zrada otce národa): Klaus touží být zapsán v dějinách země positivně. Pakliže by se mu to jeho metodami podařilo, to by byla teprve prohra.
    FJ
    March 3, 2012 v 9.20
    problém, je....
    že se prezidentem neměl nikdy stát a nevinných stran je jen málo, ve smyslu první i druhé volby se vyznamenali všichni.Co bych teda nedal nikdy za jméno případnému synovi je jméno Václav, a to ne jen kvůli Klausovi.
    PM
    March 3, 2012 v 10.56
    pravice částečně příčetná
    se již delší dobu skrývá za averzí vůči panu prezidentovi a když dojde na lámání chleba dokáže se za pana presidenta i červenat studem. Tedy spíše za sebe.
    A Klaus který vyjde hradní bránou jako pravý vlastenec k objasnění evropského patriotismu takjakotak nepřispěje.
    + Další komentáře