Přišel čas pokusit se přimět Klause k rezignaci
Jakub PatočkaSešly se dva děje: společnost procitá k vědomí, že v dosavadním směřování nechce pokračovat, Klausova bezostyšnost, se kterou současné směřování k úpadku ztělesňuje, už jen těžko může dosáhnout ještě hlubšího dna.
Jako nástroj k odvolání prezidenta je česká ústava dosti nepraktická. V euforii po listopadové revoluci, kdy Husáka vystřídal Havel, si ústavodárné kruhy neuměly příliš představit, že bychom mohli kdy pocítit potřebu prezidenta odvolat. Ústava tak nevybavila československou potažmo českou politickou kulturu žádným nástrojem, který by byl obdobou amerického impeachmentu.
Máme jen relativně brutální nástroj spočívající v obvinění prezidenta z velezrady, jež by ho pohnalo před Ústavní soud, který ovšem vzniká z prezidentových návrhů. Přesto má smysl pokusit se nyní i tuto metodu uplatnit.
Je vcelku očividné, že Václav Klaus svým počínáním svou vlast zrazuje. Od dětinského popírání změn klimatu, jednoho z nejvážnějších problémů současnosti nezpochybnitelně doloženého vědou o dost exaktnější, nežli je ekonomie, přes důslednou snahu o destrukci evropské integrace, až po eskapády, jako byla krádež pera v Chile, soubor nesnášenlivých podivínů, jimiž se na Hradě obklopil, či udílení milostí evidentním gaunerům: o důkazy, že na Hradě máme hluboce vadnou osobnost, není nouze.
Klaus zosobňuje tendence, které českou společnost přivedly do hluboké krize, v níž dnes vězí. Sprosté nadřazení tržních pravidel všem oblastem společenského života je jeho projekt, jehož plody sklízíme v obchodování s akademickými tituly, v čistě marketingových perverzích demokratické politiky, jakou jsou Věci veřejné se svou sbírkou nezapomenutelných politiků, i například v současném ataku na akademické svobody. Že Klaus protiústavně převzal záštitu právě nad Josefem Dobešem není ani trochu náhoda.
Klaus vždy sledoval trendy a nálady ve společnosti (a uměl rychle reagovat). V poslední době se zdá, že ho politické instinkty už tak dobře nevedou, alespoň několika posledními kroky a vzkazy prokázal, že jeho umění populismu je mimo realitu. Přestává dominovat v rozpravě a již neurčuje témata. To je velmi důležité. Tou směšnou formou konfrontace se studenty také ztratil část autority, kdy se jako politik vyznačoval odvahou jít do přímé a ostré konfrontace s protivníkem. Vše se za pár týdnů může zapomenout, ale nyní udělal několik strategických chyb (které se nakumulovaly shodou okolností do poměrně krátké doby). Jako personifikace korupce, tunelování a mizerného hospodaření bude mít pozici těžší a těžší.
A to ho oslabuje nejvíc.
Složitý politický proces s nejistým výsledkem ho naopak může posílit.
Divím se, že senátoři a ČSSD otáleli tak dlouho s ústavní žalobou, že by to bylo v souvislosti až s krajskými volbami?
Jenže která media jsou schopna pokládat nedodržování ústavy panem presidentem za protiústavní?
S velezradou bych vyčkal dob válečných......pomyslel jsem si.
A Klaus který vyjde hradní bránou jako pravý vlastenec k objasnění evropského patriotismu takjakotak nepřispěje.
1. Spor o výklad prezidenstkých kompetencí, ohýbání ústavy atd. nepersonalisovat a posunout spíše do roviny právně-legislativní. Současný krok Senátu proto vidím jako krok správným směrem. Ústavní soud a státoprávní odborníci by měli mít rozhodující slovo a vymezit příštímu prezidentu pevnější mantinely.
2. Nedovolit, aby Klaus opět dominoval v českém politickém a ideologické diskursu. Upozorňovat na jeho logické lapsy, nesmysly, protimluvy atd.
3. Zdá se mi, že v této chvíli dominují "otázky sociální" a z logiky krize asi dominovat budou. Připomínat, nakolik klausismus je v tomto ohledu nikoli součástí globálního neoliberalimu, nýbrž regionálního postkomunismu.
4. Klaus jako personalizace postkomunistické korupce, tunelování atd.
5. Pro otázky sociální nezapomínat na otázky ekologické, neboť technokraté budou nacházet nové příležitosti jak nabídnout společnosti recepty na lepší budoucnost - na úkor životního prostředí.
Dalo by se pokračovat, ale alespoň tolik ve stručných heslech. Zdravím Vás.