Když v pátek krátce před polednem Poslanecká sněmovna hlasovala o přijetí nového zákona o ochraně ovzduší, bylo mi předem jasné, co bude následovat. Mediální humbuk. A také jsem nebyla na pochybách, kdo jej spustí. Hnutí Duha. A ejhle - stalo se!

Výkřiky typu „poslanci odpustili poplatky největším viníkům“ nebo „Sněmovna schválila půlmiliardový dar znečišťovatelům“ na sebe nenechaly dlouho čekat. Mohli jsme opakovaně sledovat, jak zcela bez pochopení podstaty a účinnosti ekonomických nástrojů typu poplatků se „velmi zasvěceně“ vyjadřují do medií zástupci Hnutí Duha, Greenpeace či bývalý stínový ministr životního prostředí za ČSSD Václav Zemek. Mediální zkratky, polopravdy i plně vyvinuté lži. To vše jsme dnes mohli slyšet i číst v souvislosti s novým zákonem o ochraně ovzduší.

Není to první případ, kdy zástupci některých ekologických organizací využívají mediální prostor pro zvýšení své vlastní „popularity“. Či spíše pseudopopularity. Nejde jim přitom ve skutečnosti o ochranu životního prostředí. Jediné, co sledují, je využít každou minutu prostoru, kterou jim česká média poskytnou. Dobře vědí, že média jim pomáhají zvyšovat jejich vliv, na základě kterého si mohou říci o více peněz.

Ukázkou čistého populismu je vedle toho poslanec Zemek. Podstatě konkrétních ustanovení zákona sice nerozumí, ve Výboru pro životní prostředí se k nim nijak nevyjadřoval, je mu však jasné, že za dobře zvolené heslo útočící na velké průmyslové podniky mu hodně lidí zatleská. Pochopitelně hlavně ti lidé, kteří o skutečné účinnosti poplatků v České republice mnoho nevědí. Stejně jako poslanec Zemek.

Bída českých médií se pak naplno projevila v pátečních večerních Událostech a komentářích na ČT24, kde nejenom přizvaný zdravotní expert, ale především moderátorka pořadu nedokázali ani po dvaceti minutách pochopit, že poplatek za znečištění ovzduší není ve skutečnosti nástroj ke snížení tohoto znečištění.

A že pokud chceme skutečně zlepšovat stav ovzduší v České republice, musíme zpřísňovat emisní limity a následně dobře kontrolovat jejich dodržování, nikoliv zvyšovat poplatky. U zdravotního experta mne nepřekvapuje, že nerozumí problematice ochrany ovzduší. U renomované novinářky mne naopak musí udivovat její špatná připravenost na diskutované téma.

Výsledkem pátečního jednání Poslanecké sněmovny tak je vedle několika mediálně hezky nafouknutých bublin skutečnost, že poplatky za znečišťování ovzduší budou ještě devět let plnit jeden pomyslný šuplíček pokladny Státního fondu životního prostředí. A můžeme jenom doufat, že budou alespoň částečně použity na ochranu životního prostředí v České republice a že tyto finanční prostředky ministři typu pana Kalouska „neodkloní“ někam úplně jinam.