Možná by bylo spíš na místě se zabývat tím, v čem selhaly strany naší vládnoucí koalice. Tato selhání mají totiž mnohem významnější důsledky...
"Správně by věta měla znít „od roku 2002 pravidelně snižující se obliba KSČM“, ale ruku na srdce, kdo z nás by nechtěl v Evropě vypadat lépe, že?"
Zde je zřejmě přání otcem myšlenky. Stačí se podívat na vývoj volebních preferencí anebo si přečíst např. http://zpravy.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/jaroslav-bican-vzestup-preferenci-kscm--958903

Já především doufám, že ten dopis otevře oči všem, kteří věřili tomu, že komunisté v roce 2011 jsou jiní, než komunisté dejme tomu v roce 1987. Že je to konec utopické představy, že tato strana může být ve vládě. Nebo že by vláda na její podpoře mohla stát. Strana, které nevadí koncentrační tábory, jež podporuje nejděsivější režim na této planetě, je nebezpečnou stranou. Čekal bych od levicových intelektuálů více kritiky tohoto dopisu.

Obyčejní komunisté mohou za Filipa asi tak jako obyčejní katolíci za Duku.

Pane Nováku,

selháváním stran vládní koalice se zabýváme poměrně často. Je to v tuto chvíli jistě prioritní téma. Nicméně ve chvíli, kdy budou volby a vyhraje levice (vyhraje-li), vyvstane otázka, jaká bude příští vláda. Půjdou sociální demokraté do koalice s KSČM? Nebo budou vládnout s jejich podporou?

Pokud se nestane tak ani tak, mohla by po volbách nastat patová situace. Je KSČM v současné podobě vhodným koaličním partnerem? Nebo by se měla reformovat? A je taková proměna vůbec možná? To jsou otázky, které je třeba si klást dřív, než nastane vyjednávání o podobě další vlády. Někdy je dobré předjímat události dopředu. Stejně tak, jako je dobré konstruktivně kritizovat ČSSD i ve chvíli, kdy je v opozici, byť se v tuto chvíli zdá, že vládní reformy představují to nejdůležitější téma. Nesmějí ale zůstat tématem jediným.

Je nakonec dobře, že se toto téma otevřelo. Pan Vojtěch Filip svým plačtivým dopískem dokázal demaskovat jednu věc, není komunistou. Postavil se za totalitní oligarchii, mafii. Naopak na devastované, vyhladovělé a hladomory trýzněné dělníky, v lágrech nucených prací, koncentrácích držené, bez slz na mraze plačící občany KLDR nevzpomněl.
Není to ale nic nového. Ve vztahu k Číně nedávno pronesl, že se jediná vyhnula „neoliberálním pokusům“. Dokáže někdo složit větší důkazy o tom, že Vojtěch Filip ztratil jakoukoliv soudnost? Chtěl bych ho vidět, frajera, jak si dává pracovní týden za pásem v Číně, chtěl bych ho vidět v KLDR, jak na mraze tleská nějaké mafiánské koloně, jak se hřeje z posledních sil u motoru autobusu, popijí sojové mléko, cvičí si „pláč“ na kamery, aby nebyl vyhozen z práce, aby nebyl deportován do lágru i s celou svou rodinou. Na režimu v KLDR není nic levicového, je to ostatně krásný důkaz toho, že „totalita“ není ani pravicová, ani levicová, je-li to totalita. Na Číně se dá naopak krásně ukázat, jak ten nejbrutálnější neoliberalismus, kapitalismus 19. stol. dokáže velmi „dobře“ fungovat právě v totalitních režimech.
Celou věc jsem v levicovém prostředí sondoval, diskutoval. Lidé, které považuji za komunisty, kterých si i jako sociální demokrat vážím jako partnerů do diskuse, s panem Filipem ostře nesouhlasí a klepou si na čelo, když slyší jeho od reality dělníků, od reality 99% odtržené papalášské traktátky.
Proto pevně věřím, že v KSČM je dostatek soudných, kteří už příště pana Filipa nebudou volit, tedy, že tam je dostatečný počet těch, kteří se dají pokládat za radikální, tedy ke kořenu jdoucí levici, a ne pouze za nějakou maketu, nějakou součást volební firmy KSČM.
Tedy, není to tak, že je něco definitivně, jak říká pan Erik Tabery, to opravdu ne. Naopak doufám, že pan Tabery zvedne jedno téma i z druhé strany spektra, jelikož nám pan nikým nevolený arcibiskup Duka začíná nabírat otevřeně fašizující směr.

Myslím, že pan Tabery se tu nesnaží diskutovat, dělá jen to, za co je placen. Někdy, jako v tomto případě, je to obvzláště čitelné. Vždy přece existovala snaha vrazit klín mezi možné spojence v táboře nepřátel. ČSSD by také ráda rozbila vládní koalici, ne že ne. Pak se hodí všechno. A jak je vidět i zde, zabírá to. Kondolenci přece neposílal jen Filip, vzhledem ke skutečnosti, že naše země má s KLDR diplomatické styky na vysoké úrovni, tak muselo kondolovat i MZV. Text jistě nebyl stejný jako Filipův, ale i tu se zřejmě musela akceptovat východní, konfucianistická/konfuciánská?/ dikce, která Evropana šokuje, což si pravice u Filipa vychutnala, mimochodem stejně, jako u kondolence rakouského presidenta.
Co se týká Filipova výroku " že bez KSČM „by levostředově orientované politické strany, zejména sociální demokracie, neváhaly vytvořit koalici s pravicovými stranami a zradit vlastní program",
je nutno jej vnímat jako výrok politika. Jako takový ví, čím přiláká levicové příznivce a zároveň přitlačí na ČSSD, aby se svého programu držela. Autor článku by zřejmě chtěl takovou "politiku" od KSČM, kdy by tato bezvýhradně podporovala ČSSD, a to i přes to, že ČSSD je vůči ní často kritičtější a přezíravější, než pravicové strany. To je ovšem od dospělého člověka dost naivní představa.
Volební preference KSČM, navzdory přání autora článku, rostou a vzhledem k nastávající recesi porostou i nadále. I když z toho nejsem odvázaný, je to lepší, než kdyby nespokojení přecházeli do tábora nácků. Uvažovat o možné povolební koalici se má vždy. U ČSSD by mělo být kritériem hlavně to, co by to přineslo jejím voličům a všem občanům této země a ne to, co se nelíbí pravici. Vždyť té ČSSD pořád účty skládat nemusí.

Pane Ševčíku, zde se přeci nejedná o to, co se líbí panu Taberymu nebo pravici! Předseda komunistické strany se svým dopisem přihlásil k blíženectví s režimem, který je zrůdný! Doufal jsem, že komunisté vylezou ze své bezpečné izolace, ale po tomhle si jen těžko umím představit jejich účast na vládě se sociální demokracií. Souhlasím ovšem s Lukášem, že se to netýká komunistů všech. Nicméně těsné spojenectví stalinistů a pragmatiků v KSČM ve mně moc naděje nevyvolává...

Ale jedná se o to pane Borziči, samozřejmě jedná. Jedná se o to už více jak 20 let. ČSSD, ačkoli by měla být už dávno dospělá, tancuje podle not pravice. No nedejbože, aby o ní Tabery napsal, že má něco společného s komunisty! Kritika od konkurentů v politickém boji nemá pro suverenní stranu velkou váhu, tak proč je ČSSD z ní tak vystrašená? Proč se i tu, kde by diskutující a autoři článků měli už tušit, jak se vede politický boj, dost velká skupina lidí nechá zmanipulovat pravicovou retorikou a a je schopna Filipa označit za architekta severokorejského režimu? To je přesně to, co pravice potřebuje, v tomhle tedy jasně zabodovala. A teď se na to zkuste podívat s chladnou hlavou. Filip není Grebeníček. Je to pragmatický politik, divočit tady s tím , že by byl neostalinista, to by neřekl ani Vondra. Ve svém textu se "přihlásil k blíženectví s režimem, který je zrůdný" tak, že napsal, že "pevně věří, že korejská Strana pracujících překoná nynější hluboký zármutek a bude i nadále vést statečný korejský lid k vítězství socialismu". Pokud bychom se pokusili o rozbor textu, tak jeho interpretace nevyzní zdaleka tak hrozně, jak se tu i levičáci děsí. Levice, jak jsem psal výše, by měla hodnotit situaci sama. Očekávat, že pravicoví novináři to s ní myslí dobře, je hloupoučké. Navíc v době, kdy se tu ode dneška rozjely další nezvratné neoliberální experimenty, které velmi sníží kvalitu života velké většině obyvatel, tu levice ztrácí čas provokací, vytvořenou v pravicové dílně. Čas, který by měla věnovat jiným, mnohem důležitějším tématům. A tohle je tím bodem pro pravici, proto tu Tabery zvoní na poplach.

Z reakcí - a to velmi umírněných a kultivovaných - příznivců levice na kondolenční list který předseda Filip údajně zaslal do KLDR, si lze udělat představu, co se bude dít v případě povolební spolupráce soc. dem. s komunisty. A zároveň i důvod, proč se toho vedení ČSSD stále bojí.

Čekal jsem, kdy si někdo konečně všimne, že to, co Vojtěch Filip poslal do Koreje, byla kondolence, a skutečně si ji přečte, pokud možno s přihlédnutím k diplomatickému protokolu a k asijské zdvořilosti. Než jsem si rozmyslel, kde a jak bych na to měl nejlépe upozornit, všiml si i upozornil Luděk Ševčík. Aspoň někdo; teď budu čekat, kdy to dojde těm, kteří byli upozorněni.

Ve výběru, zač Vojtěch Filip Kim Čong-ila chválí a co Dělnické straně Koreje přeje, http://blisty.cz/art/61600.html lze dokonce vidět požadavek, aby strana usilovala o štěstí korejského lidu a nepokoušela se vyvolat válku, i když to už bych asi zašel ve výkladu Filipových slov příliš daleko. Možná by měl zároveň napsat nekrolog Kim Čong-ila nebo svůj komentář k situaci v KLDR pro naše sdělovací prostředky, ale nevím, kdo by mu to zveřejnil. Vlastně ani nevím, zda se ve skutečnosti o nějaké takové vyjádření nepokusil.

O vývoji počtu voličů KSČM jsem od sociologa, který se volebními preferencemi zabývá, (omlouvám se za svou mizernou paměť na jména a vůbec na lidi) slyšel, že již delší čas s železnou pravidelností platí, že s každým procentem nezaměstnanosti vzroste podpora KSČM o 0,7%. Jen doufám, že o 0,3% neroste podpora neonacistů.

Principiálnost postojů mi schází hlavně u ČSSD, která se podílela na budování kapitalismu, ba i neoliberalismu, a dosud ne zcela zanedbatelnou měrou s kapitálem kolaboruje. U KSČM mi chybějí spíš vůbec nějaké postoje, zdá se mi příliš tichá, nevýrazná a pasivní; nejsem si ovšem jist, do jaké míry je tohle tím, kdo dělá zprávy.

Nevím, jestli zrovna to, v čem KSČM selhala, jsou zásadní věci, a nic jiného záasdní není. Mně před posledními volbami vyšla v dotazníku kohovolit.eu s KSČM zdaleka největší shoda (s velkými odstupy jsem měl na druhém místě Klíčové hnutí a na třetím ČSSD). Odpor k EU mě mrzí, ten považuji skutečně za zásadní chybu, konec konců odporuje i heslu: „Proletáři všech zemí, spojte se!‟ Volba Klause se mi taky nelíbila, připadá mi skoro jako jednání podle zásady „Čím hůře, tím lépe,‟ ale při hlubším zamyšlení v ní kupodivu nacházím i jakous takous logiku: Díky tomu, že Vladimir Putin přesně rozeznal Klausovu ješitnost, vyznamenal ho a omotal si ho kolem prstu, vyvažuje prezident Klaus aspoň částečně servilně proamerické postoje naší vlády. Většinou sice škodí a dělá nám mezinárodní ostudu, ale třeba tenkrát poslanci KSČM dospěli k závěru, že při omezených pravomocích českého prezidenta zas tak moc škody natropit nemůže, a nějak si udržet aspoň drobný odstup od USA nutně potřebujeme.

Tedy ještě jednou. Vojtěch Filip dokázal jediné, není komunistou. Naopak se postavil za oligarchii, oligarchii brutálního totalitního režimu, který masově likviduje obyvatelstvo vlastní země. Na tom není dál co rozvádět. Já tedy stojím za dělníky a rolníky KLDR a to je asi v kostce zásadní problém, který mám se salonním komunistou Filipem. Věřím, že už se na něj v KSČM vaří voda.

Trochu rozporné, nezdá se Vám. Nejprve Filip dokázal,že není komunistou, podruhé je komunistou,ovšem "salonním".
Už je to nuda, ta stále stejná figura:
... jsou skuteční, autentičtí komunisté, kterým jde "o dělníky a rolníky" a jsou zločinci, kteří se za komunisty vydávají.
A hlupáci jim to věří jen proto, že jsou to náhodou předsedové stran, které si říkají komunistické, anebo diktátoři v čele režimů, které se hlásí ke komunistické ideologii; obvykle také proto,že jsou s těmi skutečnými, autentickými komunisty v jedné a téže politické straně, i když ti autentičtí za ně mohou "jako katolíci za Duku".
Z takových nechápavých hlupáků se pak stávají antikomunisté a ani netuší, že naletěli ...

Nechci démonizovat KSČM a nepodezírám Vojtěcha Filipa, že by skutečně obdivoval severokorejský režim. Jen dělá to, co u nás dělá KSČM už drahně let - kašle na veřejné mínění, protože už dávno vzdala možnost, že by oslovila někoho kromě přesvědčených, vychází z letitého zvyku komunistických stran, že "základna to pochopí".
Zvykejte si, jiné komunisty mít nebudeme, nemáme je v této zemi už od roku 1929.

martin profant to zjednodušil myslím, až moc - od roku 1929 jedna homogenní stalinistická éra ? Tak tomu ale přeci není - např. rok 1968 do téhle rovnice nezapadá. A to co má dnes v programu KSČM, za to by se před rokem 1989 vyhazovalo. To je jako by se říkalo že ČSSD je zpanštělá strana - taky zavádějící zjednodušení.
Zdaleka nejde o členskou základnu - to by bylo sebevražedné, protože poměr mezi voliči a členy stran y je cca 1 :10. To že se ve svém elektorátu snaží KSČM spojit oslovení i levicově konzervativně a jednoduše protestně naladěné lidí je dáno objektivně její pozicí. A to že se tento složitý úkol někdy nedaří, někdy i s brzdnými účinky, myslím nezakrýváme (viz naše vnitřní diskuse).

Já jsem rád, že ta vnitřní diskuse v KSČM běží, jak zde naznačuje Jiří Dolejš. I proto považuji KSČM stále za demokratickou stranu, jelikož nezní pouze jedním hlasem jako v KLDR, tedy je tam šance na změnu. I to je odpověď pro Martina Profanta. Jinak zde máme komunisty i mimo KSČM. Májíčkům, Mátoškům se jejich radikálně levicový směr věřit dá....že to není maketa, jako u pana Filipa, jak jsem naznačil....

Podle počtu odevzdaných hlasů od 1996 – 2006 šli komunisté nahoru z 626 136 na 685 328. (V roce dosáhli po období opoziční smlouvy rekord – 882 653). V roce 2010 klesli na 589 765. V sledovaných trendech zhruba od posledních sněmovních vykazuje výraznější nárůst preferencí CVVM a to teprve v posledním půlroce, od dubna 2011 z 12 na současných 17 p.b. ČSSD se u CVVM od března 2011 drží zhruba na 34% (ve volebním modelu), takže komunisté zřejmě rostou na úkor podpory VV, která od března výrazně klesla. Přibližně od září 2010 se pohybují komunisté na 16 p.b. u Factum Invenio. U STEM se komunisté dlouhodobě pohybovali kolem 11%, v posledním šetření – 12,5 p.b. Každopádně srovnávat mezi-volební výsledky stran v průzkumech různých agentur je krajně ošemetné kvůli rozdílné metodice sběru a vyhodnocování dat (a rozdílům mezi stranickými preferencemi a volebními modely). Pak je tam problém, že ty preference a modely odráží nestejnou volební účast, takže sledovat z procent nějaký pokles či nárůst reálné podpory je rovněž obtížné. Nicméně si myslím, že komunisté se trochu zvedají, a opravdu, hlavně na úkor VV, kteří přišli o „levicové voliče“. Voliči KSČM a VV mají hodně podobnou protestní mentalitu.
Pokud jde o oficiální reakci KSČM na úmrtí „velkého bratra“ v KLDR, tak i při přihlédnutí k vzájemným ohledům a oficialitám na komunistické levici bych stejně očekával trochu zdrženlivější vyjádření. Můžeme to sice vše hlouběji analyzovat, ale „názor na komunisty“ jako všeobecně akceptovatelnou demokratickou stranu to neposílilo, zvláště když vezmeme výroky některých komunistických pohlavárů a komunistického dorostu k úmrtí Havla. Zřejmě se při různých příležitostech vyjeví ne zcela překonané neostalinské dědictví komunistů, což vyzývá k opatrnosti. Nám sociálním demokratům to neusnadňuje hledání věrohodných důvodů pro spojenectví s KSČM. My se s nimi v mnohém shodujeme, pokud jde o sociální oblast, v některých strategických ohledech (vztah k EU atd.) jsme však každý jinde. Debata však musí pokračovat. Myslím, že v současností zemí hrozí větší nebezpečí než (stalinští) komunisté.

Opravdu si nepotrpím na představu totalitního monolitu od roku 1929 (či 1918) do roku1989. Ale v tomto případě jde o něco jednoduššího - v roce 1929 zvítězilo v Československu vedení komunistické strany, které poprvé od jejího vzniku u nás pokládalo za důležitější jakési vyšší taktické ohledy před otevřenou politikou. Právě jen to, určitě bych pro tu dobu nemluvil o již o stalinizaci zdejší komunistické strany.
A samozřejmě, měli jsme od té doby řadu úctyhodných osobnosti, které byly v komunistické straně, komunistická strana měla své velké historické momenty - bohužel, ani v roce 1968 ale nedokázala překročit bariéru k otevřenosti, resp. dokázala to až po okupaci země a to na sjezdu, který velmi záhy prohlásila za neplatný.
A právě tak mě nedojímá, když dnes vedete vnitřní diskusi. Pokolikáté už od roku 1989,prosím Vás? Zajímají mě "vnější činy". Hlasování, veřejné postoje atd. A to je bída.

Souhlasím s Otou Novotným, až na pohled na EU. Stanovisko ČSSD k celé řadě aktuálních problematik neznám, vlastně ano, ale naši voliči ne. Naopak Jiří Dolejš zde v diskusi DR dokázal, že má minimálně názor, což považuji za evropské směřování, za hlavní důkaz toho, že mu na společné Evropě záleží. Stádní tleskání vždy a všemu naopak považuji za vše jiné, jen ne evropské směřování.
Jako evropsky ukotvený sociální demokrat, stále člen ČSSD, očekávám od KSČM jednu jedinou věc. Že se začnou chovat minimálně jako internacionální komunisté. To znamená, že přestanou srdceryvně, drze chválit oligarchie, dělníky, rolníky likvidující totalitní režimy, přestanou chvalozpěvy uctívat Gottwalda a jiné z Moskvy řízené podrazáky občanů Československa a liberální demokracie. Jestli to není možné, jestli si neumí do svého čela zvolit komunistu, tedy na levici a v levici, v levicovém diskursu ukotveného občana, není jakákoliv vládní spolupráce možná.

To je roztomilá historka, že komunisté rostou na úkor VV a nikoliv ČSSD. Taková útěšná. Jinými slovy ČSSD nebyla schopna převzít voliče, kteří měli svým profilem blíž k ní než ke KSČM.
ČSSD představuje jedinou reálnou politickou alternativu k vládě, která s... (dal jsem si novoroční předsevzetí stran neslušných slov, ale jinak se to říct nejde) snad každého. Jedna ze tří koaličních stran zmizela, bohužel jen co se preferencí v průzkumech týče, ze světa, druhé dvě oslabily a ČSSD přitom místo aby v preferencích rostla v lepším případě stagnuje. Začal někdo v Liďáku už přemýšlet nad tím proč? Anebo,abych nekladl maximalistické požadavky,znepokojuje to tam alespoň někoho?

Jinak přeju všechno nejlepší v Novém roce. Ostatně to i ostatním diskutujícím.

I já všem, včetně pichlavému Martinovi přeji vše nejlepší v tomto roce. Martine, já jsem neřekl, že KSČM nerostou jenom (!) na úkor VV, ale hlavně (!) na úkor VV, a to ještě podle údajů CVVM. Podívej se na jeho trendy v posledním roce. Vysvětlení odkazující na podobnou "protestní" mentalitu části voličů KSČM a VV jsem použil na základě desítek skupinových rozhovorů, které jsem s těmito voliči absolvoval v roce 2010. V jejich hierarchii volby byla na prvním místě Dělnická strana sociální spravedlnosti, na druhém komunisti, ale tenkrát se tohle báli ještě projevovat nahlas, dostali šanci to přebít nabídkou od VV (celý dinosauří systém je zkorumpovaný a my čistí to napravíme). A pokud jde o znepokojení nad stagnací/poklesem volebních preferencí ČSSD? Ano běháme tady jako kuny a rveme si vlasy v čem to je, ale ne a ne na to přijít...... Jak je možné, že když vláda všechny s......, tak všichni socdem nemilují?

Ježiši, pane Novotný, tak přestaňte běhat jak kuny a rvát si vlasy, posaďte se ke stolu a vypracujte skutečně levicovou alternativu k vládě. Takovou, která by dokázala lidi oslovit a přesvědčit je, že ČSSD už nebude jen soft neoliberální stranou. Že, jak tu píše Honza Macháček, se už nebude podílet na budování kapitalismu, ba i neoliberalismu, a přestane, dosud ne zcela zanedbatelnou měrou s kapitálem kolaborovat. A HLAVNĚ uveďte takový program do praxe, to jest, zbavte se ve vedení lidí, kteří tam sedí, protože je nevzali do ODS, nebo pro to, aby si naplnili portmonku, nebo tyhle aspoň odstavte na vedlejší kolej. Dokud nebudou lidi cítit že se chcete za ně postavit, porvat se s celým tímhle systémem, tak na vás budou kašlat. A kašlou na vás teď proto, protože vaše deklarované změny jsou více méně kosmetické, tudíž k ničemu. Tohle co tu máme, už přece není "recese", jsme v žumpě až po uši, tohle chce radikální řešení. Kdo ho nenabídne, není ve hře.

Jinak je to celé pravicová provokace (mnozí navíc zřejmě komunistům nemohou odpustit, že někteří netruchlili za Havlem, i když vyjádření toho jejich stalinistického svazu mládeže bylo také naprosto nechutné).

Prostě poučení je pouze toto: "Naši" komunisté jiní nebudou, budou tam stále odporní stalinisti, pragmatici i upřímně levicoví demokraté (Dolejš, Ransdorf, ale dovolím si sem přiřadit i třeba pí Hájkovou). To se nezmění. Musíme proto hrát s takovými kartami, jaké máme, jiné nám nikdo nenamíchá.
A alternativa je pouze dvojí: buď spolupráce ČSSD s KSČM (v podobě podpory menšinové vlády socdem ze strany komunistů), nebo POKRAČOVÁNÍ pravicové neoliberální politiky. Vedení socdem si bude muset vybrat, co radši. Ano, komunisté jsou někdy nechutní, ale neoliberální pravice nám podřezává krky pomalu, ale jistě všem. Co je vážnější nebezpečí? Já v tom jasno mám...

já jsem komunistka "na volné noze", ale díky, že mě uznáváte. Jinak máte pravdu, že není moc z čeho vybírat.

vždyť já vím... a vážím si vás velmi.

zkusím taky pomoci: Všichni nemilují socdem proto, že je pro mnohé příliš systémová, příliš součástí etablované politické třídy. Sociální hněv je stále více hněvem antisystémovým a antipolitickým. Sběračem takového hněvu může být nová (populistická, manažerská, „nepolitická“) strana nebo strana stojící mimo systém jako KSČM, nikoliv ČSSD. Komunisté teď nemusejí dělat vůbec nic, a podpora jim stále poroste. Komu Filip kondoluje či nekondoluje, nehraje žádnou roli. (Jediným způsobem, jak dlouhodobě oslabit komunisty, je vzít je do vlády, což naráží na dvě zásadní překážky: ČSSD by se dostala do strašlivé mediální a diskurzivní pozice a komunisté sami do vlády nechtějí, ale to všechno víš lépe než já.)

No a pak je tu to, o čem psal pan Ševčík, a co částečně souvisí s bodem prvním: Na stole musí být věrohodná alternativa k stávajícímu neoliberálně-korupčnímu marasmu. To se ovšem dělá nesnadno, když skutečnou alternativu s velkým A nemá v Evropě v podstatě nikdo, a jednotlivé alternativní kroky, které už ČSSD navrhla, se nedaří prodat – zdá se, že o nich neví ani pan Ševčík a jako celek naráží programové snažení nového stranického vedení na již zmiňovanou nedůvěru vůči etablované politické třídě jako takové..

Co je podle mého názoru třeba dělat proto, aby preference aspoň nepadaly: Především jednoduché VIDITELNÉ věci, tedy chovat se poněkud populisticky. Věrohodně bojovat proti korupci – zbavovat se kreatur typu Hulínský, Palas, vyzdvihovat lidi typu Dienstbier, Benešová, opakovat dokola vlastní antikorupční návrhy. Dále pak doplnit jednotlivé alternativní návrhy radikální rétorikou à la Miloš Zeman před volbami 1998. Bohuslav Sobotka by se neměl bát drsných, nekorektních formulací na adresu protivníka i systému samotného. Ukazovat na finanční skupiny za politickou třídou a odhalovat tak veřejně fungování systému. Spolupracovat co nejvíce s občanskou společností a protivládní opozicí mimo parlament a společně hledat nový antineoliberální jazyk, bojovat za prvky přímé demokracie – vím, že to všechno ČSSD nějak dělá, ale mělo by to snad být radikálnější, provokativnější, jednoznačnější (a mělo by se to prosazovat také dovnitř strany, např. vůči hejtmanům, že ano..). Není atmosféra na kompromisy a technokratické detailérství. Dobrým krokem podle mě byla např. podzimní parlamentní obstrukce – jasné, viditelné, zapamatovatelné.

za rady jak zastavit úpadek sociální demokracie. K panu Ševčíkovi: Ten nám de facto radí, abychom se postavili proti systému, tedy proti kapitalismu, dokonce proti kapitálu, abychom s ním přestali kolaborovat a dělat kompromisy. Hurá! Proti kapitalismu jako systému jsme bojovali vždycky, ale vždycky jsme také s kapitálem kolaborovali a dělali kompromisy. Demokratický sociální stát je výsledkem tohoto kompromisu. Kdo byl vítězem? Jsem přesvědčen, že koneckonců (tedy ne absolutně) strana práce, nikoli strana kapitálu. Jestliže původně diktoval podmínky “herního prostoru“ takřka výlučně kapitál, v demokratickém sociálním státě je významně diktuje i strana práce, jakkoli kompromis má různé formy. Můžete to dál nazývat kapitalismem, ale nemůžete to pojímat jako kapitalistický Systém.
Tohle je dnes, samozřejmě, vážně ohroženo, protože kapitál se dostal postupující globalizací mimo kontrolu a cítí příležitost "herní prostor" opět ovládnout. Tomu se nesmí ustupovat a socdem udělala řadu chyb v tomto směru a je proto logicky v defenzivě. Odpovědí na to, ale nemůže být, že zahájí frontální útok proti kapitálu a jednou provždy si to s ním vyřídí. Jak si tohle, proboha, pane Ševčíku, představujete, pokud nechcete vybočit z rámce demokratické ústavnosti (to není jen o liberální demokracii)? To nám radíte, abychom se znovu pokusili o nějakou diktaturu proletariátu? Abychom kapitál vyvlastnili, tzv. buržoazii zničili jako třídu? Dokážete si představit, jaké démony v dnešní globalizaci vpustíte do hry? Zkuste se nad tím analyticky zamyslet, podívejte se do historie a zjistíte, že pro praktickou politiku odehrávající se v demokratickém rámci, je Vaše navenek radikální rétorika jdoucí na "kořen věci" falešným proroctvím a cestou do pekel. V rámci demokratické ústavnosti reálnou odpovědí může být důsledné hájení a opětné dobývání pozic strany práce, a to demokratickou cestou, která však z hlediska výsledku bude vždy nějakým kompromisem se stranou kapitálu. A to pomíjím mnoho otázek spojených s vnitřní strukturou strany práce (jako ostatně i strany kapitálu), která řešení, které navrhujete, činí úplně fantasmagorickým (promiňte). Není tady žádný proletariát, žádný historický velesubjekt, který je připraven zaútočit na kapitalismus jako SYSTÉM, jak to vidí ortodoxní marxisté, a ani nikdy nebyl. (Z této falešné představy vyrostla bolševická diktatura, tedy nadvláda bolševických ideokratů nad proletariátem.) To je i poznámka k Honzovi Černému: Ti naštvaní lidé v ulicích nejsou antisystémoví, ale jsou jistě proti stávajícímu politickému establishmentu, se kterým spojují všechny ty nepravosti, které se dějí (počínaje korupcí) a za sociální demokracií, která to kritizuje, nejdou v takové míře, protože nevěří, že sociální demokracie dokáže (nebo má dokonce vůli) tomu čelit. (Nejsou antisystémoví, protože do arény budou chtít spíše než „antisystémové“ komunisty, pokud to demokraté úplně zpackají, vpustit nejrůznější populisty a demagogy, a dokonce fašouny, kteří to umějí zahrát na city a budou mít dost peněz na marketing….) Důvody jsou nasnadě, Honza je popisuje a souhlasím také s většinou jím stručně načrtnutých postupů, co by socdem měla důsledně dělat. Pokud to dělat nebude, bude s ní konec, ale obávám se, že pak také konec s demokracií, jakkoli si nemyslím, že právě socdem má na demokracii monopol (proto ono nutné spojenectví socdem s občanskými aktivisty, odbory, demokratickou levicí, sociálními liberály a ano, také s demokratickými komunisty…) A ještě k té alternativě s velkým A: Kde není systém s velkým S, nemůže být alternativa nebo anti s velkým A. Tedy anti-neoliberální jazyk ano, ale nikoli plané revoluční fráze stavící na hlavu aktéry a kulisy reálného světa. Pánové, věřte, že až tady bude skutečně systém s velkým S vynucující si alternativu s velkým A, pak to nebude nový úsvit lidských dějin, v což mnozí z Vás doufají, ale jejich definitivní soumrak.

překvapivě nahradilo pane Novotný, vaše cenné racio. A značí, že levice popravdě stojí před úkolem přesahující síly všech demokratů. Tj. vykultivovat v následujícím roce občanskou znalost základních podmínek funkční demokracie natolik, aby většina voličů byla schopna vnímat nutnost jejího zachování tak, abychom nepropadali neklidu. Chápal bych to ale klidně, jako projekt budoucnosti, který si i s vervou musíme přát. Zítra bych se s vervou zasadil o nápady pana Černého. Pomyslel jsem si.

martin profant - tu korekci beru, ovšem s dovětkem, že ohledy na
taktiku na úkor strategie rozhodně nejsou specifikem jen KSČM. Ono najít novou avantgardu po pádu té staré je složitý úkol a do té doby by se neměla struktura rozsypat zcela (tedy stranickým zorným úhlem, ostatní nenutím se strahcovat o naší holou existenci). To se asi bude týkat i hodnocení bilance našich skutků a nikoliv jen činů. Asi budu mít tendenci nahlížet na skore poněkud optimističtěji - co bych jinak v té straně dělal, že ?
Lukáš kraus - souhlasím v tom, že eropský rozměr levicové poltiky je asi nejvážnější problém (že se neshodneme na otázkách NATO a dalších se už dá nějak zvládnout). Problem s dnešním internacionalismem ale je že má výrazně transnacionální rozměr - a ta panující pravidla rozhodně nejsou levicová - takže KSČM je sice prointegrační, ale porotože aktuálně nemá síly tato pravidla měnit, tak někdy kritizuje EU jako takovou, což může půsbot destruktivně. Cítím, že moje volání po evropské pozitivní alternativě prostě vyznívá v době akutní krize poněkud platonicky a že zatím není schopno rozehnat mlhy nacionalismu, které nad sociální bází levice bohužel v EU objektivně houstnou.
Obecně : Tady nestačí jen procesí s hesly proti neoliberalismu, tady to chce většinově realizovatelné alterantivní návody - to nemám za detailérství, ale za potřebnou míru konkrétnosti jakého sociálního evropského minima. Jinak se ten kompromis uzavře ne zleva, ale část levice se opět umaže posunem do prava. Neříkám, že levice má historický patent na pravdu, ale snahu předložit vlastní pohled by měla mít.

Milý Oto,

původně jsem nechtěl na Tvojí výzvu reagovat, protože mi to přišlo trochu příliš mimo diskusi. Ale diskuse sama se rozeběhla jiným směrem a tak si dovolím několik poznámek.
Nejprve k obecné krizi sociální demokracie:
Sociální demokracie se v sedmdesátých letech staly stranami, které představují garanci sociálního státu. A od osmdesátých let oscilují mezi extrémy: buď
(a) konzervativní obhajoba sociálního státu jako status quo, tedy včetně přežilých forem odpovídajících již zmizevší struktuře pracovního trhu (někdejší převaha velkých průmyslových podniků atd.), někdejší sociální struktuře, kohezi rodin atd.;
anebo
(b) modernizace sociálního státu a jeho přizpůsobení novým podmínkám.
Varianta (a) představovala risiko, že sociální demokracie vykrvácejí při důstojné, ale beznadějné obhajobě neudržitelných pozic – a že jejich případná vítězství zůstanou bez významu; podívej se na sociální politiku z let 2002 až 2006 a najdeš přehršli příkladů (například ta ustanovení zákoníku práce, která se týkají přestávek, přesčasů atd. a která jsou vynikající pro fabriky, ale v lepším případě jen nesmyslná, v horším škodlivá v malých firmách, administrativě, zdravotnictví, školství – prostě v oblastech, které dnes v souhrnu tvoří nějakých 60% - 70% zaměstnanosti).

Varianta (b) v sobě obsahuje velmi vážné risiko záměny modernizace a destrukce.

Sociální demokracie si v Evropě vesměs zvolili specifickou třetí cestu. Nikoliv tu podle Giddense, ale tu, která kombinovala risika varianty (a) s představou, že modernizace sociálního státu musí probíhat podle představ jeho kritik zprava – snižováním výdajů, (údajným) zvyšováním konkurenceschopnosti prostřednictvím flexibility pracovních zdrojů, omezování a privatizace veřejných služeb a posílení vlastní odpovědnosti za přístup ke vzácným statkům jako je kvalitní vzdělání či dobrá lékařská péče.

Máš pravdu, když hájíš projekt sociálního státu jako meritum sociálnědemokratické politiky.
Ale co kdyby se za to ČSSD konečně přestala omlouvat?
Co kdyby namísto slibů, že to či ono zcela asociální opatření současné vlády zruší, pokud se dostane k moci, budou-li na to ovšem prostředky, jednou ČSSD jasně řekla, že určité civilizační hodnoty jako je např. „dostupnost vzdělání omezená pouze zájmem a schopnostmi dítěte, nikdy sociálním statusem jeho výchozí rodiny“ nebo „předpoklady kulturního života jako jsou knihy, divadla, výstavy mají být dostupné pro každého“ bude hájit, ať to stojí, co to stojí? I kdyby to mělo znamenat, že se ročně postaví o pět kilometrů dálnic méně (ano, těch pět kilometrů by pokrylo potřebné navýšení výdajů pro veřejné vysoké školy a nulovou daň u knih, ale při pohledu na státní rozpočet si myslím, že bychom mohli bez prohlubování deficitu mít to i to ) anebo -nedej Bože- že budou platit sociální a zdravotní v plné výši i ti s vysoce nadprůměrnými příjmy.

Kacířsky si dovolím říct, že žádná velká politická strana nedokáže úplně kontrolovat korupční risika, kterým jsou vystaveny její reprezentanti na různých úrovních. Bude mít vždy své Březiny stejně jako Dienstbiery. Jde o to, aby mi dala alespoň záminku, proč věřit, že Karel Březina je výjimka, zatímco Dienstbier vyjadřuje směřování strany. Abych viděl dost těch, díky kterým si nebudu připadat jako blbec a hazardér, když dám svůj hlas ČSSD (což jsem např. při složení kandidátky v pražských krajských volbách nemohl s čistým svědomím udělat). A ČSSD s podobnými záminkami vysloveně skrblí.

Píšeš, že naštvaní lidé v ulicích nejsou naladěni „antisystémově“. Ano nejsou, ale právě tak nemají pocit, že byla řešením ČSSD. Nevím, jestli ho vůbec mohou mít.
Jsem samozřejmě umanutý na školské problémy a tak jsem se onehdá díval, bylo to den před ohlášenou stávkou na školách, na rozhovor paní Tachecí a stínového ministra školství za ČSSD. Ten pán na opakovanou otázku, zda podporuje stávku, nebyl schopen říct ani ano, ani ne. Nedělám si zbytečné iluze a nežádám od stínových ministrů školství, aby rozuměli věcem tak subtilním jako je rozdělení nárokových a nenárokových složek mzdy či aby dokonce věděli, proč je to právě na školách tak citlivý problém. Prostě nechci od toho pána, aby věděl, proč vlastně měla být ta stávka, ke které se šel za ČSSD do televize vyjadřovat. Nejsem tak nelidský, že bych od něj žádal, aby předtím jeho asistent v Parlamentu ČR zvedl telefon a nechal si problém od školských odborů vysvětlit.
Ale aby nebyl ani schopen jasně říct, jestli je s těmi stávkujícími anebo proti nim - víš, pokud bude ten pán stínovým ministrem školství za ČSSD, opravdu budu mít problém Vaší stranu volit.
A když už jsem to vyčetl komunistům, zopakuji to o ČSSD - nikoho mimo Vaší stranu nezajímá, že jste dosáhli jakéhosi křehkého smíru a že je pozice toho stínového pána třeba výsledkem právě toho smíru. Ostatně pokud ho tam už musíte mít, tak ho o rezortu, za který mluví, něco naučte. Ve školské komisi se jistě najde nějaký speciální pedagog, který by mu to dokázal vysvětlit formou přiměřenou jeho mentálním schopnostem.

Tvůj smířlivý Martin

Dovolte mi stručně zasáhnout do probíhající diskuse. Ten základní problém mezi ČSSD a KSČM, jejich vzájemná kritika apod, se mi (dokonce i v této diskusi) jeví jako spor mezi reformismem a "revolucionismem", smím-li to tak nazvat. Když pan Ševčík chce mít ze soc. dem. "antisystémovou" stranu (zjednodušuji poněkud jeho formulace, ale snad nedeformuji), pak nakládá na soc. dem. něco, co - historicky vzato - není, co být nemůže a nechce. Správně na to upozornil pan Novotný: soc. dem. jde cestou reformování stávajícího systému, jde cestou kompromisů a kontinuity, což může být jazykem revoluční diskontinuity a čistých řešení vnímáno jako kolaborace (už expresivnost toho výrazu je příznačná a vyvolává u mě jistou úzkost). Politická identita soc. dem., navzdory mé nespokojenosti občanské i voličské, je pro mě přece jen čitelná, logická. Paradoxnost naší nynější chvíle spočívá v tom, že si reformistickou rétorikou přisvojila pravice, ale jejím cílem je v podstatě "konzervativní zvrat".

Naproti tomu KSČM je pro mě málo čitelná. Stále více ji považuji za stranu konzervativní, spíše než levicovou, i když některé komponenty jejího programu nezní špatně. Nevím, ale radikální levice podle mě v českém politickém systému nyní není.

tohle já všechno vím, ale doufám, že tu nejsem jediný socdemák, kterému to připomínáš.

R.kanda - myslím, že už jsme na tohle téma někdy diskutovali - pro mně není radikál ten kdo nejvíc nadává na poměry a je připraven k jejich destrukci, ale ten kdo se odpovědně orientuje na skutečně kvalitativní změnu.
Použijili- váš termín konzervativci (proč by nemohla být konzervativní levice), tak tihle tou změnou myslí v podstatě jen mírně uzpůsobenou tradiční představu o socialismu. Ti druzí vycházejí z toho, že historický pokus o toto uspořádání měl vážné systémové vady a promýšlí jeho podstatnou inovaci.
Tady souhlasím, že syntéza těchto představ není zrovna zralá a to nejenv ČR (jsou různé, rozbíhavé a ještě má každý tu svou revoluční logiku jen za jedinou...), ovšem je-li v základech příslušného subjektu vůle po takovém podstatném řešení, tak bych ho z té rodiny skutečně radikální nevyjímal.

Obávám se, že protiklad reformismus a revolucionářství poněkud zastaral.
Revoluce je něco naprosto pochopitelného v Komunistickém manifestu: Proletářská třída získá násilím politickou moc, kterou uplatní ve prospěch zrušení soukromého vlastnictví a vytvoření socialistické společnosti. V Manifestu se to zrušení má dokonce odehrát s pomocí klasických nástrojů buržoasního práva a státu.
Dnes není k disposici národní stát, v jehož rámci by došlo k převzetí moci dostatečně svrchované, aby mohla podobné změny provést. Zmizel akční prostor pro revoluci tak, jak ji známe. Řeči o revoluci proti systému absenci tohoto prostoru nenahradí, jen otázku zatemňují.
A zároveň se vyprázdnil pojem reformismu. Není co reformovat, nejprve by bylo nutné revitalizovat poničené funkce státu (právní stát, vzdělávací stát, sociální stát), pak by je teprve šlo reformovat.
Potřebujeme revoluční změny, ale musíme pro ně nalézt novou, postnacionální formu. Jinak to bude vždy znova končit u hrozně důležitého, ale politicky nutně neproduktivního masové vyjadřování nespokojenosti (Španělsko,které s plnými ulicemi nespokojených zvolilo konzervativní, pravostředovou vládu atd.)
Radikální levice by se asi na okraji politického systému u nás našla, jenom působí tak trochu antikvitním dojmem. Sedával jsem kdysi v kanceláři s anarchistou,nosil glotové návleky při psaní a psal o historii hnutí.

To máš těžký, na bankety a recepce nechodím a kde jinde dneska někoho ze socdem potkáš :-)

naznačuje neřešitelný virvár zájmů a triků, ze kterých se splétají politická rozhodnutí socdemokratické politky a nebudí dojem vaší důvěry v možnosti řešení.
Chápu, že pravice je ve výhodnější pozici. Veřejně atakuje své vládní činitele, přebírá ze dne na den včera i cizí radikální požadavky třeba i zelených atd.. To vše se záměrem vyvolat jasně falešný dojem ochránce ústavy a tím zdárně neurotizovat voliče a paralyzovat důvěru v demokratický systém. Přesto se domnívám, že nejde o tak geniální strategii, která by si dnes vynucovala napodobování.
Nebo jsou nápady pánů Černého, Profanta aj. doopravdy zcela mimo intence partajní strategie?

Vaše výroky o M. Chládkovi jsou hrubě nespravedlivé - každý si je může porovnat s realitou na:
http://www.youtube.com/watch?v=upZ2eNYAheI&feature=player_embedded

(Netvrdím, že stávající stínový ministr školství je nějaká hvězda, ale není přece únosné takto nefér kritizovat ČSSD jenom proto, aby se kritizovalo, to ničemu a nikomu nepomůže.)

A vidíte, Chládek, já si na to jméno nemohl vzpomenout. A v čem jsou mé výroky nespravedlivé? On se snad u Tachecí vyjádřil jasně ve prospěch stávkujících a vysvětlil o co jim jde? On dokázal převzít iniciativu v situaci, kdy školská politika vlády vypadá tak, jak vypadá a kdy se už se stávajícím ministrem nechce kompromitovat ani Václav Klaus ml.? Prezentoval snad nějakou přesvědčivou alternativu k tomu, co se děje? O maléru s EU-fondy má ČSSD dost podrobné informace už pár měsíců, kdy a jak přesvědčivě v té kauze vystoupil stínový ministr školství za ČSSD?
Jestli něco z toho udělal, omlouvám se mu, a to hodně upřímně.

Podívejte, nejde mi o Chládka, možná by fungoval jinak a mnohem lépe v jiné situaci. Ale jde mi o to, že ČSSD ztrácí tam, kde by mohla získávat. Chvíli jsem si v těch věcech hrával, vím jak špatně se člověku přijímá kritika, když dělal co mohl a nebylo toho málo, padal při tom na hubu, a pak přijde někdo zvenku a říká s nadhledem daným povrchností, proč že to nevedlo téměř k ničemu.
Když se tady hádám s Otou, tak spoléhám na to, že on ví, jak dobře tuhle situaci znám z druhé strany... Ale určitě pomůže víc kritika, třebas pociťovaná jako nespravedlivá než přátelské a chápavé poplácávání po ramenou.

Za prvé vyzvednutím faktu, že se dnes obavy budící propad demokratického myšlení je způsoben rezignací střední vrstvy na absenci morálky jak u nejbohatších tak nejchudších. Tyto skupiny nemají zájem na diskursu o morálním kodexu sociálního demokracie. Obě poměřují svou úspěšnost pouze mírou asociálního postoje, jsouc zaštítěny majetnictvím medií/žurnalistů a lobistů.
Navrhuji socdemákům pokus o průlom, který by byl nesen slibem prosazení nezávislých medií, osvobozeníparlamentu od lobistů a zákazu výdělečné-finanční závislosti politiků na elitě. Možná, že by se značná část znejištěného středu nechala zlákat. Pomyslel jsem si.

Tahle diskuse měla být původně o komunistech a zvrtla se na sociální demokracii. Jan Černý, když uváděl ty věci "Co dělat?" dodal: "vím, že to všechno ČSSD nějak dělá, ale mělo by to snad být radikálnější, provokativnější, jednoznačnější..". A Martin Profant sám moc dobře ví, jak dlouhá cesta v partajních strukturách vede k důsledné realizaci správné myšlenky, kterou dokonce i většina členů i vedení uznává. Jsou tu tři hlavní překážky:
Mít vůli se za tu myšlenku porvat. 2) Znát hranice nejnutnějšího kompromisu při jejím prosazování a 3) Oslovit jím správné cílové skupiny, aby jej podpořily. Splnění prvního hlediska předpokládá odvahu a vysoké pracovní tempo, druhého hluboké přesvědčení o hodnotách, třetí komunikační dovednost. Toho všeho se politikům často nedostává. To je otázka profesionality.
Problém ale není jen u politiků. Tady na DR se často velmi obecně filozofuje o správné levicové politice, sociální demokracii se někdy vyčítá "kolaborace" s kapitálem, zrada levicových hodnot, neschopnost či neochota čelit neoliberalismu atp. Dobře, příklady takového chování se najdou a jsou oprávněně kritizovány. Jen bych dodal, politika je tak trochu prodíráním se džunglí, kdy občas ztratíte směr a musíte jej znovu hledat. A morálka politiků? Problém výstižně charakterizovaný Martinem Profantem. Ale v posledním roce se v socdem intenzivně pracuje na programových alternativách na bázi tzv. zelených knih a vedoucí představitelé a experti s nimi objíždí celou zemi a diskutují o nich s občany. Rozhodli jsme se oslovovat občany přímo akcemi „Mluvte nám do toho!“ a ne přes billboardy. V současné době jsou zpracovány čtyři reformní návrhy v oblasti důchodů, daní, zdravotnictví a korupce. Připravují se další, např. do veřejné diskuse půjde nový návrh na financování politických stran. Občané jsou vyzýváni, aby je připomínkovali a připomínky zasílali na příslušná místa.... Programové alternativy jsou k dispozici na webu strany, každý, kdo se blíže zajímá o politiku, a zvláště levicovou, si je může přečíst a v diskusi vyslovit svůj názor. Má zkušenost je taková, že zatímco od obyčejných občanů, odborářů a nejrůznějších expertů jsme obdrželi stovky připomínek, od těch, od kterých bych předpokládal, že o levicovou či sociálnědemokratickou politiku mají také eminentní zájem, a často se o ní autoritativně vyjadřují, jsme nezaznamenali žádnou reakci. Poslali jsme své náměty ProAltu ani jediná odezva. Od těch, kteří tady na DR často diskutují, a kteří patří do podobného ideového okruhu, také ne. Takže Honzo Černý a další, kteří vyzýváte, aby ČSSD spolupracovala s kriticky angažovanou veřejností, a kteří mezi těmi ProAlťáky sedíte, míč se ocitá často i na Vaší straně hřiště.... Anebo si ProAlt myslí, že si vynutí změny bez politiků, pouličními demonstracemi, na které v Česku takřka nikdo nechodí (a ani masově nebude). Pane Petrásku, výborné náměty, ale zákon o regulaci lobbingu ČSSD předložila (vládní nezájem), zákon o financování politických stran (viz výše) je připraven k diskusi…….

ad J. Dolejš: S takovým výměrem pojmu "radikální" docela rád souhlasím a v podstatě se vším, co jste ve svém vstupu napsal. Jen bych viděl rozdíl mezi konzervativním vyznavačem minulého režimu a konzervativním socialistou, který třeba vyznává ideje 60. let. A co eurokomunismus a současná KSČM?

ad M. Profant: To rozdělení reforma x revoluce není podle mě zastaralé, spíš bych řekl, že je tradiční. I když: ono záleží na tom, jakým obsahem naplníme obsah slova revoluce - jestli náhodou není naše představa revoluce sama zastaralá... (což by bylo - historicky vzato - docela s podivem, neboť se říká, že tu před nějakými dvaceti a něco lety jakási revoluce byla, a tehdy se toho slova nikdo nebál).

Ostatně soudím, že program a činnost ČSSD by možná měly být diskutovány jinde, přinejmenším pod jiným článkem.

Jistěže tu byla před dvaadvaceti lety revoluce. Proti jasně vymezenému režimu, který koncentroval politickou a ekonomickou moc. Definovaná vrchnost a srozumitelné cíle a očekávání, které souvisely s jejím svržením.
Právě tak je v rámci klasického pojmu revoluce interpretovatelný revoluční vývoj v Egyptě nebo v Tunisu.
Ale očekávání jaké revoluční změny můžete spojit se seberadikálnějším převratem dnes u nás? Opětovné nastolení etatizovaného vlastnictví? Co se tím vyřeší?
Světový převrat - a opět, co nastolí?
Nebojím se slova revoluce, ale bojím se bezobsažně používaných slov. Říkáte, že komunistická strana odpovídá tomu revolučnímu - ale jakou revoluci by nabízela. A nejen strana, ale komunisté vůbec, ostatně proto dnes působí tak přesvědčivým dojmem filosof, který se hlásí ke komunismu, ale přestal věřit v revoluci - A. Badiou.

jistěže je rozdíl mezi tzv. reálným socialismem (tj. sovětský model), demokratickým socialismem v někdejším pojetím socdem a SI či v pojetí osmašedesátníků a třeba západoevropským eurokomunismem.. A že exitují i další druhy a poddruhy... včetjně latinsko amerického či asijského modelu.
A taky jsem psal že jde o přístupy, které jsou často obhajovány a hlásány rozbíhavým způsobem. A ani k jednomu se nedá 100% přiřadit KSČM aby nešlo o zjednodušení. A také jsem napsal že tenhle stav není jen v ČR ale je mezinárodním jevem. a sektářskými spory ho nepřemostíme.
Prostě po grunderském období (19. století) a fázi dogmatizace ve východním bloku (20. století) jsme se sice otevřely jiným, starým i novým inspiracím, ale pokud nám nejde jen o nějaký ukoptěný eklekticismus či lacinou synkrezi tak bych předpokládal že to bude ještě chtít nějaký vývoj.

Což není pro značnou část občanů stávající politika odpudivá pro svoji roli služky kapitálu ?

Což nejsou i levicové politické strany součástí mnohých mafiánských spojenectví od obcí až po parlament ?

A mohou nebýt zejména parlamentní politické strany v mafiánském kapitalismu jeho součástí ?

Mohou něco alespoň dílčího ze svých programů prosadit, pokud v tom podstatném ekonomické moci neustoupí ?

O čem je to tedy řeč ?

ČSSD nestoupají preference, protože mnozí její lidé rozkrádají ve velkém – něco se ví a co se neví, to se teprve objeví

Na KSČM se něco v menším buď najde, nebo jí zakážou, nebo z ní vyvolají strach

Příští volby levice asi nevyhraje, protože je-li levicí, pak na mafiánském hřišti a za jeho pravidel hrát neumí

Levicovým politickým stranám pomůže jen občanská společnost – pokud jí za to budou stát

P.S.
Já vím, malinko jsem si zapřeháněl …

asi se shodneme, že parlamentní levice je s ohledem na symptomy krize ve společnosti pod optimem svého výkonu, nerealizuje zcela svůj potenciál. A na bariery vládní propagandy se nedá svést všechno.
Platí že i levice je součástí krize politiky, to samozřejmě ale neznamená, že se svět politiky kvůli své špatné pověsti už zcela rozpouští v občanské společnosti, jak to prorokoval třeba Gramsci. Takhle to současné hřiště myslím taky nevypadá. Podívejme se třeba na krizi sociálních for.
Nechme sociálním demokratům jak se vypořádají se svojí sebereflexí. Když se pokusím z jistého odstupu podívat na limity KSČM, Europoslanec Rasndorf už před lety si povzdechl, že jeho strana je jak trabant - odveze vás, ale nepotěší. A nedávno vyslovil obavu, že upadla do stavu spánku.
Osobně si myslím, že je to nepřesné.Myslím, že nejde o spánek , ale určitou objektivní i subjektivní ztrátu části energie.Politická síla a její reprezentace musí čerpat energii ze své širší sociální základny a ne pouze z uzavřených a někdy i stagnujících myšlenkových konstrukcí. A budovat kanály kterými by tato energie mohla proudit.
KSČM prošla etapou své obrany a sebeidentifikace v celku úspěšně v 90.letech a dostala tak šanci na oživení od počátku nvého století. A tady se začaly projevovat ty nedostatečné konkrétní vazby na vvíjející se sociální bázi
své politiky. Jde o fázi zapojování lidí lidí z reálného života, kteří vnímají dnešek a myslí víc na budoucnost než na minulost, kteří nevedou staré války ale uvažují v perspektivě .
V téhle rovině chápu čanci na usilování o změnu zdola, n v tom že by občanská sféra nahradila sféru politickou. Organizovat impulsy v této oblasti může dát této části levice novou dynamiku(až úspěchy v této oblasti mohou oživit novou, spíše moderující avandgardu, mohou rozehnat onu dosavadní ospalosti, kvůli které jsme např. nazval svoji loňskou knihu "Levice mezi minulostí a budoucností").
Nelze to nahradit fanfaronskými řečmi a platonickými i či agresivními gesty. tady bude možné otestovat reálnost alternativních řešení a vůdčí osobnosti které je ztělesňují. Lidé ČEKAJÍ na to s kým najdou reálný směr, který subjekt jim pomůže shodnout se na skutečné změně jejich životů.

Tím tradičním, neřkuli učebnicovým, rozdělením reforma x revoluce jsem reagoval zejm. na kritiku pana Ševčíka: je to opakovaná výtka proti soc. dem., že je málo "antisystémová", že "kolaboruje s kapitálem" apod. A tak jsem chtěl upozornit, že to je něco, co je takříkajíc přímo v genech soc. dem. hnutí - není to prostě strana revolucionářů, strana diskontinuity. To jsou v podstatě historické banality, ale jak se zdá, dodnes zůstávají zdrojem někdy docela dramatických diskusí.

Pokud jde o pojem "revoluce", rozumím tomu tak, že naše současná skepse k tomuto pojmu je dána tím, že nevěříme v možnost obsáhnout současný "systém" jakožto Systém. Nu, nevím, to by bylo na samostatnou diskusi, na kterou nyní nemám čas, ale možná by stála za to.

Já jsem definitivně odepsal ČSSD a odbory dne 1. ledna 2012, kdy vstoupil v platnost zákon o zvýšení dolní sazby DPH na 14 %, s reálnou hrozbou, že bude dále zvýšena až na 20 %. A to mj. po nedávném zrušení progresivního zdanění FO. Odpor proti tomuto vývoji ze strany levice byl a je minimální, přitom se jedná o zásadní krok při likvidaci sociálního státu. A náprava tohoto stavu těžko proběhne pokojnou cestou.

Ano, je to na jinou diskusi. Ostatně já o sociální demokracii diskutovat nechtěl. Jenom poznamenám, že to "tradiční rozdělení" má ostře ideologický rozměr, ve kterém přežívá dávno zaniknuvší situace (jak už se to v ideologiích podle Webera a Mannheima stává :-)
Dopisuji jakési povídání o současných recepcích či spíše ne-recepcích Karla Kosíka, tak třeba výhledově rozepíšu těch pár odstavců o jeho komandující instanci a pošlu je DR, aby bylo u čeho diskutovat o nemožnosti "obsáhnout současný systém jako Systém".

A koho tedy budete volit? Komunisty, když s hlasem pro J. Dolejše budete zároveň volit i M. Semelovou, která velebí Gottwalda a Stalina?
Nebo nějakou pidistranu, která nemá šanci dostat se do parlamentu?

Bez volby ČSSD nejde čelit pravici, i když - pravda - je to podmínka nutná, nikoli postačující. Bez občanské společnosti a hlavně bez vytrvalého tlaku na socdem, aby "nezrazovala", to přirozeně taky nepůjde.

Institut pro sledování trhu práce v USA říká, že je většina společností, které plánují v tomto roce nabírat pracovní sílu a tento stav trvá už od října 2009. Tento nepřetržitý nárůst už běží 27 měsíců a je nejdelší takovou nepřerušenou řadou od roku 1972, ale stále zůstává daleko za nejdelší řadou, tedy 36 měsíci, která skončila v prosinci 1966. Hodnota amerického exportu dosáhla vrcholu na 1,095 bilionů amerických dolarů v létě roku 2008, tedy těsně předtím, než finanční krize podkopala objem světového obchodu. V té době klesla pod 800 miliard dolarů, ale od té doby se vyšplhal zpět na 1,074 bilionu dolarů. A co na to naši škrtací konzervativci v Evropě, tedy diletanti tonoucí v pasti vlastní strohostní obsese? V USA na to jdou od 2009 jinak a zjevně lépe. Je to zásadní rozpor v euroatlantickém prostoru. 30. ledna je nový mimořádný summit EU. Trhy jsou neklidné a paradoxně chtějí také růstová opatření a politiku zaměstnanosti. Zní to absurdně? Vědí totiž, že jinak se jim nic nevrátí, když všichni kleknou pod škrty jako Řecko. Levice má již nyní jednotně vystoupit za prorůstává opatření, za modernizaci, za vyřešení dvourychlostní (německé) eurozóny, máme volat po hlubší integraci, tentokrát po sociální ose. Jestli tohle nezvládneme, jestli se bojíme nazvat věci pravým, tedy levým jménem, lidé půjdou do ulic a tam je uloví neofašisté, nebo na těch ulicích rovnou padnou. Nějaká diskuse KSČM, ČSSD, revoluční či nerevoluční, to je současné situaci neuvěřitelně odtržené od společnosti. Lidé potřebují práci a ta se dá najít třeba v modernizaci energetiky, v ekonomice šetrné k životnímu, tedy i lidskému prostředí. Kdo tvrdí, že práce není, říká, že už není co zlepšovat, že není kam jít, že máme zemřít jako civilizace.
A zpět k tématu pana Filipa. Nesmírně mi vadí lidé, kteří podporují militantní, asociální, totalitní režimy. I jen rétorická kondolence je pokus o provokaci. Být předsedou KSČM, naopak píšu tvrdý dopis oligarchii do KLDR a začínám bránit lidská práva a svobody, dělníky a rolníky, zbídačené obyvatelstvo.

v tom hlavním s Lukášem Krausem soihlasím - kecy nemají cenu, jde o to kdo lidem nabídne "chleba". jen upozornují že s tím inflkačním financováníc esty z krize a la USA o prpti kšrtání v EU to není tak jednoduché (a to nemluvím o dalších limitech keynesiánské poltiky).
Nedávno v HN napsal T. Sedláček, který sice nesouzní s naší vládou, ale na keynesiánské řešení prorůstové poltiky také neslyší :
"Téměř po století, je u konce Keynesova velká diskuse o tom, zda stimulovat ekonomiku dluhem, nebo ne. Nyní jsme dluhové zdroje (ochotu privátních věřitelů půjčovat státu) vyčerpali. Už se nediskutuje o tom, zda stimulovat, nebo ne, protože i dluh je vzácný zdroj, který se sice jevil jako nekonečný, ale nekonečný nebyl a není. Je konec dluhového financování, nebo alespoň začátek konce. Teď jde jen o to, jak dlouho bude trvat, než nám to dojde. Mnoha státům již investoři za únosný úrok prostě půjčovat nechtějí a nemohou.Na svévolný dluh již nemůže fungovat mnoho zemí, dluh dostávájí milostivým přídělem od netržních institucí již dnes. Jenže i v USA , Německu či Francii pomalu dochází, že tento zdroj není nevyčerpatelný a že je otázkou pár let kdy dojde. Máme tedy možná pár let fiskální stimulace (včetně u nás v ČR) a pak bude tento omezený zdroj konce."
Konec fiskální stimulace - to je od něj hodně zjednodušené, růstu je třeba pomoci i vládními výdaji, ale naráží to na problém, že možnosti jsou objektivně omezené.
P.S. oligarchii v KLDR (i jinde ve světě, např. v takových emirátech je demorkacie také často bita) sice lze psát tvrdé dopisy, ale problém rozdělené Koreje se bude řešit složitě i s pomocí ČLR a USA, kteří na to mají větší vliv než my. Nemíchejme formu diplomacie (sporný jazyk kondolence) s nereálnými ambicemi radit kdekomu, aniž bychom uměli reálně poradit sobě.

To je přeci nesmysl. Vojtěch Filip nepsal jako představitel státu. Nebyla to záležitost diplomatického protokolu. A právě tak nejde o to, že kondolence má svá pravidla, jistě nikdo nechce, aby napsal, že zesnulý byl špína chlap. a nejde ani o to, že by měl Korejcům cokoliv radit. Jde o to,co tím vrcholný představitel politické strany sdělil nám, Čechům. A je mimořádně zajímavé nepřímá obhajoba tohoto sdělení ze strany Jiřího Dolejše- bohužel vymezuje ještě přesněji limity,na které KSČM naráží.

Kapitalisté (investoři) totiž začli mlaskat dvakrát. Nejprve snižováním si daní (čímž je vytvářen státní dluh), a posléze zvyšováním úroků ze státních obligací (prostřednictvím ratingových agentur). A to může fungovat jen určitou dobu. A zde těžko pomohou investice např. do energetiky - díky rozvírajícím se nůžkám bohatství se stává energie pro většinu lidí luxusem, to poznáme už letos. Při zachování současného trendu jsou smysluplné investice pouze do luxusního zboží, jachet, zámků, automobilů, malých letadel, helikoptér, brýlových obrouček, mrakodrapů, zkrátka segmentu pro bohaté. Problém ovšem je, novodobí boháči nejsou dostatečně rozmařilí!

myslím, že téma KLDR nějak sklouzává do obsesivní polohy (když to srovnám s různými diktátorskými či feudálními režimy co jich po
světě je). Prostě šlo o neveřejné (!) zdvořilostní vyjádření, jehož jazyk je skutečně hodně zvláštní, až neštastný.
Nikdo soudný přitom neříká, že sociální, ekonomická, ale i politická situace v této zemi není špatná či že by tvrdil že je hodna obdivu. Jen říkám že "tvrdé dopisy" (stejně jako různé ekonomické blokády a pod) určitě nevyřeší situaci korejců v jejich zemi.
S KLDR je třeba komunikovat a i díky komunikaci je tam situace dnes přeci jen jiná než před lety - i když překonání rozdělené Koreje je ještě asi daleko.
O nějaké řešení velmoci a další země v regionu určitě mají také zájem. A já prostě jen mám pochopení pro realismus v mezinárodních vztazích ke kterému komunikace patří (český velvyslanec samozřejmě KLDR k úmrtí kondoloval).
Nikoliv náhodou pak zejm. třetí svět z velké části podpořil pietu v OSN -i když EU, USA a Japonsko bylo proti (nešlo zdaleka jen o protokol). Má prostě své zkušenosti s dvojím humanitárním metrem a různými nátlakovými technikami té či oné velmoci..
Ostatně i prof. Jičinský, kterého považuji za člověka uvážlivého, se pro média kolem vánoc vyjádřil že se v případě této kondolence korejcům se už bohužel nereaguje mnohdy s rozumem.
Nejen zástupci státu, ale i politici přeci jsou nositeli diplomatikcé komunikace - a navštěvují nejen korejské velvyslanectví v Praze, ale oficielní delegace parlamentu ČR byla před několika lety v KLDR (vedlj i tuším představiel ODS pan Payne). Myslíte že ta delegace korejcům vynadal že tam nemají demokracii ?
Prostě i když mne ta kauza také nepotěšila, tak se nemohu zbavit dojmu, že politická uvážlivost chybí někdy i na straně kritiků tohoto kroku.

Chápu vaši představu politiky ČSSD, jako reformátora stávajícího systému. Problém ale spočívá v tom, že neoliberalismus už dávno není kapitalismem 50.-60.let. Na rozdíl od levicových stran se ze vzájemného klání poučil a jeho konání lze bez rozpaků nazvat neoliberální revolucí. Bez skrupulí mění nejdůležitější sociální pravidla, které sociálně demokratické strany vybojovávaly po desítky let, mění a to bleskově, celý hospodářský systém. Takhle si nedovolili postupovat ani komunisté po roce 1948. Proč ne, co jim hrozí? Sociálně demokratické strany jsou vůči nim bezmocné, protože jejich politika spočívá právě v těch "reformách systému", což má býti nějakým zlidštěním kapitalismu. Jenže pokud jedna strana koná revolučně, tak ta druhá to nemá šanci evolučně zvládnout, neli tím konkurovat. Jenže sociální demokraté se osypávají hrůzou jen ze slova revoluce, ty jdou "cestou kompromisů a kontinuity" a jsou na to ještě hloupě pyšné. Potom je jasné, že jejich štáby běhají jako veverky a rvou si vlasy, proč je voliči neakceptují. Dnes jsem četl, že Walesa varuje před obří explozí nespokojenosti. Píše doslova "Tenhle stav už nemá šanci přetrvávat. Nejen u nás, ale po světě zakrátko vypuknou obrovské nepokoje, kapitalismus nemá šanci přežít". Walesa není levičák, aspoň ne v našem běžné vnímaném smyslu. Přesto si dovolí říci věty, které u nás nezazní ani od levicových představitelů. Proč ne? Nebo se oni chlácholí tím, že je ještě dobře, platy dostávají, tak co by se vzrušovali? I když se tu Lukáš Kraus raduje ze vzestupu zaměstnanosti v USA, je to jen vlnka, která na vteřinku nadzvedne Titanic. Tahle krize je také hlavně krizí z nadvýroby a i když budou lidé dostávat více peněz na nákup, systém se stejně zhroutí. Je totiž celý špatný. K naší smůle k němu levice nemá vypracovanou alternativu. Cesta kompromisů a kontinuity na polidštění kapitalismu je totiž nesmysl. Je to příprava vojáků na bývalou válku. Ta dnešní je ale úplně jiná.

vždyť já s vámi v tomto souhlasím. Několikrát jsem tu psal potřebě radikálního jazyka atd. Jen jsem zostražitěl nad těmi formulacemi o kolaboraci s kapitálem a zauvažoval: není to něco, co se sociálně demokratickému hnutí nevytýká už dlouhodobě, co už historicky není zakotveno v jeho koncepci? Pak by taková kritika mohla být vznesena kdykoli, téměř nezávisle na konkrétních okolnostech, rozumíte. Soc. dem. může vzít ideu reformismu vážně, jak před časem napsal Václav Bělohradský, nebo se radikalizovat a stát se "antisystémovou" - pak je ovšem otázka, byla-li by to ještě soc. dem. (To je samozřejmě složité bohorovně rozhodnout, protože hranice pojmů prostě pevné nejsou; vše je v pohybu. Ale řekněme, že snad existují jakési historické kontury a tušená vlákna souvislostí...) K tomu je nutno dodat, že naše ČSSD samozřejmě nedělá ani jedno, ani druhé. Nicméně KSČM je v tomto podle mého soudu ještě horší.

Pokud by se proti velmi radikálním změnám na politické scéně bránila sociální demokraci radikálně, tak to vůbec neznamená, že by se stala antisystémovou. "Antisystém" tu totiž zavedli neoliberálové, ti svojí neoliberální revolucí překopali od základů celý systém. Sociální demokraté hájí pro občany sociálně demokratickou společnost. Když to tak ještě šlo, realizovali to reformismem. Jestliže neoliberálové radikálně mění celý systém, musí sociální demokraté vystoupit na obranu též radikálně, jinak to nemá žádný význam. Nic to však nemění na tom, že to bude dál sociálně demokratická politika. Dokonce bude sociálně demokratičtější, než když se budou jen snažit o "postupné reformy".

S tím systémem a neoliberálním "antiisystémem" už trochu slovíčkaříte. Já chci prostě jen říct, že se soc. dem. si radikální politickou imaginaci nespojuji. A s KSČM už vůbec ne.

No já jsem to po sobě četl a připadalo mě úplně hrozný. Samý radikální, systémový a antisystémový, strašný smotanec. Přitom stačilo napsat, že když chce dělat ČSSD sociálně demokratickou politiku, musí ji přizpůsobit okolnostem. V radikální době nestačí být reformní.

mám dojem že pořád se obchází problém co je to být radikální - že by to bylo jen ve slovníku ? Např. hejtman a poslanec Rath je jistě poměrně ústaný, je tedy i radikálnější ? Já si to nemyslím.
Kdysi chtěl vládu namést do Vltavy jakýsi Dr. Sládek - byl tedy radikální a nebo to byly jen fanfaronské kecy ? Jiní zase haraší světvou revoltou, ale zároveń pláčí nad tím, že občané nenavštěvují jejich mýtniky.
Prostě pořád obcházíme obsah (kořeny) toho radikálního názoru či psotoje - a to takový aby za ním mohli lidi jít a neměli pocit že jsou jen vtaiváni do dalšího divadlo bez reálného efektu.

correctum : ústnatý mělo být u kolegy Ratha, pro ty kterým to pro můj překlep nedošlo.

Vyjděme z té ústnatosti, čili z rétoriky: ta radikálnost by mohla vypadat například tak, že se zcela zpochybní některé základní teze a principy, na nichž stojí současná socioekonomická soustava a které se berou jaksi axiomaticky. Že se zpochybní všechny ty kategorie jako "konkurenceschopnost", "lidské zdroje", "růst", "stěhování za prací", "flexibilita", "deregulace", "privatizace", "zadlužení", "rating" atd. Já nepopírám existenci ekonomických procesů, mně jde o odhalení jazyka, který zahaluje konstruovanost těchto procesů, který sugeruje, že to, co se děje, se dít "musí", že "reformy jsou nutné" apod.

Jakub Patočka napsal text o vyvlastňování. To je, myslím, směr k radikalizaci našeho jazyka, takový jeden z kroků. A teprve tehdy, když demaskujeme současný ekonomicko-politický jazyk jako ideologický, když ho přestaneme brát jako "objektivní" či "neutrální", teprve potom můžeme pokračovat dál.

To, co zde stručně navrhuji, není samozřejmě ničím novým. Neexistuje však jediný politický subjekt, který by se o takovou radikalizaci svého jazyka pokusil. U KSČM je ta potíž, že její kritika současného systému je znedůvěryhodňována jednak vlastní minulostí, jednak trapasy jako je Filipova kondolence KLDR.

ČSSD samozřejmě není radikálně levicovou stranou, protože pouze mění akcenty, ale nikoli základní rámec, jak ukázal rozhovor s B. Sobotkou v MF Dnes: i ČSSD přijímá rétoriku zadlužení, která nás v současné době doslova terorizuje. Jak by také nepřijímala, když stínovým ministrem financí je neoliberál Jan Mládek.

jistě, boj s dogmaty by měl být atributem radikálního myšlení - ovšem asi by to chtělo posunout od propagandistických hesel.
Na samotných slovech jako je konkurenceschopnost a růst či mobilta pracovní síly nebo zadlužení a oddlužení samozřejmě nic dogmatického není.
Nebo byste je dal na index "verba prohibita" , Asi ne. Tohle zatracovat by nebyl radikalismus ale hloupost.

Zakázat slova je samozřejmě pitomost, mám totiž zcela opačný pohled. Totiž: žádný pojem není jen pojem an sich, nýbrž je vetknut do celých souhvězdí významů a vesmírů souvislostí. Takže např. mobilita pracovní síly se zdá být neutrálním pojmem, ale obsahuje v sobě škálu nereflektovaných předpokladů. Vy užijete tohoto pojmu a automaticky předpokládáte, že si jej přeložím jako "stěhování lidí za prací" nebo tak nějak. Ale když to přeženu, překlopím do karikatury, mohlo by to taky znamenat "pohyb výrobních strojů". Rozumíte? Zdánlivě neutrální, technicistní jazyk může být tou nejhorší (nejzákeřnější) propagandou.

Ano, jde o ta souhvězdí, o horizonty smyslu. Jenomže právě tyhle horizonty ani ČSSD, ani KSČM nejen neradikalizují, ale naopak je zoufale konzervují. Pracovní síla, lidský zdroj - ani ty pojmy nemusíte používat, ono stačí, když s jejich pomocí přeložíte vzdělání jako faktor konkurenceschopnosti země nebo když budete sociální solidaritu vykládat jako vytváření sociálního kapitálu anebo sociální infrastruktury ekonomického rozvoje - prostě takové ty cancy, kterých je plná programová produkce jedné i druhé jmenované politické strany.
Intelektuál může demaskovat strnulou ideologičnost slov, ve kterých se horizonty zpředmětňují, ale inovace či radikální přeměna, to je na stranách samotných.

Je to zatraceně těžké, podívejte se o pár příspěvků výše na Lukáše Krause, který děsivý propad USA čte jako potěšlivý vzor, protože vytrhl jeden údaj a přeložil si ho v jiném, evropském kontextu.

vidím, že v tom hlavním si rozumíme - a především by bylo dobré se shodnout na definici pojmů, třeba i technicistní - to jestli tomu navíc přidává emotivní zabarvení už je druhotné, hlavně mluvit o tomtéž.
To se týká m.j. i hodnocení pohybu kapitálu za prací a pohybu práce za kapitálem. Ani jedno přeci nemá cenu ´v rámci svobody pohybu výrobních faktorů odmítat nebo apriori karikovat. A zopakuji zde už poněkolikáté - mám pocit že práve z oboru ekonomie se ta nedorozumění dějí z důvodu zvláštní fobie levice k této disciplině častěji.
P.S. slovo mobilita má samozřejmě více významů - teritoriální, profesní, sociální...my jsme jej nepochybně užili v tom územním smyslu

Byl prosím někdo z diskutujících o KLDR v této zemi alespoň půl roku, projel ji křížem krážem a zná tedy skutečnou realitu? Pokud ano, ať se mi přihlásí.