Na obranu slova komunismus

Michael Hauser

Snaha vyrovnat se s diskreditací slov jako komunismus, socialismus nebo proletariát tím, že je nahradíme jinými výrazy, vede buď k vyprazdňování pojmů, nebo k tomu, že se používají tajná označení, kterým rozumí jen někteří.

Slavoj Žižek používá slova jako komunismus, dialektický materialismus nebo diktatura proletariátu. Jsou to slova, která se jeví jako nepoužitelná a nadobro zdiskreditovaná. A proč to dělá? Jsou-li určitá slova zdiskreditovaná, a přestanou se používat, vytratí se  význam nebo představa, kterou nelze spojit s jiným výrazem. Je tu sice zdiskreditované slovo, ale i přes jeho diskreditaci jej nelze nahradit jiným slovem. Pokud tak učiníme, tak nebudeme mít původní obsah v neposkvrněném hávu, nýbrž jiný obsah.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Co se stane, když nahradíme např. slovo socialismus výrazem radikální demokracie, jak to navrhovali někteří levicoví teoretici po roce 1989? Zachráníme sice jistý prvek socialismu, resp. pozornost obrátíme k tomu významu, který minulý režim potlačoval. Potíž je v tom, že tím se tento význam převede do jiného rámce. Budiž, je to postup, jímž se narušuje ideologické zneužití slova demokracie (demokracie jako pružné ospravedlnění zájmu mocných, viz heslo „šíření svobody a demokracie“). Heslo radikální demokracie pak hlásá, že demokracie má vládnout vždy a všude, i v ekonomice. Demokracie ve svých kořenech. Ty se dají shrnout tak, že každý má právo rozhodovat o věcech, které se ho týkají.

Pak je tu otázka politické účinnosti. Vypadá to tak, že slovo socialismus nebo komunismus je zdiskreditované a odpuzuje potenciální spojence. Vyvolává nepřekonatelnou nechuť. Ale to je dvojznačné. Pouhé přejmenování nezpůsobí, že danou organizaci budou ostatní vnímat jinak. Masarykova dělnická akademie se přejmenovala na Masarykovu demokratickou akademii. Je přijatelnější?

Přejmenování je především ústupová strategie. Není v tom politická prozíravost, spíše snaha udržet se ve světě, který ovládá pravice. Jak je to s názvy, které si levice dává? Buď členové příslušné organizace vědí, že název je ústupek mocným. Je tu pak ještě tajný název, který znají ti, kteří jsou zasvěceni do jejího vnitřního života. Ve skutečnosti jsme komunisté, kteří si říkají radikální demokraté. Příkladem jsou středoevropské komunistické strany, které se po roce 1989 přejmenovaly.

V horším případě nastane splynutí. Oficiální název obsahuje vyprázdněná slova (občan, demokracie, solidarita, spravedlnost, svoboda) a organizace se chová podle nich. Veřejné vystupování je stejně prázdné jako název.

Samotný název však politickou organizaci nemůže odvrátit od toho, aby jednala podle bezprostředních výhod. To by se ukázalo, kdyby strana s nepřijatelným názvem, tedy KSČM, vstoupila do vlády. Jak že by jednala? Stačí se podívat na její komunální politiku. Její komunální politici se chovají stejně jako ostatní. KSČM není žádná hrozba pro naši „demokracii“. I kdyby sestavovala vládu, tak její premiér a ministři budou postupovat zhruba tak, jak to známe od  ČSSD nebo jiných stran.

Možná by prosazovala opatření běžná v západní Evropě, jako jsou dotace tuzemským zemědělcům nebo různá ochranná celní opatření. Když se o to kdysi pokoušel Josef Lux jako ministr zemědělství, byl označen za komunistu, protože chtěl omezovat svobodu trhu. Tyto kroky by mohla provést KSČM. Je to jediná strana, která se nebojí názvu komunistická.

A jaký význam mají stará levicová slova, jako je komunismus, soudruh, revoluce, proletariát? Není jejich význam nakonec v tom, že samotné jejich užití vytváří odstup od vyprázdněného „demokratického“ žargonu? Říci o sobě: „Jsem komunista,“ to vyvolá řetěz otázek. Ty jsi proti demokracii? Ty schvaluješ vyvraždění miliónů? Ty si přeješ omezení svobody slova? Rozdíl mezi užitím slova demokracie a slova komunismus v dnešních podmínkách je v tom, že výraz demokracie je vyprázdněný a nic nevyvolává. Slova, jako je komunismus, nutí k přemýšlení. K přemýšlení o demokracii.

    Diskuse
    August 5, 2011 v 10.24
    Proč člověk někdy váhá označit se za komunistu, přestože to tak cítí
    Pojmům by měl být vrácen jejich obsah. To je pravda. Jak autor uvádí, jeden problém je, zda si někdo troufne označit se za komunistu před více či méně pravicovou veřejností a tím na sebe v jejích očích převzít veškerou vinu za minulost, druhý problém je, zda si to troufne udělat před organizací, kterou je KSČM, i když není jejím členem. To má ještě dvě polohy: buď člověk nikdy dříve nebyl jejím členem a nebo už není jejím členem. Občas mě napadne, zda nebylo chybou z KSČM odejít. Pak si ale říkám: komu nebo čemu vlastně máme být věrni? Lidem v organizaci, vyprázdněným pojmům nebo jejich skutečnému obsahu - myšlence?
    August 5, 2011 v 13.4
    Ještě k tomu přemýšlení o demokracii
    Napadlo mě, zda vůbec je myslitelná skutečná demokracie, myslím úplná demokracie bez jakýchkoliv přívlastků. Můžeme si svobodně zvolit naprosto cokoliv, co bude většině vyhovovat? Můžeme si být jisti, že zvolíme vždycky správně? Nemusí naopak existovat nějaký pevný bod, něco, co bude naprosto nezpochybnitelné? Něco, o čem se prostě nebude vůbec hlasovat? Otázkou je, co by to mělo být, aby to bylo přijatelné pro všechny. Dnes bohužel roli tohoto pevného nezpochybnitelného bodu demokracie hraje kapitál. Proto je to kapitalistická demokracie.
    August 5, 2011 v 14.49
    Žižek
    Žižek udělal jednu strategicky chytrou věc: on totiž používá pojmy "komunismus", "dialektický materialismus", "diktatura proletariátu" apod. jako teoreticky relevantní a celou tu ideologizující maškarádu jednoduše odhazuje a zanechává za sebou. Tím se zbavuje defenzivního gesta a rozšiřuje pole levicového diskursu. Levicovému postoji vrací sebevědomí.

    Navrhuji učinit něco podobného v diskusích v DR. Například odhodit všechny ty pochyby o tom, zda může být KSČM součástí vládní koalice: podle mě může, proč by ne? Možná už je načase přistoupit k diskusi o tom, zda KSČM skutečně představuje radikálně levicovou alternativu, nebo zda se náhodou nenachází napravo od ČSSD, a tedy blíž ODS.
    August 5, 2011 v 21.8
    KSČM je Klausova strana
    Václav Klaus jí nejprve pomohl svým antikomunismem, takže se mohla prezentovat jak jediná autentická protestní strana a poté jako jediná strana nezašpiněná korupcí a privatizací. Oni to Václavu Klausovi dvakrát vrátili tím, že ho volili prezidentem. V obou prezidentských volbách přišly rozhodující hlasy od KSČM. KSČM je ve své většině strana konzervativní, nacionální a protievropská, proto má blízko ke Klausovým názorům a postojům, včetně strašení sudetskými Němci. Bohužel podobné názory se nachází i v sociální demokracii, proto při první volbě prezidenta volili Václava Klause i někteří sociální demokrati.
    August 5, 2011 v 23.20
    demokracie a kapitalismus
    nejsou totéž, i když se to tak dnes u nás často chápe. Demokracie je diskuse či komunikace, tvorba společného mínění, politické vůle, rozhodování a hlasování. Kapitalismus je založen na tržní ekonomice, pojem zavedl, pokud se nepletu Karel Marx. Demokratický princip je v jistém napětí s tržním principem. Smyslem demokracie je svobodná a rovnoprávná komunikace zaměřená na konsensus, smyslem kapitalismu je maximalizace zisku. Kapitalismus bez demokracie, to je dnes hlavně Čína. Ztotožnění demokracie a kapitalismu, to je Klaus a naše pravice. Naše levice sní o demokracii bez kapitalismu, ale .... ? Je to víc než sen?
    August 6, 2011 v 9.24
    Ještě k pojmu komunismus a ke KSČM
    Možná, že velká část členů KSČM je tak zahleděná do minulosti, že si nevšímá, kam vlastně strana směřuje (na rozdíl od vedení, které to asi ví). Ale nikomu nechci křivdit. I v KSČM jsou různí lidé s různými názory. Některé z nich tam drží právě ta „značka“ - název. Ta přitahuje i část voličů. Přiznám se, že jsem KSČM volila právě kvůli této značce, i když ve skutečnosti dobře vím, že ten obsah za tím není, nemám v tom směru žádné iluze. Chodím k volbám spíš proto, abych volila proti pravici, ne protože bych si myslela, že se volbami něco zásadního změní. Bylo by však zajímavé vidět, nakolik by se změnil počet členů KSČM a počet voličů, kdyby se strana přejmenovala. Přibylo by jich nebo spíš ubylo? Pokud soudíme, že by jich ubylo, pak to svědčí o tom, že pojem komunismus, i když mnohé tak velmi odpuzuje, má naopak pro část lidí jakousi magickou přitažlivost. Čím to asi je? Existuje názor, že právě na našem území komunistická myšlenka zapustila hluboké kořeny, daleko hlubší než v okolních zemích.
    August 6, 2011 v 9.43
    Nedávno jsem zde obsah slova „radikální demokracie“ vysvětloval a vůbec, ale vůbec nešlo o nějaký směr či citaci někoho, tím méně o nějaké vytunelování socialismu či něčeho jiného. Velmi dobře si uvědomuji jediné, že bez radikální, tedy demokracie pro všechny segmenty společnosti a jejich vtažení do rozhodování, není možný jakýkoliv humanistický společenský systém. Zdá se mi, že Michael Hauser lidem věří méně. Kde je demokracie, kde se pohybuje volební účast kolem 80%, kde se nezakazují politické strany, tím méně radikálně komunistické či hauserovské, je z čeho vybírat, je o čem diskutovat a společnost posílá jasné signály do politického prostoru. V takovém „systému“ radikální demokracie se netřeba obávat o levicové ideje ve společnosti a už vůbec není třeba nějaké diktatury proletariátu.
    August 6, 2011 v 10.50
    Pane Krausi,
    kdyby existovalo něco, co opravdu takhle dlouhodobě a pro všechny dobře funguje, tak ať se to nazývá jakkoliv. Klidně se toho pojmu komunismus vzdám, přestože mám k němu vztah. Možná, že v Norsku to tak je, to musíte vědět spíš vy, než my. Fungovalo by to takhle i v České republice?
    August 6, 2011 v 12.13
    Přesně o to jde paní Evo, něco jako komunismus či něco jiného mi je ukradené, to jsou pouhá slova ve větru, bude-li fungovat netřídní, prostupná, demokratická společnost nevyloučených. Tady tomu tak je. mimochodem jsem proletariát, emigrant a stejně to tak cítím, tedy žiji v tom. Jestli to jde i v ČR, to nevím, jak sleduji situaci ve vlasti, spíše se půjde cestou extrémů, tedy na mafiánský kapitalismus je snaha reagovat "diktaturou proletariátu". Těžko ale říct, jelikož logika kapitalismu je neúprosná, jestli si "demokracii" může dovolit v plné míře i periferie kapitálu, tedy např. střední Evropa. Já bych se o to pokusil, když vidím třeba dnešní situaci ve Finsku, které bylo ještě na začátku devadesátých let dírou světa. Osobně se vůbec nesnažím potírat Michaela Hausera, jeho názory jsou třeba a celkem se dobře poslouchají, jenom nemám jistotu v jedné věci, že se nesnaží od stolu roubovat do společnosti něco, k čemu ještě nedospěla. Ve své podstatě je to zásadní rozpor mezi soc.dem. a neokomunismem či komunismem, tedy spor o demokracii. Já tedy nemám všespásný model, ale vidím horší a lepší společenské klima a vůbec nejde o nízké materiálno, jak zaznívá v úvodu článku Michaela Hausera, ale především o svobodu a lidskou důstojnost pro všechny.
    August 6, 2011 v 12.21
    rád si tu s Michaelem Hauserem tyto věci vyjasním, třeba to je pouze můj pocit z jeho posledních článků....třeba to je pocit v ČR, tedy beznaděj....
    + Další komentáře