Je myslím nutné si vysvětlit, proč je tento norský ultrakonzervativní vrah považován v Norsku také za „zrádce“. Tato samojediná kopie nacisty ze třicátých let minulého století se narcisisticky snažila postavit do role jediného moudrého, jediného, který bude za miliony občanů rozhodovat, co se má či nemá dělat. Tím se pokusil negovat samotný základ evropského práva, tedy demokracii. On tomu říká signál a cituje klasiky evrospkého konzervativismu a ultrakonzervativismu, včetně Václava Klause. Norská společnost tomu říká masová vražda. Opravdu neuvěřitelně naštval zdejší lidi napříč, nejen vraždami politických oponentů z politických důvodů, ale i svým pokusem autoritativně zvrátit výsledky samotného demokratického procesu od padesátých let.

Každý má v Norsku zaručené právo podílet se na demokracii, tedy psát a publikovat, být členem nejrůznější stran, které se třeba v ČR už zakazují (jak ukázkově ukazují „demokraté“ ze současné české vlády), může se snažit přesvědčit občany o správnosti svých cílů a programů, ale v mantienelech ústavního pořádku samozřejmě. To sice částečně několik let dělal, tedy byl členem konzervativně-populistické Fremskrittspartiet (sesterská strana české ODS, jak sama FrP říká), ale místo další agregace svých názorů, začal vraždit z politických důvodů ideovou liberální sociálnědemokratickou opozici (Arbeiderpartiet - hlavní vládní strana), tedy pokusil se torpédovat samotný základ demokracie. Na tom je vidět, jak ultrakonzervativismus  tenduje k autoritativním režimům.