Uvažování nad norskou tragedií

Igor Pleskot

Dnes si teroristé berou za cíl nejen - a ne především — symboly a představitele moci, ale hlavně obyvatelstvo, běžné občany. Tím dostává stále nelidštější charakter. Terorismus ale nikdy nebyl řešením.

Je hrozné, když vyšinutý člověk střílí do lidí, strašnější je, jde-li o politického, či náboženského fanatika. Skutečnost, že dnes je masově v některých zemích politickým projevem terorismus je katastrofální. Terorismus není řešení. Řešením nebyly zřejmě ani minulosti útoky anarchistů či narodniků na symboly státní moci — představitele policie, armády a královských rodin. Terorismus, snad vysvětlitelný u potlačovaných národů či skupin jejich krutým útlakem a bezvýchodnou situací, má vždy do jisté míry sektářský charakter. Posun od teroristických útoků XIX. století do dnešní doby je však výrazný. Dnes si teroristé berou za cíl nejen - a ne především — symboly a představitele moci, ale hlavně obyvatelstvo, běžné občany. Tím dostává stále nelidštější charakter.

Norská tragedie by byla hrozná, i kdyby šlo o zahraniční teroristickou akci. Strašnější je, jde-li o akci domácího extremismu, ať již — což se ukazuje nepříliš pravděpodobné — reprezentovaného vyšinutým jedincem, nebo organizovanou skupinou. Vždy musíme uvažovat odporné prostředí zrůdných ideologií, které k takovému chování vytváří podmínky. Pak skutečnost, že k tomu došlo v Norsku — zemi s bohatou demokratickou tradicí skandinávských demokracií, v zemi rozsáhlých občanských aktivit a svobod — je zvláště znepokojující. Znamená to, že dědictví fašismu žije a je aktivní. Musíme s ním bojovat, ale současně se vyhnout situaci, za které bychom ve jménu obrany našeho života a klidu potlačovali občanské svobody a práva. (Postup norské vlády a bezpečnostních orgánů tomu zatím obdivuhodně odpovídá).

Musíme se ptát co to je za ideologie, ve jménu které je zabito přes osmdesát mladých lidí ve věku 14ti až 18let. Jak fungují? Ukáže-li se, že jde o pravicový křesťanský extremismus, je to varování , že fanatismus nemusí být vlastní jen islamistům a že může zachvátit v podstatě jakékoli hnutí.

Znamená to něco pro nás — občany Ćeské republiky? Nedělejme si iluze, že to není u nás, že je to daleko. Znamená to  — při naší nespokojenosti s naší politikou se nemůžeme spokojit se skepsí a ignorováním veřejných věcí. Ani pasivita, ani fanatické zaujetí není řešením. Jen věcná - podtrhuji věcná - účast veřejnosti na politice a důsledná naše kontrola politických aktivit našich politických představitelů vedoucí ke skutečným — ne fiktivním - změnám , je cestou k naší spokojenosti a vytváří aspoň určité zábrany tak hrozným tragediím

    Diskuse
    MT
    July 25, 2011 v 22.09

    "Musíme se ptát co to je za ideologie, ve jménu které je zabito přes osmdesát mladých lidí ve věku 14ti až 18let. Jak fungují? Ukáže-li se, že jde o pravicový křesťanský extremismus, je to varování , že fanatismus nemusí být vlastní jen islamistům a že může zachvátit v podstatě jakékoli hnutí."

    Tato pasáž je poněkud zmatená a autorka si (v této pasáži) vlastně sama odporuje.

    Norský vrah použil strašnou metodu, ale jeho vlastní ideologie nebyla extrémistická ani za mák.
    To je na tom to strašné ...

    Vše si hrozně ulehčujeme, pokud se snažíme sami sebe přesvědčit, že Klausové nebo Kurasové jsou extrémisté.

    Právě že nejsou - a to je právě na tom to strašné - a poslední věta, že sněť fanatismu může postihnout JAKÉKOLI hnutí, je už zase správná - je sice v rozporu se zbytkem textu, ale správně v rozporu ...

    Když to trochu přeženu, tak teoreticky, za jistých okolností může - stejně jako norský bojovník proti multikulturalismu a marxismu - vraždit pro svou ideu (i když si myslím, že je to o dost méně pravděpodobné než jiné varianty) i člen strany Socialistické internacionály - i když mám za to, že spíš v Latinské Americe nebo Africe ...

    July 26, 2011 v 12.54
    Ideologie, které samy o sobě škodlivé nejsou, mohou v něčích hlavách získat vražednou podobu. Tomu lze jen těžko zabránit, protože nevidíme, co se komu v mozku děje. Ideje mohou být jejich nositeli volně kombinovány, přetvářeny a různým způsobem prožívány. Myšlení (ani to vražedné) nejde zakázat zákonem, nemůžeme se ho zbavit ani likvidací jejich nositelů, protože se najdou noví. Můžeme pouze usilovat o harmonickou společnost, která nebude poskytovat živnou půdu pro takové šílenosti. Proti negativním myšlenkám stavět myšlenky pozitivní. Smířit se s tím, že naše snaha patrně nikdy nebude konečná a definitivní, ale přesto to nevzdat.
    PL
    July 26, 2011 v 16.47
    ideologie nejsou stejně ne/bezpečné
    Nesouhlasím s výše se opakujícím zjednodušováním, že každá ideologie a hnutí je postihnutelná fanatismem. Naznačuje se tu že každou ideologii lze zneužít až např. k vraždění a proto nelze zle nahlížet na žádnou ideologii, že to by byla křivda?
    Taková neopatrná tvrzení mě děsí, hlavně jejich přihráváním na smeč plíživé taktice postupného přesvědčování (manipulace) o nevinnosti jakékoliv ideologie...
    Dle wikipedie "je Ideologie propracovaná soustava názorů, postojů, hodnot a idejí s apologetickou nebo ofenzivní funkcí založenou na formulování politických, světonázorových nebo podobných zájmů určité skupiny. V politické a společenské praxi se ideologie vládnoucí skupiny projevuje např. ve formě filosofie, práva či morálky, obecně se skrze svou subjektivitu snaží o formulaci celkového výkladu společnosti a člověka jako takového..."
    Ponechávám na úvaze každého jak si představuje že "propracovaná soustava názorů.." ideologie A neovlivňuje chápání ideologie a pohled jedinců a jejich skupin na svět. Např. Evropa 20. století má zkušenost s hned několika ideologiemi, které se ukázaly býti totalitní a nelidské i jejim původním stoupencům. Máme však zkušenost i s pozitivními.

    Přesto se jakoby vzdáváme schopnosti rozlišovat, které ideologie nahrávají šíření nenávisti, strachu a agrese a jsou nebezpečné pro lidskou společnost od těch, které se naopak snaží lidství povznášet a budovat?!
    July 26, 2011 v 17.41
    Nemyslím to tak, že škodlivé ideologie vůbec neexistují, ale že i zdánlivě neškodnou ideologii může její nositel pochopit špatným způsobem. A že proti ideologii se nedá bojovat ne-ideologií, ale pouze jinou ideologií. Proti negativní ideologii ideologií pozitivní, proti ideologii, která zvýhodňuje některé skupiny oproti jiným, je třeba postavit ideologii, která může být prospěšná všem.
    July 27, 2011 v 17.06
    Zvrácená ideologie
    Protestantský teolog Paul Tillich, který se před nacismem v Německu uchýlil do Spojených Států, formuloval několik pojmů, kterými vysvětloval za jakých podmínek se ideologie může stát zhoubnou. Myslím, že jeho úvahy jsou relevantní i dnes.

    Především "ultimate concern", vrcholné zaujetí, něco, pro co jsem ochoten dát vše v sázku, něco, co beru s nějvětší vážností, co je pro mne nejdůležitější na světě. Může to být náboženství, blaho mých dětí, ale také moc, peníze, čistá rasa, třídní boj a revoluce. Ty dva poslední příklady sloužily Tillichovi jako modely zvrácených ideologií. Tillich vycházel ze svých zkušeností s nacismem a komunismem.

    Je-li ultimate concern zaměřen na transcendentní realitu, na Boha v pročištěném, kultivovaném smyslu - nikoliv církevní instituce nebo dogmata, představuje blahodárný základ osobnosti. Umožňuje přiklonit se k některým ideologiím, bez nebezpečí, že by se pro mne staly motivem vražd, nebo i jen potlačování lidské důstojnosti. Zůstávají "transparentní", jsou prosvíceny transcendentně zakotveným humanismem. Tak socialismus je hnutí, které usiluje o sociální spravedlnost a lidskou důstojnost. Vlastenectví je pročištěným, transparentním nacionalismem, snažící se o povznesení vlastního národa.

    Naopak, pokud ideologická konstrukce vytýčí nějaký pozemský cíl (čistá rasa, osobní moc, absolutní moc mé strany, majetek), který se stane tím vrcholným zájmem - mým, nebo celého hnutí či strany, jde o "démonizovanou" ideologii (v Tillichově terminologii). Je natolik zvrácená, že může vést k tragedii, k jaké došlo v Norsku.
    July 27, 2011 v 18.16
    Vlastenectví x nacionalismus
    Myslím, že o vlastenectví se většinou jednalo u malých, utlačovaných národů, které se snažily osvobodit z cizího jha, kdežto o nacionalismus šlo u těch velkých, které naopak potlačovaly ty malé a chtěly si zachovat své výlučné postavení. Ovšem tak úplně jednoznačné to není, protože karta se může i obrátit. A v dnešní době je všechno ještě mnohem složitější. Ale souhlasím, že by se kvůli ideologiím a náboženstvím nemělo nikdy jít "přes mrtvoly".