Anders Behring Breivik a Rais Bhuiyan. Dvě tváře posledních týdnů, dva muži, jejichž životy nenapravitelně poznamenala nenávist a násilí. Terorista a oběť vražedného útoku. Mediální ikona těchto dní a člověk, jehož příběh se vypráví mimo hlavní titulky světového tisku. Symbol té nejhorší hrůzy a ztělesnění až paradoxní naděje tváří v tvář zkáze.

Kontury norské tragédie jsou dostatečně známé a stále dostávají nové a nové detaily. Vraždění osamělého stoupence konzervativních hodnot a čisté Evropy bylo od počátku zamýšleno a plánováno jako mediální událost: patnáctisetstránkový manifest, podivný slepenec citátů, převzatých myšlenek a vlastních postřehů; video umístěné na web — působivé svým grafickým provedením i hudebním doprovodem, připomínající videa radikálních islamistických skupin. Breivik ovšem do řady nepřátel postavil vedle sebe „kulturní marxismus“, islamismus i nacismus. Na konci tohoto mrazivého videomanifestu, po dlouhé řadě portrétů hrdinů minulosti (vesměs bojovníci proti islámu od křižáckých velitelů po cara Mikuláše I., nechybí ovšem ani pověstný „Drákula“ Vlad Tepes) a výzev k obraně evropské kultury a k mučednictví se objeví postava mučedníka samotného. Pečlivě a do detailů nebyl připraven jen násilný čin, ale i jeho budoucí mediální a společenská odezva.