Ministři eurozóny řekli jasně: Řecko musí privatizovat
Petr JedličkaMinistři financí zemí eurozóny se sice na poslední schůzce neshodli, jakým způsobem restrukturalizovat řecký dluh, vyjasnili si ale něco jiného: k jakémukoliv zásahu dojde až poté, co Řecko schválí plán rozprodeje státního majetku.
„Řecko doposud stále není na úplně správné cestě (...), a to je třeba před poskytnutím jakékoliv další pomoci změnit (...) Jediným způsobem, jak se pohnout kupředu, je více reforem, více rozpočtových škrtů a privatizace.“ Tato slova pronesl k novinářům holandský ministr financí Jan Kees de Jager. Shrnují vše, na čem se ministři eurozóny ohledně Řecka dohodli na své pondělní schůzce.
Setkání mělo původně ukončit dohady, zda se eurozóna odhodlá Řecku poskytnout další půjčky, zmírní současné úvěrové podmínky, anebo přistoupí k nějaké důslednější formě restrukturalizace řeckého dluhu.
Výsledkem se stal odklad rozhodnutí. Řekům bylo však současně jasně naznačeno, že forma přehodnocení dluhového břemene bude odvislá od důslednosti, s jakou reformy tamní vlády zkopírují neoliberální doktrínu.
„K účelné pomoci je zapotřebí (...), (aby Řecko) urychlilo hospodářské reformy a schválilo konečný privatizační plán,“ uvedl k situaci evropský komisař pro hospodářské záležitosti Olli Rehn pro německý deník Die Welt.
„Pak by snad mohly být jemně restrukturalizovány závazky země u dalších států a také soukromých investorů,“ doplnil s tím, že o tvrdé restrukturalizaci (tedy de facto odpuštění části dluhu) nemůže zatím být ani řeči.
Podle vyjádření Jean-Clauda Junckera, jenž skupině států eurozóny předsedá, se účastníci schůzky dále dohodli na týdenním prodloužení pozorovatelské mise, která nyní v Aténách hodnotí již provedené reformy a podle všeho i posuzuje privatizační plány.
Ministři financí také definitivně schválili 78miliardovou půjčku Portugalsku. Poskytnutí této sumy umožnila dohoda finských stran minulý týden.
Řecké počty
Řecko dostalo k záchraně hospodářství minulý rok zvýhodněnou půjčku od států eurozóny a Mezinárodního měnového fondu v celkové výši 110 miliard eur (2,7 bilionu korun). Řecký státní dluh tím perspektivně vzrostl na 330 miliard eur (8 bilionů korun), což odpovídá 140 procentům jeho HDP.
Razantními škrty se vládě George Papandreoua podařilo ušetřit dvacet miliard eur. Dalších padesát lze podle optimističtějších odborníků čekat od privatizací. Dle zdrojů jednotlivých agentur v unijních institucích je sama eurozóna ochotna Řecku půjčit ještě šedesát miliard eur a eventuálně přistoupit k jemné restrukturalizaci, to vše však právě až po schválení popsaných reforem.
Důvody současného přístupu shrnují analytikové následovně: Bankrot jakéhokoliv státu platícího eurem by poškodil celou zónu, neboť by poklesla hodnota měny i důvěra investorů ve společný trh. Tvrdá restrukturalizace dluhu by zase poškodila i vklady soukromých věřitelů, převážně francouzských a německých bank, a vytvořila nebezpečný precedent. Proto se podle znalců snaží Evropská unie volit střední cestu.
Do masmédií se nedostaly žádné informace o tom, zda se ministři financí zabývali též dlouhodobými důsledky, jaké privatizace Řecku způsobí, či zda zvažovali i jiný než neoliberální přístup k problému.
Naopak zhusta tisk glosoval nepřítomnost generálního ředitele Mezinárodního měnového fondu Dominiqua Strauss-Kahna, jemuž v účasti zabránila pondělní internace v New Yorku, kde čelí obvinění z pokusu znásilnit hotelovou pokojskou. Nebyl nicméně předložen věcný argument pro to, že by se ministři eurozóny rozhodli v Strauss-Kahnově přítomnosti jinak.
Další informace:
Deutsche Welle EU Moves Gingerly Toward More Aid for Greece
AFP EU heads towards 'soft restructuring' for Greece
Kathimerini Talk of soft restructuring picks up
BBC News Strauss-Kahn 'cannot run' IMF - Treasury chief Geithner
Je to klasický program strukturálního přizpůsobení podle Washingtonského konsensu a to nikdy nikde nevedlo k ničemu jinému, než k dalšímu zhoršení situace. Zbídačování národů ve prospěch bank povede jen ke vzrůstu napětí. Obávám se, že pokud tak budou evropští státníci pokračovat, jde o začátek konce nejen Eurozóny ale celé EU. Se všemi důsledky, které z toho plynou...
Půjčovat si na splacení dluhu je každopádně hovadina a všechny dobrodince, kteří si chtějí Řecko rozporcovat, by měli Řekové rázně vykopnout.
Předpokládám, že v Řecku existuje skupina boháčů, do jejichž kapes peníze z řeckého státního rozpočtu odtekly, podobně jako se to děje i u nás, takže čistě podle zásady „Co bylo ukradeno, musí být vráceno,‟ by bylo vhodné splatit státní dluh z jejich majetků. Obávám se nicméně, že prokázat skutečným viníkům řecké krize u řádného soudu, co nakradli, bude problém, a nějaké velké znárodňování stylem Vítězného února by snadno natropilo víc škody než užitku; rozhodně by nezapůsobilo dobrým dojmem. Velkou mezinárodní podporu by asi Řecku nezískal ani marxistický program spravedlivé společnosti, ale když není v módě rudá, možná by šlo zkusit zelenou.
Co kdyby se Řekové pustili do práce na udržitelném hospodářství? Za radikální opozici proti Mezinárodnímu měnovému fondu by pravděpodobně zaplatilo ztrátou většiny mezinárodního obchodu, takže by tak jako tak muselo usilovat o soběstačnost. Snižování spotřeby na udržitelnou úroveň by si tak jako tak vynutila obchodní a finanční válka, v níž by se Řecko ocitlo. Důrazem na životní prostředí by v dnešním světě mohlo získat významnou podporu světových intelektuálů, ba snad i veřejnosti, a tak čelit pomlouvačné kampani finančníků. Při troše štěstí by to mohlo vést až k nabídkám nových technologií a módě jezdit do Řecka budovat lepší svět.
Problémy s mezinárodním obchodem a s životní úrovní by se podobaly tomu, co známe z dob socialismu. Řecko by ovšem nemělo zapotřebí uzavírat hranice, aby z něj neutíkali Řekové: I kdyby se pro zelený program nenadchl celý národ a někdo utíkat chtěl, o uzavření hranic by se postarali sousedé. A kdyby přece Řekové ve větší míře odcházeli, na druhém břehu Středozemního moře bojuje o přežití spousta lidí, kteří rádi přijdou, stačí pro ně poslat pár slušných lodí, nebo dokonce jen otevřít přístavy.
Pravda, můj postřeh není příliš objevný, když toho, že se v zásadě shodnou, si už povšiml Ivan Štampach. Má naprostou pravdu, že Řekové potřebují naši solidaritu, stejně jako má naprostou pravdu Stanislav Hošek, že jenom držet palce jim moc nepomůže. A nám taky ne.
Musíme být solidární s Řeky, protože jejich problémy jsou stejné jako naše, jejich boj je náš boj a jejich porážka bude naší porážkou. Nesmíme dovolit Evropské unii finanční okupaci Řecka, protože je to naše Unie, jejich politiku určují naši politici, a nejen že jejich zločiny vůči Řekům budou naší vinou, ale také to, co dělají Řekům, provedou i nám. Co se děje v Řecku, a teď už i v Irsku a Portugalsku, je jenom špička ledovce, který právě potápí celou Evropu. Vláda našich věcí je v rukou finančních elit, a já teď mohu díky Španělům, kteří rázně vystoupili za skutečnou demokracii, ještě jednou zavzpomínat na mládí, a co mi tenkrát lili do hlavy, doslovnou citací Klementa Gottwalda: U Madridu se bojuje za Prahu.
Potřebujeme demokratizovat Evropskou unii: Přinejmenším zbavit moci všechny ty komise a rady, posílit Evropský parlament, a samozřejmě si dát dobrý pozor, koho do něj volíme. Přímo u nás doma, a to je to, čím bychom se teď měli hlavně zabývat, zatímco v čase odpočinku budeme držet palce a fandit Řekům, Irům, Portugalcům a Španělům, potřebujeme zbavit moci současné vládce, dát si dobrý pozor, koho si volíme do parlamentu, a taky co tam potom provádí, a demokratizovat náš vlastní stát přinejmenším tím, že si konečně vynutíme obecné referendum, které máme v ústavě.
Předpokládám, že jsem se stále nezpronevěřil metodě dialektického materialismu a jenom opakuji, na čem se Ivan Štampach a Stanislav Hošek shodnou. Nemýlím se?
Není to konečný model zprivatizovaného vyřešení sociálního smíru neoliberálním trhem?