pí Švihlíková je politolog, ale i neekonom by mohl přemýšlet jak by fungovala jakákoliv ekonomika bez péče o elementární konkurenceschopnost.
To slovo není mantra, ale logické vyjádření schopnosti prosadit se na trzích. Může být samozřejmě chápáno různě - je konkurenceschopnost cenová i necenová, lze kritizovat pokud je dosahovaná dosahovaná uměle a krátkodobě při zanedbání strategických potenciálů.
V každém případě je ale konkurenceschopnost objektivně potřebná, pokud tedy nechceme žít v nějaké nadsvětské utopii, kerá ovšem nemá nic společného s kritickou ekonomií.

Výborně, děkuji, něco takového jsem pro orientaci velice potřeboval.
Ilono, nemohla bys, prosím, příležitostně rozvést a vysvětlit větu "Německo, které díky mzdové deflaci získalo konkurenční výhodu nad strukturálně slabším jižním křídlem"? Co přesně je mzdová deflace? V principu je to záměr, série dohod a rozhodnutí, ne? Mohlo se o ni snažit i to jižní křídlo? Poud ano, nebyla německá politika "lepší", zodpovědnější...? Pokud ano, nedalo by se za ni Německo nějak "odměnit" v rámci EU, aniž by to prohloubilo regionální disparity? A co je ta "strukturální slabost" (já to samozřejmě tuším)? Nestálo by zato změnit prostředí v EU, aby taková slabost pozbyla na významu? Vždyť ona předpokládá nějakou "ideální strukturu" a jak ta povstává? Jak se pozná, případně kdo je schopen a mocen ji definovat? Díky předem :-).
Polemička s J. Dolejšem: já v tom čtu, že jsou dvě základní možnosti, modality. Trh nebo nadsvětská utopie. Ale tak to snad není, už jenom například v rodinách obvykle nepanuje ani jedno. Já sdílím odpor k pojmu konkukrenceschopnost, protože jeho nadužívání "dělá prostor" pro to, aby tržní vztahy a úvahy okupovaly stále větší část našich životů. Jinými slovy, jeho používání upřednostňuje "plochou antropologii" - člověk je jenom nebo alespoň především homo oeconomicus. No a já jsem přesvědčený, že tomu tak není, a nechci, aby tomu tak bylo...

je ekonomka.

Vnímám to tak, že IŠ se věnuje hlavně geopolitice a politiologii, nikoliv čisté ekonomii - ale samozřejmě zde mají ekonomické zájmy klíčový význam. V určitém podání je ekonomie dokonce imperiální obor.
Ale k tématu : také třeba podotknout, že stablita v prostoru EU je pro nás všechny velmi důležitá, tudíž hledejme způsoby stabilizace měny a financí a nikoliv jejich odmítání. Jaké alternativní návrhy pro Irsko, Řecko a Portugalsko tu máme ?
Od solidárně uvažujících lidí bych očekával spíše rozhor výjimku z Listiny základních práv Evropské unie, což zabrání českým občanům, aby se mohli domáhat ochrany svých sociálních práv u evropských soudů.
Místo toho něktří pouze negují Pakt stability či Stabilizační mechanismus a to bez náhrady, tedy fungující alternativy.
Člověk samozřejmě není jenom homo oeconomicus, ale jeho ekonomické aktivity jsou na něm to velmi důležité. Skoro všechno na světě nakonec někdo musí zaplatit, tedy pokrýt nějakým společensky uznaným ekvivalentem lidské práce.
A tady se bez trhu neobejdete. Důkazem je tisíciletá lidská historie.
Má to jistě i kvalitativní, intenzivní aspekty (nejen extenzivní) ale návrat na stromy (zamrznout v spotřebně uzavřených komunách) to určitě nevyřeší. To chcete dobývat vesmír či struktury hmoty jen tím že budete vonět ke květům ? Výrobní, energetický a jiný potenciál lidstva je funkcí hospodářské rozvinutosti.

Já samozřejmě souhlasím, že skoro všechno nakonec musí někdo zaplatit, ale odmítám například docela časté úvahy o "konkurenceschopnosti" měst a jiných obcí. S ohledem na to, kolik kapitálu a obecně ekonomické síly je v nadnárodních a mnohonárodních korporacích, mi ani konkurenceschopnost států není moc srozumitelná. Výkon a stav mladoboleslavské škodovky přispívá ke konkurenceschopnosti a) ČR, b) SRN nebo c) především koncernu VW?

Pane Dolejši, tisíciletá lidská historie je důkazem téměř čehokoliv.

Přirovnáním alternativ k "návratu na stromy" se stavíte po bok Klause a dalších. To už tu můžete rovnou hodit něco o ekoteroristech.

Věta "To chcete dobývat vesmír či struktury hmoty jen tím že budete vonět ke květům ?" není argument, ale dehonestace těch, kdo myslí jinak. A to už proto, že touhu dobývat vesmír předpokládáte jako samozřejmost, kterou všichni sdílí.

cítíte se potrefený, ale zbytečně . nepřirovnávám žádné rozumné alternativy ani Alternativy s velkým A k návratu na stromy, jen mám za naivní romantismu myslet si že svět může fungovat bez rozvoje ekonomie, že se před světem schoulíme v nějaké statické přírodní komuně a budeme mít po starostech.
Jakákoliv skutečně celospolečenská talerantiva včetně těch ekologicky orrientovaných musí mít ekonomickou racionalitu, jinak je z ní jen snění. To může být příjemné, ale přijde nakonec probuzení.
Pan Guth se ve své rerakci aspoň pokusil vyjádřit že konkurecneschopnost optravdu může být chápána různě a asi chápe že křižácké tažení proti zlým ekonomům je absurdní.
Pronikat do kosmu stejně jako do mikrokosmu je objetivní civlizační ttend, ktterý může odmítat, ale to na prometheovské pdostatě ldiství nic nemění.

Konkurenceschopnost v paktu stability znamená, že za málo peněz budou zaměstnanci nuceni být více produktivní aby nadnárodní koncerny neodcházely do Asie, ale zůstaly v Evropě a živily zkorumpované politiky. To je celé. Tahat do toho řeči o rozvoji civilizace je irelevantní.

Konkurence v podnikání je jev, který přišel až ve spojení kolonialismu a průmyslové revoluce. Cechovní hospodaření po tisíce let konkurenci bránilo a naopak posilovalo jistou míru solidarity a podpory. Poslední cechy zanikaly až v průběhu 20. století a na jejich troskách vyrůstala nemarxistická radikálně demokratická levice.

Také nechápu, jak Dolejš přišel na spotřebně uzavřené komunity, něco takového nepropagují ani Amišové, protože i oni vy\dělávají na dodávkách "ven".To je ukázka toho, jak v českém prostředí politici nerozumí ničemu, kromě toho co si sami vymyslí. Dolejš zřejmě narážel na lokální ekonomiku, o které však Švihlíková v tomto článku nemluví.

Podle mě, je velkou konkurenční výhodou Německa právě to, že lokální ekonomika je relativně silná, a proto dokáže částečně tlumit i krizové momenty. V Německu se také studuje na vyšších středních školách a univerzitách a žádný německý politik, tím spíše levicový, by se o ní nemohl vyjadřovat tak naivně, jako pan Dolejš.

Bohužel i to ukazuje, v jakém stavu je "levicové a komunistické" hnutí u nás. Die Linke v BRD mají na lokální ekonomice postavenu velkou část svého úspěchu. Proti globální ekonomice je to totiž ten nejjednodušší postup.

tohle opravu mělo být jen o summitu EU, ale k civilizačním tématům a neporozuměním s nimi spojenými sklouzla debata protože se asi.víra v neekonomická řešení s nalezením stability i v EU spojují.
Znovu tvrdím, že naivní je naopak říkat že slovo konkurenceschopnost je mantra, navíc jakéhosi divného koloniálního původu (podobně se někteří vyjadřují o penězích, zboží či trhu). Odmítat tyto pojmy samotné není nic levicového ani moderního.
Nic proti lokálnímu hospodaření a jeho absorbční kapacitě, ale problémy globalizace to samo o sobě určitě nevyřeší. Tím méně by to yvřešil návrat k cechům. Takový návrat do středověku nemá s racionální ekonomickou úvahou moc společného. To chce snad někdo civlizační pokrok 6 milard lidí nacpat do nějaké bukolické selanky ?
Nechuť k ekonomismu a technicismu v myšlení je prostě problém a já to vnímám jako krok od rozumu k utopismu. Samozřejmě že růst pro růst je špatný stejně jako spotřeba pro spotřebu. Ale rovnost v nerozvinutosti ničemu nepomůže. Investice do technologií znamenají nárok na akumulační potenciál a opakem je stagnace.
Nestačí víra v určité hodnoty, je třeba rozumem zkoumat co je reálné řešení. V chudobě nepomůže naordinovat jen postmateriální hodnoty. I materiální kultura pomáhá vytvořit podmínky pro důstojný život. Nechceme snad ekonomiku netržní, ale ekonomiku, kde tržní selhání dokážeme zvládat.

Možná si pane Dolejši matně vybavujete, že jste kdysi věřil tomu, že kapitalistická ekonomika se dostává do antagonistických rozporů, především mezi prací a kapitálem, ale následně i do iracionálních konkurenčních konfliktů, které vedou k plýtvání přírodními i lidskými zdroji. A že když je tento rozpor překonán, tak nastává kooperace svobodných pracovníků. Paní Švihlíková tomu ještě/už (?) věří. Vy už ne? Už jste zcela přistoupil na nezrušitelnost kaptalistických konfliktů v pracovním procesu?

především to že rozdílnost zájmů práce a zájmů kapitálu není předmět víry ale empirický fakt. Nevím jestli IŠ něčemu věří, ale o víru v téhle diskusi přeci nejde. Konkurence také není nic iracionálního ale je výrazem porovnávání různých možností a objektivním nositelem pohybu v pluralitním systému - konflikt a konsensus jsou pak jen dvě stránky téže věci.
Omlouvám se že to musím tak říci, ale prostě nikdy jsem nebyl věřící člověk - jestli někdo má potřebu věřit v Budhu, Lenina, v planetu Gaiu nebo cokoliv jiného respektuji ho. Tady však jde o reálné problémy. A v praktických odpovědích se může nevěřící snad podkat i s věřícími lidmi. To o čem se tu bavíme není o nezrušitelnosti nějakých pořádků, ale o tom jak kdo ty pořádky chápe a co s tím dělat.
To o čem EU jednala je o způsobu jak konsolidovat vzniklé nerovnováhy. kromě kritiky musím říci jak bych tento úkol řešil lépe - i to je konkurence. Chceme stabilizační fond, chceme prvky společné měnové a fiskální poltiky, chceme harmonizaci základu korporátních daní v EU - to jsou konkrétní ekonomické otázky. Bez ekonomických odpovědí se bude plýtvat i nadále - nebo máte pocit že v tzv. reálném socialismu se neplýtvalo ?
I hodnoty udržitelného života mohou ba dokonce musí být prosazovány ekonomicky, v rámci zbožní výroby a objektivně jsou provázeny střetem silných ekonomických zájmů a překonáváním staré dělby práce. A konkurence bude součástí každého vyspělé tržní ekonomiky. Ať již bude kapitalistické nebo postkapitalistická. Pokud abstrahuji od varianty civilizačního regresu.
P.S. ekonomie je zkrátka praktický obor - utopické nebo apoštolské přístupy mu příliš nesedí a scholastické verze politické ekonomie většinou končí v ideologických bažinách. A sankce na rozpočtové deficity je ekonomické téma

Když slyším některé ministry současné vlády (Kalouska a Drábka především) mluvit o konkurenceschopnosti, tuším, co asi chystají

Zvyšováním konkurenceschopnosti nemyslí více peněz do inovací, technologií, vědy a výzkumu, školství, podpory exportu atd. Nemyslí tím objektivně potřebnou (?) konkurenceschopnost

Myslí tím méně peněz do sociální sféry, snižování výdajů do veřejných služeb, zvýšení DPH, snížení platů atd. Myslí tím odbourávání zbytků sociálního státu

V tomto smyslu se „konkurenceschopnost“ stala mantrou

mluvíme tu o možných alternativách, tak zopakujme o co v tomto ekonomickém (!) tématu jde :
V Burselu rozhodli o zřízení polštáře EFSF, projednali ESM jako systém obezřetnosti a prezentovali úmysl více koordinovat hospodářskou poltiku. takže s čím přesně kdo polemizuje ?
Klausovské křídlo ODS se vymezuje vůči projektu eura vůbec, akcentuje samostanost měny, hrozí se harmonizace daní a varuje před morálním hazardem v případě pomoci zemím v dluhové krizi.
Řekl bych že tohle není to oč usiluje evropsky orientovaná alternativa. Té ale stále chybí věcný základ - ukázalo se to při projednávání lisabonské smlouvy a ukazuje se to v případě reformy Paktu stability. bylo by hloupé, kdyby se to ukázalo i v případě podpory konkurenceschopnosti a koheze zemí EU. ČR jako nečlen EMU zatím je mimo a logicky se brání nést náklady stabilizace EMU, ale je třeba si ujasnit budoucnost - je ve větší koordinaci nebo ne ?
Např. harmonizace dańového základu (s tím klausovsko-kalouskovská pravice nesouhlasí zásadně) může pomoci proti dańovým únikům a snížit tlak na daňový dumping. Pokud jde o koodinaci jiných částí hospodářské politiky, tak realitou v ČR je např. mzdový dumping. Tohle chceme hájit ?
Prostě to chce více než naskočit na vlnu pouhé kritiky nového paktu, kde hraje prim spíš česká pravice...

V této souvislosti mě napadá, proč KSČM jako levicová strana neustále vystupuje proti EU a evropské integraci (např. odpor k Lisabonské smlouvě). Nedělá to jenom kvůli svým konzervativním voličům?

Pane Dolejši, fuj! Snížil jste se k buržoazní obhajobě vykořisťovatelského kapitalistického systému.

Pane Štampachu, děkuji. Poslední dobou se mi často zdálo, že sklouzáváte k malichernosti a krátkozrakosti, ale tentokrát jste, myslím, první, kdo si všiml, že přední člen komunistické strany tu vystupuje v rozporu se základy komunistické ideologie.

Konkurenceschopnost je krvavá modla dnešních buržoazních politiků, které přinášejí za oběť životní úroveň proletářů.

Konkurenceschopnost je zbraň, kterou Západ zvítězil nas Východem ve Studené válce. Je to příčina problémů utopických socialistů, důvod, proč Marx předpovídal, že proletářská revoluce může zvítězit jen na celém světě zároveň.

Konkurenceschopnost je heslo, pod kterým kráčíme směle vpřed, dohnat a předehnat země, kde není zdravotní a sociální pojištění, kde nejsou odbory, kde pracovní doba je šestnáct hodin denně, často včetně nedělí, kde dětská práce je úplně normální, narozdíl od lidských práv.

Konkurenceschopnost je zločin proti lidskosti.

Ilona Švihlíková, pokud vím, není komunistka, ba nejspíš ani marxistka. Jako ekonomka zná Marxe zjevně lépe než většina členů komunistických stran, a stejně tak zná Marxovy pokračovatele, nástupce i kritiky. Jakož i spoustu dalších ekonomů. Pro nás, laiky, už napsala větší počet článků, v nichž vysvětluje, podle mého soudu srozumitelně, co je špatně se současným hospodářským směřováním Evropy i jaké jiné možnosti ekonomická věda zná. Stačí projít si archiv jejích textů tady, v Deníku referendum.

Konkurenceschopnost je zaklínadlo ekonomiky tažené vývozem. Ilona Švihlíková dlouhodobě propaguje ekonomiku taženou domácí spotřebou. Tu vystihuje bonmot Henryho Forda: „Chci, aby mí zaměstnanci byli mými zákazníky.‟ Stejně jako heslo komunismu: „Každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb.‟ Potřeby lidí v ní táhnou výrobu a vytvářejí pracovní místa, v nichž mohou lidé uplatnit své možnosti.

Součástí ekonomiky tažené domácí spotřebou je i sociální síť, která udržuje nezaměstnané na trhu, zachovává jejich poptávku, a tak vytváří podmínky pro vznik pracovních míst, která mohou nezaměstnaní získat. Oproti tomu ekonomika tažená vývozem škrtá sociální dávky jako zbytečné výdaje prodražující práci a nechává nezaměstnané chcípat na ulici, aby zaměstnaní viděli, jak dopadnou, jestli se opováží žádat vyšší mzdy nebo lepší pracovní podmínky.

Ekonomika tažená domácí spotřebou je nafukovací: přibývá-li lidí, přibývá spotřebitelů, zvyšuje se výroba a přibývá pracovních míst. Může být citlivá na demografické změny, pokud by výrazně klesl podíl lidí v produktivním věku, těch, kteří mají možnost pracovat, ale jinak se pružně přizpůsobuje jak porodnosti, tak přistěhovalectví; přistěhovalce v produktivním věku přijímá obzvlášť dobře. Oproti tomu ekonomika tažená vývozem je omezena odbytem v zahraničí a snaží se, ve jménu konkurenceschopnosti, zahraniční poptávku uspokojit s co nejmenším počtem zaměstnanců: není práce pro mladé, staří zabírají mladým pracovní místa, cizinci berou práci domácím. Nejraději má pracující děti, které neberou tolik jako dospělí, a ilegální imigranty, kteří nemají žádná práva, a proto je lze nejsnáze vykořisťovat.

Ekonomika tažená domácí spotřebou je řešení současné krize. Ekonomika tažená vývozem je zlo, které musíme zastavit, jinak nás zničí.

Pryč s konkurenceschopností!

(Pro přesnost dodávám, že nejsem a nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany. Komunismus je víra mého dětství.)

víru vám pane Macháček samozřejmě nikdo nebere, i když nevím co si pod slovem komunismus osobně představujete - ale vaším nepřítelem opravdu není konkurenceschopnost. To že se někdo v ekonomické soutěži prosadí nesouvisí s vymítáním dábla kapitalismu. To bude potřeba vždy - jde o to jak.
Péče o domácí poptávku je důležitá. Shodnem se se jistě na lepších odměnách za práci i na sociálních transferech. Ale musím dodat, že říkat právě v ČR o ekonomice tažené vývozem, že je zlo, je naprostá absurdita. Přeci byste nechtěl naši zem obehnat v nějakém záchvatu izolacionismu zdí. Tahle debata jen potvrzuje jak moc chybí levici ekonomický fundament.
Pro pana Ziku - KSČM nikdy nevystupovala proti evropské integraci, naopak. Co je problém našich vnitřních diskusí je dopracovat se při legitimní kritice současné podoby této integrace k pozitivní alternativě. Viz debaty o ESM - nestačí krtizovat že Řecko směřuje do bankrotu, ale říci co tedy v EU podporovat za řešení.
I laik uzná, že chaos v evropskémo prostoru by poškodil i nás. A jistě neplatí čím hře, tím lépe. Nositelé alternativ se od populistů liší, že kromě protestů a frází nad použitelným řešením přemýšlí, tak přemýšlejme.

Ekonomika je sice důležitá, ale nepřeceňujete ji až příliš? Skončilo socialistické Československo tak neslavně proto, že jsme nebyli konkurenceschopní? Já sice ekonomii nerozumím, ale vím, že tak zle na tom naše hospodářství zas nebylo, abychom měli hlad. A ani jsme nebyli tak zadlužení jako dnes. Nedopadlo to tak jak to dopadlo spíš z politických důvodů, tedy že mezi vládnoucími špičkami a lidem byla nepřekročitelná propast? Že jsme nenašli společný jazyk , a tedy už nebyla možná žádná komunikace?

přesně naopak - levice ekonomiku podceńuje a výsledkem je že ji ovládá pravice. A přitom vždy nakonec dojde na placení - tomu neutečete. Pokud připomínáte staré časy, tak i ekonomika měla na prohře tzv. sovětského bloku lví podíl. Ono slavné Leninovo zvítězit nad kapitalsimem v produktivitě práce se nenaplnilo. Místo dohnat a předehnat se začalo říkat neztratit stopu.
Takže opravdu raději z nebe na zem. Pokud jde o soutěžení za "totáče", tak když vynechám ne zrovna účinné údernické hnutí, tak se vlastně soutěžilo v rámci systému byrokratického řízení ekonomiky - ne na trhu ale kdo měl jaké osobní kontakty, konexe nahoře, kdo dokázal vyjednat měkčí plán atp. Pochopitelně jen sílila schopnost jak co obejít ne udělat lépe.
Pokud jde o konkurenci, stejně bude působit dál - i když tu budeme psát cokoliv - tak je lépe, aby měla nějaká pravidla. Harmonizace v EU může vést např. k tomu, že se zvednou mzdová minima nebo právo na mzdové výjimky. To je i důvod proč tak bojuje s evropskou harmonizací naše pravice.

Především se omlouvám,, že reaguji až nyní - byla jsem na konferenci v Českých Budějovicích, kde se ironií osudu zrovna probíralo, jaký je vztah mezi udržitelností a všeobecným tlakem na konkurenceschopnost.
Jirkovi Guthovi: Mzdova deflace jako situace podseknutí mezd a jejich pomalejšího růstu než je produktivita práce. Mám jak ve své knize, velmi podrobně, včetně grafů a propočtů lze nalézt. např. Research on money and finance (který ještě asi budu několikrát zmiňovat). Strukturální slabost: stačí se podívat na ekonomickou strukturu např. Řecka, které je ještě roztříštěno na x ostrůvcích. Tento článek, který tady vyvolal takové reakce, byl psán pro slovenskou Pravdu, a dostala jsem stanovený počet znaků - takže jsem určité body uvedla jen řekněme stručně. Německá strategie mzdové deflace - kdy nějakých deset let stagnuje reálná mzda, logicky vedla k tomu, že se Německo spoléhá jen na export, jako na motor svého růstu. Tohle ale nemohou dělat všechny země, je to z hlediska globální ekonomiky kontraproduktivní a prohlubuje to globální nerovnváhy. K tomu jsou stovky a tisíce zdrojů, napadá mě z hlavy články z FT - jak Čína a Německo uvalují globální deflaci. koneckonců z jakého přístupu se asi objeivl minulý rok termín "měnové války - jako deja vu ze 30. let? Německo se uchýlilo k mzdové deflaci z několika důvodů, jeden z nich je pravděpodobně nevhodně zvolený převodní kurz euro-DEM. podobně na tom ale bylo Řecko - to - mimo jiné faktory - nechalo své mzdy růst normálně vůči produktivitě práce, ale pořád to, v kombinaci s ekonomickou strukturou, bylo více než to Německo, které se dneska prezentuje jako vzor. Ten vynikající analytický materiál Research on money and finance se ne nadarmo nejmenuje: ožebrač svého souseda(a sebe). k Řecku jsem napsala např. i analýzu na Blistech, či v Pro a Proti. Vlivů je vícero a argumentace "rozežranými a neodpovědnými Řeky" je vulgárně primitivní.

Ovšem, i Marx předpokládal, že kapitalismus je po jistou dobu pro lidstvo "nutný", a pokud vím, nijak nestanovil, jak dlouho to bude trvat, než se kapitalismus "přežije". Nezazlívám nikomu názor, že se teď musíme kapitalistické ekonomice přizpůsobit - je to prostě jen názor a do určité míry může být oprávněný. Ale pokud je pro vás komunismus utopie nebo sci-fi, proč se nepřejmenujete? Neklamete tím názvem tak trošku své voliče?

No, pane Dolejší... čímpak začít, tady s tím elaborátem.
Nejprve - asi Vás to bude zcela šokovat, ale já jsem ekonom. mezinárodní ekonomii se věnuji celou svou profesní kariéru (i jako vyučující na vysoké škole)- Nevím, kde jste přišel nato ,že se věnuji geopolitice, ale pokud si to myslíte, tak jste ode nejspíš nikdy nic nečetl - ovšem máte hned jasno, kam mě zařadit.
Vzhledem k tomu, že se věnuji mezinárodní ekonomii, tak konkurenceschopnost - která je jednou z klíčových částí oboru mezinárodní ekonomie, znám docela dosti dobře. Myslím, že nepotřebuji vysvětlovat rozdíl mezi cenovou a necenovou konkurenceschopností ani pojem. Konkurenceschopnost můžeme např. chápat (na úrovni státu) jako schopnost státu zapojovat se do mezinárodní směny a získávat z toho výhody. - do mezinárodní směny a tedy do globální ekonomiky. z toho vyplývá co? že se musíte podřídit logice systému, který jaksi je globální kapitalismus - tj. permanentní tlak na náklady. konkurenceschopnost přeci dneska není neutrální slovo! má jasný ideologický obsah - pokud se hovoří, že je potřeba být konkurenceschopný, pak se zároveň dodává i jak: cestou daňového, sociálního a ekologického dumpingu. viz případ Německa a mzdové deflace. viz měnové války. to je realita.
a proč se o tom hovoří? protože se dusí domácí trhy, dusí se mzdy - podívejte se na růst pracující chudoby ve vyspělých zemích! řada politiků, stejně jako ve 30. letech, chce růst čistým exportem. to je strategie destruktivní pro všechny, protože vyustuje v tzv. závod ke dnu. a v něm, jak poznamenal Stiglizt, prohrávají úplně všichni.
ČR je opravdu zvláštní země, nevím, kde jinde by komunista obhajoval globální kapitalismus. to je asi světové unikum.
k summitu:
jedna věc je rovina obsahová - co bylo schváleno, druhá je jak. Vám skutečně nevadí, že Francie s Německem upekli Pakt a hodily ho ostatním zemím? Vám nevadí, že se k tomu nemohli vyjádřit občané? vždyt to jsou zásadní ekonomické otázky! k čemu pak mají občané chodit k volbám (a to říkám s plným vědomím faktu, že v globálním kapitalismu je ekonomická suverenita země jako ČR velmi omezená), když se hlavní ekonomické směřování technokraticky rozhodne někde jinde?
daně: ano, daňová harmonizace je jistě velká téma, a já ho neodmítám jaksi per se - ne ale tímto způsobem. Velmi zajímavé návrhy je možno najít v tzv. Stiglitzově zprávě, která operuje s určitým nadnárodním keynesianismem. Co mě vadí nejvíc je, že občan jaksi úplně zmizel z úvah. Pokud znáte ode mě alespon něco, pak byste měl vědět, že dlouhodobě bojuji proto daňovému dumpingu. jenže - ono nejde chtít harmonizované daně a pak provádět mzdovou deflaci - a la ožebrač svého souseda. to je prostě nekonzistentní politika.
alternativy - že se dočkám toho, že komunista ! hovoří o alternativých jako o utopiích, kde se voní ke květinkám, či co, toho bych se nenadála. předpokladám, že to Velké A je zase štouchnutí do Alternativy zdola - k lokalizaci a decnetralizaci už odpověděl Tomáš Tožička. Jestli toto pro Vás není varianta ke globalizaci, pak už nevím, co by to podle Vás mělo být. Koneckonců něco v tomto směru jsme sepsali i s Jaroslavem Ungermanem nedávno do Blistů.
nevím, proč operujete s vírou - prezentuji fakta, která jsou perfektně doložitelná čísla. Víra (např. moje husitská) s tím jaksi nemá co dělat.
co s Řeckem - pane Dolejší, vy opravdu věříte, že Řecko bude moci ty své dluhy splatit? to přeci nemůžete myslet vážně - ani Financial Times, který asi nebudeme podezírat z marxismu, si to nemyslí. Řecko, pokud nemá svou ekonomiku úplně zničit, bude muset vyhlásit bankrot. a alternativy - jistě že jsou! bankrot může být také veden věřitelem, ne jen dlužníkem (viz Argentina). a stejně tak jsou alternativy k současnému evropskému uspořádání - proč by měl být hned izolacionalismus? jedna z těch variant je "good euro" - euro, které předpokládá upevnění a zakotvení sociálních práv v rámci EU. Jenže - když jsme u té konkurenceschopnosti - to by pak v systému globálního kapitalismu EU poněkud znevýhodnovalo. Zkuste se podívat na projevy státníků v roce 2008 - plamenné projevy o tom, jak budou "krotit" finanční trhy a bojovat proti daňovým rájům (Merkelová, např.). a porovnejte s řeckou krizí - jak musíme obnovit důvěru trhů a to tvrdou fiskální konsolidací. Na čí straně je síla v tom systému?

Prostě vaše východiska jsou asi hodně jinde - a asi bude problém to nějak verifikovat. Vám vadí že jsme součástí globálního systému, ale to je objektivnjí fakt, na kterém nářky nic nezmění. Útěkem k lokální ekonomice bohužel také ne - jasně jsme řekl, že lokální ekonomika je významná, stejně jako je sektor malého podnikání nedůležitější zaměstnavatelk. to ale nic nemění na vazbách na klíčové TNC a význam strategických podniků.
Mluvíte o nástrahách Francie a Německa v rozhodování v EU (samozřejmě že jsou to klíčoví hráči, to není nic nového), ale to neí odpovědí na to co dělat ? Tady se možná projevuje určitá vaše orientace v mezinárodních vztazích ale ani klaus ve strachu o výhody privatizačních zbohatlíků nemá rád osu berlín paříž. takže o politickém zařazení to asi nebude. Takže kromě silných slov na adresu EU se navrhuje co ? To chcet hodit do agory podobně vágní úvahy ? Na to stačí mýtinky ve stylu Bobošíkové a Suverenity.
Nějaký ESM je snad v EU třeba, stejně jako lepší koordinace hospodářských poltik. Alternativa evropského uspořádání, která nás promptně zachrání - to má být co ? Jestli jste proti členství ČR v EU tak to řekněte rovnou. jestli ne tak si řekněme jaké změny by kdo navrhoval. Jinak je to ztrácí celé smysl. O vaší víře to v žádném případě nebylo, to opravdu každého soukromá věc. Tady jde o řešení (!) reálných ekonomických problémů.

samozřejmě, že mi vadí, že žijeme v globálním kapitalismu, Vám ne? nemám pocit , že naříkám, konstatuji fakta, ale NEMINIM se s tím smířit. Pokud Vy ano, pak skutečně nevím, co děláte v komunistické straně.
To že vy jste jasně řekl, že lokální ekonomika na tom nic nezmění, to jaksi není axiom. Spíše nechápete důležitost, který by tento krok znamenal pro celou změnu ekonomiky.
Fascinuje mě, jak se pasivně smiřujete se současným stavem.
a co dělat? podle mého názoru: jít zdola. zapojit občany do rozhodování, nelze připustit, aby se o takto zásadních krocích rozhodovalo tak nelegitimně. No a přirovnávat mě k Bobošíkové, to už jste snad přehnal, ne?
koukám, že kdybych byla proti EU, tak to bude ve Vašich očích zřejmě smrtelný hřích. Tlak občanů by si měl vynutit akceptaci sociálních pravidel v rámci EU - jinak se jedná o integrační seskupení, které je proti zájmům většiny občanů.

k paní Hájkové - samozřejmě že Marx chápal kapitalismus historicky - viděl jeho pokrokovou funkci a předpokládal oprávněně že se vyčerpá. To jak dlouho kapitalismus "přežije" rozhodne až praxe. Mesianismus některých hnutí a přehlížení ekonomických, maeriálních základů našeho života na tom moc nezmění.
Zatím máte za sebou jeden historický pokus, který v naší části zeměkoule sknočil rokem 1989. A určitě se nejedná o konec dějin. Ale jak už jsem se snažil vysvětlit paní IŠ, mně nejde o pouhé sny a negativní vymezování, ale o konkrétní pozitivní cíle. jaks e vnich snoubí evoluční a evoluční změny je věc další. Chápu potřebu útěšných ideologií, ale já jsem spíše člověk rozumu a praktických činů. A stablizace EU je praktický úkol.
Nevím kde jste vzala že bych se chtěl přizpůsobit kapitalismu - jen říkám, že musím pracovat s realitou - slibovat lidem ráj a nevědět jak na to je výadou utopických ideologií, ne rozumového nebo dokonce vědeckého přístupu.
V diskusi pod článkem M.Hausera jsme jasně řekl, že hájím existenci
komunismu jako humanistické vize spravedlnosti na existenci, ale
že poučený projekt socialismu (odlišný od toho z XX. století) mám v této chvíli jako praktičtější úkol. A i tak jde o značně sekulární záležitost.

Pane Dolejši, lokální ekonomika je nejen studjní obor na stovkách univerzit, ale především je to ověřená praxe, jak lidem vrátit podíl na ekonomickém i občanském životě.

Na rozdíl od řečí o EXISTENCI a českého sklonu k improvizovanému experimentátorství, je to ověřený a funkční model. Proto by bylo potřeba, aby si politici přestali vymýšlet fantasmagorie, kterým, odtrženi od reálného světa, nakonec sami uvěří, a věnovali se praxi. Může to být třeba dobrý námět na to, jak smysluplně utratit ty nehorázné náhrady na cestovné.

Poznámka zásadní: Možná by bylo účinnější než kritizovat stav lidských práv v Číně tak spíše soustavnou snahu neoliberálů provádět daňový a sociální dumping v České republice a v Evropě pod neoliberální mantrou, že jedině (!) takto se povzbudí hospodářský růst, zvýši zaměstnanost a konkurenceschopnost. Tyto ideologické mantry (které jsou jako axiomy politiky z hlediska cílů, které si kladou, velmi problematické) totiž v Respektu spolu s pravicí omílají donekonečna a líbivě to načechrávají "zelenou" politikou. Ve skutečnosti jde jen o to přizpůsobovat cenu práce evropského dělníka ceně práce čínského dělníka. Možná by bylo lepší, kdyby opravdu řekli, že konkurenceschopnost nebudeme vyhánět levnou prací, tzn. „zeštíhlováním“ sociálního státu v zájmu pomyslné větší adresnosti a nezneužívání sociálních dávek, ale naopak jeho rozvíjením, tzn. sice sociálně nákladově dražší, ale o to kvalitnější prací. Což ovšem předpokládá vyšší a progresivní daně, větší spravedlivé přerozdělování, větší rovnost na trhu práce, skutečně zásadový boj proti korupci na všech frontách a větší investice do vědy a vzdělání (tedy ne přes školné, na což se ještě tak Respekt při hledání zdrojů maximálně zmůže). Kdyby tohle Respekt říkal, udělal by pro lidská práva v Číně rozhodně více. Jakmile si totiž v Číně začnou uvědomovat, že otrockou prací (nízké sociální náklady) nelze už dobře konkurovat, vznikne tlak, na prosazování evropských standardů sociálních, lidských a občanských práv. A tlak na celkovou změnu Číny ze státního kapitalismu pod vedením kompartaje na demokratický sociální stát. Respekt však jenom žvaní o lidských právech, ale podporuje typ politiky, pro kterou jsou lidská práva jen útěkem do soukromí, individuálního egoismu a společenské nezodpovědnosti.

bohužel musím říci že jeden o voze a druhý o koze - tady bylo nastoleno téma tvorby Evropského stabilizačního mechanismus ve vztahu k dluhové krizi a možné koordinace hospodářských politik a vy my tu vykládáte že existuje taky obor místního hospodářství a možnost ekonomické paticipace. Ceterum autem censeo... že ? Jenže tady šlo o makrosouvislosti evropské integrace a nestabilitu v tomto regionu.
Téma které není fantasmagorie ale které michodem mimořádně zajímá evropské odbory.
Já jsem přitom opravdu přesvědčen že nějaká pravidla pro objetivně fungující hospodářskou konkurenci mohou pomoci ve věci dańového i mzdového dumpingu. Na téma evropských temat jako je evropský rozpočet a fiskální unie, emise evropských bodnů, harmonizace určitých pravidel a prosazování společných garančních schemat - to všechno je pro hospodářskou praxi klíčové.
Zřejmě s tím tady a teď při takto neustále uhýbající debatě nepohneme - alespon si řekněme že téma stabilizačního mechanismu EU tu je a nestačí ho odbýt tím, že se z různých úhlů pohledu nelíbí. To ani zmiňovanou hrozbu bankrotu např. takového Řecka během krátké doby nevyřeší ani za mák.
Od začátku se pragmaticky ptám co s tímto nadnárodním tématem ? Klausova kritika samotné EU není mojí parketou. Na oslabení EU se těší tak maximálně globální konkurenti Evropy. EU má přitom značný globální potenciál. Proto se budou podobná témata vracet - raději to zkusím vnímat s glábálním nadhledem a hlavně rozumem a nejen přes pocitovou negaci.
Realizovat se v komunitní dimenzi je samozřejmě možné, jsem přesvědčen že potenicál má i ekonomická demkracie, ale na té globální (nadnárodní) dimenzi se rozhodují věci jejichž význam to přebsahuje a je dobré je promýšlet a ne jenom odmítat. Zatím co ňapř. Čína se učí chovat globálně, tak začneme u nás v Evropě strkat hlavu do písku ?
No nic - jistě budete mít vy víc v štěstí u méne makroekonomických témat
a já snad také někdy narazím na ekonomicky uvažujícího člověka (dokocne třeba i levicového), kterého zajímají i ty nadnárodní souvislosti alterantiv vývoje. I tak to tu bylo poučné - mějte se !

Jako zkušený počítačový maniak mohu doplnit na citovaná slova Oty Novotného (velmi trefná, je vidět, že jde politického analytika z povolání) odkaz: http://www.denikreferendum.cz/clanek/9722-rana-ktera-miri-mimo#comment_8802

Ke komunismu a KSČM mi v této diskusi schází názor Josefa Hellera. Myslím, že kromě KSČM podporuje globální kapitalismus ještě Komunistická strana Číny.

Hon za konkurenceschopností a politika „Ožebrač souseda‟ nejsou slučitelné s proletářským internacionalismem.

Rozhodně podporuji evropskou integraci. Jsem pro federalizaci. A demokratizaci — posílení role parlamentu. Zatím mají v Evropě příliš velkou moc všeliké komise a rady, které Evropané nevolí. A když něco upečou mezi sebou Sarkozy a Merkelová, je to už snad i v rozporu se základními dokumenty Unie, výsměch občanům.

Pokuty za vysoký schodek rozpočtu jsou hovadné, copak placením pokut z rozpočtu lze jeho schodek snížit? To je jako pomáhat chudým půjčkami na vysoký úrok. Vynálezci takových nástrojů pomoci a stabilizace buď naprosto zešíleli, anebo mají docela jiné cíle.

Je to sice trošku mimo téma, ale ...
Píšete: "Pokud jde o soutěžení za "totáče", tak když vynechám ne zrovna účinné údernické hnutí, tak se vlastně soutěžilo v rámci systému byrokratického řízení ekonomiky - ne na trhu ale kdo měl jaké osobní kontakty, konexe nahoře, kdo dokázal vyjednat měkčí plán atp. Pochopitelně jen sílila schopnost jak co obejít ne udělat lépe."

Vyjdu-li z toho, že vehementně obhajujete tezi, že totáč skončil díky tomu, že jeho ekonomika byla nekonkurenceschopná, tj. že příčinou byla nevýkonná ekonomika - a na důkaz jmenujete výše zmíněné praktiky, lze z toho vcelku dobře vyvodit, že dnešní "post-totáč" asi taky brzy ekonomicky "dojede" - a to díky rozšíření těch samých praktik v trochu jiném společenském rámci (konexe nahoře = přihrávání státních zakázek spřáteleným firmám, kdo dokázal vyjednat měkčí plán = všelijaké na míru šité výjimky typu emisní povolenky pro ČEZ zdarma či solární boom pro vyvolené, schopnost jak co obejít ne udělat lépe = hledání způsobů jak se vyhnout zdanění práce, zisků atd; prostě, pro příklady netřeba chodit daleko).

Myslím, že na mnoha místech ve světě se stále lépe ukazuje, že srovnávání praktik a fungování nadnárodních korporací s praktikami státních byrokratických mašinérií je čím dál trefnější.
A proto je třeba, tak jak říká IŠ a další, společnost i ekonomiku obnovit zdola. A hrát si na to, že společnost a ekonomiku lze od sebe odtrhnout - to je právě to strkání hlavy do písku. Jistě, analyticky má smysl zkoumat tu ekonomické jevy a jindy jevy společenské, ale pak je to zase třeba dát do souvislosti a vidět v tom člověka v jeho mnohorozměrnosti.
Stále znovu se přeci ukazuje, že na příkaz strany nelze vytvořil 'socialistického' člověka, že ani ten nejsilnější konkurenční tlak nevytvoří z každého 'homo economicus', že ani ty nejmodernější zbraně a přesvědčovací techniky nanastolí demokracii ... člověk je sice schopen snášet ledacso, a to i poměrně dlouho, ale nakonec ta společnost buď revolučně exploduje alá francouzská revoluce, anebo se prostě rozpadne alá sovětský svaz. Každopádně, vybudování nějakého společenského řádu po takovýchto kolapsech je běh na dlouhou trať, což snad historie ukazuje vcelku jasně.

Takže mi z toho plyne, že alternativy je třeba vytvářet zdola a ještě než "to praskne". A je-li ta společenská moc (v moderních společnostech je to asi vždy stát) co k čemu, tak ty alternativy přinejmenším nepotlačuje, nechá je žít a zapojovat se do stávajích pořádků - což ve výsledku posiluje i legitimizuje onu společenskou moc. Jednoduše řečeno, vláda by si měla opozici pěstovat a předcházet, systém by měl alternativy podporovat - už jen proto, že pozice se mohou snadno prohodit.

Už konečně vím, proč mnozí členové KSČM nemusí svého místopředsedu Dolejše. Jako vyznavač konkurenceschopnosti nemůže být komunistou už ze samotného principu. Zrovna tak ani nechápe moc dobře roli trhu, který byl před kapitalismem a bude i po něm, ale ne pod knutou maximálního zisku a bezbřehé konkurence. Pan Dolejš by nám všem měl v prvé řadě vysvětlit, jak bude Evropa středního až severského klimatického pásma konkurenceschopná společenstvím, která nepotřebují vůbec topit, stavět energeticky, leč investičně supernákladné domy, lidem tam stačí trenýrky a tričko na celý rok, urodí se tam rýže minimálně dvakrát, někdy i třikrát do roka a zelí pětkrát. A oni ani toho jídla tolik nepotřebují, jako my tady. Bodka. Dokud to nevysvětlí, pak ať nešvitoří nic proti tomu, že konkurenceschopnost někdo vydává za mantru, protože je to ještě horší. Konkurenceschopnost je dobře zkonstruovaný bič vyvrhelského zbídačování lidí, pokud nechci užít toho správnějšího, leč komunisty z rodu, Dolejšího „předků“, zprofanovaného slova vykořisťování.
A nyní k té ekonomice a Evropě. Ukazuje se, že pan Dolejš fakticky ekonomii nerozumí, pouze ji podle staromarxistů, nikoliv ale samotného Marxe, neustále považuje za proces bezpodmínečně nadřazený celému životu společnosti. Tvrdit, že levice podceňuje ekonomii a potažmo ekonomiku, je blábol, který nemá důkazy ani z minulosti, ani z dneška. A tvrdit, že ji chápe a správně využívá pravice, čímž vítězí, je už pro komunistu úplně diskvalifikující, neboť pravice přece prosazuje jen jeden druh ekonomie a ekonomiky. Ekonomii maximálního zisku, peněžního trhu a spekulativních financí. Jenže to není jediná možná ekonomie, ani praktická ekonomika, čili hospodářství. Těch je mnohem víc dneska a v dějinách bylo ještě víc.
Pakt stability jsem si ještě řádně neprostudoval, takže bych k němu nerad hovořil, ale tvrdím v prvé řadě, že KSČM je systémově mimo mísu ve svém odporu k EU, jenom proto, že ona je zatím na jejich vkus příliš antisocialistická a samozřejmě velkou většinou naprosto antikomunistická. Politika KSČM je v tom punktu krátkozraká a naprosto odporuje bývalému internacionálnímu myšlení skutečných komunistů a dnešně nutném globálnímu chování veškeré autentické levice. Copak politici KSČM chtějí nějak ovlivňovat politiku metodou, jakou ji „ovlivňují“ doma? Čili z uzavřené klece? Jejich chování vůči integraci Evropy už prostě není ani směšné, ale dokonalou blbostí, jak ji chápal Werich a s níž je třeba neustále bojovat.
V globální civilizaci stojí před veřejností zásadní úkol. Zlomit, ba řekl bych doslova zničit nadvládu těch, kteří globální svět, především pak ekonomiku coby jeho dominantu, prakticky dotvořili totální okupací celého lidstva finančními produkty, navíc dneska naprosto odtrženými od reálné produkce. Dokud demokraticky zvolení zastupitelé budou sloužit těmto, říkejme jim třeba finanční oligarchie, jsme před obrovskou celosvětovou revolucí. Buďto tedy „reformisté“ prosadí vládu nad pseudoekonomikou finančníků, nebo nakonec obojí, tedy politici i finančníci, půjdou od válu.
A nakonec přece jenom poznámečka k finanční stabilitě obecně. Vidím ji v řízeném oddlužování. Což je první krok k ovládnutí třídy soukromých finančníků. Neboť…víme přece u koho jsou státy zadluženy!! No přece u soukromých bank, které kupují státní dluhy, aby právě na nich měly nejbezpečnější a při tom neobyčejně vysoké zisky. Takže určitý stupeň neuznání státních dluhů bude prvním krokem k bezpodmínečnému zespolečenštění finanční sféry, jako krok, kterým se finance opět vrátí do reálného světa a nebudou jeho tyranem.