Pakt Euro plus je minusem pro občany

Ilona Švihlíková

Nový pakt Euro plus by měl kriticky zkoumat a zavádět sankce v případě rozpočtových deficitů a deficitů běžného účtu. Nebylo by ale moudřejší kriticky zhodnotit současnou povahu eurozóny jako takové?

Summit EU z 24.—25. března se již nyní jeví jako přelomový. Nejenže byly načrtnuty obrysy Evropského stabilizačního mechanismu, který by měl nahradit dosavadní EFSF (European financial stability fund) od roku 2013, ale především byl představen tzv. Pakt Euro plus.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Pakt Euro plus vychází ze dvou základních idejí: Současná dluhová krize byla primárně způsobena nedisciplinovaností vlád. Druhou ideou, resp. mantrou je konkurenceschopnost, která je chápána jako základní rámec pro veškeré ekonomické uvažování. Posadíme-li německou politiku do kontextu těchto dvou idejí, je hned jasnější, „odkud vítr fouká“.

Německo již před vypuknutím krize prosadilo ústavní zákon o vyrovnaných rozpočtech a dostalo se ohledně politiky tzv. fiskální konsolidace do konfliktu se Spojenými státy v rámci fóra G20. Konkurenceschopnost je druhou stranou mince. Němci rádi zapomínají na to, že jejich konkurenceschopnost v posledních letech měla podobu cenové konkurenceschopnosti, jíž dosáhli především mzdovou deflací. Německá ekonomika rostla v minulých letech převážně díky exportu, protože domácí poptávka je udušená. Je snad toto cesta i pro ostatní země EU? Jednoduchá ekonomická logika nám říká, že všechny země jaksi nemohou mít přebytky obchodní bilance. Kam bude Německo vyvážet, jestli všechny země napodobí jeho vzor „konkurenceschopného“ stlačení mzdových nákladů? Taková politika nebezpečně připomíná tzv. závod ke dnu, který nezná vítěze, jen poražené.

Nový pakt by měl kriticky zkoumat a zavádět sankce v případě rozpočtových deficitů a deficitů běžného účtu. Nebylo by ale moudřejší kriticky zhodnotit současnou povahu eurozóny jako takové? Není tomu náhodou tak, že právě podoba eurozóny tyto schodky vytváří, resp. k nim přispívá? Německo, které díky mzdové deflaci získalo konkurenční výhodu nad strukturálně slabším jižním křídlem, akumulovalo velké přebytky obchodní bilance a běžného účtu, které později „recyklovalo“ právě např. nákupem obligací těchto zemí. Argument, že Německo záchranou Řecka chránilo především své banky a méně již euro samotné, tak není bez logiky.

Je pochopitelné, že Německo promítlo do paktu také návrhy na daňovou harmonizaci. Případ Irska s korporátní daní ve výši 12,5 % je do očí bijícím příkladem daňového dumpingu. Na druhou stranu je pravda, že právě daňová suverenita (resp. její zbytky) byla jednou ze zbývajících oblastí politického boje v rámci národních zemí. Ve chvíli, kdy tak zásadní politiky jako je vývoj mezd (vzhledem k produktivitě práce), reformy penzijních systémů či daně budou podléhat jednotnému uspořádání v rámci EU, pak je namístě se ptát, k čemu jsou vlastně svobodné volby, jestliže se o základních ekonomických krocích rozhodne bez účasti občanů, a navíc se tento krok technokraticky „neutrálně“ institucionalizuje.

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.

    Diskuse
    March 29, 2011 v 10.7
    to zlé slovo konkurenceschopnost
    pí Švihlíková je politolog, ale i neekonom by mohl přemýšlet jak by fungovala jakákoliv ekonomika bez péče o elementární konkurenceschopnost.
    To slovo není mantra, ale logické vyjádření schopnosti prosadit se na trzích. Může být samozřejmě chápáno různě - je konkurenceschopnost cenová i necenová, lze kritizovat pokud je dosahovaná dosahovaná uměle a krátkodobě při zanedbání strategických potenciálů.
    V každém případě je ale konkurenceschopnost objektivně potřebná, pokud tedy nechceme žít v nějaké nadsvětské utopii, kerá ovšem nemá nic společného s kritickou ekonomií.
    March 29, 2011 v 10.36
    jedna poklona, několik doplňujících otázek a jedna polemička
    Výborně, děkuji, něco takového jsem pro orientaci velice potřeboval.
    Ilono, nemohla bys, prosím, příležitostně rozvést a vysvětlit větu "Německo, které díky mzdové deflaci získalo konkurenční výhodu nad strukturálně slabším jižním křídlem"? Co přesně je mzdová deflace? V principu je to záměr, série dohod a rozhodnutí, ne? Mohlo se o ni snažit i to jižní křídlo? Poud ano, nebyla německá politika "lepší", zodpovědnější...? Pokud ano, nedalo by se za ni Německo nějak "odměnit" v rámci EU, aniž by to prohloubilo regionální disparity? A co je ta "strukturální slabost" (já to samozřejmě tuším)? Nestálo by zato změnit prostředí v EU, aby taková slabost pozbyla na významu? Vždyť ona předpokládá nějakou "ideální strukturu" a jak ta povstává? Jak se pozná, případně kdo je schopen a mocen ji definovat? Díky předem :-).
    Polemička s J. Dolejšem: já v tom čtu, že jsou dvě základní možnosti, modality. Trh nebo nadsvětská utopie. Ale tak to snad není, už jenom například v rodinách obvykle nepanuje ani jedno. Já sdílím odpor k pojmu konkukrenceschopnost, protože jeho nadužívání "dělá prostor" pro to, aby tržní vztahy a úvahy okupovaly stále větší část našich životů. Jinými slovy, jeho používání upřednostňuje "plochou antropologii" - člověk je jenom nebo alespoň především homo oeconomicus. No a já jsem přesvědčený, že tomu tak není, a nechci, aby tomu tak bylo...
    March 29, 2011 v 10.41
    Ilona Švihlíková
    je ekonomka.
    March 29, 2011 v 13.26
    není romantická antropologie taky plochá ?
    Vnímám to tak, že IŠ se věnuje hlavně geopolitice a politiologii, nikoliv čisté ekonomii - ale samozřejmě zde mají ekonomické zájmy klíčový význam. V určitém podání je ekonomie dokonce imperiální obor.
    Ale k tématu : také třeba podotknout, že stablita v prostoru EU je pro nás všechny velmi důležitá, tudíž hledejme způsoby stabilizace měny a financí a nikoliv jejich odmítání. Jaké alternativní návrhy pro Irsko, Řecko a Portugalsko tu máme ?
    Od solidárně uvažujících lidí bych očekával spíše rozhor výjimku z Listiny základních práv Evropské unie, což zabrání českým občanům, aby se mohli domáhat ochrany svých sociálních práv u evropských soudů.
    Místo toho něktří pouze negují Pakt stability či Stabilizační mechanismus a to bez náhrady, tedy fungující alternativy.
    Člověk samozřejmě není jenom homo oeconomicus, ale jeho ekonomické aktivity jsou na něm to velmi důležité. Skoro všechno na světě nakonec někdo musí zaplatit, tedy pokrýt nějakým společensky uznaným ekvivalentem lidské práce.
    A tady se bez trhu neobejdete. Důkazem je tisíciletá lidská historie.
    Má to jistě i kvalitativní, intenzivní aspekty (nejen extenzivní) ale návrat na stromy (zamrznout v spotřebně uzavřených komunách) to určitě nevyřeší. To chcete dobývat vesmír či struktury hmoty jen tím že budete vonět ke květům ? Výrobní, energetický a jiný potenciál lidstva je funkcí hospodářské rozvinutosti.
    March 29, 2011 v 13.48
    co vše je konkurenceschopné (a nemusí být)
    Já samozřejmě souhlasím, že skoro všechno nakonec musí někdo zaplatit, ale odmítám například docela časté úvahy o "konkurenceschopnosti" měst a jiných obcí. S ohledem na to, kolik kapitálu a obecně ekonomické síly je v nadnárodních a mnohonárodních korporacích, mi ani konkurenceschopnost států není moc srozumitelná. Výkon a stav mladoboleslavské škodovky přispívá ke konkurenceschopnosti a) ČR, b) SRN nebo c) především koncernu VW?
    March 29, 2011 v 14.40
    Dolejš dobyvatel
    Pane Dolejši, tisíciletá lidská historie je důkazem téměř čehokoliv.

    Přirovnáním alternativ k "návratu na stromy" se stavíte po bok Klause a dalších. To už tu můžete rovnou hodit něco o ekoteroristech.

    Věta "To chcete dobývat vesmír či struktury hmoty jen tím že budete vonět ke květům ?" není argument, ale dehonestace těch, kdo myslí jinak. A to už proto, že touhu dobývat vesmír předpokládáte jako samozřejmost, kterou všichni sdílí.
    March 29, 2011 v 15.46
    očividně chybí reálná debata s ekonomy
    cítíte se potrefený, ale zbytečně . nepřirovnávám žádné rozumné alternativy ani Alternativy s velkým A k návratu na stromy, jen mám za naivní romantismu myslet si že svět může fungovat bez rozvoje ekonomie, že se před světem schoulíme v nějaké statické přírodní komuně a budeme mít po starostech.
    Jakákoliv skutečně celospolečenská talerantiva včetně těch ekologicky orrientovaných musí mít ekonomickou racionalitu, jinak je z ní jen snění. To může být příjemné, ale přijde nakonec probuzení.
    Pan Guth se ve své rerakci aspoň pokusil vyjádřit že konkurecneschopnost optravdu může být chápána různě a asi chápe že křižácké tažení proti zlým ekonomům je absurdní.
    Pronikat do kosmu stejně jako do mikrokosmu je objetivní civlizační ttend, ktterý může odmítat, ale to na prometheovské pdostatě ldiství nic nemění.
    TT
    March 29, 2011 v 18.27
    páté přes deváté
    Konkurenceschopnost v paktu stability znamená, že za málo peněz budou zaměstnanci nuceni být více produktivní aby nadnárodní koncerny neodcházely do Asie, ale zůstaly v Evropě a živily zkorumpované politiky. To je celé. Tahat do toho řeči o rozvoji civilizace je irelevantní.

    Konkurence v podnikání je jev, který přišel až ve spojení kolonialismu a průmyslové revoluce. Cechovní hospodaření po tisíce let konkurenci bránilo a naopak posilovalo jistou míru solidarity a podpory. Poslední cechy zanikaly až v průběhu 20. století a na jejich troskách vyrůstala nemarxistická radikálně demokratická levice.

    Také nechápu, jak Dolejš přišel na spotřebně uzavřené komunity, něco takového nepropagují ani Amišové, protože i oni vy\dělávají na dodávkách "ven".To je ukázka toho, jak v českém prostředí politici nerozumí ničemu, kromě toho co si sami vymyslí. Dolejš zřejmě narážel na lokální ekonomiku, o které však Švihlíková v tomto článku nemluví.

    Podle mě, je velkou konkurenční výhodou Německa právě to, že lokální ekonomika je relativně silná, a proto dokáže částečně tlumit i krizové momenty. V Německu se také studuje na vyšších středních školách a univerzitách a žádný německý politik, tím spíše levicový, by se o ní nemohl vyjadřovat tak naivně, jako pan Dolejš.

    Bohužel i to ukazuje, v jakém stavu je "levicové a komunistické" hnutí u nás. Die Linke v BRD mají na lokální ekonomice postavenu velkou část svého úspěchu. Proti globální ekonomice je to totiž ten nejjednodušší postup.
    March 29, 2011 v 19.34
    rozum a náboženství
    tohle opravu mělo být jen o summitu EU, ale k civilizačním tématům a neporozuměním s nimi spojenými sklouzla debata protože se asi.víra v neekonomická řešení s nalezením stability i v EU spojují.
    Znovu tvrdím, že naivní je naopak říkat že slovo konkurenceschopnost je mantra, navíc jakéhosi divného koloniálního původu (podobně se někteří vyjadřují o penězích, zboží či trhu). Odmítat tyto pojmy samotné není nic levicového ani moderního.
    Nic proti lokálnímu hospodaření a jeho absorbční kapacitě, ale problémy globalizace to samo o sobě určitě nevyřeší. Tím méně by to yvřešil návrat k cechům. Takový návrat do středověku nemá s racionální ekonomickou úvahou moc společného. To chce snad někdo civlizační pokrok 6 milard lidí nacpat do nějaké bukolické selanky ?
    Nechuť k ekonomismu a technicismu v myšlení je prostě problém a já to vnímám jako krok od rozumu k utopismu. Samozřejmě že růst pro růst je špatný stejně jako spotřeba pro spotřebu. Ale rovnost v nerozvinutosti ničemu nepomůže. Investice do technologií znamenají nárok na akumulační potenciál a opakem je stagnace.
    Nestačí víra v určité hodnoty, je třeba rozumem zkoumat co je reálné řešení. V chudobě nepomůže naordinovat jen postmateriální hodnoty. I materiální kultura pomáhá vytvořit podmínky pro důstojný život. Nechceme snad ekonomiku netržní, ale ekonomiku, kde tržní selhání dokážeme zvládat.
    March 29, 2011 v 22.10
    Možná si pane Dolejši matně vybavujete, že jste kdysi věřil tomu, že kapitalistická ekonomika se dostává do antagonistických rozporů, především mezi prací a kapitálem, ale následně i do iracionálních konkurenčních konfliktů, které vedou k plýtvání přírodními i lidskými zdroji. A že když je tento rozpor překonán, tak nastává kooperace svobodných pracovníků. Paní Švihlíková tomu ještě/už (?) věří. Vy už ne? Už jste zcela přistoupil na nezrušitelnost kaptalistických konfliktů v pracovním procesu?
    + Další komentáře