Jak ulovit Sašu Vondru

Petr Pospíchal

Případ Saši Vondry na první pohled působí jako ničím už nepřekvapující selhání dalšího z elity ODS. Petr Pospíchal nabízí odlišný pohled. Ve svém eseji bere Sašu Vondru v ochranu před tím, co označuje za nebezpečnou mediální manipulaci.

Aférování se jménem Saši Vondry dokázalo v posledních dnech zřejmě prodat docela velkou hromadu potištěného papíru. Média jsou už dávno spíše prodavači emocí a vlivů než zhmotněním svobody projevu.

Tento případ byl sdělovacími prostředky pojat se všemi neduhy, které kampaňovitá bezkontextuální medializace vůbec může mít. A lidová odezva je proto předvídatelná a jednohlasná, v politickém boji docela dobře použitelná, o to také zřejmě šlo. K tomu všemu stačí pár ledabyle použitých údajů přebíraných bez skutečné analýzy a povrchní znalost procedur a funkčních vazeb mezi aktéry případu.

Začít můžeme rázně a jasně: Tázán v posledních dnech, co si o kauze myslím, odpovídám, že jen to nejhorší. Tázán, nakolik je Saša Vondra osobně vinen těmi machinacemi, odpovídám, že samozřejmě není, platí-li vůbec předpoklad, že jde o machinace.

To ale jistě neznamená, že mohu vyloučit jednotlivé nešikovnosti, improvizované prohřešky proti rozpočtové kázni v rámci postupů a kompetencí, avšak beze snahy o obohacení zadavatelů. A už vůbec nemohu vyloučit, že v celé věci není od počátku vložen háček s napíchnutou žížalou, aby na něj kdykoliv později šlo chytit velkou rybu.

Nejprve tedy k zadávání veřejných zakázek pro předsednictví Evropské unie v první polovině roku 2009. Jistě by bylo možné rámcově vypsat soutěže o veřejnou zakázku pro organizační zajištění předsednictví s dostatečným předstihem. Ale daný problém, v těchto dnech tak propíraný, by to neovlivnilo.

Známa byla jen koncepce předsednictví, základní soubor akcí a předpoklad půlroční organizační a diplomatické pohotovosti. Přesné specifikace, a to ani kapacitní, ani časové, nebylo předem možné určit.

Kdyby byl býval Obama tak laskav, že by sdělil své přání setkat se s Medveděvem právě v Praze s ročním předstihem, velmi by realizačnímu týmu celou věc ulehčil. Ale takhle to v diplomacii nechodí. Improvizovaných či narychlo organizovaných akcí bylo v předsednických měsících více a kapacity musely být jistě nasmlouvány s nějakou rezervou, která pak umožní náhle vzniklé potřeby uskutečnit.

I když to v součtu nemusí být příliš úsporné, jiný přístup není možný. Zákon o zadávání veřejných zakázek má své lhůty, rozhodnutí o přidělení zakázky umožňuje přezkum, a to i soudní čili dost trvající, a pro tento typ akcí není zákon optimálně použitelný.

Diskuse o tom, zda firma Promopro měla nebo neměla exkluzivitu s Kongresovým centrem, je spíše pro týmy právníků, kteří se beztak nakonec neshodnou, než pro veřejnou mediální rozpravu. Nevíme přesně, zda byla v tehdejších jednáních míněna exkluzivita právní, smluvně podepřená, či jen faktická, opírající se o funkční a systémové propojení mezi danou firmou a budovou Kongresového centra, které ale přístup dalších uchazečů notně limituje, je-li současně vybraná budova jediným kapacitně odpovídajícím místem konání některých akcí.

Jistěže neumíme vyloučit ani spikleneckou možnost, že na sebe zástupci obou stran nenápadně mrkli a vyhověli si. Tomu ale nic z dosud známých faktů nenasvědčuje, tedy kromě toho, že takové podezření můžeme vyslovit vždycky o každé zakázce a těžko se pak vyvrací.

Nejnovější úvahy o tom, že by vyšlo levněji kongresovou ozvučovací techniku zakoupit, než si ji pronajímat, jsou opravdu směšné. Státní úřad není soukromá firma a musí se chovat trochu jinak.

Kdyby Úřad vlády ozvučovací techniku opravdu zakoupil (i když myslím, že by to ani nešlo), kdo by se o ni staral? Zaučil by týmy specialistů? V jakých lhůtách? Kolik by jich musel přijmout? Na úkor koho? Jak by tu techniku pak implementoval do existujících systémů v Kongresovém centru? Co by s ní dělal po skončení akcí? Držel by ji v majetku? Půjčoval by ji jiným státním úřadům?

Žertem řekněme, že to by si takový úřad vlády rovnou mohl založit firmu. Rizika a náklady hypotetického zakoupení techniky by byla taková, že by to první kontrola tvrdě napadla a skandál by byl beztak, jen z trochu jiné strany.

Ale za chytré by nejspíš byli ti samí, co jsou dnes. Leckdy se stává, že dobrá řešení neexistují, anebo o nich vědí jen ti, kteří naštěstí nic rozhodovat nemusejí a nemohou.

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
PM
Petrasek Milan, penzista
February 5, 2011 v 11.20
Česká politická pravice si musí udělat pořádek ve vlastních motivacích
To je jediný postřeh, který se ve filipice pana Pospíchala trochu nepovedl. Žádná z velkých stran nemá tak koherentní a široce akceptovanou ideologickou substanci. Zdejší režim neoliberalismu je stále ještě velmi účiný společný jmenovatel trojkoalice.
Michal Šindelář
February 5, 2011 v 11.24
Hezky text, diky za nej.
JS
Jan Samek
February 5, 2011 v 13.10
Je asi chvályhodné , že se stavíte ne-li za kamaráda tak alespoň za dobrého známého. Nicméně používáte úplně stejný způsob manipulace . Kde berete tu jistotu , že "daný problém, v těchto dnech tak propíraný, by to neovlivnilo".
Osobně si nemyslím, že Saša Vondra krade . Domnívám se ale , že je to neschopný manažer , který nemá na vysokém vládním postu co dělat . Těžko mohu zapomenout , jak jsem se v zahraničí styděl když se před lety Vondra omlouval za Entropu . Nemyslím , že jediným problémem je jestli ty peníze jsou na účtě Vondry nebo Topolánka . Podstatné je , že zmizelo pár set milionů do kapsy nějakých kamarádů ( zřejmě kamarádů někoho jiného než Vondry ) , ale to vás už tolik nezaráží. Až Vondra utratí ve své firmě pět nebo sedmset milonů stejným způsobem , bude to jeho problém . Dneska je Vondra náš problém , protože rozhazuje naše peníze . Čím dřív odejde, tím lépe ( ale on samozřejmě neodejde) a nebýt tisku , rozhazoval by v klidu dál.
Myslím si téměř totéž, co pan Samek z Prahy. Ta slova sedí. Taky si nemyslím, že Saša Vondra z těch peněz dostal nějakou částku. Přesto z těch peněz něco měl: za to, že dopustil, aby si je někdo dal do kapsy získal možnost mít podíl na moci a zůstat mezi těmi, kterým o peníze jde. A použil tu moc nějak jinak než zase jen ke zvětšování své moci? Já to nevidím. Je to pragmatik a dnes po těch létech u moci je opojený mocí. Cítím to stejně jako pan Samek. Dneska je Vondra náš problém, protože rozhazuje naše peníze a za ta léta u moci je spoluzodpovědný za politickou kulturu, spíš nekulturu, která tu panuje.
JN
Jiří Novák, quality manager
February 6, 2011 v 9.52
Jak ulovit Šašu Vondru
Souhlasím s názorem Jana Samka. Jedna otázka je prospěch, tedy rozkradené milióny, jedno kde skončily. Druhá otázka je, zda je někdo odpovědný ve své funkci, a zde jsem přesvědčen že ano a samozřejmě se mi nelíbí rozmělňování kauzy do stracena. Jestliže média jsou obchodníci s emocemi, pak s tím sice souhlasím, avšak v dobrém slova smyslu, tedy jsem jim nakloňen ač se trefí do pravdy nebo né, alespoň na problém upozorní a začne se tím vůbec někdo zabývat. V podstatě jestliže nefungují státem, tedy námi, veřejnými penězy spravované instituce, a za jejich chod je odpovědná vláda, pak samozřejmě se to projeví i na následcích, tedy veřejnost už nerozlišuje tolik, do jaké míry byl ten či onen vinen. Jestli jde o obchod s emocema, pak současná vláda je obchodníkem s těmi špatnými emocemi dle kroků které musí přijmat, to jest: Kauz rozkrádání a špatného hospodaření, paralizace pojistných mechanismů kontroly nad svým hospodařením, snižování životní úrovně těch kteří na sociální úroveň již zaplatili nemalé zálohy. Je to jako když si zaplatíte jablko s cenovkou na které se díváte a po zaplacení, od obchodníka dostanete okousaný ohrizek protože špatně hospodařil a je v krizi a šetří tím že vám prodá okousané jablko. Jestli si takto představuje podstivý obchod naše vláda, pak jednoznačně nepatří mezi slušné lidi, pana Vondru nevyjímaje. Paradoxně je to paralizované vnitro které potápí vládu, a možná i ty podstivé.
Jan Kopecký, sociolog
February 6, 2011 v 12.14
nejpůvabnější
v celém článku je slovo "SKORO" ve větě
"Saša Vondra se opravdu skoro nebojí."

Není jasné, zda tu autor - samozřejmě nechtěně - nenaráží na ty politiky, u nichž je zjevné, že se nebojí VŮBEC?

Tento "ještě jeden detail" je zajímavou charakteristikou, která by nás měla vést k zamyšlení nad úlohou strachu v naší společnosti. Demokratická společnost je taková, kde se vládnoucí politici obávají občanů - a ne naopak.
SH
Stanislav Hošek, Penzista
February 6, 2011 v 18.28
Dvě poznámky.
V tak sáhodlouhém textu je až příliš hodně spekulací a o to méně faktů.
Jen ať se páni mezi sebou koušou, uvidíme, zda se i sežerou, ale s velkou jistotou se dovíme mnohé, co jsme nevěděli.
JS
Jan Samek
February 6, 2011 v 20.59
to: Jan Kopecký
Ta poslední myšlenka je výborná . Poslední kdo odstoupil po nějakém skandálu byl snad Jan Kalvoda a to je patnáct let . A to byla důvodem "směšná" kauza doktorát. Za tu dobu se nám politici hodně osmělili .
MJ
Mirka Jehličková
February 8, 2011 v 0.28
Ve vašem eseji jsou tvrzení bez argumentů a jak sám na sebe prozrazujete, projevujete se v něm nadřazenecky vůči nám diskutérům. Snažíte se nás diskutéry poučit, protože se domníváte, že pravděpodobně nedokážeme číst mezi řádky mediálních kampaní. Není těžké pochopit, že se pan Vondra, doposud českými novináři obdivovaný, stal obětí honu na čarodějnice a proč to pan Kalousek dělá. Dokonce chápeme i to, proč se ke kampani tak entusiasticky připojil pan Topolánek. Pohnutky jednotlivých aktérů této aféry jsou jedna věc a druhá věc jsou informace, jež se díky tomuto vyřizování účtů dvou ministrů a na ně napojených kšeftařů dovídáme o tom, jak vláda zachází s veřejnými prostředky.

Kladete rétorickou otázku, co vlastně je politická odpovědnost? Domnívám se, že v případě pana Vondry je to právě schopnost jednoznačně vysvětlit občanům, jak se nakládalo s veřejnými penězi a zakázkami v jeho úřadě. Protože vlastnosti, které vy popisujete jako vhodnou výbavu politika - tedy disponovanost pro politický boj jeho nadřazeností, ignoranstvím s jistou mírou bezohlednosti a přepjatými ambicemi - podle mne nestačí. Politik je odpovědný veřejnosti, voličům. A občany irituje, když se politik chová nadřazenecky a nezodpovídá se. A ještě jednu poznámku nakonec. V části eseje, kde spekulujete, píšete, že v chaosu se nějaká ta částa ztratí. Je opravdu možné se takhle bavit o třech čtvrtinách miliardy?
FJ
František Jonáš, technik
February 8, 2011 v 10.57
Souhlas s J.Samkem
A poslední větou J.Kopeckého.
PJ
Přemysl Janýr
February 9, 2011 v 12.16
Zodpovědnost, ne vina
Pane Pospíchale, odpovídáte si sám na otázku, kterou nikdo neklade: „nakolik je Saša Vondra osobně vinen“. O vině rozhodují soudy a nikoli publicisté, natož pak argumentací typu „samozřejmě není“. Vondra zatím z ničeho obžalován nebyl, takže řeč není o „vině“, ale o „zodpovědnosti“. Vy ve skutečnosti sáhodlouze vysvětlujete proč není za rozkrádání zodpovědný – a to je mimořádně obtížné, protože kdopak jiný by měl být za chod ministerstva zodpovědný, když ne ministr? Rád věřím, že je to úkol, který jeho možnosti dalece překračuje; že jakkoli třídně uvědomělé opakování triviálních pouček nestačí zjistil již předchozí režim. To nejsou žádné „jednotlivé nešikovnosti“, stejně třídně uvědoměle zadal jinému podvodníkovi Entropu. Proč tam lezl, když na to nestačí a proč tam ke škodě země setrvává dál? Na tuhle otázku se pokuste odpovědět.
„Zda firma Promopro měla nebo neměla exkluzivitu“ není předmětem diskuse, ale flagrantní lži. Firem nabízejících konferenční techniku jsou mraky, když už si ji nedokáže opatřit ministerstvo, k jehož standardním zadáním vedle hospodárnosti patří také pořádání mezinárodních konferencí. Zadává špicování tužek také externí firmě?
Obzvlášť pozoruhodné je zdůvodnění korupčního jednání tím, že vzhledem k nepoužitelnosti zákonného postupu „jiný přístup není možný“, zejména v souvislosti s člověkem, který je za legislativní stav bezprostředně spoluzodpovědný. Nemýlím se, že jedním z volebních hesel ODS kdysi bývalo, že občan smí vše, co mu zákon výslovně nezakazuje a stát smí jen to, co mu zákon výslovně předepisuje? Už se Vondra s vládou pustili do novely toho zákona, aby byl prakticky použitelný? Anebo jim jeho nepoužitelnost vlastně docela vyhovuje?
JN
Jiří Novák, quality manager
February 9, 2011 v 17.20
Jak ulovit Šašu Vondru
Pane Pospíchal, mohl by jste obhajovat u soudu bankovní lupiče, ti co dáli přednost bankovní loupeži z důvodu exkluzivity, před manualní práci, protože ta tolik nenese. Jak k tomu přijdou že u někoho kdo porušuje zákon, toto postačí k beztrestnosti a ještě se jej zastává prezident a vláda, zatím co ti ubozí bankovní lupiči kteří se dopustili porušení zákona s daleko menší finanční škodou, musí do vězení.
JP
Jiří Pallas, Analytik
February 29, 2012 v 12.47
Odpovědnost za rozpočet
Každý kdo řídil třeba i malé oddělení ví, že je odpovědný za rozpočet. Pokud zmizí polovina rozpočtu do jedné firmy a to na mnohonásobně předraženou zakázku, existují dvě vysvětlení:

1. A. Vondra se podílel na něčem nekalém
2. A. Vondra je neschopný, nechápe co se děje

V obou případech je jasné, že Vondra nepatří do vlády, nemluvě o tom jak ho potrestat za prošustrované prostředky.
LŠ
Luděk Ševčík, OSVČ
March 1, 2012 v 11.37
Jen technická poznámka. Firem, které jsou schopny ozvučit kongresové sály, je více. A jistě za mnohem menší cenu. Není třeba zakoupit ozvučovací techniku, i když trvale instalovaná by časem zřejmě v konečném důsledku přišla mnohem levněji, než při opakovaných výpůjčkách. A možná levněji, než na jednu akci od firmy Prompro. Je totiž zajímavé, jak obhájci "zodpovědného" hospodaření se státním rozpočtem dokáží jednou rukou ždímat chudý lid a druhou rukou rozhazovat známým a milenkám. Stále platí : A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny kožichy drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil. Však poznejte se, vy zloději chudého lidu, neboť Bůh i lid vás vidí."
+ Další komentáře