Profil čtenáře:
Přemysl Janýr

PJ
Profese:
E-mail: premek@janyr.at
Ad Martin Profant: Intelektuální lenost je třeba provokovat k činorodosti:)

Nevím, zda je právě tohle Dientbierova motivace, ale mluví o převládajícím názoru v socdem a já si z toho vybírám, že ÚSTR bude nespíš existovat dál a otázkou je v jaké podobě resp. s jakým zadáním. Přesněji zda jeho zadáním bude historii kontrolovat anebo zkoumat. Přirozeně bych si přál druhé a myslím, že samostatný institut, který "zkoumá antidemokratickou a zločinnou činnost orgánů státu" (§4a) a "analyzuje příčiny a způsob likvidace demokratického režimu" (§4b) by měl své oprávnění. Je mi líto, ale z ostatních historických institutů se toho nikdo neodváží, to je prostě fakt ať si o historicích myslíme co chceme.

Souhlasím s vámi (a Petrem Uhlem) v převedení ABS na Národní archivy a v použití vyhrazených prostředků na vysoutěžené projekty (tedy fakticky ve změně ÚSTR na grantovou agenturu pro historiografické projekty). Nicméně je právě formulace zadání soutěže a výběrových kritérií docela klíčová.

Ad Petr Uhl: To zní promyšleně a reálně, ale máš také vyřešenou přístupnost ABS nad rámec archívního zákona?
Východiskem Uhlova textu je existující zákon o existující instituci, kde je slovo "totalitní" ústředním pojmem. Jakkoli s vašimi tezemi souhlasím a je jasné, že je použito jako denunciační ve vztahu k vymezenému období, jeho použití realitu nejen reflektuje, ale také vytváří. Bod e) vašich tezí by tedy mohl znít "jeho současný význam v češtině je nově definován příslušným zákonem a příslušnou institucí".

Petr Uhl zastává názor, že je obé třeba zrušit. Jiří Dienstbier se nedávno vyslovil, že většinové stanovisko v soc. dem. je ústav zachovat (a projde-li to, nová realita trvá dál). Já jsem názoru, že je ústavu s obdobným tématickým zadáním, ale opačnou náplní práce velmi zapotřebí (blisty.cz/art/68236.html). Navrhl jsem proto operativní definici "totalitního", protože k dalekosáhlým změnám znění zákona, natož pak k promýšlení politologických v čssd resp. sněmovně chuť ani čas nebude.

Ad Štěpánka Šprynarová: Ano, ale je to dialektický vztah. Napjatá společenská atmosféra vytváří poptávku po nových ideálech a to zase vytváří prostor pro ty, který se s pomocí existujících anebo nových vlastních chtějí prodrat k moci.
To je hned několik podnětů. Od konce:

Že je totalita nesená idealismem se tak trochu vnucuje při srovnání nacistické, fašistické, komunistické, případně křesťanské. Pro Husákovu (a řadu dalších) to již neplatí.

Vztah mezi ideálem a vůdci je ambivalentní. Samozřejmě ideál hojně verbalizují, vždyť se skrze něj k moci dostali. Ve střetech zájmů se ale zpravidla rozhodují pro vlastní (resp. parciálně skupinové) na úkor ideálu. U nás zřetelně Beneš (blisty.cz/art/53079.html) nebo Klaus, platí pro Stalina jako Hitlera, archetypem je císař Konstantin.

Přiměřenější představa se mi zdá být, že prvotním motivem je potřeba postavení a moci a teprve sekundárně se nalezne či vytvoří ideál, skrze který se dá realizovat. Hypotéza: z ideálu samého ještě totalita neplyne. Teprve až se ho chopí mocichtiví vůdci.

Průnik organizovaného zločinu do politiky a odbourávání demokracie v jeho zájmu je zcela přesně vystižený dnešní problém (nejen ČR). Resp. nejprve jeho infiltrace hospodářství (řekněme. od konce 70. let) a poté společně politiky (řekněme od 90. let). Je zajímavé, jak paralelně to běželo na Západě i Východě (např. František Mrázek).
S Petrem Uhlem velice souhlasím a díky za řadu doplňujících informací. O závěru ÚSTR zrušit mám ale pochybnosti. Ne proto, že by ho bylo zapotřebí v téhle podobě, ale proto, že specializované instituce, která by se systematicky věnovala různým formám likvidace demokracie a zločinům proti lidskosti v našich dějinách bychom zapotřebí zatraceně měli.

Psal jsem na stejné téma na Britské listy, http://blisty.cz/art/68236.html. Je tam také jedna možná operativní definice totality pro účel zákona: ovládnutí rozhodujících politických, správních a kontrolních struktur státu a společnosti koordinovanou skupinou, sledující vlastní parciální zájmy na úkor celku.
Pane Pospíchale, odpovídáte si sám na otázku, kterou nikdo neklade: „nakolik je Saša Vondra osobně vinen“. O vině rozhodují soudy a nikoli publicisté, natož pak argumentací typu „samozřejmě není“. Vondra zatím z ničeho obžalován nebyl, takže řeč není o „vině“, ale o „zodpovědnosti“. Vy ve skutečnosti sáhodlouze vysvětlujete proč není za rozkrádání zodpovědný – a to je mimořádně obtížné, protože kdopak jiný by měl být za chod ministerstva zodpovědný, když ne ministr? Rád věřím, že je to úkol, který jeho možnosti dalece překračuje; že jakkoli třídně uvědomělé opakování triviálních pouček nestačí zjistil již předchozí režim. To nejsou žádné „jednotlivé nešikovnosti“, stejně třídně uvědoměle zadal jinému podvodníkovi Entropu. Proč tam lezl, když na to nestačí a proč tam ke škodě země setrvává dál? Na tuhle otázku se pokuste odpovědět.
„Zda firma Promopro měla nebo neměla exkluzivitu“ není předmětem diskuse, ale flagrantní lži. Firem nabízejících konferenční techniku jsou mraky, když už si ji nedokáže opatřit ministerstvo, k jehož standardním zadáním vedle hospodárnosti patří také pořádání mezinárodních konferencí. Zadává špicování tužek také externí firmě?
Obzvlášť pozoruhodné je zdůvodnění korupčního jednání tím, že vzhledem k nepoužitelnosti zákonného postupu „jiný přístup není možný“, zejména v souvislosti s člověkem, který je za legislativní stav bezprostředně spoluzodpovědný. Nemýlím se, že jedním z volebních hesel ODS kdysi bývalo, že občan smí vše, co mu zákon výslovně nezakazuje a stát smí jen to, co mu zákon výslovně předepisuje? Už se Vondra s vládou pustili do novely toho zákona, aby byl prakticky použitelný? Anebo jim jeho nepoužitelnost vlastně docela vyhovuje?