já také souhlasím, že stabilní rodinné zázemí je zásadní pro vytváření hodnot a vztahů v dospělosti. Souhlasím ale i s tím, co uvádí pan Šindelář. Jen ještě dodám, že prostředí, kde se děti dovídají o sexu mimo kontext není škola, ale média jako je například internet a televize. Pro děti je těžké se v některých informacích orientovat. A když dítě nemá průpravu z domova, domnívám se, že je smyslem školy, rozdíly mezi znalostmi dětí vyrovnat.

můžete mi prosím dát odkaz na zdroj, který nějak vědecky dokazuje, že jak říkáte sexuální výchova ve školách vede k nevázanosti, degradaci partnera na objekt sexuálního chtíče a k nezodpovědnému experimentování se sexem?
Sexuální výchova na školách naopak vede k prevenci nezodpovědného chování a k zodpovědnému přístupu k sexuálnímu životu.
Copak když se děti např ve škole učí o drogách, vede to k tomu, že pak užívají drogy? A když se o drogách učit nebudou, nebudou je ani užívat?

Absolutně sdílím vaši frustraci z rozhodnutí ministra a informace, které uvádídte ve vašem článku, moji frustraci ještě prohlubují. Píše se rok 2011 a Česká republika je podle všech statistik zemí s nejmenším počtem věřících v Evropě. S radikálním vystupováním proti tématu sexuality ve výuce jsem se setkala pouze v souvislosti s ultrakonzervativními náboženskými skupinami. Podle průzkumu Evropské komise Eurobarometr na počátku roku 2005 odpovědělo 19 % obyvatel Česka, že věří v Boha. Tedy těch ultrakonzervativců bude asi mnohem méně. Jaká tedy společenská shoda by měla pro ministra Dobeše nastat, aby bylo možno téma sexuality vyučovat? Měla by být 100%?
Pravdděpodobně je možné čekat, že se toto kritérium bude uplatňovat i u jiných témat, např. u evoluční teorie, možná dokonce u všech témat výuky? Co přijde pak? Začnou se střílet lékaři, kteří budou provádět interupce? Po čtyřech letech téhle vlády budeme žít, jak říká pan Špidla, v úplně jiné zemi, která a svou celkovou strukturou přiblíží USA.

Někdo souhlasí někdo ne. Jak ale jinak, než že minimálně narůstá tolerance vůči radikálnímu pravicovému smýšlení, si vysvětlit, že bývalý kandidát za NS se s podporou nejvyšší může stát kandidátem na náměstka na MŠ, radikál kandidátem na poradce premiéra pro lidská práva, obdivovatel skupiny Orlík předsedou mainstreamové politické strany. Komu se to nelíbí je pravdoláskař. Tak to radši jsem. Pokud jde o možný problém při čerpání peněz z EU, tak tam bych na nějaké přesvědčení radši zapomněla. Na to už měl radu taky jeden politik: vyčerpat (a pokud možno převést do soukromých firem) a pak vystoupit.

Ve vašem eseji jsou tvrzení bez argumentů a jak sám na sebe prozrazujete, projevujete se v něm nadřazenecky vůči nám diskutérům. Snažíte se nás diskutéry poučit, protože se domníváte, že pravděpodobně nedokážeme číst mezi řádky mediálních kampaní. Není těžké pochopit, že se pan Vondra, doposud českými novináři obdivovaný, stal obětí honu na čarodějnice a proč to pan Kalousek dělá. Dokonce chápeme i to, proč se ke kampani tak entusiasticky připojil pan Topolánek. Pohnutky jednotlivých aktérů této aféry jsou jedna věc a druhá věc jsou informace, jež se díky tomuto vyřizování účtů dvou ministrů a na ně napojených kšeftařů dovídáme o tom, jak vláda zachází s veřejnými prostředky.

Kladete rétorickou otázku, co vlastně je politická odpovědnost? Domnívám se, že v případě pana Vondry je to právě schopnost jednoznačně vysvětlit občanům, jak se nakládalo s veřejnými penězi a zakázkami v jeho úřadě. Protože vlastnosti, které vy popisujete jako vhodnou výbavu politika - tedy disponovanost pro politický boj jeho nadřazeností, ignoranstvím s jistou mírou bezohlednosti a přepjatými ambicemi - podle mne nestačí. Politik je odpovědný veřejnosti, voličům. A občany irituje, když se politik chová nadřazenecky a nezodpovídá se. A ještě jednu poznámku nakonec. V části eseje, kde spekulujete, píšete, že v chaosu se nějaká ta částa ztratí. Je opravdu možné se takhle bavit o třech čtvrtinách miliardy?