Vybraní zástupci pravicové koalice jsou ponořeni v jednáních o budoucí podobě vysokého školství. Již nyní je ale zřejmé, že najdou konsenzus ve dvou hlavních bodech. Těmi bude zavedení školného a propojení vysokých škol s průmyslovým a podnikatelským sektorem.

Na školném se již dokonce vyjednavači dohodli. Jeho výše ještě není zcela jasná, ovlivňovat by ho mohly i samotné školy. Zástupce Věcí veřejných Josef Dobeš uvedl, že by mělo dosahovat výše zhruba deseti tisíc korun za semestr. Platit by mohlo začít od roku 2013.

V čem nemají strany zatím jasno je, zda se zavede školné takříkajíc z gruntu, jak navrhuje TOP 09, nebo projde jeho „umírněnější“ verze s možností si na školné půjčit a splácet jej až po vystudování, jak si představují ODS a Věci veřejné.

Argumenty zastánců školného jsou jasné. Školné zvýší motivaci studentů k odpovědnému studiu, umožní studovat i sociálně slabším a finančně zabezpečí terciální školství. Při bližším pohledu se ale nezdá být tato představa příliš reálná.

Především nebylo nikde řečeno, že příjmy ze školného utvoří přidanou hodnotu, díky níž se podaří sanovat současný nedostatek financí ve školství. Původní plán autorů Bílé knihy totiž počítal s tím, že peníze od studentů pouze nahradí finance, jež vkládá do školství stát. Na tento problém upozornila i politoložka a předsedkyně akreditační komise Vladimíra Dvořáková.

„Mám strach, že se zavede školné a sníží se příspěvek státu na školství, takže školy na tom budou stejně špatně. Jenom to budou platit studenti a školám to nepomůže,“ upozornila Dvořáková.

Dalším problematickým bodem je fakt, že nastavení paušální výše školného na všech typech škol je snad ještě nespravedlivější než rovná daň. Student by platil stejnou sumu za studium z finančního hlediska zcela rozdílně perspektivních oborů.

„Dokážu si představit, že někdo v momentě, kdy bude mít například trojnásobek průměrného platu, začne splácet své školné, ale nedokážu si představit, že by mladý člověk splácel školné z platu učitele základní, střední nebo vysoké školy,“ upozorňuje Dvořáková.

Nebrat v potaz typ studované vysoké školy, jako to činí téměř všechny dosavadní reformní návrhy, je tedy značně pochybné. „V některých zemích je třeba na některých oborech školné hodně vysoké (bere se to jako investice na budoucí příjmy — například na právech), na jiných studenti dostávají stipendium, aby je do škol přilákali (pedagogické fakulty),“ vysvětluje Vladimíra Dvořáková.

Navíc lze předpokládat, že se rodiče budou snažit školné za potomky zaplatit, aby jim usnadnili vstup do produktivního života. U nízkopříjmových rodin to může znamenat nikoli nevýznamnou zátěž. Na půjčky pak budou odkázáni především ti nejchudší, kteří se během studia dále zadluží a půjčky budou splácet v době, kdy by měli zakládat rodiny.

Kvůli zkušenostem ze zemí jako Rakousko či Nizozemí se navíc zastánci školného nemohou odvolávat ani na zahraničí. V Nizozemí funguje podobný systém, jaký chtějí reformátoři zavést u nás. „Spolu s granty zavedli i školné, jenže ten systém se ukázal hodně náročný na provoz a v době krize nyní chtějí granty zrušit. Studentům tak zůstane školné a přijdou o granty, čímž se přístup ke vzdělání stane reálně velmi nerovný,“ upozornil pro Deník Referendum předseda Studentské komory Rady vysokých škol Miro Jašurek.

Tlak na kapitalizaci vzdělávání může mít i společensky nevhodné dopady. Řada vysokoškoláků zaměstnaných ve veřejném a také neziskovém sektoru totiž nedosahuje ani průměrného platu. „Aby byli schopni studium zaplatit, natož aby se jim „vyplatilo“, budou vysokoškoláci tlačeni opouštět veřejný a neziskový sektor ve prospěch soukromého,“ upozornila již dříve na jeden z důsledků zpoplatněného školství socioložka Tereza Stöckelová.