Průvodce argumentací ke školnému
Matěj StropnickýJeštěže se nová koalice jako první shodla na tom, že školné na univerzitách bude. Čím dříve ho zavede, tím dříve proti sobě obrátí velkou část elektorátu, který ji zvolil proti svým zájmům. Nemilé překvapení je to, že nestačila argumentace a bude potřeba zkušenost.
Budu s dovolením také trochu nepopulární, ale nebudu tím bez dovolení útočit na vaše peněženky. Studuje vás, milí studenti, co jsem poznal, moc. Zbytečně moc. Mnohé z vás studium nebaví, nezajímá a nemáte pro něj vlohy. Na vysoké školy je příliš snadné se dostat, příliš snadné se na nich udržet a je dokončit. Důsledky jsou mnohé: přednášející jsou přetíženi, kapacita budov, knihoven a techniky nestačí, kvalita výuky klesá, vědu neprovozujete vesměs žádnou, celkový přínos studia je tak povětšinou formální: získat titul, povinný na úřadech i ve firmách, a — neustále docházejí peníze.
Ani dnes není studium zadarmo, i nyní klade na studující finanční nároky: cestovné, kolejné, stravování, nákup knih. Na studium některých přispívají z daní všichni, neboť vysoké školy dostávají zastaralým klíčem v poměru na studenta finanční prostředky. Čím více zapsaných, tím více peněz. Jenže čím více zapsaných, tím znovu méně peněz. Přečtěte si to ještě jednou.
A tu přichází spásonosný osel a nabízí řešení: zaveďme školné.
Jak se odůvodňuje? Co není zadarmo, toho si bude každý vážit; nuže zvýší motivaci. Svého vzdělání, myšlena je ovšem formální kvalifikace, si každý váží; a proto neváhejme a investujme do sebe, vrátí se nám to. Školství je podfinancované a vyžaduje spoluúčast, že byste se nestyděli nechat se vyživovat. Jedním, takměř hlavním dechem, se nikdy neopomene dodat, že půjčky, výhodné studentské půjčky, na míru šité půjčky mají všechny peněžní ústavy pro vás už připraveny. To jsou pro banky ty nejvýhodnější smlouvy na světě: nepředstavují sebemenší riziko, neboť jsou státem zárukované, a přivádějí jim mladé klienty, kteří budou muset být v životě perspektivní a u své banky z mládí už zřejmě zůstanou.
I v běžné mluvě jsou školného dva druhy: průběžné a odložené. Průběžné platí každý posluchač za semestr studia, odložené hradí za studenty stát a splácí ho v navrhované podobě jen ten, kdo dosáhne za určitou dobu po absolutoriu určité výše platu. To první prosazuje TOP 09, to druhé zbylí koaličníci. Námitek je nepočítaně, takže to vezmeme stručně.
Námitka první - práce rozptyluje: dítě průměrně vydělávajících rodičů si musí přivydělávat už nyní, takže pokud zavedou slibované sociální stipendia, mohlo by se sociálně slabším studovat i snáz než dosud.
Námitka druhá- čím více diplomovaných tím menší platy: absolvent i dnes nastupuje za plat hluboko pod průměrem, jelikož jaksi nic neumí - a jak rychle postupuje záleží na jeho schopnostech a odhodlání - školné to může jen zlepšit v tom smyslu, že platící student bude mít motivaci neskončit školu s hlavou čistou a prázdnou.
Námitka třetí, čtvrtá a pátá - studium pro vědu: Magisterské studium slouží spíše ke zvádnutí základů oboru. Dalo by se říci osvojení si řemesla. O nějaké vědě je řeč až v postgraduálu a i ta musí směřovat ke konkrétnímu cíly, který si žádá praxe. Případně alespoň svou vizí míří k budoucímu praktickému uplatnění. Dělá-li se na nějaké škole věda jen pro vědu svědčí to o neschopnosti tamních akademiků.
Námitka sedmá - zadlužený člověk je neflexibilní: Člověk s dluhem nedá výpověď dřív než má zajištěnou jinou práci - to je vše. A řekl bych, že takhle postupuje i každý rozumný člověk bez dluhu. Omezení flexibility nevidím a sám s dluhem žiju.
Námitka osmá - zadlužený člověk ztrácí důstojnost: viz sedmá námitka - jediné, co člověk s dluhem nemůže je v afektu prásknout dveřmi a odejít na hodinu. To ovšem nemůže ani člověk bez dluhu kvůli sankcím zákoníku práce. Navíc bez ohledu na dluh se každý vysokoškolák musí chovat slušně kvůli udržení dobrého jména. Odborníků a firem v jeho oboru je omezený počet a rozkřiklo by se to.
Jiří Protivínský