Marína Urbániková: Koncentraci vlastnictví médií je třeba přísněji regulovat
Vojtěch PetrůSe socioložkou médií z Masarykovy univerzity jsme hovořili o vážné hrozbě pro nezávislá média na Slovensku, budoucnosti českých veřejnoprávních médií a laxní regulaci vlastnictví soukromých médií v České republice.
Nelze než začít na vašem rodném Slovensku, kde v minulém týdnu vládní koalice Roberta Fica prohlasovala zákon o transformaci veřejnoprávní RTVS, patrně za účelem výměny generálního ředitele a kontrolní rady. Opozice a část médií hovoří o snaze veřejnoprávní média ovládnout. Jak vážná je situace z vašeho pohledu?
Podle mě je situace velmi vážná. Právní regulace slovenských médií veřejné služby není dobře nastavená a žádná vláda, ani pravicová, ani levicová, s tím nikdy nic neudělala. Nejmarkantnějším příkladem je volba generálního ředitele RTVS, který se na rozdíl od generálních ředitelů českých veřejnoprávních médií volí přímo v parlamentu, což skutečně není dobrý model. Debata o tom, jakým způsobem řídit, financovat a regulovat RTVS, je tedy určitě legitimní, ale případná změna by měla proběhnout po podrobné veřejné a odborné diskusi, což se nestalo.
Nový zákon, schválený v minulém týdnu Ficovou vládní většinou v parlamentu, nejenže problémy s nezávislostí veřejnoprávního vysílání na Slovensku neřeší, ale dále je prohlubuje. RTVS je oproti třeba České televizi nebo Českému rozhlasu v podstatně horší kondici. Politické snahy ji ovládnout nebo minimálně držet v napětí tu byly vždy.
Za předcházející pravicové parlamentní většiny byly zrušeny poplatky hrazené veřejností, ačkoliv mediální odborníci upozorňovali, že financování přímo ze státního rozpočtu pro RTVS není vhodný model. Za rovněž pravicové vlády Ivety Radičové začátkem minulé dekády se slovenská televize a rozhlas sloučily do jedné instituce, a to s podobnou motivací, jakou má nyní Ficova vláda: kvůli obměně generálního ředitele. Vinu na současném tristním stavu mají takřka všechny slovenské vlády, a to buď kvůli nevhodným zásahům, nebo kvůli tomu, že systém financování a kontroly RTVS mohly reformovat, aby jí zajistily vyšší nezávislost, ale neučinily tak.
Nynější změna je ale v mnohém jiná a vzbuzuje řadu obav. Mohou být slovenská veřejnoprávní média ovládnuta podobně, jako se to stalo v orbánovském Maďarsku nebo v Polsku za vlády Práva a spravedlnosti?
Změna je tentokrát zásadní v tom, že aktuální vláda ani nepředstírá, že by jí šlo o větší nezávislost RTVS. Pokud se podíváme na genezi, rétoriku a odůvodnění vládních politiků, je zřejmé, že primárním cílem je zbavit se generálního ředitele a současné kontrolní rady.
To není nějaká moje interpretace. Současná ministryně kultury Martina Šimkovičová ještě v březnu v rozhovoru pro deník Pravda uvedla, že vláda sice ustupuje od svého původního plánu opět rozdělit RTVS na dvě organizace, ale současně deklarovala, že je v první řadě třeba „vyměnit vedení“, tedy současného generálního ředitele Ľuboše Machaje. Takové vyjádření zastiňuje vše ostatní a plánované změny musíme vnímat s vědomím, že toto byl skutečný cíl.
Pokud jde o konkrétní obsah schválených změn, generální ředitel již nebude volen přímo parlamentem, což by za jiných okolností znamenalo krok k větší nezávislosti. To ale fakticky, jak se obávám, nenastane. Nového generálního ředitele totiž bude nově volit Rada STVR, která bude složená z nominantů jedné garnitury: z devíti členů pět vybere parlament a čtyři ministerstvo kultury, což znamená posílení vlivu exekutivy na složení Rady.
Členové navíc budou jmenováni naráz, bez zkrácených mandátů. Všechny členy si tak vybere aktuální vládní garnitura vždy jednou za šest let, stylem „vítěz bere vše“. Opět chyběla jakákoliv seriózní diskuse o úpravě vhodné pro Slovensko, ačkoliv inspirativních modelů nastavení kontrolního orgánu a způsobu volby vedení veřejnoprávních médií máme v zahraničí skutečně mnoho.
Bizarním dílkem je potom posílení komerčního charakteru RTVS, protože ministerstvo kultury původně kritizovalo veřejnoprávní televizi za to, že její vysílání splývá s vysíláním komerčních stanic. Nyní ale posílí podíl reklamy v RTVS na desetinásobek současného stavu.
Proč se na Slovensku dosud nepodařilo vybudovat veřejnoprávní média jako stabilní, respektované instituce, které mají společenský kredit a díky tomu jsou odolnější vůči podobným překotným transformacím?
Dostali jsme se do fáze, kdy je RTVS v nešťastném bludném cyklu. Začalo to ještě v devadesátých letech, kdy slovenská televize a rozhlas šly na ruku premiéru Vladimíru Mečiarovi. Od té doby jsou veřejnoprávní média do značné míry hlásnou troubou toho, kdo je zrovna u moci. Pokusů o ovládnutí slovenských veřejnoprávních médií už bylo tolik, že část veřejnosti nad nimi jednoduše zlomila hůl.
Důležitá je i otázka financování slovenských médií veřejné služby. V České republice se televizní a rozhlasové poplatky nezvyšovaly od roku 2008, kdežto na Slovensku od roku 2003, až se loni zrušily úplně. Financování veřejnoprávních médií touto cestou bylo nedostatečné, což se za předcházejících vlád řešilo formou smlouvy se státem.
Ve výsledku čím dál větší díl rozpočtu RTVS sanovalo ministerstvo kultury. V praxi musel generální ředitel RTVS rok co rok chodit za ministrem kultury a prosit o finanční náplast, což pochopitelně nebylo dobré pro budování tradice kritické žurnalistiky ve veřejnoprávních médiích.
Celkově dodnes RTVS oproti České televizi a Českému rozhlasu pracuje s výrazně menším rozpočtem. Důsledkem je silnějším postavení komerčních televizí ve srovnání s Českou republikou. Slovenská veřejnost tudíž není na zásahy vůči RTVS tolik citlivá, jako by byla česká veřejnost při pokusu o zkrocení České televize nebo Českého rozhlasu.