↗

Má-li se omezovat provoz automobilů se spalovacím pohonem, mám si koupit elekroauto, i když se mi to finančně nevyplatí? Nemám spíš upřednostnit sdílení nebo prostě přesedlat na kolo a chodit pěšky? Foto Markus Distelrath, pixabay.com

Práce nové vlády by v prvé řadě měla navázat na vládní Koncepci městské a aktivní mobility pro období 2021—2030, která byla přijata v lednu letošního roku. Ta mimo jiné počítá s výraznou podporou výstavby cyklostezek, což bude znamenat méně stresu na přeplněných silnicích, které už dnes v mnoha místech kapacitně nestačí. Užitek zkrátka budou mít nejen cyklisté, ale i řidiči.

U slovního spojení „cyklisté a řidiči“ bych se přitom rád zastavil. Rozlišovat lidi na cyklisty a řidiče není totiž dobré. Sám život prostě takto nefunguje. Jsme lidé, které využívají různé dopravní prostředky a pro ty, kteří chtějí jezdit bezpečně na kole, je jednoduše potřeba vytvořit podmínky. Lidé, co potřebují jezdit autem zase budou klidnější, že na svých cestách potkají méně jízdních kol.

Vláda se bude jistě moct spolehnout na velkou podporu ze strany měst a krajů. Byla již zřízena pracovní skupina krajských koordinátorů, ministerstev a spolku Partnerství pro městskou mobilitu, která pracuje pod hlavičkou Cyklovize 2030. Jejím cílem je vybudování ucelené a bezpečné sítě cyklostezek a dálkových cyklotras napříč republikou, která v jednotlivých regionech, krajích a celé České republice urychlí rozvoj cyklodopravy a podpoří cykloturistiku.

Byl zahájen sběr relevantních informací a na jejich základě i tvorba unikátní mapy. Nová vláda by závěry této pracovní skupiny měla nahlédnout. Z její dílny ostatně vzešel i návrh na upřesnění role národního cyklokoordinátora či vládního zmocněnce pro aktivní mobilitu.

Je totiž nutné si stále připomínat, že nová vláda převezme jedno dědictví. V České republice je 40 000 kilometrů vyznačených cyklotras, z nichž pouze 12 % je v takzvaném režimu chráněných cest. Dopravní síť je nespojitá, a její uživatelé jsou tudíž vystavení i takovým situacím, kdy je cyklotrasa přivede na rušnou silnici nebo ještě lépe, stezka náhle skončí bez jakéhokoli pokračování.

Situace ve městech je přitom ještě horší. Nejde totiž o to, kolik kilometrů cyklostezek město má, nýbrž o to, zda vytvářejí souvislou bezpečnou síť. Právě Cyklovize 2030 má přispět k tomu, aby se podobné obrázky v ČR objevovaly co nejméně.

Není přitom potřeba všude budovat nové cyklostezky. Někdy postačí jen dohoda například se správcem vodního toku nebo lesa, aby cyklistům umožnil průjezd. Kraje, města a mikroregiony evidují řadu konfliktních míst, která buď zabraňují, nebo komplikují snahu o vedení cyklotras a o budování cyklistické infrastruktury po pozemcích v majetku či ve správě organizací jako jsou Povodí Labe, Povodí Ohře, Povodí Vltavy, Povodí Moravy, Povodí Odry, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Lesy ČR či další správci lesů.

Obavy z odpovědnosti

Argumentem jsou nejčastěji obavy ze zodpovědnosti za bezpečnost cyklistů. A zde opět do hry přichází nový úkol pro budoucí vládu — zapojit do budování bezpečné sítě i Ministerstvo zemědělství, pod něž výše uvedené organizace spadají. Na mnoha místech by totiž pomohlo pouhé umístění značky „zákaz vjezdu motorových vozidel“, kterou však zatím pravidla pro podporu stavby cyklostezek neuznávají.

Nová vláda se bude moci opřít o evidenci základní sítě dálkových cyklotras, která je zveřejněna na webovém mapovém portále. Tato síť bude jedinečná tím, že jednotlivé dálkové cyklotrasy budou rozděleny na úseky dle jejich současného a cílového stavu. Úkolem nové vlády pak bude vytvořit finanční nástroje k její realizaci. Nyní probíhá aktualizace mapy ze strany krajů, výstupy budou představeny do konce roku. Hlavním cílem je stabilizovat ji v terénu a určit předávací body mezi jednotlivými kraji. Aktuální informace najdete zde.

Co se elektrodopravy a elektromobility týká, také jste si v poslední době všimli jedné věci? Média informují veřejnost, že v brzké době elektřina značně podraží a my jako spotřebitelé se začneme chovat jinak. Současně jsme tlačeni k tomu, abychom si kupovali elektroauta a elektrokola. A aby toho nebylo málo, ruší se elektrárny na uhlí a jaderná energie není nějak v oblibě.

Vyplatí se elektroauta?

I laik pochopí, že něco tady nehraje. Novou vládu proto čeká hodně těžký úkol spočívající v rozluštění této hádanky. Jako spotřebitel si každopádně kladu následující otázku: Když se má omezovat provoz automobilů se spalovacím pohonem, mám si koupit elekroauto, i když se mi to finančně nevyplatí? Nemám spíš upřednostnit sdílení nebo prostě přesedlat na kolo a chodit pěšky?

Chtěl bych se ale ještě zastavit u cargokol a elektrokol. V případě cargokol bych rád vyzvedl jejich roli při citylogistice, neboť mám pocit, že význam přepravy zboží tzv. na poslední míli stále ještě u nás není plně doceněn. K propagaci a zviditelnění této strategie je přitom elektropohon naprosto nepostradatelný. V národním plánu obnovy se s tím počítá, alokace je ale tak nízká, že sotva uspokojí potřeby například České pošty. Možnosti jsou přitom daleko větší. Vláda by toto téma rozhodně neměla opomenout.

Poslední kapitolou jsou elektrokola. Budoucí vláda by měla zajistit podpůrné programy pro zakoupení elektrokol alespoň pro zaměstnance státních úřadů a samospráv. Úředníci přeci nemusí všude jezdit automobily, či elektroauty. Právě pro ně jsou elektrokola ideální.

Na úplný závěr mám pro nový kabinet nabídku. Máme výborné kontakty na rakouskou vládu a na jejich vládní program Klima Active. Nabízí nám exkurzi na ministerstvu, které má program na starosti a navíc nám budou o programu přednášet na konferenci v květnu 2022 v Jihlavě. Přijede někdo z vlády?