Čínský restart ekonomiky způsobil nárůst emisí, svět směřuje k podobnému scénáři
Lucie ČejkováPři obnově po pandemii vsadila čínská vláda na špinavé sektory ekonomiky, emise tak po původním propadu vzrostly dokonce nad hodnoty roku 2019. Aktuální studie ukazují, že pokud státy včas nezakročí, dopadnou nejspíš podobně.
Slibný pokles, který vystřídal špinavý růst. Tak lze stručně shrnout, jak se restrikce kvůli koronavirové pandemii podepsaly na čínských emisích oxidu uhličitého. Zatímco v první polovině loňského roku v meziročním srovnání klesly o necelá tři procenta, po uvolnění opatření ale naopak prudce vzrostly a zaznamenaly čtyřprocentní růst.
Podrobný vhled do obnovy ekonomiky v Číně přinesla minulý týden analýza serveru Carbon Brief. Ačkoli srovnání let 2020 a 2019 ukazuje, že země loni vypustila do ovzduší „jen“ o jeden a půl procenta oxidu uhličitého více, číslo v sobě skrývá téměř sedmiprocentní skok mezi první a druhou polovinou loňského roku.
Z analýzy rovněž vyplývá, že Čína po jarních omezeních vsadila na znečišťující sektory, například stavebnictví a těžký průmysl. Dokazují to nejen údaje o výrazně zvýšené spotřebě fosilních paliv, ale také osmiprocentní nárůst uhlíkově náročné produkce cementu nebo nebývalý vzestup výroby oceli, a to o dvanáct procent.
Ani minulý týden zveřejněné čínské plány pro příštích pět let neukazují, že by tamní vláda zamýšlela využít obnovu po koronavirové pandemii k rychlejšímu přechodu na nízkoemisní ekonomiku. Navzdory očekáváním v nich chybí konkrétní kroky, které by Čínu vedly k dosažení závazků zlomit nárůst emisí CO2 do roku 2030 a být uhlíkově neutrální do roku 2060.
Analytik Lauri Myllyvirta z výzkumné organizace CREA pro web Climate Home News uvedl, že nová pětiletka nepřináší pokrok, ale pouze reflektuje současný čínský rozpor mezi znečišťující ekonomikou a propagováním falešné ideje zeleného růstu. „Plány se spíše přibližují dnešním trendům, než aby ukazovaly cestu k uhlíkové neutralitě,“ řekl Lauri Myllyvirta.
K zelenější energetice by Čínu podle odborníků přiblížil zejména odklon od uhlí, ze kterého se tam vyrábí více než polovina energie. Pětileté plány ho však nezavrhují, naopak slibují jeho údajně „čisté a efektivní využívání“. „Je naprosto zřejmé, že nejsou vůbec připraveni tamní uhelnou expanzi ukončit,“ uvedl Lauri Myllyvirta.
Odstrašující příklad pro ostatní státy
Čínský příklad špinavé obnovy po opatřeních kvůli koronavirové pandemii představuje podle Carbon Brief důrazné varování pro ostatní státy, aby se nevydaly stejnou cestou. Ačkoli totiž ve většině zemí omezení stále přetrvávají a úplný restart ekonomiky zatím naplno nezačal, celosvětové trendy emisí oxidu uhličitého byly dosud vesměs podobné jako v Číně.
Ekologové, meteorologové a další odborníci prakticky z celého světa měli loni na jaře navzdory obavám z rozšiřujícího se nového viru důvod k optimismu. Zpomalení či úplné zastavení průmyslu, dopravy a dalších sektorů přispělo ke snížení emisí skleníkových plynů například o třináct procent ve Velké Británii nebo o deset procent ve Spojených státech. V období od ledna do dubna dokonce globální denní emise zaznamenaly až sedmnáctiprocentní propad.
Už v letních měsících nicméně přišly první signály pro vystřízlivění. Po částečném rozvolnění opatření z jarní pandemické vlny začaly emise opět narůstat. Kolem poloviny loňského roku byly v meziročním srovnání nižší zhruba o čtyři procenta a Světová meteorologická organizace předpovídala, že dlouhodobý dopad poklesu emisí CO2 bude jen nepatrný.
Za pravdu této predikci dávají aktuální studie a analýzy, které loňský pokles a následný opětovný nárůst emisí CO2 taktéž hodnotí jako jen málo významný výkyv. Ten navíc nijak nenapomůže k řešení klimatické krize, naopak k ní možná spíše přispěje, pokud na něj podobně jako v Číně nenavážou další opatření a investice do uhlíkově šetrné ekonomiky.