Slibný pokles, který vystřídal špinavý růst. Tak lze stručně shrnout, jak se restrikce kvůli koronavirové pandemii podepsaly na čínských emisích oxidu uhličitého. Zatímco v první polovině loňského roku v meziročním srovnání klesly o necelá tři procenta, po uvolnění opatření ale naopak prudce vzrostly a zaznamenaly čtyřprocentní růst.

Podrobný vhled do obnovy ekonomiky v Číně přinesla minulý týden analýza serveru Carbon Brief. Ačkoli srovnání let 2020 a 2019 ukazuje, že země loni vypustila do ovzduší „jen“ o jeden a půl procenta oxidu uhličitého více, číslo v sobě skrývá téměř sedmiprocentní skok mezi první a druhou polovinou loňského roku.

Z analýzy rovněž vyplývá, že Čína po jarních omezeních vsadila na znečišťující sektory, například stavebnictví a těžký průmysl. Dokazují to nejen údaje o výrazně zvýšené spotřebě fosilních paliv, ale také osmiprocentní nárůst uhlíkově náročné produkce cementu nebo nebývalý vzestup výroby oceli, a to o dvanáct procent.

Ani minulý týden zveřejněné čínské plány pro příštích pět let neukazují, že by tamní vláda zamýšlela využít obnovu po koronavirové pandemii k rychlejšímu přechodu na nízkoemisní ekonomiku. Navzdory očekáváním v nich chybí konkrétní kroky, které by Čínu vedly k dosažení závazků zlomit nárůst emisí CO2 do roku 2030 a být uhlíkově neutrální do roku 2060.

Analytik Lauri Myllyvirta z výzkumné organizace CREA pro web Climate Home News uvedl, že nová pětiletka nepřináší pokrok, ale pouze reflektuje současný čínský rozpor mezi znečišťující ekonomikou a propagováním falešné ideje zeleného růstu. „Plány se spíše přibližují dnešním trendům, než aby ukazovaly cestu k uhlíkové neutralitě,“ řekl Lauri Myllyvirta.

K zelenější energetice by Čínu podle odborníků přiblížil zejména odklon od uhlí, ze kterého se tam vyrábí více než polovina energie. Pětileté plány ho však nezavrhují, naopak slibují jeho údajně „čisté a efektivní využívání“. „Je naprosto zřejmé, že nejsou vůbec připraveni tamní uhelnou expanzi ukončit,“ uvedl Lauri Myllyvirta.

Odstrašující příklad pro ostatní státy

Čínský příklad špinavé obnovy po opatřeních kvůli koronavirové pandemii představuje podle Carbon Brief důrazné varování pro ostatní státy, aby se nevydaly stejnou cestou. Ačkoli totiž ve většině zemí omezení stále přetrvávají a úplný restart ekonomiky zatím naplno nezačal, celosvětové trendy emisí oxidu uhličitého byly dosud vesměs podobné jako v Číně.

Ekologové, meteorologové a další odborníci prakticky z celého světa měli loni na jaře navzdory obavám z rozšiřujícího se nového viru důvod k optimismu. Zpomalení či úplné zastavení průmyslu, dopravy a dalších sektorů přispělo ke snížení emisí skleníkových plynů například o třináct procent ve Velké Británii nebo o deset procent ve Spojených státech. V období od ledna do dubna dokonce globální denní emise zaznamenaly až sedmnáctiprocentní propad.

Už v letních měsících nicméně přišly první signály pro vystřízlivění. Po částečném rozvolnění opatření z jarní pandemické vlny začaly emise opět narůstat. Kolem poloviny loňského roku byly v meziročním srovnání nižší zhruba o čtyři procenta a Světová meteorologická organizace předpovídala, že dlouhodobý dopad poklesu emisí CO2 bude jen nepatrný.

Za pravdu této predikci dávají aktuální studie a analýzy, které loňský pokles a následný opětovný nárůst emisí CO2 taktéž hodnotí jako jen málo významný výkyv. Ten navíc nijak nenapomůže k řešení klimatické krize, naopak k ní možná spíše přispěje, pokud na něj podobně jako v Číně nenavážou další opatření a investice do uhlíkově šetrné ekonomiky.

Například výzkum zveřejněný minulý týden v odborném časopise Nature Climate Change ukazuje, že ačkoli se loni meziročně snížilo množství oxidu uhličitého vypuštěného do ovzduší o sedm procent, k zamezení více než dvoustupňového oteplení planety to nestačí. Aby byly dodrženy závazky Pařížské dohody, emise CO2 by během příštích deseti let musely každý rok celosvětově klesnout alespoň o jednu až dvě gigatuny. Loňský propad, který znamenal v absolutních hodnotách úbytek 2,6 gigatuny, by tedy byl nutný zhruba v každých dvou příštích letech.

Podle aktuálních dat Mezinárodní agentury pro energii se však nezdá, že by měl pokles pokračovat. Už na konci loňského roku byly světové emise oxidu uhličitého vzniklé v energetice o dvě procenta vyšší než ve stejném měsíci o rok dříve. Agentura odhaduje, že za nárůstem stojí právě obnova po koronavirové pandemii. Emise řady států nyní dokonce překonávají i předloňské hodnoty.

„Zlom v globálních uhlíkových emisích ke konci minulého roku je neúprosným varováním, že státy nedělají dost pro to, aby urychlily přechod k zelené energetice. Pokud vlády nebudou jednat rychle a nepřijmou odpovídající politická rozhodnutí, riskujeme, že promarníme historickou možnost učinit z roku 2019 definitivní vrchol v množství vypuštěných emisí,“ komentoval výsledky výkonný ředitel Mezinárodní agentury pro energii Fatih Birol.

Že kroky vlád po koronavirové pandemii směřují spíše ke špinavé obnově, ukazují také předběžné výsledky analýz portálu Energy Policy Tracker. Vyplývá z nich, že energetické projekty v záchranných balíčcích zemí G20 slibují investice ve výši téměř 250 miliard dolarů do fosilní infrastruktury, pro čisté energie je to pak o dvacet miliard dolarů méně.

Příznivý vývoj směřující k ráznému řešení klimatické krize nejspíš nepřijde ani s plánem obnovy, který připravuje česká vláda. Evropský fond jí pravděpodobně umožní čerpat peníze na výstavbu provozů pro fosilní plyn a vicepremiér Karel Havlíček (ANO) již dříve uvedl, že toho využije. Právě kvůli přepravě fosilního plynu špatně udržovanými plynovody přitom loni uniklo ovzduší značné množství metanu, jenž otepluje planetu násobně více než oxid uhličitý.

Další informace

• Carbon Brief: Analysis: China’s CO2 emissions surged 4% in second half of 2020
• Climate Home News: China makes no shift away from coal in five-year plan as it ‘crawls’ to carbon neutrality
• Mezinárodní agentura pro energii: After steep drop in early 2020, global carbon dioxide emissions have rebounded strongly