↗

Plán by zlikvidoval spoustu mimořádně cenných území. Už teď je ale vážným zásahem do české politiky. Foto Jiří Spáčil

Kanál Dunaj-Odra-Labe (DOL) je zločin proti přírodě. Jeho kritika se proto logicky ubírá především tímto směrem. Ovšem celý projekt je nebezpečný i z politického hlediska, přinejmenším ze čtyř důvodů.

Důvod první, mezinárodní. Prezident a vláda o kanálu už léta jednají s okolními zeměmi. Jejich reakce jsou však rozpačité a opatrné. Uvědomují si ekonomická i hydrologická rizika, například dotování kanálu vodou z Dunaje. O tom, jak citlivé může být zahrávání si s vodou a vodními díly, svědčí příběh jen z poloviny dokončené slovensko-maďarské stavby Gabčíkovo-Nagymaros. Dejme si pozor, aby z projektu DOL nakonec nebyl jen o trochu větší, zato předražený Baťův kanál.

Důvod druhý, rozpočtový. Je veřejným tajemstvím, že české vlády si — až s nemnoha čestnými výjimkami — osedlala mocná lobby „atom-beton“. Je navázána na prostředky, o nichž se obyčejnému smrtelníkovi ani nesní. Dokáže si ochočit kdekoho, včetně politiků a státních úředníků.

Aby to cinkalo ještě víc, je nutné dojit veřejné rozpočty. Nejlépe megalomanskými projekty za miliardy. Veřejnosti se namluví, že všechny ty jaderné elektrárny a kanály jsou klíčové pro infrastrukturu, pro zajištění chodu státu. Navíc dávají práci spoustě lidí při jejich výstavbě a následném provozování.

Zapomíná se pak na to, že pilířem ekonomiky jsou středně velké a menší podniky a investiční projekty, které zvyšují kvalitu našeho života — nové školy, nemocnice, divadla, citlivě vyprojektovaná silniční síť… Pokud utrácet velké peníze v dopravě, tak ideálně za vysokorychlostní železnici a věci s ní související.

Jenže — málo platné — mamutí stavby mají mamutí tlačenku. Že se státní kasa prohne na úkor příštích generací, kapitány průmyslu, jejich lobbisty a píáristy netrápí.

Důvod třetí, samosprávní. Česká republika je zemí se zastupitelskou demokracií a samosprávou nejen na centrální, ale i krajské a obecní úrovni. Jen vláda ignorantů se může pouštět do zásadních akcí bez konsensu se zástupci regionů a měst, zvlášť pokud se jich dotýkají.

Reportéři ČT nedávno přinesli názory hned tří politiků vládních stran. Kanál DOL z pádných pohnutek odmítl moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák, ostravský primátor Tomáš Macura (oba ANO) i starosta Bohumína Petr Vícha (ČSSD). Nesouhlas bychom patrně zaznamenali i na řadě dalších míst, jimiž má kanál vést.

Je to zvláštní. Zastánci projektu hovoří o tom, že zajistí lidem práci a regionům vodu. Asi to ale bude mít háček, když jsou skeptičtí i ti, kteří by se přeci měli radovat.

Konflikt mezi centrem a periferií je politology dávno popsaným standardem politiky. Proč jej ale prohlubovat? Nebylo by v zájmu země naopak střety tlumit a hledat synergii? Copak nestačí spor o výběr a rozpočtové určení daní či o peníze, za něž by kraje měly plnit své poslání v udržování veřejných služeb?

Důvod čtvrtý, reputační. Žijeme v republice, ne v monarchii. Ve zdejším ústavním systému má hrát prim vláda opírající se o důvěru Sněmovny. Realita je však občas jiná. Vládu máme slabou, zato hradního pána rozpínavého, překypujícího nápady. Pavučina služeb a protislužeb mezi premiérem Babišem a prezidentem Zemanem se zdá být silnější než ústavou popsaná dělba moci.

Miloš Zeman vstupoval do prezidentského úřadu s plánem nechat za sebou něco, co si lidé navždy zapamatují, připomínku jeho velikosti. Zamlouvá se mu třeba reforma volebního systému, rozšíření panašování i mimo komunální volby nebo zavedení povinné docházky k urnám. Na nic z toho si ale člověk nesáhne. Holport s Čínou zase drhne.

A tak zbývá sen, který se již Zemanovi zdá dvě desítky let — že naváže na vize středověkých panovníků i prvorepublikové podnikatelské ikony Tomáše Bati a propojí tři moře. Okolnosti, náklady ani způsobené škody jej nezajímají. Když se kácí les, lítají třísky.

Radost mu chtěl udělat už Bohuslav Sobotka a přidal se i Andrej Babiš. Jeho vláda slíbila, že po dopracování — mimochodem pěkně mastné — studie proveditelnosti rozhodne o budoucnosti projektu. Teď mu dala zelenou.

Ve finále možná padne, nedivil bych se, kdyby se tak stalo po příštích prezidentských volbách. Ale do té doby se utratí další kulaťoučké sumy. Čeští občané budou do té doby sledovat, jak vláda kličkuje před negativní odezvou expertů z oblasti přírodních věd i ekonomie, a naopak podlézá hlavě státu, jejíž pravomoci jsou přitom formálně slabé, bezmála ceremoniální. Za hranicemi v nás uzří Kocourkov.

Dunaj, Odra, Labe ani přilehlý ekosystém si nezaslouží brutální inženýrské experimenty a Česká republika s daňovými poplatníky potom politiky, kteří spolu hrají nesmyslné hry a pod tlakem lobbistů rozhazují hausnumera ze společného měšce.