Hrad nad Strakovkou
Lukáš JelínekZeman nad Babišem drží ochranou ruku a Babiš na oplátku toleruje Zemanovy výlety za hranice ústavy. Nabízí se otázka, zda v parlamentní republice prezidenta vůbec potřebujeme.
Zásah policie na ministerstvu práce a sociálních věcí začátkem týdne zastínil setkání Babišovy vlády s prezidentem Milošem Zemanem. Ministři sedli v Praze do autobusu a vyrazili se nadlábnout na venkov. V Lánech je však nečekal vlídný a rozšafný dědeček, nýbrž politik, který nevynechá jedinou příležitost vsunout nohu do dveří a posílit jinak nepříliš výrazné exekutivní pravomoci hlavy státu.
Na jedné straně je dobře, když spolu nejvyšší ústavní činitelé pravidelně komunikují. Užitečné jsou například schůzky nad zahraniční politikou, byť s výsledky to bývá slabší a leckdo si pak dál na adresu Ruska, Číny nebo Evropské unie říká, co chce. Do Lán či na Hrad si prezident zve i jednotlivé ministry. Včera například Janu Maláčovou.
Něco do sebe má i Zemanův zájem o státní rozpočet. Proto se s kabinetem nesetkává jen jednou ročně při obědě či večeři, ale na podzim vyráží i do Strakovky, aby jednání o klíčovém zákonu osobně přihlížel.
Nebyl by to ale Miloš Zeman, kdyby nelobboval také za konkrétní projekty. Naštěstí se v posledních letech drží jen několika. Bylo by divné, kdyby se o nich v pondělí nad lahodným daňkem nezmínil.