Naše země je, jak již napovídá její jméno, republikou. A dokonce demokratickou! Nezasvěcený člověk by tak lehce mohl dojít k mylnému dojmu, že všichni její občané jsou si navzájem rovni. Vždyť přeci nemáme šlechtu, duchovenstvo nepožívá žádných výsad, a i ta stranická legitimace již ztratila svého lesku.

A i přesto máme v naší republice krále a stovky malých králíčků, kteří tak mohou například pronášet nactiutrhačské výroky o jiných, jelikož je říkali v úřadu prezidenta, nebo přijímat úplatky v podobě dobře placených posic ve státních podnicích, jelikož je právě přijímali ve funkcích poslanců. V zájmu zachování duševního zdraví se zaměřím jen na první z uvedených příkladů, jelikož i trpkým lékem by se jeden mohl zalknout.

Když prezident Zeman v roce 2015 pronesl svůj dobře známý kus „vlevo dole čísla Přítomnosti, který nikdo nikdy neviděl, jsem četl článek, o kterém nikdo nikdy neslyšel,“ málokdo jej považoval za kus nějak výjimečný či vybočující z prezidentova repertoáru. Vždyť tragédie urážek, pomluv, vulgarismů a prostého plivání jedovatých slin na své okolí, patří mezi jeho jevištní stálice, a to i v dobách, kdy byl náš pan prezident ještě prostým králíčkem, rozumějme členem parlamentu.