Základní zjištění

Základ, z něhož budu vycházeti, jest tese: kapitalismus existuje. Jest vůbec třeba takového zjišťování? Socialista se možná útrpně usměje a zeptá se, proč nepovažuji za potřebné také výslovně konstatovati, že peníze existují, že kamení existuje, že den a noc existují. Nikoliv však všem jsou tyto věci tak jasny, jako socialistům.

Žije kolem nás masa lidí, kteří na to jaksi nevěří a považují kapitalistický způsob výroby za jediný a přirozený, nikterak něčím zvláštní způsob výroby. Dělají si o něm právě tak málo myšlenek jako o vzduchu, který vdechují. Tito lidé nikdy nemohou pochopit současnou hospodářskou krisi, která je v první řadě nesnázemi kapitalistického řádu.

Je nyní obzvláště nutno, aby demokraté nedali se kapitalismem jen trpně unášeti, je-li dokonce neznámo, kam. V dnešním hospodářském řádu jsme my všichni pasažéři, a u kormidla stojí majitelé výrobních prostředků. Ačkoliv se ještě tváří hrdě, jsou zřejmě diskreditováni tím, že nás dopravili na písčinu.

Co učiní pasažéři na lodi, zjistí-li, že kormidelník je poloslepý, lehkomyslný nebo opilý? Nepochybně s ním začnou energickou půtku o kormidlo. Také demokratický stát měl by se zbaviti své pasažérské role v dnešním hospodářském řádu. Jest mu státi se vůdcem ve věcech, kde je z nesmělosti dosud jen divákem.

Jsou některé politické strany, které se skoro specialisovaly na zastírání faktu kapitalismu. Vyrábějí sociologickou mlhu. Pan dr. Kramář vždycky ještě může skliditi potlesk na schůzích, řekne-li (a říká to často): „Povídají o nás, že jsme kapitalisté. Podívejte se, jací jsme my kapitalisté. Za války jsme všichni putovali po vesnicích s ruksakem na zádech.“

Pan dr. Kramář má pravdu: velká většina členů jeho strany, jako vůbec velká většina členů všech stran, nejsou vůbec žádní kapitalisté. Ale jsou to lidé, kteří ještě neztratili sociální naivnost.

Opravdových kapitalistů jest nepatrně. Kdyby se dopustili té chyby, aby se samostatně organisovali, nepřivedli by to dohromady ani na jeden mandát do parlamentu. Jejich politická síla je v armádě sociálně naivních, kterou vedou, tváříce se, jako by kapitalismu na světě nebylo. Také jim slouží nedostatek fantasie lidí, kteří si nedovedou představit prospěšnou a blahu zdrcující většiny nikterak nebezpečnou změnu.

O socialistech je to zbytečno zvláště připomínat. Ale nečetl jsem ani jednu knihu moderního a opravdového poválečného liberála, ať z Německa, ať z Anglie, z Itálie, či Francie, aby v ní tvrdý, pichalvý a hranatý fakt existence kapitalismu nebyl zjištěn a kritisován. Četl jsem i ostrou kritiku kapitalismu u leckterého konservativce, u takového ovšem, jehož konservativnost vyplývala z jiných pohnutek než z majetkové úzkosti.