Nelze než souhlasit, že Temný rytíř povstal „je slepenec, který se toho snaží spojit příliš mnoho,“ jak uvádí ve svém článku Pavel Holubec. Ani tato skutečnost ovšem nijak nevylučuje, že způsob začlenění některých motivů do filmu vede k tomu, že celá Nolanova batmanovská trilogie (Batman začíná — 2005, Temný rytíř — 2008, Temný rytíř povstal — 2012), a zvláště pak poslední díl, nereflektovaně podporuje stávající společenské uspořádání a dehonestuje jakékoliv pokusy o společenskou kritiku a alternativy. Takové interpretace již ve svých článcích nabídli například Ondřej Lánský, Jan Čulík, Petr Kořínek či v posledním čísle Nového Prostoru (NP 401) Kateřina Kňapová. Způsob, jakým režisér a scénáristé pracují s tématy individualismu, sociálních nerovností a systémových alternativ, příčin ekonomické krize a charity, nesměřuje k ničemu jinému než k obhajobě kapitalismu.

Superhrdinové a individualismus

To, že se autoři superhrdinských filmů vesměs zaměřují na individua namísto komplexního zobrazování sociálních struktur, potažmo sociálních problémů, ani to, že akce je v tomto žánru nesená jednáním hrdinů, padouchů, případně dalších výrazných charakterů, není nijak překvapivé. Individualismus vyplývá z logiky žánru. Stejně tak je známou skutečností, že superhrdinové nejsou obvykle antisystémoví. Na konci téměř každého takového příběhu superhrdina překazí padoušské plány a než se objeví nové nebezpečí, společnost šlape dál stejně jako předtím. Vše podstatné zůstává při starém.

Proč se tedy zrovna u Batmana zaměřovat na žánrově samozřejmý individualismus? Trilogie o Temném rytíři totiž dobře ukazuje limity, na které individualistická logika superhrdinských filmů naráží ve chvíli, kdy se podstatnou součástí příběhu stávají reálné společenské problémy. Individualistický přístup funguje v Batman začíná, kde se hlavní hrdina mění z obyčejného miliardáře v maskovaného superhrdinu. V Temném rytíři individualismus dobře slouží zápletce boje hrdiny s padouchem, který páchá zločiny a vytváří chaos, prostě proto, že se mu to líbí. Individualistická perspektiva poměrně dobře koresponduje i s otázkou, zda je správné bojovat se zločinem jako maskovaný přízrak, který stojí mimo mechanismy právního státu, nebo nechat potírání zločinu na justici a policii. Ani v v předchozích dílech trilogie se sice neřeší systémové příčiny zločinu (větu: „Stačí vyvolat dostatečně velký hlad a zločinci se stanou ze všech,“ nelze považovat za vhled do systému) a páchání zločinů je v zásadě vysvětlováno pouze psychologií zločinců. To je vzhledem k sociální realitě skutečného světa naivní, avšak ve fikčním univerzu Gothamu to funguje.

Nicméně už v Temném rytíři je možno nalézt postup, který bude znovu použit v Temný rytíř povstal, kde následně selže. Jedno ze základních dilemat Temného rytíře spočívá v tom, zda má se zločinem bojovat mimo systém stojící hrdina, anebo veřejný systém justice a policie; protikladná stanoviska jsou však publiku představována pouze prostřednictvím individuálních hrdinů — maskovaný Batman kontra veřejně působící státní návladní Harvey Dent — a celý spor tak dostává nádech souboje dvou silných individualit. Temný rytíř povstal sice ukazuje, jak strategie založená na mytizaci Harveyho Denta selže, ve filmu se ovšem řeší jedině problematika zakládající lži, nikoli otázka, do jaké míry jsou struktury legálního panství ohroženy, pokud je toto panství legitimizováno téměř jen charismatem jednotlivce. (Tento problém je mimochodem zajímavý i v souvislosti s nedávnými spory o jmenování jedné konkrétní osoby do čela Vrchního státní zastupitelství v Praze, ale to by bylo na jiný článek.) To, že Temný rytíř povstal dostatečně neřeší otázky a dilemata týkající se fungování právního státu, která byla nastolena v předchozím filmu, ovšem nepředstavuje hlavní problémem a selhání posledního dílu trilogie.

Sociální nespravedlnost a alternativy

Hlavní problém filmu Temný rytíř povstal spočívá v tom, jakým způsobem Nolan používá pro (letmé) zobrazení systémové sociální nespravedlnosti a pro zachycení alternativ k systému individualistickou perspektivu vlastní superhrdinskému žánru. V případě završení trilogie tento postup vede k nepřesvědčivému vykreslení jak sociální nespravedlnosti, tak alternativ.

Je ostatně příznačné, že téma sociální nespravedlnosti se objevuje až ve posledním díle trilogie, kdy jej nejdříve letmo zmíní zlodějka šperků, když Bruci Waynovi na plese šeptá: „Budete se divit, jak jste si mohli myslet, že můžete žít na tak vysoké noze a nechat nám ostatním tak málo“. K fungování společenského systému se pak ještě vyjádří Bane při přepadení burzy, když na výkřik tradera „Tohle je burza, tady žádné peníze ukrást nemůžeš!,“ odpoví: „Vážně? A vy tady děláte co?“ Tyto repliky jsou v zásadě jediná vyjádření k celku společenského systému, která ve filmu zazní.

Pro nolanovsko-batmanovsku apologetiku kapitalismu je ovšem zásadní, že alternativu ke společnosti založené na obrovských sociálních nerovnostech přináší hlavní záporák Bane, který navíc nemyslí slova o sociální spravedlnosti vážně, používá je jen jako zástěrku pro soukromou pomstu sebe i svých blízkých. Stejně důležité je, že byť Bane vyzývá Gothamské, aby převzali kontrolu a vládu nad svým městem, reálnou politickou participaci obyčejných gothamských obyvatel nepřipouští a naopak si uzurpuje moc pro sebe a své věrné. Jistěže pasivita obyčejných lidí je jedním z klasických rysů superhrdinského žánru. Nicméně právě to, že Nolan tento stereotyp neopouští, ani když vykresluje sociální revoluci, je právě jeden z důvodů, proč ani postavy, ani dějová linie v Temný rytíř povstal nedosahují přesvědčivosti příběhů z předcházejících dílů trilogie.

Pro negativní zobrazení alternativ ke statu quo je navíc příznačné, jak odlišně se v prvním a v posledním díle trilogie (ne)reflektuje téma spravedlnosti a pomsty. V Batman začíná Rachel Dawes Bruceovi Wayneovi říká: „Spravedlnost není totéž co pomsta. Při prosazování spravedlnosti jde o harmonii, zatímco při pomstě jde o to, aby jsi se ty sám cítil lépe.“ Když však v Temný rytíř povstal Bane hesla o sociální spravedlnosti a o přerozdělování velkých majetků používá jen jako nástroj soukromé pomsty, není takové jednání ve filmu nějak problematizováno. Takže zatímco v Batman začíná zazní, že plést si spravedlivé potrestání zločinců s osobní pomstou je chyba, tak v Temný rytíř povstal, se žádná problematizace Baneova zneužívání touhy lidí po sociální spravedlnosti pro osobní pomstu neobjeví. Ve výsledku tak poslední batmanovský film sděluje, že úsilí o sociální spravedlnost vypadá víceméně tak jako Banem nastolený režim — chaos, chudoba, nové nespravedlnosti a utrpení všech kromě hrstky mocných.

Příčiny a řešení sociálních problémů

Individualistická perspektiva a podceňování systémových mechanismů se na Nolanově specifické interpretaci současného světa podílejí ještě dalším způsobem. Jde o způsob, jakým je ve filmech vysvětlována ekonomická krize, a v čem je příčina chudoby obyvatel Gothamu a její řešení.

Za ekonomickou krizi může tajná spiklenecká společnost (Liga stínů), jejíž vůdce se v Batman začíná hlásí k vyvolání ekonomické krize jakožto k prostředku pro zničení města. Gotham totiž musí být podle Ligy stínů zničen, protože jeho zkaženost, dekadence a korupce dosáhly vrcholu. Pokud ovšem přistoupíme na argumentaci samozvané „hráze proti lidské zkaženosti“, pak si vlastně za ekonomickou krizi mohou sami obyvatelé Gothamu — neměli být zkažení a nemorální a krize a s ní spojené problémy nemusely přijít. Příčiny ekonomické krize se tak převádějí na morální rovinu.

Navíc skutečnost, že v daném fikčním univerzu není nijak osvětlen mechanismus, jímž Liga stínů krizi vyvolala, nutně vede k tomu, že publiku nezbývá nic jiného, než si konkrétní příčiny krize dovozovat ze skutečného světa. Při tomto postupu pak diváci a divačky nutně musejí do batmanovského světa vnášet své vlastní interpretace ekonomické krize v reálném světě (za krizi může nemorálnost mocných; za krizi může přebujelý sociální stát; krize je důsledkem úpadku křesťanských hodnot a je božím trestem; krize plyne z logiky fungování kapitalistického systému; za krizi může světové spiknutí apod.), čímž film u diváků jen potvrzuje již utvořené názory o našem skutečném světě. Dokonce lze říci, že vzhledem k tomu, že systémové mechanismy vzniku ekonomické krize nejsou ve filmech ukázány, film implicitně upřednostňuje taková vysvětlení krize, která jsou nesystémová, individualistická a nekritická. Tím pádem ti diváci a divačky, kteří ekonomickou krizi vysvětlují systémově, jsou filmem v tomto ohledu zklamáni a získávají od něj odstup. Naproti tomu ti, kteří důvody krize vidí v individuálním jednání, úpadku morálky apod. (případně nad jejími příčinami nehloubají), zůstávají do filmu vtaženi. Film tak potvrzuje jejich nesystémový a vesměs i nepříliš kritický a přístup k společenským jevům a procesům.

Co se týče zobrazování a vysvětlování chudoby, ve filmech je jako jediná příčina chudoby v Gothamu nabízena právě ekonomická krize. Vypadá to, jako by před komplotem Ligy stínů sice v  Gothamu existovala sociální stratifikace, ale nikoli chudoba a už vůbec ne chudoba, která lidi vhání do náruče zločinu. Úspěšné řešení chudoby v batmanovském světě nespočívá v systémových opatřeních — v sociální politice a v přerozdělování, ale v individualizované charitě. Ať již se jedná o vybudování systému městské vlakové dopravy, který nechal postavit Brucův otec, anebo o péči o děti v dětských domovech, o které se postará sám Bruce Wayne. V batmanovské trilogii se tak individualizuje jak příčina (spiknutí), tak řešení (charita) sociálních problémů.

Současný kapitalismus je pořád to nejlepší co máme

Vše výše uvedené činí z batmanovské trilogie dílo obhajující kapitalismus, jelikož některé prvky současného stavu věcí, jak v Gothamu, tak na Zemi (korupce je kam se podíváš; sociální problémy pomáhá řešit charita), a některá přesvědčení dnešního zdravého selského rozumu (revoluce vždy vede k násilí a proto je špatná; odebírat velké soukromé majetky je špatné a je to krádež) nejsou ve filmu otevřeně tematizovány. Naopak fungují jako předpoklady, jež musíme přijmout, nebo přinejmenším neproblematizovat, abychom si mohli film užít jako vizuálně a narativně bohatou podívanou, od které nás v kinosále nebudou odvádět otázky jako: Proč Nolan zobrazuje protesty proti společenskému řádu zrovna takto? Vážně bude pro všechny děti všechno v pořádku, když se jednomu dětskému domovu věnuje jedna budova? Gotham se zbavil Banea a co teď bude se zločinem, korupcí a sociálními nerovnostmi? Proč je „soudcem z lidu“ psychopat z prvního dílu?

Nolan může říkat, co chce o tom, jak film myslel či nemyslel, jde však především o to, jaké interpretace nabízejí samotné filmy. Temný rytíř povstal ukazuje,že hesla o sociální spravedlnosti jsou jen manipulací; že deprivatizace obrovských soukromých majetků musí být nutně zločinem; že radikální změny společenského řádu vedou k chaosu a nepřinášejí nic pozitivního; že lidé jsou pasivní a jejich osud není v jejich vlastních rukou, ale zkáza i záchrana společnosti přicházejí jedině od mocných jedinců a osobností. Jestli toto není obhajoba současného řádu, tak co to tedy je?