Americký režisér Christopher Nolan natočil politický film. Možná to nezamýšlel, možná by s tím nesouhlasil, ale je to tak. Poslední snímek z trilogie o temném rytíři Batmanovi, Temný rytíř povstal, vyznívá totiž jednoznačně jako apologetika současného řádu. Jedná se sice o obhajobu problematizující některé jeho prvky, ale v konečném důsledku nechává současný řád moci přežít.

Nenápadně nám tím říká, že problémy současného světa v čele s nespravedlností kapitalismu jsou pouze výjimkami a s podstatou systému nemají nic společného. Zároveň nám sděluje, že posilování participace či levicové hodnoty v sobě vždy nesou zárodek útlaku.

Hlavní linkou filmu je pokračování konfliktu Ligy stínů s Batmanem. Liga stínů je samozvaná tajná organizace, usilující o nápravu lidstva skrze přísnou aplikaci morálního étosu (jehož zdroje nejsou vysvětleny) bezvýhradné spravedlnosti a disciplíny. V dějinách její členové zasahovali proti podle jejich názoru úpadkovým formám civilizace, které se projevovaly především různými formami korupce a narušením společenské rovnováhy. Metody Ligy stínů jsou ovšem velmi brutální: nemilosrdně trestají celek za „zkažené“ fungování struktur či jedinců.

Tím, kdo v Nolanově filmu ochraňuje lidi před zločinem, je „dokonalý“ maskovaný multimiliardář Bruce Wayne, který sice jedná mimo rámec právních a policejních struktur, ale nijak přitom nezpochybňuje základní nastavení společenského systému. Systém překračuje proto, aby ho zachraňoval. Dokonce lze jeho individuální boj se zločinem v rámci systému považovat za pokračování akcí jeho předků, kteří sice ze svého bohatství přispívali na zlepšení života obyčejných lidí (charita, vybudování veřejné dopravy), aniž by ale stejně jako Bruce základní nastavení systému měnili. Naopak skrze drobné a občas i větší kultivace vlastně utlačovatelský systém vytvářejí.

Bane, jeden z hlavních proponentů Ligy stínů, přichází do Gotham City, aby jádro města ležící na ostrově odřízl od okolního světa a provedl zde jakousi pseudo-revoluci ve jménu lidu, ovšem bez skutečné účasti lidí. Jako první postava přináší do děje pojem sociální spravedlnosti, kterou prezentuje jako zdroj motivace svého jednání. To je pro vyznění filmu příznačné: své egoistické cíle, tedy pomstu a osobní loajalitu, maskuje hesly o rovnosti a spravedlnosti. Mimochodem, jeho první čin ve městě ještě před „revolucí“ je v podstatě teroristický: útok na burzu.

Bane a jeho suita při převzetí kontroly nad Gothamem provolávají hesla o návratu moci lidu a tedy prohloubení demokracie, o iluzornosti liberální představy rovnosti příležitostí a další heslovitě zkrácené klasické kritiky kapitalismu. Lidé samozřejmě žádnou moc nedostanou, neboť jejich setrvání ve městě je nutností a navíc o všem rozhoduje právě Bane a jeho věrní: pokud by jediný gothamský odešel, bude odpálena jaderná bomba, která zničí celé město i s jeho 12 miliony obyvatel. Jeden z prvních kroků revoluce je potom propuštění zločinců z vězení a vytvoření armády složené z těchto „odpadlíků“ systému, které Bane cynicky označuje za utlačované. Kritika systému je tímto filmem vlastně z definice spojena se zločinem.

Gotham upadá do ne-času diktatury, která nemá žádný skutečně emancipační cíl. Scénárista a režisér v jedné osobě zde nechává zaznít hesla o demokratizaci či kritice systému a zároveň s nenucenou samozřejmostí nechává ideu odporu proti systému (ve filmu reprezentovanou Banem) automaticky propadnout do tyranie. Jakoby Nolan čerpal inspiraci z nejprimitivnějších projevů českého antikomunismu. Film je ve skutečnosti tak hluboce apolitický, až se stal jedním z nejpolitičtějších děl tohoto filmového léta. Politika totiž vlastně není vůbec explicitně tematizována. Nolan téma levicové revolty představí ve karikované zkratce, z níž zcela vypadne participace lidí či jejich autonomní jednání, a zároveň samozřejmě neřeší širší společenské souvislosti (proč začala krize, proč je v Gothamu bída a roste zločinnost).

„Vláda lidu“ je navíc představena jako diktatura, ze které je možné se osvobodit pouze návratem k předchozímu statu quo. Nolan tak tiše a nepřiznaně upřednostňuje současný systém. Navíc nespravedlnost podle Nolana vlastně není projevem fungování systému, ale naopak důsledkem individuálních selhání, čímž je nespravedlnost psychologizována.

V tomto smyslu je poslední část batmanovské trilogie příkladem manipulativní ideologie, jelikož její politické vyznění působí v druhém plánu: zobrazení politické situace a levicových alternativ se do sdělení dostává jakoby náhodou a nereflektovaně. Film ukazuje pouze to, že léky na problémy kapitalismu mohou být patrně pouze multimiliardáři, charita - a rozhodně zachování systému jako takového.