Christopher Nolan natočil třetí a závěrečný film nové Batmanovské trilogie: Temný rytíř povstal. Ačkoli druhý díl celé série, Temného rytíře, podle mě zdaleka nepřekonal, i přesto tento snímek stojí za zamyšlení. Nikoli však proto, že by to byl politický film a apologetika současného rádu, jak píše Ondřej Lánský v článku Batman skončil: Do pekla s revolucemi. Tato interpretace se podle mě jednoduše nezakládá na tom, co snímek skutečně ukazuje a jaký obraz světa nám vykresluje. I sám režisér v rozhovoru vyvrací, že by měl film nějaké centrální sdělení, či byl jednoduše zařaditelný na pravo-levé škále politického vidění světa. Není to tedy politický film. Je to však film, který současné dění zajímavým způsobem reflektuje a ačkoli nemá jednoznačné sdělení, mnoho věcí nám i tak, sobě vlastní filmovou řečí, sděluje.

Nebudu zde film recenzovat ani příliš popisovat jeho děj. Předpokládám totiž, že ho čtenář viděl, a proto mu ani vyzrazení rozuzlení nebude nijak vadit. Nolanův film se pokusím nahlédnout zevnitř, z vnitřní logiky jeho příběhu, a teprve potom některé jeho momenty interpretovat v kontextu aktuálního světového dění.

Film považuji za slepenec, který se toho snaží spojit příliš mnoho — a to i za cenu několikerého přitažení za vlasy — což mu přirozeně divák neodpustí a nejspíš tak bude z kina odcházet mírně rozladěn. Když si ale film rozebereme na různé příběhové linie a spojíme s jeho neporušitelnými východisky, zjistíme, že logika místy dostává na frak právě proto, aby byla logika příběhu zachována.

Položme si nejprve otázku, kdo je to Batman a co v Nolanově pojetí symbolizuje? Pokud si totiž toto nevyjasníme, snadno upadneme do oné zjednodušené interpretace, že Batman pouze obhajuje kapitalismus, protože je sám jeho produktem. Batmana považuji za mýtus, který svobodná a racionální společnost (za níž se Amerika považuje) potřebuje. Je v tom ukryt paradox: totiž že ani společnost založená na kritice a boření mýtů se sama bez mýtu neobejde. Batman je tak výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Batman symbolizuje rozum. I proto jsou jeho součástí tři postavy: nejen Bruce Wayne, ale i Alfréd a Fox. Teprve všichni tři dávají dohromady Batmana, který je ztělesněním humanistického rozumu. Rozumu použitého pro dobro lidstva, který má jediné nepřekročitelné pravidlo: nezabiješ!

Bruce Wayne je multimilionář, nejen proto, že tím zároveň ztělesňuje americký sen, ale vychází to i logiky příběhu: kdo jiný by měl čas a prostředky na to, aby se mohl věnovat roli Batmana? Fox ztělesňuje kreativní a každodenně praktický rozum: vytváří různé technické hračičky a vynálezy, ale zároveň řídí Waynovo komerční impérium, díky kterému na tuto činnost získává prostředky. Fox je lišák, který ví jak to na světě chodí, a tak se řídí heslem 'účel světí prostředky', a proto mu nečiní problém manipulovat účetnictví ani své vynálezy prodávat americké armádě. Alfréd ztělesňuje zdvořilost, laskavost a 'Britskou' tradici, což lze považovat za rozum v mezilidských vztazích. On dobře ví, jak věci správně podat, ale také, že některé věci je lépe neříct, protože pravda může ublížit. Alfréd ztělesňuje minulost a staletou zkušenost, proto dbá na vnější zdání, na veřejný obraz a zná důležitost mýtu. Fox je naopak budoucností, vidí dopředu a věří v sílu vědy a techniky. Bruce má tyto dva za učitele i za věrné a nerozlučné rádce. A sám je ztělesněním přítomnosti, je mužem činu, on jediný jako Batman koná, rozhoduje, plánuje a trpí.

Christopher Nolan tento Batmanovský základ obohatil o další prvky. Předně, teprve v jeho podání postava Bruce Wayna překonává komixový schematismus: vyvíjí se, roste, pochybuje. Dobře je to vidět právě v tomto závěrečném díle trilogie, kdy Bruce je psychicky na dně, protože v předchozím díle ho Joker donutil přijmout roli temného rytíře — a to i za cenu obětování jeho nejbližších. Bruce je ale pouhý člověk a role Batmana ho ničí psychicky i fyzicky. Dokonce se to odráží i na stavu jeho komerčních impéria, které také tak nějak chřadne, zisky klesají a není tím pádem ani na dobročinnost.

Dalším a zcela novým Nolanovským prvkem je Liga stínů, tajná organizace, která Wayna vycvičila, ale jíž se Batman vzepřel. Toto bratrstvo údajně tahá za nitky lidské historie a hraje tak na strunu spikleneckých teorií. Konflikt s lidstvem i Batmanem vznikl právě o pojetí rozumu. Ligu stínů ví, ale nepoví. Její vůdce je totiž osvícený a rozum slouží k prosazení tohoto tajného vědění — a lidem se tak jeví jako nástroj nadvlády. Liga stínů se staví do role učitele lidstva — ale tento učitel je východní mistr, jehož autorita je nezpochybnitelná, jeho záměry nezbadatelné a moc nad žákem neomezená. A lidstvo svého mistra podle všeho zklamalo, stejně jako Batman, který se postavil na stranu lidí. Lize i Batmanovi jde o dobro lidí. Liga si je jistá, že ví, jaké to dobro je a jak ho dosáhnout, a neváhá k tomu použít jakékoli prostředky. Batman však, na rozdíl od Ligy, lidem věří, lidé sami ví, co je pro ně dobré. Jeho úkolem je postarat se o padouchy, zbavit je moci a přivést před soud. Paradoxně se při tom i on sám může jevit jako padouch. Právě proto má ono nepřekročitelné omezení: nezabiješ! Batman nesoudí lidi (tak jako Liga), ani padouchy — to  nechává na lidských institucích.

Myslím, že právě na tomto pozadí, předestřeném v Batman začíná, se odehrává děj celé trilogie. V Temném rytíři Batman bránil humanistický rozum před zvráceným, chaotickým a pravidly ani omezeními nespoutaným rozumem v podání Jokera, ale i před slepou náhodou (Twoface). I Harvey Dent, tento bílý rytíř, byl vlastně ztělesněním rozumu, který ví, ale na rozdíl od Ligy věří v dělbu moci. Joker ukázal, že s použitím rozumu lze zlomit každého člověka, ať už je jakkoli 'bílý'. Proto mi Temný rytíř vyznívá jako nutnost přijmout určitá omezení, ale i potřeba mýtu, s jehož pomocí lze určitá omezení ve výjimečných případech překročit.

V Temný rytíř povstal se znovu vrací konflikt s Ligou, ale jsou tu nastoleny i otázky vztahu jedince ke společnosti a jejich psychické dopady. Není to jenom vztah Bruce Wayna k jeho veřejné roli Batmana, ale i otázka poslušnosti vůči vnějším omezením, což skvěle ukazuje scéna na mostě, kdy jsou proti sobě postaveni dva policisté, kteří mají různé informace. Ten, který most stráží má za úkol nikoho nepustit, protože vláda (přinejmenším preventivně) věří teroristům, že své výhrůžky splní. V sázce je příliš mnoho a proto tento policista nakonec neuvěří ani policistovi z Gothamu, který ví, že bomba stejně vybouchne, a proto chce zachránit alespoň autobus dětí.

Ve Waynově psychickém vývoji hrají důležitou roli ženy. V předchozím díle ho smrt Rachel zdrtila. Nyní ho Catwoman Selina nejprve vytáhne z deprese a ústraní, neboť mu svým nejednoznačným chováním dá látku k přemýšlení a svými dalšími činy Bruce navrátí do role Batmana. Rozehrává se tu jiskřivý vztah mezi různými rolemi, které Bruce-Batman a Stelina-Catwomen hrají. Myslím, že to lze pojmout i jako střetnutí rozumu s  jinou formou vědění. Selina je totiž kočka: umí se postarat o sebe a miluje nejednoznačnost, život na hraně. Její předností je správné jednání v přítomném okamžiku. Minulost a budoucnost pro ní nemají význam. Neplánuje, prostě jedná teď a tady. V tom je její velká odlišnost od Batmana. Ten totiž přemýšlí, analyzuje (třeba ve chvíli, kdy zjistí, že Selina mu vyloupila nedobytný sejf) a plánuje (Kdo to je? Jak na  něj? Kde má slabé místo?). Možná by se dalo říci, že Selina myslí srdcem. Bruce/Batman jí učaroval v obou podobách, ale jeho pravidla a plány jsou jí cizí. A právě díky střetu a spolupráci těchto dvou 'rozumů' film nakonec skončí dobře. Město je zachráněno a je naznačeno, že oba opustí své role, stanou se Brucem a Selinou a jejich osobní vztah může pokračovat.

Ač Selina posouvá Bruce dál v jeho vývoji, tempo filmu udává Liga. Boj s Batmanem se odehrává v několika rovinách. Jednak je to souboj s fyzicky silnějším protivníkem Banem, v němž Batman zvítězí teprve tehdy, až se dá fyzicky i psychicky do kupy. V závěru se ukáže, že jedině on, na rozdíl od Bana, opravdu z té díry vylezl, čili že překonal sám sebe. Liga též použila proti Gothamu i Batmanovi snad všechny vynálezy, které pro něj vyvinul Fox. Batman sám tak Lize umožnil město terorizovat. Byl to nechtěný důsledek jeho vlastní činnosti. Bez něj by nukleární zbraň Liga nezískala. Lze to interpretovat jako odkaz na rizikovou společnost, v níž žijeme. Všechno je zneužitelné, nezávisle na tom kdo a proč to vymyslel a sestrojil. Jestliže v předchozím díle stavěl Joker nespoutaný rozum proti spoutanému, tady to máme totéž v jiné podobě: Batman musí čelit nechtěným důsledkům vlastní existence, vynálezy se obracejí proti vlastnímu tvůrci — a to je vlastně klasická, i dnes populární Frankensteinovská tématika.

Další rovina spočívá v utajení: Liga s Batmanem soupeří v tom, kdo bude více 'podzemní' a 'tajný', kdo na toho druhého vytáhne větší trumf z rukávu. A v tom liga vítězí, přeci jenom je to organizace proti jednotlivci, jakkoli silnému a chytrému. Její síla jako tajné organizace koneckonců spočívá v tom, že její nepřítel neví, kdo všechno pro ní pracuje. A její šéfka je v tom opravdu mistr, drží se hesla: 'přítele si drž blízko, nepřítele ještě blíž'. Další rovina, v touto úzce provázaná, má co do činění s rolí východního mistra. Zde totiž mistr 'učí' i svého protivníka — ten se ale celou pravdu dozví teprve ve chvíli, kdy podlehne. Je to takový paradoxní moment 'rozumového osvícení' ve chvíli, kdy umírá rukou svého úhlavního nepřítele. Tehdy se mu poprvé odhalí nejen jeho identita, ale i smysl mnoha dalších událostí: ukáže se, že nebojoval s Banem, ale s Mirandou. To ona (také) vylezla z vězeňské díry a stala se velmistrem, naplánovala převzetí jeho komerčního impéria a nejspíš vymyslela i celou tu odplatu vůči Gothamu. To, že se s ní Bruce vyspal vyznělo nejen jako potvrzení vzájemného obchodu, ale i důležitý krok v jeho závěrečném ponížení. Jenže právě v moment sladkého vítězství Mirandy a Ligy na scénu přichází Batmanova nejistá spojenkyně a udělá to, co je v daném okamžiku jediné správné, čímž zároveň Batmana sprostí případného dilematu, kterým končil Temný rytíř.

Konec se samozřejmě natahuje. Povaha Batmanova vítězství se však ukáže teprve v samém závěru a za cenu ohromného natažení logiky na skřipec. Batman totiž dodržel své „Nezabiješ!“ až do konce — neobětoval totiž ani sám sebe, čímž se odlišil právě od Mirandy, která umírala s tím, že zemřela pro věc Ligy. Ukázalo se také, že Batman je opravdový super-hrdina — kdo jiný by totiž přežil atomový výbuch? (No, pravda, poslední Indiana Jones ho také přežil.) Mýtus pokračuje, legenda žije dál, a příležitost natočit další pokračování také.

Nežli však úvahu zakončíme, vraťme se k úvodní otázce, totiž političnosti filmu. Pro mě byl jediný politický moment na začátku, kdy město slavilo Den Harveyho Denta. Tehdy totiž byla politika možná. Přinejmenším ve smyslu politiky parlamentní, reprezentace či demokracie, kdy město spravují jeho obyvatelé. Aby však toto bylo možné, padouši museli být ve vězení. Tady nám film říká, že politika začíná teprve tehdy, když je nastolen řád, když jsou ustaveny podmínky, v nichž teprve lidé mohou demokraticky rozhodovat o svém osudu.

Je pravda, že toto není politika v Ranciérově smyslu, kdy na scénu vstupuje 'část bez účasti' a bojuje za svá práva. Nic takového v celé trilogii není vůbec tematizováno a v tomto tedy mohu s Ondřejem Lánským souhlasit, že může jít o apologetiku současného řádu. Obhajoba něčeho pomocí netematizování mi ale přijde poněkud spekulativní. Předpokládá to totiž záměr, totiž že Nolan sociálně-politickou tématiku nezmiňuje cíleně. Na jeho obhajobu snad stačí říci, že ani zvolený žánr příliš prostoru (pokud vůbec nějaký) pro takováto témata neposkytuje. Jinak řečeno, pokud by chtěl Nolan natočit 'levicový' film, nejspíš by to nemohl být Batman. Tomu se totiž z pasti individualismu mnoho východisek nenabízí.