Prospěch z kapitalismu

V naší době obzvlášť rychle a nemilosrdně se stává přítomnost minulostí; písek v přesýpacích hodinách otce Chrona dostal tempo nepříjemné. Několik let stačilo, aby kapitalismus vyplnil svou prospěšnou roli, kterou měl krátce po válce, a aby si potom podkopal půdu pod nohama. Jestliže někdo je nakolněn zahromovati, že kapitalismus vůbec nikdy nemůže dokázati něco prospěšného, tedy to bude hrom, který vychází z oblaku úplné sociologické naivity.

Historie je hřbitov systémů, jež po nějakou dobu vykonávaly užitečnou funkci, a potom odumřely. Jako křesťanství, tak i kapitalismus byly nejlepší a nejpokrokovější formou, jíž byla doba schopna. Kapitalismus vykonal divy neočekávané, slyšte toto svědectví:

„Buržoasie první ukázala, co dokáže činnost lidská. Ona uskutečnila zcela jiné světové divy, než jsou egyptské pyramidy, římské vodovody a gotické velechrámy, provedla docela jiné pochody, než je stěhování národů a výpravy křižácké... Buržoasie vytvořila za necelých sto let... mohutnější i kolosálnější síly výrobní než všechny předešlé generace dohromady. Podmanění přírodních sil, zavedení strojů, užití chemie v průmyslu i v orbě, paroplavba, železnice, elektrické telegrafy, celé světadíly k orbě schopné, splavnění řek, celé národy osadnické, jakoby kouzelným proutkem ze země vyrostlé — mělo některé z předešlých století tušení, že v lůně společenské práce dřímají tak velké síly tvůrčí?"

To není hymnus ctihodného generálního tajemníka svazu průmyslníků. To je citát z Marx-Engelsova Komunistického manifestu. Co ostatně dělá sovětské Rusko s celým tímto průmyslovým, technickým, civilisačním dědictvím po buržoasii?

Oddává se asketismu a odpírá je přijmout? Naopak, radostná, netrpělivá, americká ochota, s níž je přebírá, je poklonou pro práci, jež buržoazie vykonala: dobře jste to, holoubkové vykonali, a my teď, dovolíte-li, nebo i kdybyste nedovolili, si tím posloužíme.

Ruský kolonialismus přejímá výrobní prostředky nejvyspělejšího kapitalismu v celém rozsahu, jsa přesvědčen, že tudy vede nejrychlejší cesta do budoucnosti; konfiskuje výsledky evropské výrobní civilisace, ne, aby je zničil, nýbrž aby je podrobil zcela jiné kultuře; v určitém smyslu se tak rychle a ochotně poevropšťuje jako Japonsko v sedmdesátých letech minulého století.

I pětiletka je takovou nebezpečnou poklonou před buržoasií: bez evropského kapitalismu neprováděla by se ani polovičním tempem; stroje a inženýři, které dodává západní kapitalismus, jsou podstatou aktivní položkou v rozpočtu pětiletky. Nemá tedy smyslu mluviti pohrdlivě o kapitalismu vůbec, když ani Marx a Engels o něm ve všem pohrdlivě nemluvili, a když sovětské Rusko nemůže zatím bez jeho pomoci prováděti ani svůj slavný plán.

Lenin to psával docela otevřeně: „socialismus není myslitelný bez velkokapitalistické techniky", „je naším úkolem učit se státnímu kapitalismu u Němců"; „bez učení se od organisátorů trustů nelze zavésti socialismu; socialismus si osvojí vše, co bylo vytvořeno trusty".

Je mnoho stránek v kapitalismu, o nichž je opravdu možno mluvit s pohrdou, ale mezi ně nepatří výrobně technická stránka; tu naopak jeví se rozmach prometheovský. Kapitalismus nekrachuje jako výrobně technický systém, nýbrž jako systém sociální a distribuční; jestliže nevyrábí daleko více než nyní, jestliže nezaplaví svět bohatstvím výrobků, příčina není v tom, že by to technicky nedovedl, nýbrž v tom, že stojí na špatné sociální základně a neumí tak podnítiti konsum, jako by dovedl roztočiti kola výroby.

To je vlastní jeho tragédie: naučil sice svět vyrábět, a byl v tom znamenitým učitelem, ale sám nyní zdržuje vzrůst výroby, poněvadž by za tohoto finančního systému musil, jak už jsme několikráte řekli, psáti na vagóny se svými výrobky: vyrobil jsem, nevím komu.

Jelikož skvělé výkony kapitalismu na poli výroby byly uznány i Marxem a Engelsem, není otázkou, kterou je třeba rozhodovat, ta otázka, zda kapitalismus za všech časů byl neschopným systémem, nýbrž ta, kdy prospěšným systémem býti přestává. Podle našeho názoru během pouhých třinácti let role kapitalismu se důkladně změnila.

Řadu let po válce jsme pokládali jeho roli pro Evropu za prospěšnou; nyní ji musíme pokládat za neprospěšnou. Jestliže proti tomu někdo něco má, ať nás poučí, jak si máme počínati, abychom v současné krisi viděli prospěch. Změna není v tom, že by se byl kapitalismus sám změnil k horšímu, nýbrž v tom, že se změnila situace, v níž působí; a změnila se v neposlední příčině právě jeho automatickým působením. Nebyv regulován žádným rozumným plánem, vytvořil si sám ony obtíže, ve kterých se nyní zmítá.

Otázka socialismu a kapitalismu není ve všech dobách stejná. Rozhoduje stav zralosti. Jestliže u nás kdosi uznal za vhodné vysloviti veřejně politování, že Karel IV. nebyl socialistou, prozradil tím jen na sebe katastrofální nedostatek historického smyslu.