O nás bez nás. Bohužel i bohudík
Mojmír VlašínČesko-německá dohoda o rozvoji labské vodní cesty je výsledkem skandálního potlačování veřejného zájmu na úkor zájmů podnikatelských. Naštěstí jsou tu německé spolkové země, jejichž práva dohoda přehlíží také, a které se budou bránit.
Česká republika se v navržené mezistátní dohodě o rozvoji vnitrozemské vodní cesty na Labi má zavázat, že od státních hranic do Ústí nad Labem a od Týnce nad Labem do Pardubic vytvoří plavební hloubku 230 cm. V úseku od Ústí nad Labem do Týnce nad Labem bude tuto plavební hloubku (která tam údajně již je) udržovat. Pokud naše vláda tuto dohodu schválí a ministr životního prostředí k tomu řekne své rozhodné „Nevím!“, tak se spolu s vládou SRN dopustí zrady na přírodě.
Je více než zřejmé, že splnění tohoto závazku způsobí nevratné škody na území Natury 2000 (evropské soustavě chráněných území). Navrhované a velmi drahé úpravy řeky Labe totiž dosud ani neprošly řádným hodnocením vlivů na životní prostředí. Je to totéž, jako by se ministři životního prostředí České republiky a Německa dohodli, že všechny tanky budou od příštího roku jezdit na solární pohon a zapomněli to projednat s ministry obrany a vojáky. To by bylo křiku o nekompetentnosti, to by bylo mediálních výstupů od armádního generála až po posledního frajtra!
Přitom ministři dopravy zcela nekompetentně, bez znalosti věci dohodli něco, co se podobá mnichovské dohodě. Jednají o poškozovaní přírody a vůbec se nezeptali těch, kteří to mají na starosti, ani těch, kterým na tom záleží — to jest environmentálních sdružení a spolků a široké veřejnosti. A tváří se, že jde o státní zájem. Je třeba si říci na rovinu: vnitrozemská lodní doprava už dávno není veřejným zájmem. Je soukromým byznysem několik loďařů a bohužel i soukromým byznysem Ředitelství vodních cest, kteráž to organizace se tváří jako statní orgán, i když je jen lobbistickou strukturou.
Naštěstí ministři životního prostředí všech sedmi německých spolkových zemí, kudy Labe protéká, upozornili, že smlouva se dotýká jejich kompetencí, a je navíc v rozporu s Rámcovou směrnicí o vodách. Navržená česko-německá dohoda o Labi upřednostňuje lodní dopravu, což je v rozporu s evropskou legislativou, zejména se Směrnicí o stanovištích. Pokud by zajištění vyšší splavnosti řeky zůstalo jediným cílem dohody, bude území Labe silně ohroženo.
Navíc s ohledem na uplynulé suché roky není nákladní vodní doprava na Labi spolehlivá a perspektivní. Ještě že Německo je spolková země a že to není jak u nás, kde krajské úřady mají v tomto ohledu pouze právo držet hubu a krok. Věřím, že spolkové země nepodlehnou nátlaku ze strany Německé vlády a už vůbec ne té české.
Proto této dohodě věštím brzký konec. Dopadne stejně jako evropská superliga, která skončila dřív, než vlastně začala. Těm, co si ji vymysleli, se to zdálo jako výborný nápad! Akorát se zapomněli zeptat těch, jichž se to týká — hráčů a fanoušků. A tady to dopadne podobně. Opět však ztratíme čas, který by bylo třeba investovat do jednání o důležitých věcech: o globálním rozvratu klimatu, o krizi biodiverzity, o devastujícím zemědělství, o znečistění toků jedovatými odpady a tak dále.