Ta zpráva nás, kdo jsme ji znali, zasáhla jako blesk. A to i ty z nás, kdo věděli, s čím Jitka Šuranská poslední půlrok bojuje. Je těžké si připustit, že se náhle ze světa vytratí člověk tak jiskrný, vášnivý, rozdávající. Ryzí. A navíc v pouhých jedenačtyřiceti letech.

S Jitčiným odchodem se také vyjevil jeden typický rys českých mainstreamových médií. Od Blesku po Novinky v superlativech informovala o zesnulé „držitelce tří Andělů“. Až smrt je musela probudit z dosavadního nezájmu; čest patří výjimkám. Tragická událost je jako blesk z nebe: nasvěcuje skutečnost v její pravdě.

Z veřejnoprávních stanic sehrál v Jitčině životě důstojnější roli Český Rozhlas Ostrava, který pořídil v roce 2016 záznam koncertu Tria Jitky Šuranské, a stanice Vltava, kde se letos na jaře objevil obsažný pořad Vizitka, který byl vlastně posledním rozhovorem s ní  — zde lze nalézt odkaz i na ostravský koncert).

O osobnosti nadané a výjimečné zpěvačky a houslistky jsme se tak mohli dozvědět především z médií, v jejichž obsahu hudba hraje podstatnou roli a současně jsou dělána srdcem — za všechny jmenuju brněnské Město hudby, kde vyšly rozhovory Písničce musí zůstat příběh a Umím pořád hrát za litr slivovice. A neobyčejně milý rozhovor, jeden z nejlepších ve videoformátu, kde je Jitka velmi přirozená a shrnuje podstatné věci ve svém životě, byl pořízen pod záštitou Restaurace a lesního hotelu Rekovice!