Mytologické předznamenání české státnosti
Ivan ŠtampachJak se slavil uplynulý svátek sv. Václava a Den české státnosti a co to vypovídá o české politice, katolické církvi a jejích představitelích?
V kalendáři má Česká republika uplynulou sobotu určenu k oslavě Dne české státnosti. Církev římskokatolická a s ní také starokatolíci a čeští pravoslavní (ti ovšem většinou podle juliánského kalendáře, takže 11. října) mají slavnost či svátek sv. Václava. Žádné známky státního slavení české státnosti nebyly letos pozorovány. Ústavní činitelé a ostatní politici mají zřejmě jiné starosti.
V Brandýse nad Labem — Staré Boleslavi měli římští katolíci pouť. Nazývají ji tradičně národní poutí. Národ sice neputuje a neslaví, avšak shromáždění zastupující nějaká 3—4 procenta českých obyvatel, kteří chodí aspoň jednou týdně do kostelů této církve, si přejí reprezentovat národ. Národ jako české etnikum, který zde žije vedle jiných etnik? Nebo národ jako souhrn občanů či obyvatel České republiky?
Jediným příznakem zájmu veřejných činitelů o českou státnost byla 28. září účast méně významných politiků ze Senátu a Sněmovny, spíše asi z vlastní iniciativy, ne těmito orgány vyslaných, a pak politiků krajských a obecních. Přivítáni, ač ne jmenovitě, byli také zástupci Karlovy univerzity. Že by šlo o Katolickou teologickou fakultu? Státní punc dala církevní slavnosti přítomnost armády, viditelně v tělese zajišťujícím hudební stránku oslavy.
Je asi omletý argument, který je nutno při této příležitosti každoročně opakovat, že stát se podle vlastního zákona neváže na žádné vyznání a že stát, kraje a obce nevykonávají náboženskou ani protináboženskou činnost. Je však asi marné o tom mluvit. Machiavelistické prosazování zájmů je pro zástupce obou stran asi důležitější než zákony.
Zajisté je možné, že demokracie, humanita a liberální pravidla mají duchovní kořeny a že se k nim služebníci veřejného zájmu chtějí přihlásit. Co by se dalo proti tomu namítat? Že by však jejich zdrojem byla z dvaačtyřiceti v České republice registrovaných náboženských subjektů zrovna tato jedna církev, která od počátků demokracie na našem kontinentu, tedy od Velké francouzské revoluce, proti humanitě stavěla zbožnost, demokracie pro ni byla rozvratem pravého řádu a hodnoty liberální pro ni dodneška páchnou peklem?
No zkrátka česká státnost dnes moc netáhne (proč asi?). Ten velkočeský patron by se divil, kam až má sahat jeho sláva, (zatím však nesahá). Ony se tyto věci z Prahy od centrálně-byrokratického stolu špatně rozhodují, na rozdíl od jiných politických rozhodnutí...
Jinak jsem také příznivcem Palackého, proto mě těší, že tu je připomínán. Nelze nezapomenout jeho stále platný výrok z roku 1848:
"Pomyslete si říši Rakouskou rozdělenou na množství republik a republiček, - jaký to milý základ k univerální ruské monarchii!" (Palacký: Psaní do Frankfurtu)
Jako pražák mohu jen opakovat -- budu první, kdo podpoří moravskou autonomii, pokud se pro ní objeví na Moravě účinná politická vůle. Ale zatím jsem se nevšiml ani existence nějaké svazu moravských poslanců, ani nějakého specifických odchylek v hlasování u moravských poslanců (dokonce ani když jde v případě cyklistických vinných stezek evidentně o moravskou záležitost), neřkuli promoravské strany, která by alespoň na Moravě dosáhla pěti procent.
Abych pravdu řekl, těšila by mě ta moravská autonomie, brbrali byste pak na Brno.
A když to vezmeme početně, je Ostrava, F-M, Karviná, Havířov, Bohumín, Orlová a celý tenhle městys tak milion lidí.
A mít za "šéfy" místo pražáků brňáky, to by byla tuplovaná potupa. :¨))
A musím se omluvit za slovo "městys" ve svém předchozím příspěvku. Použil jsem ho automaticky, ale pak mi začalo vrtat hlavou, jestli správně... - a ne. Městys je něco velikostně mezi vsí a městečkem.
Takže správně jsem měl použít slovo souměstí. (???)
Prostě mluvíme o nepřerušované zástavbě, která je správně rozčleněna pouze cedulemi s nápisy...
Ostravsko je jako příklad konurbace uvedeno dokonce i v české wikipedii. :-)
Dalším souvisejícím pojmem je metropolitní oblast, ve vašem prostoru se k Ostravsku do téže metropolitní oblasti občas řadí i Katovicko.
Na rozdíl od jiných zemí se u nás s těmito pojmy nepracuje příliš systematicky, i když tu byly pokusy začlenit je obecně do legislativy a konkrétně do zásad strategického plánování, především pod tlakem EU kvůli strategickým investicím (ITI) nebo ochraně životního prostředí. Řada souvisejících nařízení vlády ČR z konce 20. století (některá vznikla dokonce ještě před převratem) však už pozbyla platnosti a současná Strategie regionálního rozvoje ČR platí do r. 2020.