Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) přichází se zásadní proměnou dávkové podpory v oblasti bydlení. Prozatím neveřejný návrh zákona o přídavku na bydlení, který má však Deník Referendum k dispozici, počítá se sjednocením státní podpory bydlení do jediné dávky — přídavku na bydlení. Ministerstvo si od návrhu, který ruší stávající doplatek a příspěvek na bydlení, slibuje zjednodušení dávkové podpory a omezení jejího zneužívání. Projde-li zdárně legislativním procesem, lidé žijící na ubytovnách do tří let přijdou o stávající dávky a na nové již nebudou mít nárok. Odborníci na problematiku bydlení hovoří o sociální katastrofě.

„Jsem překvapený, spíše zklamaný, že právě Jana Maláčová předložila takový zákon. Vždyť před nástupem na ministerstvo říkala, že upravovat dávkový systém lze teprve tehdy, až bude přijatý komplexní zákon řešící problematiku sociálního bydlení, a teď sama navrhuje dávky zrušit,“ uvedl pro Deník Referendum předseda Platformy pro sociální bydlení Štěpán Ripka. „Je to zkrátka šílený nápad. Nikdy jsem nevěřil, že se ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením ČSSD k něčemu podobnému odhodlá,“ dodal.

Ředitel Institutu pro sociální inkluzi Martin Šimáček Deníku Referendum řekl, že návrh považuje za hazard s lidskými životy a osudy stovek dětí, které bydlí na ubytovnách. „Zákon zhorší situaci dnešních příjemců příspěvku i doplatku. Přídavek totiž nebude vyplácen do  forem bydlení a navíc se počítá s individuálním testováním, což úřady práce nemohou zvládnout. Ministerstvo nezohledňuje situaci na trhu s bydlením. Je zcela iluzorní, že si tisíce lidí z ubytoven za tři roky najdou vlastní byty,“ shrnul. „Návrh se tváří jako boj s byznysem s chudobou, ale ve skutečnosti jde o boj s chudými,“ uzavřel.

Podobně Maláčové iniciativu zhodnotil i ředitel Platformy Vít Lesák. „Jde o snahu o rozbití dávkového pilíře. Ačkoli se záměr zrušit vyplácení dávek na ubytovny dá pochopit, nelze jej realizovat bez toho, aby existoval stabilní systém sociálního bydlení. Ten ovšem navzdory slibům vlády chybí. Ministerstvo zkrátka počítá s tím, že lidé, kteří budou nuceni opustit ubytovny si něco najdou, což se — jak víme z terénu — příliš nedaří. Lze proto očekávat odebírání dětí rodičům, kteří se vinou zákona ocitnou bez prostředků na bydlení,“ vysvětlil Deníku Referendum.

Hrozí sociální nepokoje

Připravovanou změnu stávajícího systému rezort práce a sociálních věcí zdůvodňuje vysokou mírou jeho kritiky. „Je poukazováno zejména na neúčelnost, nízkou adresnost — zejména u příspěvku na bydlení —, možné zneužití podmínek nároku na dávky a obchodu s chudobou — především u příjemců doplatku na bydlení,“ shrnuje důvodová zpráva. Maláčová proto, navrhuje, aby na dávku nově dosáhli pouze lidé, kteří mají v místě její výplaty trvalý pobyt, v daném bytě skutečně bydlí, nevlastní žádnou další nemovitost určenou k trvalému bydlení a aktivně usilují o navýšení svého příjmu.

Zákon dále definuje minimální základní standardy kvality bydlení jako podmínku pro přiznání nároku na přídavek. Pokud je předmětný byt nesplní, dávka nebude vyplacena, případně bude odejmuta. „Toto opatření eliminuje žádosti na prostory s historickou kolaudací, které jsou však od počátku nevhodné pro trvalé bydlení osob. Je tak deklarováno, že podpora je poskytovaná výhradně do takových forem bydlení, které splňují alespoň minimální hygienické a technické standardy a netrpí vadami, které mohou ohrozit jeho obyvatele na zdraví či životě,“ vysvětluje ministerstvo.

Ukončení výplaty dávek do prostorů ubytoven plánuje Maláčová pomocí přechodných ustanovení odložit o tři roky od nabytí účinnosti zákona, aby lidé získali čas najít si vhodnější bydlení. Důvodová zpráva ale upozorňuje, že osoby pobírající doplatek do substandardních forem bydlení mohou být kvůli tomuto opatření vystaveni riziku ztráty bydlení, neboť již nebudou mít prostředky k jeho úhradě. Jako další rizika navrhované úpravy zmiňuje zvýšení objemu práce na černo a dokonce i sociální nepokoje.

Ze závěrů reprezentativního šetření, které si v minulém volebním období nechalo ministerstvo zpracovat společnosti Deloitte, je přitom patrné, že jiné bydlení se v minulosti pokoušelo najít kolem devadesáti procent nájemníků ubytoven, sedmaosmdesát procent však na ni bylo nuceno zůstat z ekonomických důvodů a pouze třináct procent dotázaných uvedlo, že tam přebývají kvůli rodinným vazbám, případně si lepší ubytování nehledají. Průzkum prokázal, že hlavním důvodem, proč lidé setrvávají v nevyhovujících podmínkách, není nedostatek motivace, ale nedostupnost vhodných sociálních bytů, do nichž by se mohli odstěhovat.

Tisíce lidí na ulici

Dnes rezort práce a sociálních věcí spravuje dvě dávky, příspěvek na bydlení ze systému státní sociální podpory a doplatek na bydlení ze systému pomoci v hmotné nouzi. Každá z nich odpovídá na jinou sociální situaci příjemců a má rozdílné podmínky pro její přiznání. Příspěvkem stát přispívá na krytí nákladů na bydlení lidem, kterým třicet a v Praze pětatřicet procent příjmů nestačí na zaplacení nájmu. Doplatek je určený osobám v hmotné nouzi, jež nejsou s to bydlení uhradit ani s pomocí příspěvku, a může být vyplácen mimo jiné i do ubytoven.

Počet příjemců příspěvku na bydlení dnes přesahuje sto sedmdesát tisíc, z toho jednu polovinu tvoří domácnosti jednotlivců, druhou pak domácnosti rodin s dětmi. Příjemců doplatku je zhruba pětkrát méně, často se jedná o rodiny a jednotlivce, kteří bydlí právě na ubytovnách. Data Platformy pro sociální bydlení ukazují, že v minulém roce se jednalo bezmála o patnáct set rodin se zhruba třemi tisíci dětmi. „Pro ně navrhovaný zákon nenabízí žádné východisko z bytové nouze,“ shrnul Ripka a upozornil, že Maláčovou připravovaná změna může potenciálně ohrozit i další tisíce lidí, kteří žijí mimo ubytovny, například v rekreačních objektech.

V závažné bytové nouzi se v roce 2018 podle zprávy Platformy pro sociální bydlení a organizace Lumos nacházelo čtyřiapadesát tisíc domácností. Z třiaosmdesáti tisíc osob v bytové nouzi tvořili téměř čtvrtinu nezletilí. Většina žila na ubytovnách (17 900 domácností) nebo přímo bez střechy nad hlavou (16 600). Polovina domácností, která byla v České republice vyloučena z normálního bydlení, současně pobývala na území pouhých čtrnácti obcí s rozšířenou působností. Jednalo se mimo jiné o Prahu (9 810 domácností), Ostravu (4 230), Brno (1 990), Olomouc (1 060) či Ústí nad Labem (1 080).

Plané vládní sliby

Vláda Andreje Babiše (ANO) se k revizi státní podpory bydlení zavázala ve svém programovém prohlášení. „Vyhodnotíme změny v dávkových systémech. Pozornost věnujeme zejména […] dávkám pomoci v hmotné nouzi, zejména doplatku na bydlení […]. Podmínkou přiznání takové dávky bude povinnost aktivně hledat zaměstnání, případně se účastnit veřejně prospěšných prací na úrovni měst a obcí,“ shodli se zástupci politického hnutí ANO a ČSSD s tím, že současně připraví i zákon o sociálním bydlení k řešení potřeb občanů v bytové nouzi a na okraji společnosti.

Sliby ovšem menšinový koaliční kabinet nedrží. Premiér Babiš i ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (nestr. za ANO) opakovaně prohlásili, že s předložením zákona nepočítají. Důvodem má být skutečnost, že by nebyl s to adekvátně reagovat na místně odlišné problémy, a proto se Dostálová rozhodla pro investiční podporu měst a obcí, které mají samy určit, jakou bytovou výstavbu budou preferovat. „Pokud bychom šli cestou zákona, tak s nedostatkem sociálního bydlení něco uděláme za čtyři roky,“ vysvětlila nedávno ministryně.

Zákon o sociálním bydlení má dle vlády nahradit finančně posílený program Výstavba administrovaný Státním fondem rozvoje bydlení, na který je pro letošní rok vyčleněna jedna miliarda korun. Odborníci ovšem namítají, že dotační titul není vhodnou alternativou. Na jeho nedostatky ostatně upozornila i pravidelná hodnotící zpráva Evropské komise. „Stávající právní předpisy neřeší uspokojivě nedostatek sociálního bydlení ani jeho negativní sociální dopad a do roku 2023 není plánovaná žádná revize,“ konstatovala a výslovně uvedla, že program Výstavba nemůže komplexní problémy bytové nouze uspokojivě vyřešit.