Voliči z členských zemí EU vybírají v těchto volbách poslance Evropského parlamentu. Primárně se tak rozhoduje, jaký vliv bude mít ten nebo onen politický proud na unijní legislativu, na rozpočet EU nebo na kontrolu jejího fungování. Vedle toho jsou ale evrovolby důležité i pro domácí politiku jednotlivých zemí. V každém z členských států poodhalují, v jaké je aktuálně ta která strana kondici, spolurozhodují o síle mandátu jejich vedoucích představitelů a nezřídka i o vývoji politické situace v dané zemi obecně. Vzpomeňme si na náhradu Vladimíra Špidly Stanislavem Grossem.

Někde je vítěz už dopředu jasný — například v Německu vyhraje tentokrát bez pochyby CDU/CSU kancléřky Merkelové, v Itálii zase Salviniho Liga. Jinde je ovšem vidět napínavý souboj, jehož výsledek může mít pro danou zemi velký význam. Zde šest takovýchto letošních případů:

Británie: Brexit vs. Anti-Brexit, Corbyn a další

Jak líčil podrobněji už František Kalenda, většina britských stran s účastí v těchto volbách nepočítala a v kampani to bylo znát. Letošní hlasování je tak spíš voličským zhodnocením toho, jak jednotlivé strany přistupovaly k brexitu.

Premiérka Mayová, jejíž konzervativci jsou hluboce rozděleni, se rozhodla předejít pravděpodobně olbřímí ostudě a slíbila už dopředu rezignovat k 7. červnu. Vítězem voleb se stane takřka určitě Brexit Party Nigela Farage. Zajímavé bude však sledovat rozdíl hlasů mezi faragovci a stranami kandidujícími demonstračně proti brexitu. Důležitý bude též výsledek labouristů.

Pokud britská sociální demokracie skončí například až za liberálními demokraty a Stranou zelených, jak naznačují některé průzkumy, bude mít vedení v čele s Jeremym Corbynem velký problém.

Francie: Macron vs. lepenisté