Voliči z členských zemí EU vybírají v těchto volbách poslance Evropského parlamentu. Primárně se tak rozhoduje, jaký vliv bude mít ten nebo onen politický proud na unijní legislativu, na rozpočet EU nebo na kontrolu jejího fungování. Vedle toho jsou ale evrovolby důležité i pro domácí politiku jednotlivých zemí. V každém z členských států poodhalují, v jaké je aktuálně ta která strana kondici, spolurozhodují o síle mandátu jejich vedoucích představitelů a nezřídka i o vývoji politické situace v dané zemi obecně. Vzpomeňme si na náhradu Vladimíra Špidly Stanislavem Grossem.

Někde je vítěz už dopředu jasný — například v Německu vyhraje tentokrát bez pochyby CDU/CSU kancléřky Merkelové, v Itálii zase Salviniho Liga. Jinde je ovšem vidět napínavý souboj, jehož výsledek může mít pro danou zemi velký význam. Zde šest takovýchto letošních případů:

Británie: Brexit vs. Anti-Brexit, Corbyn a další

Jak líčil podrobněji už František Kalenda, většina britských stran s účastí v těchto volbách nepočítala a v kampani to bylo znát. Letošní hlasování je tak spíš voličským zhodnocením toho, jak jednotlivé strany přistupovaly k brexitu.

Premiérka Mayová, jejíž konzervativci jsou hluboce rozděleni, se rozhodla předejít pravděpodobně olbřímí ostudě a slíbila už dopředu rezignovat k 7. červnu. Vítězem voleb se stane takřka určitě Brexit Party Nigela Farage. Zajímavé bude však sledovat rozdíl hlasů mezi faragovci a stranami kandidujícími demonstračně proti brexitu. Důležitý bude též výsledek labouristů.

Pokud britská sociální demokracie skončí například až za liberálními demokraty a Stranou zelených, jak naznačují některé průzkumy, bude mít vedení v čele s Jeremym Corbynem velký problém.

Francie: Macron vs. lepenisté

O aktuálním dilematu Francouzů zde psali v posledních dnech barvitě Josef Brož a Petr Janyška. Ve zkratce jde o to, zda koalice s prezidentem Macronem na štítě dokáže porazit národovce kolem Marine Le Penové, nebo naopak, a pak též o to, jaký rozdíl mezi oběma tábory bude.

I když pro francouzskou vnitřní politiku nejsou evropské volby zase tak důležité, letos se hodně sledují. Pokud by totiž například lepeniské porazili koalici okázale evropanského Macrona výrazně, šlo by o ránu i pro prezidentovy unijně-reformní plány. A na druhou stranu — kdyby byl výsledek opačný, šlo by o jasný signál, že Francouzi v daném ohledu prezidentovi věří; že má pokračovat a zkusit své ambiciózní vize prosadit se vší energií.

V průzkumech mají oba tábory podporu dlouhodobě stejnou. Těsný výsledek, a malé zisky dalších stran zároveň, by přitom potvrdily pozici lepenistů jako hlavní opozice v zemi.

Slovensko: vyhrát mohou i kotlebovci    

Šance stran na Slovensku se v týdnech před evropskými volbami sbližovaly. Jde tak o jeden z nejnapínavějších soubojů letošních voleb vůbec.

Při obvykle nízké účasti může zvítězit jak tradičně nejsilnější Smer, tak nová středově-pokrokářská koalice Progresívne Slovensko-Spolu, ale dle některých průzkumů i fašizující kotlebovci, nebo neoliberální SaS. Pro Progresívne Slovensko jde o první volební test od prezidentského úspěchu Zuzany Čaputové, který popularitě této formace velmi pomohl. Spolu je potom nový stranický projekt skupiny osobností kolem Miroslava Beblavého. Pokud by se jí podařilo získat větší podporu než SaS nebo dokonce porazit Smer, stala by se koalice symbolicky vůdčí opoziční silou.

Pro Smer jsou zase evropské volby důležité i kvůli vnitřnímu pnutí mezi pragmatickým křídlem kolem současného premiéra Pellegriniho a křídlem kolem expremiéra Fica. Pro kotlebovce bude pak úspěch jakýkoliv výsledek, který převyšuje odhad z průzkumů.

Na Slovensku probíhá v současnosti velké přeskupování dvou skupin voličů: klasických středových voličů, kteří váhají mezi známými opozičními stranami a novými uskupeními, a národoveckých voličů, kteří přecházejí mezi Smerem, SNS, blokem Sme Rodina a právě kotlebovci. Výsledky evropských voleb tak zároveň naznačí, koho favorizují voličská jádra obou těchto skupin.

Španělsko: souboj nalevo, souboj napravo plus separatisté