Německá AfD a historická perspektiva

Jaroslav Šonka

Oč jsou politické strany typu AfD hlasitější a plné vášní, o to méně skutečných politických řešení a činů za nimi zůstává. Směřuje AfD do zapomnění tak jako její předchůdkyně, nebo jí pomohou evropské volby?

Je to dnešní evropský trend: vznikají politické strany a hnutí, které nabízejí zjednodušené vize světa a tyjí z faktu, že voličstvo moc nechce tyto vize namáhavě analyzovat a kritizovat. V České republice tak vlastně více než polovina voliček a voličů reaguje na heslovité argumenty, které uspokojují určité pocity, ale nepobízejí k přemýšlení ani neobstojí ve zkoušce praxí.

Podobné zjednodušené argumenty prezentuje v Německu strana Alternative für Deutschland (AfD — Alternativa pro Německo), ovšem v Německu jsou fanoušci takové zjednodušené vize světa mnohem menším sektorem veřejnosti, potažmo voličstva, než na české scéně. Je to dané historickým vývojem.

Pozorovatel tohoto politického subjektu rychle zjistí, že existuje východo-západní gradient — v nových spolkových zemích je tato strana silnější. V západních okupačních zónách vítězné mocnosti brzy po válce přišly na to, že perioda nacismu zjednodušila chápání věcí veřejných. Z podnětu mocností se do hry dostalo občanské vzdělávání, a to na školách i pro dospělé.

Někteří čeští politici to dnes označují za politickou propagandu, ale Spolková centrála pro politické vzdělávání, založená v roce 1956, existuje dodnes a její materiály nepřesvědčují nikoho o tom, koho má volit, ale poskytují širokou základnu informací ke kompetentnímu výběru možného politického směřování.

Petr Bystroň ví, že do českých a německých médií nemůže psát stejně věci. Foto Metropolico.org
×