V Německu se stupňuje hrozba neonacistických bojůvek
Jaroslav ŠonkaV Německu zvedá hlavu krajní ultrapravice. Neonacistické skupiny šíří ve společnosti strach, za terč si berou i židovské organizace. Kvůli nedostatečnému postupu policie už padly první demise.
Berlínská kabaretistka Idil Baydarová — jméno ukazuje, že je tureckého původu, ale v Německu je opravdu populární — má s neonacisty opravdu vážné potíže. Médiím popisuje, že jí už dlouho pronásledují, vyhrožují jí po telefonu, a taktéž její matce. Pro kabaretistku je naprosto nesrozumitelné, že policie, která od ní dostala v posledních dvou letech několik podnětů, již několikrát šetření zastavila.
A nyní se dokonce ukázalo, že údaje o ní nedávno kdosi stáhl z počítačů Berlínské policie a zneužívá je k dalšímu vyhrožování. Vyvstává otázka: jak může být policie, v jejíž struktuře se nachází vedle poctivých složek i sektor, který je ochoten neonacistům pomáhat, ochránkyní lidských práv občanů a občanek?
V posledních dnech obdržela řada lidí různé hrozby podobné těm, které popsala Idil Baydarová, z takzvaného darknetu, běžně nedostupného internetového prostředí, na němž se případní pachatelé mohou pohybovat víceméně skrytě. Výhrůžky míří především k lidem, kteří požadují ostřejší postup proti neonacismu, častým terčem útoků jsou ženy a hrozby vůči nim jsou zpravidla obhroublé.
Podstatná část z politicky aktivních terčů ataků se organizuje ve straně Die Linke, ale je mezi nimi i řada členů ostatních stran, včetně Křesťanských demokratů. Jejich osočování ze strany NSU 2 — druhé inkarnace Nacionálně socialistického undergroundu, občas končí pozdravem Heil Hitler s podpisem Der Führer, tedy vůdce.
Jako podepsaná se objevuje i organizace známá již dlouho: Combat 18 — číslice znamenají první a osmé číslo abecedy, tedy AH, což jsou Hitlerovy iniciály. Combat 18 je v Německu od ledna 2020 ovšem organizací zakázanou.
Případ Waltera Lübckeho
Ohrožováni jsou i starostka Kolína nad Rýnem Henriette Rekerová (nezávislá) a starosta Alteny křesťanský demokrat Andreas Hollstein, kteří se stali oběťmi atentátů již dříve. Přežili, ale neonacisté je mají na mušce i nadále. Počet a výběr obětí neonacistů přitom poukazuje k tomu, že jejich cílem je ovlivnit atmosféru v celé společnosti.
Poskytnout ohroženým kompletní ochranu není při jejich velkém počtu dost dobře možné. Řada komunikačních prvků naznačuje, že současné aktivity navazují na vraždu Waltera Lübckeho z 1. června 2019. Již rok přitom probíhá proces se Stephanem Ernstem, podle policejních údajů jeho pravděpodobným vrahem.
Walter Lübcke byl tehdy šéfem regionální správy v okresu Kassel a pachatel ho zastřelil zblízka na balkónu jeho domu. Příčinou patrně bylo, že Lübcke mediím poskytoval vyjádření, v nichž projevoval solidaritu obětem útoků. Vražd, které se neonacistickému hnutí přičítají, je již přes dvě stě.
Některé hrozby se týkají i židovských institucí. Výhrůžky směřují například i k Josefu Schusterovi, předsedovi Ústřední rady židů v Německu.
Do souvislosti se události dávají i se stranou AfD. Občas se u ní daří udržet demokratickou fasádu, ale velmi často i lidé se zdánlivě kultivovanějšími manýry jako poslankyně Spolkového sněmu Alice Weidelová volí slova, která znějí opravdu hrozivě — například se ukázalo, že ve starším emailu označila německé politiky za „prasata“ a „loutky mocností, které vyhrály II. světovou válku“. Za pozornost stojí, že svůj obdiv k Weidelové neskrývá bývalý český prezident Václav Klaus.
Je nepopiratelné, že se aktivity AfD obracejí především proti lidem, kteří pocházejí odjinud, ač se může jednat o velmi dobře integrované imigranty. Prvořadými terči jsou ti aktivní v německé politice.
Nové policejní přístupy
Policie spolkových zemí vytvářejí jednotky, které se jmenují Besondere Aufbauorganisation — BAO (tedy něco jako Zvláštní organizace). Policistů už v nich celkem působí na sto čtyřicet. „Zvláštní policie“ má právě reagovat na „zvláštní situace“, o něž není nouze.
Přístup obětí atentátů osciluje mezi všeobecným odmítáním policie, kterou podezírají tak jako Idil Baydarová z paktování se s pachateli, a touhou po tom, aby se změnil přístup, a činnost jednoznačně směřovala k lepší ochraně obětí. Zatím však v přístupu policie nepozorují změny, které by posílily jejich důvěru.
Plíživě se tak šíří pocit strachu nejen mezi těmi, kteří se považují za pravděpodobné oběti. Bát se začínají i mnozí běžní občané, u nichž nenajdeme žádné znaky, které by neonacistům připadaly jako pronásledováníhodné.
Řada politicky zodpovědných osob nejen v Hessensku, kde již padly dvě demise, zvažuje, nakolik nesou sami za vývoj odpovědnost. V nejbližší budoucnosti lze očekávat další demise a výpovědi či restrukturalizaci některých institucí.