Když neupustíte páru v tlakovém hrnci, vybuchne. Podobný výbuch nastal ve slovenském sociálnědemokratickém SMERU po prezidentských volbách. O sporech a velkých bojích uvnitř stále nejsilnější strany slovenské politické scény se mluví dlouho. O moc prakticky bojují čtyři frakce, sdružené okolo bývalého premiéra Fica, současného předsedy vlády Pellegriniho, ministra zahraničních věcí Lajčáka a konzervativního konspirátora Blahy.

A právě neúspěch Maroše Šefčoviče, nezávislého kandidáta hojně podporovaného právě slovenskými socialisty, vynesl spory uvnitř strany na povrch. Zatímco hlavní stranická linie, stále ovládaná stranickým předsedou Ficem, do médií otevřeně hovořila o úspěchu strany, která z prezidentského klání vychází silnější, Pellegriniho frakce začala rebelovat.

Nejprve slova stranických špiček zpochybnil končící ministr financí Kažimír, po něm začal volat po nutnosti změn uvnitř strany a debatě o novém směřování sám Pellegrini. Není to poprvé, co předseda vlády projevil ambice vstoupit do otevřeného střetu s Ficem. Poprvé to bylo v půlce února, kdy po zpackané volbě ústavních soudců slovenský parlament paralyzoval Ústavní soud. Nyní však zavelel k otevřené válce.

To potvrdil i ve čtvrtek, kdy oznámil, že bude chtít dočasně vést ministerstvo financí namísto odcházejícího Kažimíra. Přitom si na ministerské křeslo brousil zuby bývalý ředitel Finanční správy František Imrecze, v podstatě Ficův člověk. A Fico už stihl reagovat s tím, že otázka ministra financí je stále otevřená. Souboj o pozice ve vedení strany započal.

Že je Pellegriniho představa směřování SMERu diametrálně odlišná než kurz nastavený současným lodivodem, lze vypozorovat například z na sociálních sítích hojně propagovaného klipu k výročí jednoho roku ve funkci premiéra. Z videa vychází jako politik s jasně proevropským směřováním, který chce patřit do rodiny západoevropských sociálně-demokratických stran spíše než k nahnědlým nacionalistům.

Pragmatik, ne idealista

Nicméně není třeba si nalhávat, že by Pellegrini byl progresivním idealistou přinejmenším Corbynova stylu. Dokud mu spolupráce s Ficem vynášela, nechal se Pellegrini vychovávat jako budoucí dědic strany. A loajalita k šéfovi ho vynesla až do křesla premiéra, byť posloužil jako nouzové řešení v době politické krize. Pellegrini je naopak vysoce pragmaticky uvažujícím politikem, který chápe trendy ve slovenské i evropské politice.

Vedle prezidentských voleb o současných trendech svědčí i poslední průzkum veřejného mínění, ve kterém SMER po šestnácti letech klesl pod dvacet procent. V přepočtu na mandáty by to znamenalo třicet poslanců, což je oproti devětačtyřiceti v roce 2016 značný pokles. Nemluvě o třiaosmdesáti křeslech z roku 2012.