Skutečně máme na Slovensku ve volbách na výběr?

Dva finalisté prezidentské volby jsou si podobnější, než by se mohlo zdát, myslí si politolog Tomáš Profant. V čem se jejich témata a styl shodují?

Liberální média si před pár dny dala práci zjistit, jaké postoje zastával v minulosti kandidát Smeru-SD Maroš Šefčovič. Z jejich rešerše vyplynulo, na co poukazují už od počátku prezidentské kampaně: není upřímný, není autentický. Něco hlásá dnes a něco jiného hlásal před pár měsíci. Tato námaha snad ani nebyla nutná. Takzvaní anti-systémoví kritici Evropské unie nás s dostatečnou vervou pravidelně obeznamují s nebezpečím, jež z Bruselu přichází. Místopředseda Evropské komise pak může jen těžko být něčím jiným než tím, kdo toto nebezpečí zosobňuje.

A zdá se, že Šefčovič se s tím smířil. Titulky z 20. března hlásají, že zmírnil rétoriku a nejspíš se i definitivně smířil s prohrou ve druhém kole. Asi je pro něj důležitější vlastní důstojnost než pár procent hlasů navíc, které ale kvůli jeho neautentičnosti nejsou vůbec jisté. Bruselský úředník jednoduše nikoho nepřesvědčí o tom, že právě on je ten správně národně orientovaný politik, který dbá na tradiční hodnoty a chrání slovenské rodiny před homosexuály.

MsTěžko přesvědčí antisystémové kritiky Evropské unie, že je ten správný národně orientovaný politik. Foto EurActiv

Oproti tomu pravděpodobná budoucí prezidentka Zuzana Čaputová o sobě tvrdí, že říká, co si myslí. V otázkách interrupcí nebo adopcí dětí osobami stejného pohlaví je liberální. Ve skutečnosti však také nejde až tak daleko, jak nám to vykreslují pro-systémová i anti-systémová média. Nemá potřebu měnit v ústavě zakotvené ustanovení, že manželství je svazek mezi mužem a ženou. Zdá se tedy, že zatímco Šefčovič je skrytý liberál, Zuzana Čaputová je ve skrytu duše spíš konzervativní. Nebo je v kampani jen stejně strategická jako její protikandidát.

Konzervativně-liberální osa se pak transformuje až do vzájemné nenávisti mezi oběma tábory. Na této nenávisti dokonce Čaputová staví celou svoji kampaň. Bojuje proti zlu, aniž by ho na svých billboardech jakkoliv definovala. Stručnost je jistě základní vlastnost billboardů a politických kampaní, jenomže kandidáti a kandidátky mají také povinnost myslet na kontext, do kterého svá hesla vypouštějí, a na dopady toho, co říkají.

A tak zatímco na jedné straně podporovatel Šefčoviče, známý poslanec za Smer-SD Luboš Blaha nazývá své ideologické protivníky „liberálními prascemi“, občasný komentátor pro Denník N Dado Nagy použil pro voliče Harabina a Kotleby termín „příznivci Mordoru“.

Bývalý slovenský moderátor Braňo Dobšinský vidí v Blahových slovních výpadech dehumanizaci, která může skončit genocidou jako ve Rwandě, a ozřejmuje, že všichni přece víme, co se dělá s prasaty. Jakkoli je jeho tvrzení přehnané, je zajímavější se zeptat: A co přesně se dělá s příznivci Mordoru? Absurdní logiku dotahuje do konce pravděpodobný budoucí koaliční partner strany Čaputové Igor Matovič, který říká, že voliči Harabina a Kotleby chtějí ublížit Slovensku.

Takové postoje ovšem nejsou ve slovenské (a ani české) společnosti ničím novým a ukazují na nadřazenost, která se v České republice tradičně spojuje s takzvanou pražskou kavárnou. Před příznivci Mordoru jsme měli (nebo pořád máme) „ficovoliče“, jak nazvala voliče Smeru-SD další liberální hvězda Iveta Radičová. Milan Markovič ještě předtím pojmenoval ve svém satirickém pořadu návštěvnice mítinků Vladimíra Mečiara „babky demokratky“.

Jakkoliv jde jistě o kouzelný rým, jeho dopad je stejně problematický jako u mnohem ostřejšího termínu „liberální prasata“. Vymezuje se vůči celé společenské skupině namísto snahy o porozumění a diskusi. Politika je samozřejmě bojem zájmů, jenomže ty máme někdy i podobné. Dlouho pěstovaná povýšenost vůči méně úspěšné části společnosti se dnes vrací v podobě nárůstu anti-systémových stran a heslo Čaputové „Postavme se zlu, spolu to dokážeme“ tak jenom zapadá do kontextu této povýšenosti, jakkoliv se tomu kandidátka samozřejmě brání.

Opět tady je tady zjevná podobnost. Zatímco Šefčovič se snaží přiblížit „lidu“ (nebo spíš představě o něm), ale ve skutečnosti je od něj na hony vzdálen ve výšinách Evropské komise, Čaputová si za hlavní téma své kampaně volí zlo, které však v celospolečenském diskurzu nezosobňují pouze Fico, Harabin a Kotleba, ale i všichni jejich voliči a voličky. Oni přece můžou za stav naší země, když volí tak hanebné vůdce.

Třetí podobnost lze najít v otázce životního prostředí. Díky boji proti pezinské skládce se zdá, že Zuzana Čaputová se výrazně zasadila o životní prostředí. To je dokonce třetím hlavním bodem její kampaně (vedle antikorupční spravedlnosti pro všechny a důstojného života pro seniory). Co chce prosadit (nehledě na prezidentské kompetence)? Například aby pět procent území Slovenska bylo bezzásahové, přísnější regulaci skládek nebo přechod na cirkulární ekonomiku.

Co na to Evropská komise? Ta žaluje Slovensko právě kvůli skládkám, má vlastní akční plán pro oběhové hospodářství, samozřejmě také cíl chránit lesy. Šefčovičův resort má v gesci přechod na obnovitelné zdroje. Jinými slovy, oba kandidáti reprezentují velice podobné hodnoty udržitelného rozvoje. Je to právě ten způsob rozvoje, který již téměř třicet let, ne-li víc, není s to zajistit udržitelný život na Zemi.

Mnozí si oddechli, když se potvrdilo, že antisystémoví kandidáti Harabin a Kotleba nejsou schopni žádné dohody. Svým způsobem lze paradoxně říct, že Kotleba zachránil slovenskou demokracii, protože se nevzdal ve prospěch Harabina. Nebo spíš zachránil ten politický systém, který nám ve druhém kole prezidentských voleb vygeneroval dvě ve své podstatě nijak se nelišící možnosti. Dva finalisté jsou ze stejného centristického těsta a občan usilující o zásadní změnu tak opět nemá důvod jít k volbám.

A co si myslíte vy? Diskuse (42 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Pavel Kolařík - informatik

Ale podívejme se, co nám to tady zase vyšlo Sobota, 23.Března 2019, 09:44:30

Vy si nedáte pokoj, že.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Ach jo, pane Kolaříku, Neděle, 24.Března 2019, 07:57:52

zkrátka mnozí jsou zralejší a nesdílejí váš univerzální pohled na svět jako černobílý souboj dobra se zlem. Ale jen se podívejte, koho z těch dvou kandidátů na Slovensku podporuje Penta, která má dobré ekonomické vztahy s naší babišovskou klikou, je to Zuzana Čaputová. Ale mou podporu i přesto má.

Pavel Kolařík - informatik

Ale jděte, pane Ungere Neděle, 24.Března 2019, 08:16:28

Ale jděte.

Martin Profant - Praha 7

Davidu Ungerovi Neděle, 24.Března 2019, 16:36:49

Možná by to chtělo být s tou černobílostí ještě opatrnější. Penta podporuje ledacos a ledaskoho.

K určitému typu černobílosti ovšem svádí už můj vážený jmenovec. Znejistěl mě do té míry, že jsem se raději podíval do slovenské ústavy, jestli se tam něco nezměnilo.
Ale ne. Prezident/ka nemá opravdu ani na Slovensku možnost navrhovat změny ústavy -- vyčítat ji, že neslibuje vyškrtnutí čl. 41, odst. 1 Slovenské ústavy, resp. první věty: "Manželstvo je jedinečný zväzok medzi mužom a ženou." je tudíž dosti absurdní. A měřit podle toho jakousi údajnou míru liberalnosti kandidáta ještě absurdnější.

Podobně jako Tomáš Profant považuji heslo „Postavme se zlu, spolu to dokážeme“ za nepodařené. Ovšem ekvilibristika, při které si musí pomoci několika dalšími jmény, aby z tohoto právě jen bezobsažného hesla vytvořil slovenský intelektuál "povýšenost proti méně úspěšné části společnosti" není ani tak hodná obdivu jako odmítnutí.

Podívná a dosti smutná zmatenost: Člověk, který se domnívá, že by otázka rozšíření legislativní definice rodiny měla či mohla být předmětem prezidentské kampaně, zároveň vyčítá kandidátce, která má odvahu mluvit "jen" povolení adopcí stejnopohlavními páry, že se povyšuje na prostý slovenský lid.

Jen na okraj: Jak dlouho by vydržel kdokoli z nás mít radost z toho, že nám vládne po svém něco jako Kotleba nebo Harabin a říkat si:
Jistě, tohle, tohle a tohle mi vadí, tohle je nechutné a tu romskou osadu neměli asi vyklízet s pomocí sarinu -- ale co, hlavně že nám vládne člověk, který vzešel z autentické volby té "méně úspěšné části společnosti".

Pavel Kolařík - informatik

No já si myslím, Neděle, 24.Března 2019, 19:43:37

že Slováci dobře rozumějí, o jaké zlo se jedná. Určitě např. poměry, ve kterých dochází k vraždám novinářů a jejich partnerek.

Čaputová ovšem vítězství zdaleka nemá v hrsti, přes oslnivou výhru v prvním kole. Po dnešní návštěvě Šefčoviče u Zemana např. voliči Kotleby a Harabína (dohromady přes 25 procent) jistě pochopili, že mají přijít ke druhému kolu, a koho mají volit.

Ten celkový součet může být dost těsný.

Pavel Kolařík - informatik

Pana Ungera bych se ovšem chtěl zeptat, Neděle, 24.Března 2019, 20:09:22

co je to ta "babišovská klika".

Je to snad něco zlého? Je to něco, co ani není třeba vysvětlovat, a každý ví, že to představuje nějaké zlo?

Nevím, pane Ungere. Jediné, co vím, že předsedou vlády České republiky je Andrej Babiš, který s velkým odstupem vyhrál volby, a kterého jste vy tady taky v povolebním jednání plně podporoval, a velmi jste útočil na ty strany, které s ním nechtěly jednat, popř. na jedince, kteří s ním odmítali jít do vlády.

A teď najednou naznačujete, že existuje jakási "klika předsedy vlády ČR", která představuje takové zlo, že spolupráce s ní je pro slovenskou prezidentskou kandidátku kompromitující?

Co je to "babišovská klika", pane Ungere?

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Levicové volební dilema Pondělí, 25.Března 2019, 10:26:31

Tohle je vždy znovu a znovu klasickým dilematem autentické (respektive: radikální) levice: dát svůj hlas kandidátovi, který je sice na jednu stranu přijatelnější (to jest: o něco levicovější) nežli jeho vyhraněně pravičácký protikandidát - ale který (která) je nicméně stále ještě součástí toho establishmentu, který ten příslušník autentické levice zásadně odmítá a proti němu bojuje?

Připomeňme si: v naprosto stejném dilematu byla i autentická levice americká, když se jednalo o to, zda dát hlas (velice neautentické) Clintonové, anebo ne.

Zcela pregnantně tuto vnitřní rozpolcenost autentické levice vyjádřil jeden americký volič, když se jednalo o to jestli dát - v souboji o prezidentský úřad proti kandidátu republikánů Bushovi - svůj hlas Kerrymu. Který se sice v době vietnamské války profiloval jako velice radikální kritik nejen této války, ale tehdejšího amerického establishmentu vůbec. Aby se ale postupem času sám stal jeho součástí, a dokonce v rámci své volební kampaně neměl žádné osobní problémy s tím, s vojenským salutováním do kamer zahlásit: "Vojín Kerry se hlásí ke službě vlasti!"

A tento americký volič tváří v tvář tomuto dilematu reportérům ptajícím se na jeho mínění sdělil: "No nedá se nic dělat, dáme svůj hlas Kerrymu - ale s ucpaným nosem!" A výmluvným gestem kdy si prsty své ruky ucpal své nosní dírky dal jasně najevo, jak velice mu tento "kandidát levice" Kerry nevoní.

Ještě jednou: toto dilema autentické levice je zásadní, je trvalé, a nelze se mu vyhnout. Bude se opakovat znovu a znovu. Jakkoli je Čaputová osobně bezpochyby velmi sympatická, přirozeně a důvěryhodně působící žena, a je nutno doufat v její úspěch - to všechno nemění nic na tom, že konec konců ani ona není nikým, od koho by bylo možno očekávat nějaký principiální boj proti státnímu establishmentu. Ty výhrady které Tomáš Profant hází na její hlavu - ty jsou sice ve své konkrétní podobě dosti neobratné a asi i nespravedlivé; ale to nic nemění na tom, že má v tom ohledu pravdu, že autentická levice si v Čaputové skutečně svého vlastního reprezentanta sotva může nalézt.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Pondělí, 25.Března 2019, 15:18:1

Proč by to mělo být dilema autentické levice?
Jednak: Jak se vůbec taková autentická levice pozná? Má razítko na zadečku nebo lejstro se štemplem od Ducha dějin?

Ale dejme tomu, že se taková autentická levice vyskytuje. Pak měla:
a) pracovat na tom, aby dokázala postavit svého kandidáta a aby ten kandidát vyhrál;
b) dokázat se rozhodnout, zda v dané situaci může podpořit jiného kandidáta, pokud ten její neuspěl, nebo zda jít do rozhodné opozice.

Levice, která koná s ucpaným nosem není autentická, ale prostě zbytečná a směšná. Taková nemůže najít svého vlastního reprezentanta v Čaputové, což by nevadilo, protože ona pokud vím nechce být reprezentantkou autentické levice, ale bohužel ani v komkoliv jiném, krasodušné mátožnost dost dobře politicky reprezentovat nejde.

Ivo Horák - Praha 3

Většinová volba Pondělí, 25.Března 2019, 20:51:53

To, co napsal pan Poláček, je, přinejmenším ve většinovém volebním systému, nepochybně pravda. Ne až tak odlišný problém stojí ovšem i před voliči vyhraněně pravicovými.

Nejčastěji lze volbu učinit. Já bych s ní v daném případě potíže autora článku neměl. Nastanou ovšem někdy i dilemata, kdy nezbývá než nevolit.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Autentická a neautentická levice Úterý, 26.Března 2019, 09:29:36

Přesně tuto námitku jsem očekával. Škoda že na pravděpodobnost jejího položení nikdo nevypsal sázky, mohl jsem už být o něco bohatší.

Zásadní rozdíl mezi "autentickou" a "neautentickou" levicí je možno, pane Profante, naprosto spolehlivě rozeznat podle jejich vztahu k onomu proslulému "systému". Tedy k celému komplexu ekonomických, politických, ale i společenských a kulturních daností, standardů, norem, automatismů, hesel a klišé, které dohromady utvářejí způsob existence toho či onoho společenského uspořádání.

Podívejme se obecně na otázku autenticity: do jaké míry je možno za "autentickou" považovat takovou opozici, která sice kritizuje stávající společenský pořádek - nicméně se v ním na straně druhé zároveň zcela ztotožňuje? Která chce kurýrovat (dílčími opatřeními) pouze symptomy problémů, ale nechce (zásadním systémovým opatřením) odstranit jejich příčiny?

Podívejme se zase naprosto konkrétně do té Ameriky: do jaké míry je možno k "autentické levici" počítat takovou Clintonovou, která sice má ovšem ve svém politickém programu určitý počet nějakých sociálních opatření - ale jinak je nejenom svým sociálním statutem, svým majetkem, svými kontakty, ale především svým způsobem vystupování zcela nepochybnou součástí právě toho amerického establishmentu, který ta část americké levice, kterou tu nazývám "autentickou", naprosto bytostně nesnáší? A považuje ji za (téměř) stejně konzervativní, jako je establishment republikánský?

Shodou okolností jsem zrovna včera shlédl televizní dokumentaci "Soundtrack". Bylo to o tom, jak rocková hudba doprovázela, podmalovávala a aktivovala protesty především americké mládeže právě proti tomuto establishmentu, v prvé řadě v době válce proti Vietnamu.

Naprosto zřetelně se tu ukázalo, jak hluboce se tehdy americká společnost roztrhla na dva tábory, nesmiřitelně a natrvalo: na tábor konzervativního establishmentu na straně jedné, a na zásadní odpůrce tohoto establishmentu na straně druhé.

Samozřejmě, pro tyto zásadní odpůrce establishmentu můžeme nalézt, stanovit i jiná označení nežli "autentická levice" (systémová opozice, radikální levice, atd.). To ale nic nemůže změnit na samotném jádru věci: že ta "neautentická levice" si pořád znovu a znovu chce hrát na chytrou horákyni, ani oblečená ani nahá, kritizuje vládnoucí systém a zároveň s ním žije ve společné domácnosti.

Jestliže takovouto schizofrenní levici je opravdu sotva možno pokládat za opravdu autentickou opozici - pak se nedá nic dělat, ale nárok na toto označení má pak někdo jiný.

Aby nedošlo - opět - k nedorozumění: já nejsem nijakým nekritickým příznivcem této radikální levice. Slovenská prezidentská kandidátka Čaputová je mi sympatická, a přeji jí ze srdce úspěch.

Ale to všechno nemění naprosto nic na tom, že ta radikálně-autentická levice má t a k é své dobré důvody pro svou pozici; tedy pro konstatování, že ani tato osobně sympatická osůbka v žádném případě nemá ani potenciál, ale vůbec ani vůli k nějaké zásadní změně o sobě nehumánního systému kapitalismu i s jeho politickým systémem formální demokracie.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Úterý, 26.Března 2019, 09:31:40

Anebo jednodušeji: Tomáš Profant staví už v titulu svého článku zcela jednoduchou otázku, zda v současných prezidentských volbách slovenští voliči mají opravdu na výběr.

Z pohledu této levice je to jenom "výběr" mezi dvěma kandidáty současného establishmentu; nic víc.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Úterý, 26.Března 2019, 10:00:46

Autentická opozice, radikální levice, schizofrenní levice, antisystémová opozice -- nezlobte se, ale to je spousta slov, která nic nevysvětlují.
Fráze dobré pro ty, kdo se domnívají, že stačí chodit křičet na náměstí, když někde hodila parta skinheadů do kolébky romské holčičky molotovův koktejl nebo místní mafie zavraždila novináře a jeho děvče. Zademonstrujeme si a pak si v hospodě popovídáme o tom, jak za to může kapitalismus. Proč využívat možnosti, které nám současná situace dává k odporu, stejně by je systém zkorumpoval. A občas si milostivě ucpeme nos a zvolíme nejmenší zlo.



Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Tiř důvody Úterý, 26.Března 2019, 14:31:50

Mám tři důvody, proč být spíše pro Čaputovou než pro Šefčoviče, i když se nikdy nedovíme, kdo z nich by byl lepší prezident, protože zvolen bude jen jeden z nich. Prvním důvodem je dělba moci a Šefčovič je spojený s ANO, druhým důvodem, že důvěryhodněji na mě působí občanská kandidátka než prominentní normalizační komunista, který udělal polistopadovou diplomatickou kariéru a třetí, že si myslím, že Ćaputová bude spíše schopná čelit spojenectví Orbán - Zeman, než Šefčovič, který už nyní Zemanovi podkuřuje. Je ovšem otázka, nakolik se jí ono "čelení zlu" bude v praktické politice dařit, ale má výhodu, že může navázat na to, co dělal Kiska a ten to v rámci možností nedělal špatně.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Panu Kolaříkovi Úterý, 26.Března 2019, 14:50:43

Babišovskou klikou jsem měl na mysli mocenskou skupinu kolem AB. O tom, že by někdo představoval zlo jsem tu nemluvil ani nemohl mluvit z toho důvodu, že nevěřím, že by bylo zlo na světě odděleno od dobra na úrovni kolektivní a už vůbec ne na úrovni individuální. Oddělené zlo zřejmě vidíte někde na světě vy. To, co jsem psal po volbách byly mé názory, za které se stavím i dnes. Napsal bych to úplně stejně, ať už vám to bude sloužit ke škatulkování nebo nikoli.

Pavel Kolařík - informatik

"Establishment": Další slovo, kterým se nesmyslně žongluje Úterý, 26.Března 2019, 14:58:46

A pan Poláček, který je ztělesněným stereotypem a ztělesněným klišé, to předvádí ukázkově.

Pavel Kolařík - informatik

Vaše "vysvětlení" je nedostatečné, pane Ungere Úterý, 26.Března 2019, 15:28:34

Jaká "mocenská skupina" kolem AB? Myslíte vláda ČR? Zajímavé označení, nazývat legitimní vládu "mocenskou skupinou", nebo dokonce "babišovskou klikou".

Legitimní vládu, kterou navíc sám podporujete.

Z jakého důvodu jste považoval za nutné nám o Čaputové podsunout představu, že je údajně nějak spojena dobrými vztahy s předsedou vlády ČR?

A v žádném případě to nevyznělo jako pozitivní "informace", na co by kandidátka mohla být hrdá (kdyby to byla pravda). Naopak, uvedl jste to jako něco, co podporuje autora článku v jeho tvrzení, že "občan usilující o zásadní změnu tak opět nemá důvod jít k volbám".

Vysvětlete nám to, pane Ungere.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Panu Kolaříkovi Úterý, 26.Března 2019, 19:44:40

Pokud si myslíte, že za vládou nestojí žádná mocenská skupina, nechci vám brát iluze ani naivitu.

Jen podotýkám, že skupina jsou minimálně tři lidé (Tres faciunt collegium).

Jen abyste věděl, že jen těžko se za nějakým prezidentským kandidátem s počtem hlasů více než 15% neskrývá podpora nějaké vlivné finanční skupiny. Pokud nevěříte, viz. odstavec jedna.

Pavel Kolařík - informatik

Znovu a lépe, pane Ungere Úterý, 26.Března 2019, 20:23:25

A bude lepší, když se místo invektiv ad hominem (nezralost, naivita, černobílost) tentokrát opravdu soustředíte na správné pochopení a zodpovězení mých otázek. Ostatně se domnívám, že jsem je položil dost jasně. Na srozumitelnost vyjadřování totiž kladu velký důraz.

Takže znovu: z jakého důvodu jste považoval za důležité fabulovat údajné spojení mezi Čaputovou a předsedou vlády České republiky, popř. českou vládou (kterou jste nazval "babišovská klika", popř. "mocenská skupina kolem AB").

Z jakého důvodu jste to uvedl jako jednoznačně negativní a dehonestující informaci? Kdyby to byla pravda, neměla by být kandidátka naopak hrdá na dobrý vztah k České republice, k jejímu premiérovi a k lidu, který dal jeho hnutí tak jednoznačně ve volbách důvěru?

Pro srovnání: Kdyby měla kandidátka dobrý vztah k německé kancléřce a spolkové vládě, považoval byste za přiměřené ji dehonestovat tím, že je spojena s "merkelovskou klikou"?

David Unger - psycholog, Kroměříž

Vážený pane Kolaříku, Úterý, 26.Března 2019, 20:50:7

nemluvil jsem o české vládě, ale vládnoucí mocenské skupině. Pan Faltýnek třeba není členem české vlády.

Nejde o vztah ke státní vládě, ale jde o finanční propojenost mezi různými skupinami, které vládu podporují nebo se na ni významně podílí. Měl byste si zvyknout, že legální vláda v tomto systému fakticky nevládne. To, že je někdo předsedou vlády a zároveň vládne, je spíš shoda a nechť vás nemate.

Kandidátku Čaputovou platí stejní lidé, kteří spolupracují s AB. Na vaši naivitu jsem nepoukazoval ad hominem, ale ad rem. Zdá se, že to nechcete pochopit, což je vaše rozhodnutí.

Považoval jsem to za důležité z toho hlediska, že si zřejmě myslíte, že existuje nějaký souboj dobra a zla v jednotlivých národních státech, přitom zlo v jednom a dobro v druhém, z vašeho hlediska, platí a podporují stejní nebo spřátelení lidé.

To jsou odpovědi na vaše otázky.

Jak se říká u nás na dědině, "dvakrát panáček nekáže", já kážu třikrát a to podle mě stačí.

Pavel Kolařík - informatik

Zase špatně, pane Ungere Úterý, 26.Března 2019, 22:03:44

Rozumím tomu, že jsou vám moje otázky nepříjemné, ale dostal jste se do této situace svou pomluvou sám. Snad vám to tedy bude pro příště ponaučením.

Čili pane Ungere, zkusme to tedy opravdu pomalu:

Když se řekne "babišovská klika", vzbuzuje to podle vás z morálního hlediska asociace spíše

a) kladné, tedy spojené s dobrem

b) neutrální (protože žádné dobro a zlo vůbec neexistuje, nebo z jakéhokoliv jiného důvodu - v tom případě blíže vysvětlete)

c) záporné, tedy spojené se zlem

Jestliže za a) nebo za b), proč jste považoval za důležité na údajnou propojenost kandidátky Čaputové s "babišovskou klikou" poukazovat? V případě a) váš vstupní příspěvek nedává totiž žádný logický smysl, a v případě b) taky ne - je v tomto případě přinejlepším zcela irelevantní.

Takže až odpovíte uspokojivě na tyto otázky, můžeme postoupit dále.

Martin Profant - Praha 7

Davidu Ungerovi Středa, 27.Března 2019, 08:18:17

Obávám se, že část Vašich argumentů připomíná představy o politice z amerických akčních filmů. Počínaje podivnou volbou hranice 15% procent v prezidentské volbě. V prvním kole je to opravdu vysoký podíl, v druhém selhání. Ale když se podíváme na prezidentské volby u nás. V roce 2013 překročil tuto hranici kandidát se stranickou podporou, který pravděpodobně nebyl podporován žádnou velkou finanční skupinou (to jest nikdy se podobné spekulace neobjevily a pak, kdo by do něj investoval)?
V roce 2018 nedopadl nijak skvěle známý kandidát, profesně schopný vystupovat dobře v mediích, opírající se o vlastní miliony a podporu spřátelených finančních kruhů a zcela selhál kandidát s podporou silné kapitálové skupiny. Oproti tomu Jiří Drahoš neměl podporu jedné silné skupiny, opíral se relativně malé donátory a široce rozprostřenou mělkou podporu většiny nehradních uskupení.

Penta je firma a ano, její byznys předpokládá vytvářet si okruh vazeb s politiky, Od otevřených po korupční. V českých zemích má v tomto směru hodně diverzifikované portfolio, určitě by si nevystačila jen s Faltýnkem na vedlejší úvazek vedle jeho práce pro hlavní chlebodárce. Otázka je, k čemu bude Pentě Čaputová jako slovenská prezidentka? Kromě blokačního tahu v rámci tamějších oligarchických her? Nechá umístit na prezidentském paláci logo Penty? Podívejte se, jak náš hradní pán snaží být užitečný zájmům té a oné partičky a co z toho? Leda krteček na zasedání ÚV komunistické strany Číny.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Antisystémová opozice Středa, 27.Března 2019, 10:52:52

Pane Profante, můžete se nad jednotlivými označeními ušklíbat jak chcete - ale tím naprosto nic nemůžete změnit na tom, že je zde naprosto základní dělicí linie mezi opozicí systémově konformní, a mezi opozicí systémově kritickou, respektive antisystémovou. Je pochopitelné, že Vám (jakožto aktérovi systémově konformnímu) zrovna ta antisystémová opozice "nevoní"; ale tím naprosto nic nezměníte na tom, že tato antisystémová opozice existuje, a i nadále existovat bude.

A nejenže ona existuje objektivně; ona má pro svou existenci dokonce zcela legitimní (byť i jen dílčí) oprávnění.

Což je možno nakonec odvodit už ze zcela obecné teorie (otevřených, dynamických) systémů.

Tyto otevřené systémy totiž musejí na své okolí (měnící se podmínky) reagovat dynamicky, nikoli pouze staticky. To jest - je to holá otázka schopnosti adaptability. Což je jak známo konec konců otázka holého přežití.

Tyto systémy jsou tedy charakterizovány neustálým soupeřením dvou základních momentů či nutností: na straně jedné nutnost udržení interní stability systému - ale na straně druhé ta nutnost neustálého vývoje, neustálého zdokonalování se. Kterážto schopnost je podmíněna právě tím, že celý systém se zásadně zpochybní v celém dosavadním modu svého fungování, a prozkoumávají se alternativy jiné.

Ještě jednou: o b a tyto principy jsou legitimní, a jsou pro úspěšné přetrvávání systému potřebné: jak princip či moment stability, udržování dosavadního (osvědčeného) modu - stejně tak jako moment dynamiky, změny, aktivní adaptability na změněné podmínky.

To je vlastně všechno; nic víc v tom není.

Martin Profant - Praha 7

Nad čím se ušklíbám? Středa, 27.Března 2019, 15:29:57

Nevím, proč pořád chcete dělat politiku nosem. To je zgruntu neteoretický orgán. To zásadní dělení na systémovou a antisystémovou opozici jaksi přestalo fungovat. Radikální kritiku stavajícího stavu věcí provádí dnes kde kdo a o tom, že bez změny stávajících poměrů (tedy systému) se lidstvo za pár desetiletí zříti neodvratně do ř.ti povídají dětem pančelky v mateřské školce.
Vlastně jste se svými řečmi o tom, že bez změny systému nelze nic dělat a zároveň že revoluční změna není obzoru představitel jinak neobvyklé systémové loajality.
To, co mi nevoní není antisystémovost, ale radikální gesta lidí zabydlených v institucích systému.





Pavel Krupička - Já jsem lid., A chci svá ekonomická práva.

Středa, 27.Března 2019, 18:54:56

S tou antisystémovou radikální levicí, která je schopna provádět nějakou smysluplnou politickou činnost, to myslím u nás není zas tak zlé.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Pane Kolaříku, Středa, 27.Března 2019, 19:54:7

opravdu není můj problém, že vás natolik rozhodí informace, kdo platí kandidátku na slovenskou prezidentku. Jsem rád, že vám pan Profant osvětlil, kdo vlastně Penta (mimo jiné sponzor paní Čaputové) je. Z nabízených variant platí varianta b) a poukazuji na tento jev proto, abych ji postavil do kontrastu s vaším naivním viděním politiky dělené na dobro a zlo. Ale měním názor a nechci ho již narušovat.

Pavel Kolařík - informatik

Pane Ungere Středa, 27.Března 2019, 21:39:20

Mě je jedno, co je nebo není váš problém.

Víte, u nás se zase říkalo: "Kdo lže, ten krade." Často se k tomu dodávalo "A do pekla se hrabe."

Jistě to platí zejména pro pomluvu, což není jen tak obyčejná lež.

Je skutečně nehorázné, že vy, sám aktivní babišovec, si dovolíte fabulovat neexistující spojení mezi kandidátkou a babišovskou klikou, jejíž existenci jste sám překvapivě právě nyní objevil.

Vždy jste nám tady tvrdil, že Babiš je čistý jako lilie, a že veškerá obvinění proti němu jsou "koupená". A hle, najednou, když se vám to hodí k účelu dehonestace kandidátky, zjišťujete existenci babišovské kliky. A jak jsem pochopil z vašeho předchozího vstupu, Faltýnka už jste např. hodili přes palubu. Ale to jenom tak úplně mimochodem, na dokreslení.

Nebudu vás trápit dalšími otázkami, a rozebírat dále evidentní nesmyslnost vaší poslední odpovědi. Nemám hlavně vůbec chuť se s vámi dále bavit. Ostatně neměl jsem ji od začátku, a pro pořádek jenom připomínám, že jste to byl vy, kdo svým nehorázným a vůči mně agresivním vstupem do tohoto vlákna tuto trapnou konverzaci zahájil. Byl bych rád, kdyby se to neopakovalo.

Jak vám jistě neušlo, policie ukončila vyšetřování obviněného 65-letého AB z Prahy, a předala věc státnímu zástupci. Budete tedy mít teď tady v diskusi hodně práce, že.

Pavel Kolařík - informatik

Ale jenom abychom si tedy tu nesmyslnost a to pokrytectví krátce předvedli Středa, 27.Března 2019, 22:04:7

"Ale jen se podívejte, koho z těch dvou kandidátů na Slovensku podporuje Penta, která má dobré ekonomické vztahy

s naší babišovskou klikou - což je morálně neutrální označení - ,

je to Zuzana Čaputová. Ale mou podporu i přesto má."

Přesto? Proč přesto, když "babišovská klika" je údajně morálně neutrální označení, bez jakékoliv negativní konotace?

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Radikální gesta zabydlených v systému Čtvrtek, 28.Března 2019, 10:45:52

Což o to, pane Profante, v pocitech nelibosti vůči osobám tohoto typu si nejsme tak příliš vzdáleni. - Ostatně, právě tohle byl vlastně důvod toho, proč jsem svého času přerušil veškeré kontakty s mými levicově orientovanými spolustudenty z mnichovské univerzity: ačkoli jsem s nimi v zásadě sdílel politickou orientaci, nakonec jsem rozpoznal, že z jejich strany se jedná namnoze právě jenom o ta "radikální gesta". A že za tím nestojí žádná skutečná substance. Nic opravdového.

Ale na straně druhé, nedá se nic dělat: ta antisystémová opozice se vždy o slovo - a o své právo - hlásí právě těmi "radikálními gesty". A zcela objektivně - vůbec nemůže jinak.

Tato antisystémová opozice je jen velice zřídka osobně, ve svém vystupování sympatická. Pochybuji velice, že by mi mohl být nějak osobně blízký třeba Karel Marx; na to bylo jeho vystupování, jeho jednání příliš egocentrické. Mnozí z jeho blízkosti dokonce říkali, vysloveně diktátorské. A stejně tak mám opravdu závažné pochybnosti o tom, zda bych opravdu dokázal vnitřně souznít s radikálními protagonisty Francouzské revoluce; tedy té revoluce, která do Evropy přinesla občanskou svobodu.

Ti aktivisté antisystémové opozice, ti jsou jen opravdu zřídka osobně sympatičtí. Jsou to radikálové, jsou to divousi, kterým nic není dost dobré; a nezřídka si svým (pseudo)revolucionářstvím dokonce kompenzují své ryze osobní problémy a komplexy.

To všechno je pravda. Ale to všechno stále ještě nemění nic na tom, že i přes všechnu svou nesympatičnost stále ještě mají značný kus pravdy. Čistě objektivní pravdy o tom, že žádné systémové uspořádání tu není navěky; každé má své imanentní nedostatky, které se postupem času (a vývoje) hromadí, a které je možno vyřešit jenom zásadní, systémovou změnou.

My nemusíme ty radikály mít rádi; ale bylo by dobré, kdybychom je vzali vážně. I přes častou přehnanost či teatrálnost jejich radikálních gest - i přes to všechno mají ještě pořád příliš velký kus pravdy, nežli aby bylo možno před touto pravdou natrvalo zavírat oči.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Čtvrtek, 28.Března 2019, 12:23:43

Samozřejmě, ono těžké se dohodnout, když nám v tom brání slova.

ad 1) Systém
-- pokud hovoříme o společnosti, pak je to představa z 19. století. současné komplexní společnosti mají jakousi konstelaci, ve které se nějak orientujeme, ale systémově popsat nejdou.

ad 2) Anti-systémový
-- pokud se jedná o neudržitelnost stávajících poměrů, pak je antisystémová většina obyvatel západních zemí;
-- pokud se jedná o myšlenku, že tyto poměry nelze překonat jinak než radikálním činem, pak toto slovo ztrácí jakýkoliv prakticky orientující význam, protože dokonce ani většina radikálních levičáků si takový čin a zdroje (materiální, normativní, mocenské) k jeho vykonání nedokáže představit jako politický cíl;

ad 3) Opozice
-- to slovo obvykle bývá vyhrazeno politickému jednání. Pak je ovšem opozice, která místo politického jednání trpně a s ucpaným nosem přijímá důsledky své pasivity nebo neschopnosti všechno jen ne autentická.

Autentické je jednat tady a teď, v situaci, která je.
Neautentické je vymlouvat se na systém, který není jak změnit a který, pokud zůstává nezměněn, si stejně přivlastní mé jednání ke svému prospěchu (přeloží si radikální demonstraci jako příležitost k postavení stánků nabízejících levné molotovovy koktejly, spreje a obvazy, k pronájmu mobilních toalet a z hesel poskytne konzumentům v masmediálním infotainmentu vtipný reader's digest).

David Unger - psycholog, Kroměříž

Pane Kolaříku, Čtvrtek, 28.Března 2019, 16:19:36

zřejmě jste nepostřehl, že morální označení a osobní preference jsou dvě rozdílné věci. Já věřím v dobro a zlo, ale nejsou podle mě na světě od sebe jednoznačně odděleny.

Pokud z toho, co jsem napsal v diskusích před rokem na adresu vítěze voleb a lídra ANO (a v žádném případě jsem nepsal, že je čistý jako lilie), usuzujete na to, že jsem součástí nějakého "my", kteří jsme "hodili Faltýnka přes palubu", tak další diskuse s vámi postrádá smysl. Je mi líto času a energie dále házet hrách na stěnu, případně se nechat vámi manipulovat.

Obávám se, že agresivním vstupem jste diskusi zahájil vy, stačí se podívat na vůbec první diskusní příspěvek k tomuto článku.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Systém a celek Pátek, 29.Března 2019, 10:11:23

Pane Profante, naprostá většina centrálních pojmů našeho uvažování byla konstituována už v (antickém) starověku. A přesto - zdá se - jenom tímto svým stářím nepozbyla na platnosti. Ten poukaz na spojitost termínu "systém" s 19. stoletím je tedy jenom pseudoargumentem.

Ano, je pravda že většina současných teoretiků v oblasti sociálních věd není vůbec schopna společnost jako takovýto ucelený, komplexní systém pochopit a popsat; ale tento fakt je jenom dokladem až děsivého úpadku filozofického a sociálněpolitického myšlení v současné době, právě ve srovnání s tím 19. stoletím. To poznání kterého bylo tehdy dosaženo, je po dvou stoletích prakticky zcela ztraceno, zapomenuto.

Pokud Vás dráždí ten pojem "systém", pak je možno ho bez dalšího nahradit slovem "celek". Nejedná se o nic mysterióznějšího, nežli prostě o to, dokázat daný fenomén (lidská společnost a mechanismy jejího fungování) uchopit v jeho nezkrácené úplnosti, v celém komplexu jeho existence a jeho procesů. Právě toho současné sociální vědy v naprosté většině nejsou schopny; a proto je tento celek rozporcován na víceméně nesouvislý, nahodilý konglomerát jednotlivých částí. Zkoumají se pouze části, nikoli celek; ačkoli už Aristoteles věděl, že "celek je více nežli suma jeho částí". Současná úroveň sociálních věd tedy nejenže nedosahuje ani zdaleka úrovně myšlení století devatenáctého; ona dokonce není schopna pochopit ani toho Aristotela.

Společnost, i ta vysoce komplexní, dynamická, mobilní společnost současnosti - to stále ještě není zcela chaotický systém. Kde by tedy nebylo možno vystopovat, určit žádná základní určení pro tento celek. I kdybychom její výchozí stav chtěli pojmout jako principiálně chaotický (neurčitý, nedeterminovaný) - i tak tu bude muset být přítomen alespoň nějaký společný atraktor, který svým působením původně chaotické elementy uspořádává do určitého pořádku, do určitých pravidelností, do určitého řádu. Protože jinak by ten celek jako takový vůbec nemohl existovat, nemohl by racionálně fungovat.

Tento "systém" - jeho existenci můžeme spolehlivě rozpoznat na tom, že určité procesy preferuje - a jiné zase nepřipouští, vytlačuje.

V běžné politice se tento limit stávajícího systému projevuje tím stavem, pro který má čeština svým způsobem kouzelné označení: totiž že je to "politicky neprůchodné".

Tyto limity systému nejsou totiž vždy tak jednoznačné a "tvrdé", jako tomu je v (totalitní) diktatuře.

V systému politické demokracie (a asi tady ani Vy, pane Profante, nebudete popírat, že se jedná o "systém"!) - tak tady se napohled zdá, že je "možné všechno". Že postačí když se poslanci - zástupci lidu - v parlamentu dohodnou na nějakém rozumném řešení, a to bude také realizováno. Když to přece bude zákon. A že když se ti poslanci na tom rozumném řešení dohodnout nedokáží, tak že to bude jenom a výhradně jejich vlastní vina.

A tak si zkusme představit: bylo by možné, aby (český) parlament zrušil a zakázal veškerou leteckou dopravu? Jakožto jeden z faktorů nejničivějších pro planetární atmosféru, a tedy smrtelně nebezpečný pro přežití lidstva vůbec? - Samozřejmě že to možné není; stávající ekonomicko-sociální systém to prostě nepřipustí.

Bylo by možno alespoň zakázat produkci a spotřebu hovězího masa, jakožto "zabijáka" zdravé atmosféry číslo dva? - To by bylo snad možné v tom systému totalitní diktatury; ale právě v systému demokracie to možné není, neboť to nepřipustí sami voliči. A tak dále a tak dále.

Takže: to že nějaký komplexní útvar (jako je současná lidská společnost) je mobilní, dynamický a proměnlivý, to ještě zdaleka neznamená, že by jenom tím přestal být vnitřně provázaným celkem, který je charakterizován zcela určitými základními principy svého existování. Kteréžto základní principy zároveň tvoří limity jeho možné variability.

Pokud se tedy vrátíme k té záležitosti možné (a nutné) adaptability: stávající systém sociálně laděného kapitalismu s politickým uspořádáním parlamentní, zastupitelské demokracie je možno přizpůsobovat, adaptovat do j i s t é míry, k jisté hranici; ale za tuto hranici se nikdy transformovat sám nedokáže. Pokud nemá lidská společnost ustrnout v trvalé stagnaci, bude muset jednou dokázat překročit právě tyto limity, tyto hranice, a ten komplex stávajících společenských struktur a procesů postavit na podstatně jinou základnu.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Pátek, 29.Března 2019, 11:07:18

Ne, slovo systém opravdu není možné nahradit slovem celek a v režimu demokracie (opět zatemňujete slova, demokracie je foma vlády v polis a tudíž nemůže být jiná než politická) rozhodně není dovoleno vše. A nikdy nebylo. To jaksi vyplývá ze samotné podstaty vládnutí.

Umím si představit zákaz produkce hovězího v parlamentní demokracii. Pravděpodobně by vyvolal menší odpor než zákaz kouření přijatý před pár lety. Jen si neumím představit, že by mě někdo donutil -- a směl nutit -- k tomu, abych věřil, že takový zákaz u nás přispěje k záchráně klimatu (nejde o zdravou atmosféru, to je další Vaše nepřesnost).

Pavel Krupička - Já jsem lid., A chci svá ekonomická práva.

Pátek, 29.Března 2019, 19:05:22

Nechci rušit, ale já jsem když tak tím systémem myslel kapitalismus :-)

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Sobota, 30.Března 2019, 12:06:30

Pane Profante, neexistuje žádný, vnitřně jenom trochu strukturovaný a organizovaný celek, který by nebyl zároveň "systémem". Zase jednou jenom zcela zbytečně žonglujete se slovíčky.

Že v demokracii - jakožto určité formě vládnutí - "není dovoleno vše? Aténská demokracie nepřestala jenom proto být (formální) demokracií tím, že odsoudila - podle našich měřítek zcela svévolně - Sokrata k smrti.

Zcela zásadní problém je v tom, že Vy neustále odtrhujete formu od obsahu. Odtrháváte politickou formu (v daném případě demokracie) od reálného obsahu existence dané společnosti, což je v daném případě kapitalismus, s jeho mechanismy, s jeho motivačním komplexem, s jeho společenskými a mravními normami. Tedy: co je s y s t é m kapitalismu, jakožto vnitřně strukturovaný a konzistentní c e l e k. Vy odtrháváte tu politickou formu (jakožto zdánlivě hodnotově neutrální a nezávislou) od toho reálného obsahu; a proto nikdy nemůžete získat pojem celku.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Sobota, 30.Března 2019, 12:12:10

Ale jistě, pane Krupičko, že Vy jste měl na mysli systém kapitalismu. Systém kapitalismu - to je ale jenom j e d e n specifický, historicky a funkčně podmíněný případ.

Jedná se o to, že tento "systém" nepřipustí určité kroky, změny, které jdou za jeho vlastní existenční rámec. To platilo stejně tak ve feudalismu, jako za kapitalismu.

A jedná se o to uvědomit si, že ž á d n ý politický systém (ať napohled jakkoli "otevřený") neumožní překročit limity toho systému ekonomicko-společenského. Ta víra v samospasitelnost politické demokracie je stejně tak iluzivní, jako víra ruských mužiků v to, že všemocný car jediným svým rozhodnutím zásadně změní, odstraní systém tuhého samoděržaví a nevolnictví.

Dokud nezměníme zásadním způsobem samotný základ existence společnosti, je marnou iluzí spoléhat se na politiku.

Martin Profant - Praha 7

Sobota, 30.Března 2019, 16:57:57

Pokud vím, tak Sokrata odsoudili za zločin, který se v Athenách trestal smrtí nebo vyhnanstvím. A trestal se tak docela často. Což na jedné straně dokazuje. že v demokracii nebylo ani tehdy dovoleno všechno, na druhé, že justiční vražda -- pokud dáme za pravdu Platonovi a uvěříme, že Sokrates ten čin nespáchal -- se zatím vyskytovala v každém známem režimu vládnutí.

A dokolečka. Ano, mohu uvažovat demokracii jako formu vlády. Právě proto, že ji uvažuji formálně, to už tak u forem bývá.

A mohu uvažovat o ekonomické formaci, která se nazývá kapitalismus. Tedy o vzájemném systému zprostředkování potřeb prostřednictvím trhu, konkurence, oddělení bezprostředních výrobců od vlastnictví výrobních prostředků atd. V Marxově optimistické vizi tomuto ekonomickému systému odpovídala liberální demokracie jako příslušná a ze své pdstaty přechodná politická forma.

Vzhledem k tomu, že
a) máme empiricky vyzkoušeno, jak ekonomické struktury vzniklé derivací kapitalismu mohou fungovat jak s autoritativními, tak totalitními politickými formami (včetně státního kapitalismu v komunistických zemích);
b) následovný rozvoj kapitalismu vedl k zániku jeho racionality a vyžadoval buď totalitní nebo sociálněstátní zprostředkování pro zachování nerovnosti vlastnických vztahů (s likvidací konkurence a základních funkcí kapitalistického trhu)

nelze dost dobře o dnešních poměrech v západních masových společnostech uvažovat jako o kapitalismu.

Proto také nestačí vize systémové změny jednorázovým revolučním aktem, s níž si optimisticky vystačil Marx.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Kapitalismus, společnost, systém Neděle, 31.Března 2019, 13:47:15

No dobře, pane Profante, podívejme se na celou věc systematicky.

Jako naprosto první, základní moment je nutno si uvědomit: pokud v daných souvislostech hovoříme o "systému", pak zde ve skutečnosti máme hned n ě k o l i k entit, které se navzájem prolínají, a všechny tvoří do jisté míry ucelený systém. A je krajně obtížné - a to i už jenom pro účely teoretické analýzy - je od sebe navzájem separovat; a je prakticky nemožné totéž učinit (tj. jejich působení od sebe oddělit) v praxi.

Už samotný pojem "kapitalismus" může označovat značně různé skutečnosti:

Na jedné straně to může znamenat čistě ekonomický model produkce, směny, rozdělování (přivlastňování) vytvořených hodnot, jakož i vlastnických vztahů v komerční sféře. Tohle je ten kapitalismus jakožto "materiální základna", jak ho definoval Marx.

Na straně druhé ale ten termín "kapitalismus" může stejně tak dobře znamenat i c e l ý komplex produkčně-společenských vztahů, může tedy označovat zcela určitý společenský typus, který je charakterizovaný nikoli jenom typicky kapitalistickým způsobem produkce, nýbrž i zcela typickým uspořádáním společenských, politických, právních a dalších struktur a norem. V tomto smyslu pojem "kapitalismus" znamená totéž co "kapitalistický řád". Je to tedy ten komplex společenských vztahů, kdy se ona "materiální základna" už plně prosadila i ve "společenské nadstavbě", a vtiskla jí svou pečeť. Přizpůsobila ji k obrazu svému.

Dokonalý příklad pro tento rozdíl máme v současné Číně. Je zcela nepochybné, že produkční sféra už dávno působí nikoli na státněsocialistické, nýbrž na čistě komerční, kapitalistické bázi. Je to tedy ta kapitalistická "materiální základna" v Marxově smyslu.

Zároveň se zdá být jisté, že ty komerční vztahy a normy z této kapitalistické "materiální základny" čím dál tím více prorůstají i do vyšších vrstev společenského života. Jak tradiční čínský, tak pozdější komunistický kolektivismus je zatlačován typickým kapitalistickým individualismem. Panující režim sice navenek stále ještě udržuje v platnosti ideologii socialistické pospolitosti a odpovědnosti; ale je zcela jasné, že tato oficiální ideologie se dostává do čím dál tím většího rozporu s realitou.

Takže tou jedinou sférou, kam ještě nepronikl ten vliv kapitalismu, je právě sféra čiré politiky, to jest státní moci. Tam se - z ideologických, ale i čistě mocenských důvodů - stále ještě násilně a křečovitě udržuje iluze nekapitalistického, tedy socialistického charakteru jak státu, tak celé společnosti.

Právě na příkladu Číny je možno doslova jako v laboratoři sledovat plnou platnost oné Marxovy téze o tom, jak se ta "společenská nadstavba" nakonec nevyhnutelně podřídí té "ekonomické základně". Protože ta je nakonec vždy silnější, určující. V Číně jak řečeno se sice stále ještě mocí drží to "nejvyšší patro" té společenské nadstavby; ale ten kapitalismus do celého to korpusu společenských vztahů prorůstá zespoda čím dál tím více, a nezadržitelně se blíží chvíle, kdy praskne i ta poslední obruč "socialistického státu".

Tohle a právě tohle mám na mysli, pane Profante, když mluvím o kapitalismu jako o "systému". Samozřejmě, v celém tomto komplexu existuje ještě celá řada dalších systémů, jako je systém právní, politický, sociální atd. Ale rozhodující je si uvědomit: nakonec jsou v š e c h n y tyto oblasti jenom p o d s y s t é m y v rámci jednoho jediného komplexního, vnitřně provázaného a - nevyhnutelně - konzistentního systému. A tento celek - budiž to řečeno ještě jednou - je konec konců profilován, určován právě tou "ekonomickou základnou".

----------------------------------

Takže tolik k dané věci. Zajímalo by mě nicméně, pane Profante, kde spatřujete dostatečné indicie pro Vaši tézi, že by snad v současných kapitalistických státech byla "likvidována konkurence a základní funkce kapitalistického trhu". Není mi známa jedna jediná relevantní země západního světa, kde by k takovémuto stavu došlo. Samozřejmě že dnes už nemáme - a to ani ve Spojených státech - ten zcela původní, živelný, "divoký" kapitalismus; současné státy se samozřejmě snaží právě tuto jeho nevypočitatelnou živelnost pokud možno zmírnit, omezit, spoutat. Ale všechny tyto státní zásahy pořád ještě nic nemění na té zcela základní skutečnosti, že rozhodujícím ekonomickým principem stále zůstává soukromé vlastnictví, maximalizace zisku a konkurence a volný trh. Čili jinak řečeno: kapitalismus.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Pondělí, 1.Dubna 2019, 01:10:18

Vy jste nikdy neslyšel o monopolech a oligopolech? Opravdu jste přesvědčen, že Babiš zbohatl, protože jeho výrobky obstály lépe v tržní konkurenci a opravdu se domníváte, že miliardové vojenské kontrakty se uzavírají přísně podle optimálního poměru užitek/cena? Neslyšel jste o předprogramované době spotřeby? O technologických objevech, které jsou dány na desetiletí k ledu, protože se nehodí do rozvojových plánů hlávních hráčů na trhu?

To všechno je vyřazení konkurenční funkce trhu. Nejde o to, že by tu někdo kapitalismus spoutal, jedná se naopak o koncentraci kapitálu, která je tak silná, že už nepotřebuje kapitalistickou konkurenci. Samozřejmě, tržní konkurence byla jen ideální typizací už v době vzniku Smithových, Ricardových, Marxových a Millových prací -- ale tehdy to ještě byla udržitelná idealizace. Dnes volný trh existuje leda na okraji a potom už jen jako ideologická lež k udržení stávajících poměrů.

A mimochodem - nepište "podívejme se na věc systematicky", když potom nasleduje jen ekonomistní ideologie.

Pavel Krupička - Já jsem lid., A chci svá ekonomická práva.

Pondělí, 1.Dubna 2019, 04:22:41

Souhlasím s panem Profantem a dodám jen takovou v podstatě drobnost, která ale podle mě docela ilustruje až šílenost kapitalismu. Na trhu s dovozem potravin jsou, pokud se to nezměnilo, tři firmy: Košík, Rohlík a Tesco. Nemyslím, že by to Košík dělal nějak zvlášť dobře, ale to asi není důležité. Důležité je, že podle všeho má více peněz, aby přilákal zákazníky. Když totiž do internetového vyhledávače zadám slovo rohlík, tak mi jako první vyjede slovo košík. Válka je mír, svoboda je otroctví a rohlík je košík....a google či kdo všechno mají své miliardové zisky, o ty tu jde totiž především. Bez ohledu na pravdu, životní prostředí, lidskost....

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Kapitalismus, monopoly a tržní prostředí Pondělí, 1.Dubna 2019, 11:21:57

Pane Profante, zrovna v minulých dnech jsem panu Krupičkovi vysvětloval (očividně marně), že i p ř e s existenci určitých kapitálových a tržních koncentracích jako jsou monopoly zde stále ještě existuje, a účinně působí tržní, a tedy i konkurenční prostředí.

Je to víceméně ten samý princip jako ve volné přírodě: to že zde existují například sloni kteří nemají žádného přirozeného protivníka, to ještě zdaleka neznamená že by tím byl ze hry vyřazen sám princip boje o přežití a přirozeného výběru.

I ty největší světové koncerny musí neustále bojovat o zákazníka (to jest: o zdroje). Mohou sice do u r č i t é míry zneužít svého monopolního prostředí; ale vposledku i ony vždy musí počítat s tím, že se může vynořit konkurent který jim toho zákazníka přetáhne. S výjimkou Microsoftu není snad jeden jediný výrobce na tomto světě, který by měl opravdu monopolní postavení.

A i sám Microsoft byl nakonec tím tržním prostředím a tou konkurencí dostižen - především novou vlnou chytrých telefonů, kde už zdaleka nemá své dřívější výsadní postavení.

Jinak řečeno: všechny ty monopoly, ty mohou být samozřejmě určitou d e f o r m a c í čistě tržního, konkurenčního prostředí - ale v žádném případě toto tržní prostředí jako takové neodstraňují.

Nehledě k tomu, že podstatou kapitalismu je jak známo proces z h o d n o c o v á n í k a p i t á l u; a opravdu nevím nic o tom, že by se tyto monopoly řídily jiným existenčním principem, nežli právě tímto.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pondělí, 1.Dubna 2019, 11:26:32

P.S. A vlastně přesně naopak: ty monopoly jsou naopak zcela p ř i r o z e n ý m projevem a důsledkem právě toho principu konkurence!

V té konkurenci platí (stejně jako ve volné přírodě): nakonec vítězí, prosadí se ten silnější (schopnější). Monopoly samozřejmě poskytují určitou komparativní výhodu vůči těm, proti kterým se vede zápas o - zásadně omezené - zdroje; pak je tedy tento vznik monopolů přesně tak přirozeným důsledkem konkurence, jako ve volné přírodě vznik silných zvířat, respektive organizovaných komunit a populací.

Ale opakuji ještě jednou, jenom tímto faktem nezaniká ani samotný princip přirozeného výběru, ani tržní konkurence. A tedy ani sám kapitalismus.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Pondělí, 1.Dubna 2019, 12:06:22

Proč by měl zanikat? Jen ztrácí význam. Přirozený výběr, abychom použili ten markantnější případ, ztrácí např. význam, pokud šanci na přežití do věku pěti let podstatně více určuje dostupnost léků a kvalita lékařské péče než tělesná situacve dítěte s níž přišlo na svět.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.