To, že se zdravotní stav Babišova syna a dcery probírá na veřejnosti, se mi nelíbí a jistě je to pro ně velmi nepříjemné. Ovšem informace o diagnozách pocházejí od Andreje Babiše staršího, nejde o úniky z policejních spisu, či dokonce o informace přímo od lékařů.

Podle zveřejněného rozhovoru s Babišem mladším a následné mailové korespondence s novináři se zdá, že takto intimní věci otec zveřejňuje bez synova souhlasu. Andrej Babiš není vázán lékařským tajemstvím, ale nějakou míru citlivosti k soukromí svých dětí by snad projevit měl. Nevíme ani, zda jsou tyto informace pravdivé.

↗

Duševně nemocný je prezentován jako někdo, kdo není schopen vůbec ničeho, nelze ho brát vážně a nemá žádná práva. Grafika CBC

Především, „duševní choroba“ je v médiích i premiérem prezentována, jako by ten, kdo nějakou trpí, nebyl schopen vůbec ničeho, nelze ho v ničem brát vážně a nemá žádná práva. A navíc, jako by na rozdíl od jiných nemocí byla jednou provždy. Kdo trpí duševní nemocí, nebyl nikdy zdravý a nikdy zdravý nebude.

Podivení vzbudilo to, že Andrej Babiš mladší mohl být pilotem dopravního letadla. Na tom ale nic zvláštního není. Schizofrenie, o které se mluvilo, typicky propuká u mladých dospělých, kteří předtím nemuseli být ničím nápadní.

U Babišovy dcery, která dle jejího otce trpí již dvacet let bipolární poruchou, se zase lidé pozastavují nad tím, že byla místopředsedkyní správní rady společnosti IMOBA. Ani na tom, že osoby s touto diagnózou vykonávají náročná povolání, není neobvyklého vůbec nic. Nebylo to neobvyklé ani v dobách, kdy možnosti předcházet manickým a depresivním fázím farmaky nebyly na dnešní úrovni. Za všechny uveďme příklad geniálního dirigenta Otta Klemperera.

Jiná věc je možnost, že Andrej Babiš mohl své děti využívat jako bílé koně. Lze si představit, že jejich větší zranitelnost jim mohla bránit vzdorovat mocnému otci a namočily se do něčeho, co bylo proti jejich zájmům.

Brání duševní choroba tomu, aby byl dotyčný vyslechnut policií v přípravném řízení? Dle právníků je to vzácné. Zejména zaráží policejní interpretace lékařské zprávy „zdravotní stav Babiše mladšího vylučuje účast na trestním řízení. Vzhledem k charakteru onemocnění jde o dlouhodobé, pravděpodobně až trvalé omezení“. Tímto způsobem by další vývoj nemoci bylo možno předjímat, snad kdyby byl Babiš mladší v kómatu či trpěl těžkou demencí, což evidentně není. Z rozhovoru v TV Seznam je zjevné, že chápal smysl otázek a věděl, s kým mluví.

Svým tvrzením, že nevěděl, co podepisuje, si Andrej Babiš mladší otevřel vrátka k případné obhajobě ze spáchání trestného činu tím, že byl v době jeho spáchání nepříčetný. (Nepříčetnost je něco zcela jiného než nezpůsobilost k trestním stíhání, protože musí být v trestním stíhání prokázána znaleckým posudkem.) Už z toho je zjevné, že jeho zájmy a zájmy jeho otce nemusí být nutně totožné.

V prvních hodinách po zveřejnění rozhovoru jsem v letmém rozhovoru se dvěma psychiatry zaznamenal názor, že neetické bylo použít skryté kamery v rozhovoru s nemocným člověkem. Podotknu, že nešlo o lidi Babišovi staršímu nakloněné.

Tento názor respektuji jako pochopitelný ohled lékaře k potenciálnímu pacientovi. Jeho váhu oslabuje to, že se proti použití kamery v brýlích neohrazuje Babiš mladší sám, ale koryfejové jeho otce. Své vlastní zájmy ostatně Babiš mladší v tomto rozhovoru nepoškodil a vzbudil spíše sympatie. Také je dobře podotknout, že Slonková s Kubíkem šli udělat rozhovor s člověkem, o kterém se domnívali, že se vyhýbá vyšetřování trestného činu, a nemuseli vědět, že Babiš mladší skutečně není v dobré kondici.

Co si myslet o údajném únosu, zavlečení či výletu Babičova syna na Krym? Jako přiměřenou péči o člověka trpícího psychózou to prezentovat nelze.

Člověk ohrožený psychózou potřebuje stabilní a přehledné prostředí a blízkost lidí, kterým důvěřuje. Pokud byl skutečně ve špatném stavu, bylo by mu lépe doma nebo i v moderním psychiatrickém zařízení než v cizí zemi, kde se nemluví jeho rodným jazykem. Pokud potřebuje psychiatrickou péči, měl by ji poskytovat lékař, kterému důvěřuje a který ovládá jeho rodný jazyk.

„Pečovatel“ Protopopov to, že cestovali zrovna na Krym, zdůvodnil dost komicky tím, že ruština je jediný cizí jazyk, který ovládá. Zda rusky umí Babiš mladší, nezmínil.

Raději ani nemyslím na to, že by snad tuto podivnou terapii, ve které Krym figuruje jako moderní obdoba „lodi bláznů“, vymyslela jeho ošetřující lékařka. Fotografie, na které Babiš pózuje se dvěma roztomilými hlodavci na ramenou, nedokazuje, že mu tam bylo dobře a nebyl nikým manipulován. Tajemná „přítelkyně“, ať už šlo o prostitutku, náhodnou známost nebo ruskou agentku, také ne.