Růže, třešně a tenkrát U Kaštanu

Jiří Dolejš

Sedmého dubna si připomínáme významné výročí české levice. Není to příležitost k překonání zastaralého boje o hegemonii mezi dvěma jejími proudy a začít konstruktivně spolupracovat?

Sedmého dubna 1878 se ve výletním hostinci U Kaštanu nedaleko břevnovského kláštera tajně sešla skupina socialistů v čele s tkadlecem Josefem Bolemírem Peckou a krejčovským tovaryšem Ladislavem Zápotockým. Svolali se ilegálně, aby se vyhnuli zásahu fízlovského aparátu rakouské monarchie, vzápětí ale s nimi bylo vedeno vyšetřování za tajné spolčování.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Tenkrát před 140 lety se tam sešlo patnáct delegátů včetně zástupce celorakouského ústředí, aby založili organizaci s názvem Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická, tehdy ještě v celorakouském rámci. Formálně se tato organizace osamostatnila až v prosinci 1893 na svém II. sjezdu v Českých Budějovicích.

Tehdy U Kaštanu zvolili přítomní delegáti stranické vedení a přijali první stranický program inspirovaný gothajským programem německých soudruhů. Program strategicky cílící na zásadní přeměnu sociálního uspořádání.

Legendární hostinec U Kaštanu, kde se před sto čtyřiceti lety začaly psát dějiny československé levice. Foto Wikipedia

Dnes se k této události hlásí v České republice strany dvě — strana růží (ČSSD) a strana třešní (KSČM), pokračovatelka někdejší KSČ, která vznikla v roce 1921 secesí levicové většiny od původní sociální demokracie. Rozdvojená tradice, různé narativy. Je ale schizma v hnutí, které mělo u nás organizovaný počátek U Kaštanu, tak fatální?

Časy se mění a příkop, kdysi vyhloubený, nemusí nesmiřitelně zet na věky. Už proto, že evoluční a revoluční aspekt vývoje je vždy vzájemně podmíněný. Přechod od znaku s ozubeným kolem a klasem k dnešní růži byl u ČSSD prostě běžnou inovací, inspirovanou nejspíš logem růže používaným nyní v Socialistické internacionále.

Pravda, z názvu zmizelo slovo dělnická. I spojení „demokratický socialismus“ se tu již aktuálně užívá méně, jako už není příliš běžné čerpat ze studnice myšlenkového odkazu Marxova ani používat ho jako tmelícího nástroje v politické soutěži.

Zato výměna srpu a kladiva překřížených na pěticípé hvězdě jako znaku, který se stal symbolem minulého režimu, za třešně symbolizuje v KSČM hlubší proměny. Ne že by bylo třeba zanevřít na historii, ve které srp a kladivo symbolizovaly revoluční spojení rolníků a dělníků. Ostatně rudé třešně, mající své kořeny v revolučních časech pařížské komuny.

Distance od stalinismu a vůle po vztahování se k ideálu moderního socialismu, opřeného o odkaz hledání socialismu ve svém pluralismu nezpochybnitelně demokratického, je ale významný krok, pokud bude uhájen a rozvíjen. Tradiční optika marxismu je ovšem poznamenána napětím mezi jeho zdogmatizovanou podobou a osvobozeným čtením jeho základních částí z časů zakladatelů i ze současnosti.

Evoluční proud v politice upřednostňoval postupné kroky v rámci formálně demokratických pravidel. O myšlenku socialistické přeměny se i zde utkávali různí tradicionalisté a progresivisté. Vládní praxe socialistů však vedla k upřednostnění státotvornosti i na půdě kapitalismu jak za první republiky, tak i dnes.

Revoluční proud se před sto lety inspiroval ruskou revolucí. Postupnou bolševizací se emancipoval od sociálně demokratické tradice spojené s gothajským programem a akcentoval třídně razantní rétoriku. Musel však nakonec zreflektovat prohru historického pokusu o překonání kapitalismu v rámci někdejšího sovětského bloku. A nároky vstřebání této reflexe dodnes provází tento směr jako určitá zátěž rozvíjení transformačního kursu po roce 1989.

Pěstovat v dnešních podmínkách dál schizma mezi takzvanými nenapravitelně autoritářskými bolševiky a takzvanými chorobně oportunními socany zavání kýčem. Krize levice před třiceti lety zapříčinila trapný umanutý rigidní boj stalinistů za ideovou čistotu se sociáldemokratismem a reformismem. Současná krize evropské levice zase zpochybňuje hodnotu kompromisu socialistů se sociálními liberály. Doba je opět těhotná změnami. Třešně i růže mají dnes každá odpovědnost za sebe, ale mají i společnou odpovědnost za celou českou levici.

I dnes existují na levém křídle české politiky mnohé objektivní, ale i subjektivní rozdíly. Neměly by to však být antagonistické rozdíly mezi majiteli jediné pravdy. Staré mocenské spory o hegemonii ve hnutí jsou v nové situaci mimo mísu. Spolupráce socialistů různého druhu je nezbytná.

V dostatečně pluralitním spektru se snesou vedle sebe klidně dvě levicové strany, až případný většinový systém by nejspíš vedl k většímu tlaku na integraci na levici. Vždy ale půjde o levici vnitřně pluralitní. Protože jenom taková levice bude schopná nést odkaz zakladatelů z hostince U Kaštanu.

    Diskuse
    Jestliže současné schizma mezi stranami komunistickou a sociálně demokratickou "zavání kýčem" - pak tím spíše by kýčovitostí hrozila jejich oportunistická spolupráce, kdy by se veškeré principiální rozdíly rozpustily v jakési beztvaré "levicovosti vůbec".
    Ovšem bylo by také možné, že současná KS už žádné skutečné (původní) principy nezastává.

    Pak by bylo zapotřebí to jednou provždy deklarovat veřejně, aby se předešlo případným nedorozuměním.
    April 5, 2018 v 13.38
    žvatlat o principech místo skutečné politiky ?
    oportunistická spolupráce je co ? spolupráce má vždy konkrétní obsah, pokud se spolupracovat chce
    opak je znovu roztočit absurdní kolovrátek o socanské zradě a stalinistické mocichtivosti
    na ideologickém žvatlání není nic principiálního - jádrem levicovosti je konkrétní poltická agenda
    a ta agenda v situaci kdy je levice v celé Evropě oslabená vyžaduje nějakou taktiku a ne jen proroky
    klidně se bavme o cestě k demokratickému socialismu a krásách zespolečenštění toho či onoho
    ale také pojmenujme i kroky které upoutají pozornost obyčejných lidí - o ty snad nakonec jde
    tam je prostor pro mosty mezi různými proudy na levici - ti co se duchem zakotvili spíše na kulturní levici kráceni proto nebudou
    April 5, 2018 v 15.11
    Post scriptum
    To P.S. prakticky znamená být dostatečně odpovědní i pragmatičtí v současné situaci, kdy je levice společně v koutě a předčasné volby nedávají šanci na změnu (konjunktura trvá a Babiš pokračuje v kampani).
    Realistiky pracovat s volebním výsledkem tak aby levice získala čas na své vnitřní problémy a současně aby volební vítěz se mohl historicky "předvést" a prošlo to sociální zkušeností, vědomím lidí.
    DU
    April 5, 2018 v 21.27
    Je to KSČM, která je v úzkostlivém odporu vůči jednotné levicové spolupráci
    Tím, že odmítla být v 90. letech demokratickou levicí a fakticky nahradit místo ČSSD, která by s ní dříve nebo později jako menší historická síla splynula.

    A nyní tím, že v tom stát se radikální a progresivní levicí 21. století ji brání nesmyslný odpor k sebereflexi své minulosti. Ono nestačí se odvolávat na usnesení ze sjezdu z prosince 1989 a potom zaujímat tvrdošíjnou obrannou pozici. Nelze být stranou pro nostalgické komunisty a neostalinisty a přitom vyčítat svým oponentům, že jí neberou jako plnohodnotného partnera. Nelze být stranou ustrnutou v minulostí a zároveň novou avantgardou.

    Pokud by KSČM měla stejné zahraničněpolitické názory jako mají např. radikálně levicoví redaktoři Britských listů, tak by se mohlo hovořit o ideovém zakotvení na levici. Být ale nacionalistickou, antizápadní a proputinovskou silou, to musí srdce přesvědčeného komunisty plakat. Tato orientace na staré složky KGB KSČM právě usvědčuje z oportunismu.
    April 6, 2018 v 0.23
    pomáhá debata kdo je větší brzda ?
    víte, pluralita na levice se tomu říká proto, že nejsou všichni stejní - a vrčí na sebe bohužel nedůvěřivě obě strany podobně
    těžko vyčítat normalizačním penzistům nostalgii, jde o to co to dělá s celou tou stranou (fakt nejsou všichni řízení KGB(
    každá tolerance jinakosti má samozřejmě limity - pro mne tou hranicí je regres na stalinské retro a hnědnoucí fašizace
    avantgarda nemůže být zamrzlá v minulosti - to podepíšu, ale ani mesianismus bez opory v reálu to nedspasí
    kritika EU nemusí být protievropanství a kritika establishmentu USA nemusí být antizápadní
    oportunismus v oranžovém provedení existuje přeci neméně - s těmi pojmy asi je lépe nemávat tak nekonkrétně
    čeká nás těžké období a házet to jeden na druhého asi nepomůže, vězíme v té krizi levice všichni
    April 6, 2018 v 2.2
    Mluvil tu někdo o levici?
    Především bychom si měli uvědomit, že současná KSČM není žádná levicová strana. V Uprchlické krizi s konečnou platností odvrhla proletářský internacionalismus a svůj konzervatismus, do té doby spojený především s poststalinistickou nostalgií, spojila s národovectvím. Takto posílena kulturními hodnotami pravice opustila i levicovou politiku rovnosti a zamířila k pravicovému populismu.

    Pokud si teď zvolí do čela Kateřinu Konečnou, mohla by snad mít šanci dostat se tak asi za pět let zase někam nalevo, ba možná si i skutečně vysloužit příslušnost k rodině evropských radikálně levicových stran, ovšem v koalici s Babišem a Okamurou to půjde hodně těžko.

    V ČSSD je levice viditelnější než v KSČM, nicméně zemanovci proti ní soustavně vedou dosti úspěšné tažení, ledacos již brzy ukáže volba zda být opozicí, anebo Babišovým komparsem.
    DU
    April 6, 2018 v 21.34
    Česká levice,
    jak KSČM i ČSSD je tradičně více nacionalistická než levicová, a to je její omezení i do budoucna.

    Nostalgii nevyčítám normalizačním penzistům, ale vedení partaje, která na tuto nostalgii neustále slyší a aktivně nechce tu normalizaci překonat.
    DU
    April 6, 2018 v 22.50
    Levice utrpěla největší porážku
    v dějinách české parlamentní demokracie. Získala nejhorší výsledek od zavedení přímého, všeobecného a tajného volebního práva, tedy od roku 1907. I v roce 1990 levice získala o cca 3-5% více hlasů, a to levicoví kandidáti byli voleni navíc i za OF nebo HSD-SMS.

    Nechci hodnotit, jestli je schizma v hnutí, jež mělo počátek v hospodě U Kaštanu, skutečně fatální. Abych pravdu řekla, je mi to celkem jedno. Tím myslím situaci, kdy to nevypadá, že by jeho překonáním mohla vzniknout moderní, demokratická levicová strana, oproštěná od reziduí stalinismu i novodobých populistických lákadel nacionalismu.
    Dnes ten dojem symbolicky podtrhlo zvolení Marty Semelové do čela pražské kandidátky.
    + Další komentáře