Z hlediska celosvětového je to dílčí věc, z hlediska aktuálních politických trendů však důležitá: ve zvláštních doplňovacích volbách do celostátního Senátu USA pořádaných toto úterý v Alabamě nezvítězil překvapivě učebnicově nahnědlý pravičák Roy Moore, ale jeho středoproudý soupeř, demokrat Doug Jones. Klasický republikánský stát tak nebudou reprezentovat v Senátu už jen dva republikáni, jak bylo pravidlem v posledních dvaceti letech, ale jeden republikán a jeden demokrat.

Velké listy a servery dávají tuto porážku do souvislosti s prezidentem Trumpem. Právě Donald Trump totiž podpořil Roye Moora nečekaně hned po alabamských republikánských primárkách, v nichž stranil Lutherovi Johnsonovi Strangovi III., kovanému představiteli republikánské honorace. A právě Trump také porážkou nejvíce ztrácí — obecně část svého symbolického vlivu, konkrétně jeden hlas ze své dosavadní malé, toliko dvouhlasé senátní většiny.

Přesto je vzácná porážka republikána v Alabamě i něčím více než jen pomyslnou „fackou Trumpovi“, jak se teď v týdnu všude psalo. Roye Moora totiž neporazily ani tak Trumpův polibek smrti či skvělost jeho demokratického soupeře, jako spíše hnutí zdola. A to hned hnutí dvě.

Popravdě řečeno, počty hlasujících v úterních volbách o nějakém velkém působení hnutí na první pohled nevypovídají: 671 tisíc pro demokrata Jonese, 650 tisíc pro republikána Moora. V roce 1996 přitom porazil alabamský republikán Jeff Sessions — současný ministr spravedlnosti, kvůli jehož odchodu do Trumpovy vlády se vlastně celé letošní mimořádné volby konaly — demokrata Rogera Bedforda se 786 tisíci hlasy proti 681 tisícům. V roce 2002 vyhrál Sessions nad Susan Parkerovou v poměru 792 tisíc ku 538 tisícům a v roce 2008 nad Vivian Davisovou Figuresovou v poměru 1,3 milionu ku 752 tisícům.