Za pracovní místa, za rovnost a vždycky proti válce
Petr BittnerSanders, Corbyn, Mélenchon: proč mají dnes mladí slabost pro stárnoucí socialisty? Generaci nezkaženou komunismem zkrátka zkazil kapitalismus. A rodiče, kteří mají na svědomí revoluci, by dnes ironií osudu rádi umravňovali mládež.
Necelá pětina domácností má problém finančně utáhnout studium svého dítěte. Téměř třetina důchodců má problémy finančně zvládat náklady na zdravotnické služby. Necelá pětina lidí má problémy zaplatit za léky nebo za zubaře. Polovina domácností si nemůže finančně dovolit péči v domácnosti pro dlouhodobě nemocné, hendikepované nebo staré.
Celá řada západních demokracií s patřičně „liberalizovanou“ ekonomikou je na tom podobně. V několika takových zemích se v posledních letech začalo hlásit o slovo nové hnutí, které se snaží právě z těchto problémů učinit těžiště veřejných debat i politiky jako takové. Hnutí nemá svoje jméno, ale má některé společné prvky.
Jedním z nich je charakter lídra. V případech USA, Francie a Británie je to starší muž s více než třicetiletou politickou kariérou. Všechny tři matadory, Bernieho Sanderse, Jeremyho Corbyna i Jean-Luca Mélenchona spojuje dávná aktivistická minulost. Všichni tři udržují pro levici stále ještě zásadní kontakt s pracující třídou a v rámci stranických struktur jej celou svou kariéru hlasitě hájili proti centristickým tendencím. Všichni nabízejí příběh společnosti, která bude sociálně spravedlivá, ale otevřená jinakosti — přijímají zkrátka veškerou liberální agendu současných demokracií, ale jedině v souhře s razantní sociální reformou. Ústřední politický zápas naší epochy jako by přitom nabízel buď jedno, nebo druhé. Obojí jako by se snad muselo vylučovat.