Le Penová jako příznak nemoci

Jiří Dolejš

Výsledek francouzských prezidentských voleb zdaleka nevypovídá o tom, že by tamní občané „přišli k rozumu“ a odklonili se od populismu. Problémy zůstávají a je otázkou, jak je bude nový prezident schopen řešit, upozorňuje Jiří Dolejš.

Vive la France. Bon chance, Macron. Těmito a dalšími slovy uvítali mnozí nadšenci vítězství nad Marine Le Penovou, kterou považovali za symbol nebezpečí návratu k temné minulosti, nikoliv za naději pro novou francouzskou a evropskou budoucnost. Nového francouzského prezidenta volilo 20,7 milionu voličů. K tomuto vítězství však patří historicky největší zisk nacionalistů (10,6 milionu voličů) a také nízká volební účast, popřípadě i časté rozhodnutí vhodit bílý lístek. Přes 16 milionů voličů tak nevolilo nikoho z finálové dvojice.

Xenofobní nacionalismus je v podstatě příznakem nemoci civilizace. Pozice francouzského politického uskupení Fronte National (FN) souvisí s tím, že společnost tuto nemoc neléčila. Ve Francii mají s lidmi přicházejícími z bývalých kolonií problémy léta. Národní průměr FN se v 80. a 90. letech se pohyboval kolem 15 procent. Otevřený extremismus jejich představitelů jim bránil v přístupu k moci, ale své místo v politice měli zaručené zejména v místech, kde se nacházela ghetta Francouzů afrického původu.

×
Diskuse
May 11, 2017 v 10.09
Takže se dá v podstatě říct, že oba tábory - jak konzervativci, tak liberálové - mají v plánu neoliberalismus. Jenom s tím rozdílem, že konzervativci volí neoliberalismus národní, kdežto liberálové neoliberalismus globální.
JN
May 11, 2017 v 12.06
Ano, v podstatě to tak je, paní Hájková.
Někdo volí autoritářství s viditelným lokálním vládcem, jiný volí autoritářství s neviditelným globálním vládcem. Demokratická alternativa se pomalu ale jistě vytrácí.
May 11, 2017 v 12.57
z části to tak v této etapě je
Jen bych to zpřesnil za sebe tímto :
Neoliberalismus není autoritářství, spíše autoritářství přichází jako důsledek nízké funkčnosti neoliberalismu.
A alternativní vize jsou buď příliš abstraktní nebo marginální a naráží na masový nezájem ze stranu onoho "demos".
Všechny ty deglobalizace mají omezeně komunitní, lokální charakter a proti globalizované autoritě nemají šanci.
A globální samospráva, občanská společnost ať. je o několik koňských délek pozadu.
Takže sice nic proti velkým vizím, ale momentálně spíše rozhodně šikovně pojatý "first step" na delší pouti.
Druhé kolo přidalo Macronovi zhruba 12 milionů voličských hlasů oproti kolu prvnímu, Le Penové miliony tři.
Nechci z toho vyvozovat žádné dalekosáhlé závěry. Ale jeden snad platí: Francouzi si přes všechnu dnešní rozpolcenost vsadili na nezkušeného Emmanuela s daleko větší ochotou než na příliš čitelnou Marine.
Je přitom zajímavé, že tento mladík dostal už v prvním kole o tři miliony víc hlasů, než Chirac v často připomínaném volebním roce 2002, kdy se pak utkal s Le Penem.
Je jistě žádoucí krotit se v optimismu. Ale přes všechny pochyby o evropské budoucnosti se tyto komentáře píšou lépe, než kdyby představitelka Národní fronty zvítězila anebo prohrála těsným výsledkem.
May 11, 2017 v 16.42
jak dlouho vydrží nadšení ?
omyl, princip menšího zla je o tom, že lidé nevolí za něco, ale proti něčemu - teď v červnových volbách se zase stáhnou zpět
a Chirac v 2. kole dostal o 5 milionů hlasů víc - takže teze že prezidentské volby v roce 2017 mohou být jen odkladem skutečného problému s populisty má bohužel své opodstatnění
JN
May 11, 2017 v 18.37
Pane Dolejši, já bych nerad "v této etapě" dělal kroky k "dočasnému" omezení demokracie,
abychom opět umožnili jakési konečné (tentokrát globální) vítězství jakéhosi společenského řádu, který už demokracii potřebovat nebude, neboť samotný bude tou "nejlepší možnou" alternativou a každý, kdo by chtěl volit něco jiného, by byl v podstatě kontrarevolucionář a jako s kontrarevolucionářem by s ním pak pravděpodobně bylo také naloženo.

----------------------------

Když se tedy vrátíme od toho obecného pohledu zpět k Macronovi, moc možností nemá. Pokud se nestane zázrak, nebo pokud nebude omezena demokracie a bude stále pokračovat současný trend, pak Le Penová nebo někdo jí podobný v příštích volbách vyhraje.

Zázraky a chod dějin jsou mimo lidské možnosti, takže jediným dostupným prostředkem k záchraně demokracie se jeví omezení demokracie :-)
May 11, 2017 v 19.28
doufám že omezování demokracie není vaše cesta
zázraky mne nezajímají, protože na ně nevěřím. V reálu jsme "odměňováni" za to jak se rozhodujeme, jak žijeme a to zase souvisí s našimi konkrétními osudy.
Pokud bude alternativy tak vágní, že nic nebudou přinášet, budou se prosazovat šejdířští kverulanti, kteří na vlně emocí budou lovit své mandáty k destrukci.,
Adorovat autoritářskou cestu je směr do pekla - podstatné je jak se dohodnout s lidmi na společném jmenovateli (opustit sektářské limity a šprajce).
A to znamená že Macronova vyčichlá limonáda musí být nahrazena něčím fortelnějším, více ze života - slepá ulička je nahradit jeden populismus druhým.
JN
May 11, 2017 v 19.28
Krize demokracie
podle mě spočívá také i v tom, že se jaksi ujalo přesvědčení, že špatným věcem lze předcházet ovlivněním voličů ke "správné" volbě, místo toho, abychom ovlivňovali realitu, na základě které se voliči rozhodují.

Mnoho i velmi pokrokově naladěných lidí totiž dnes už uznává, že tu realitu (globalizace) moc ovlivnit nedokážeme. Co ale dokážeme velmi dobře - označit voliče za hlupáky a přitom si myslet, že je tím přimějeme k volbě podle našich představ, a tak zachráníme svět, o jehož vlastní realitě uznáváme, že je mimo naše schopnosti řízení.

Je to nějaká podobná logika, jako kdybychom válku v Sýrii "vyřešili" tak, že bychom zakázali šíření jakýchkoliv informací o ní, a ona by tím přestala pro nás existovat.