Le Penová jako příznak nemoci
Jiří DolejšVýsledek francouzských prezidentských voleb zdaleka nevypovídá o tom, že by tamní občané „přišli k rozumu“ a odklonili se od populismu. Problémy zůstávají a je otázkou, jak je bude nový prezident schopen řešit, upozorňuje Jiří Dolejš.
Vive la France. Bon chance, Macron. Těmito a dalšími slovy uvítali mnozí nadšenci vítězství nad Marine Le Penovou, kterou považovali za symbol nebezpečí návratu k temné minulosti, nikoliv za naději pro novou francouzskou a evropskou budoucnost. Nového francouzského prezidenta volilo 20,7 milionu voličů. K tomuto vítězství však patří historicky největší zisk nacionalistů (10,6 milionu voličů) a také nízká volební účast, popřípadě i časté rozhodnutí vhodit bílý lístek. Přes 16 milionů voličů tak nevolilo nikoho z finálové dvojice.
Xenofobní nacionalismus je v podstatě příznakem nemoci civilizace. Pozice francouzského politického uskupení Fronte National (FN) souvisí s tím, že společnost tuto nemoc neléčila. Ve Francii mají s lidmi přicházejícími z bývalých kolonií problémy léta. Národní průměr FN se v 80. a 90. letech se pohyboval kolem 15 procent. Otevřený extremismus jejich představitelů jim bránil v přístupu k moci, ale své místo v politice měli zaručené zejména v místech, kde se nacházela ghetta Francouzů afrického původu.
Neoliberalismus není autoritářství, spíše autoritářství přichází jako důsledek nízké funkčnosti neoliberalismu.
A alternativní vize jsou buď příliš abstraktní nebo marginální a naráží na masový nezájem ze stranu onoho "demos".
Všechny ty deglobalizace mají omezeně komunitní, lokální charakter a proti globalizované autoritě nemají šanci.
A globální samospráva, občanská společnost ať. je o několik koňských délek pozadu.
Takže sice nic proti velkým vizím, ale momentálně spíše rozhodně šikovně pojatý "first step" na delší pouti.
Nechci z toho vyvozovat žádné dalekosáhlé závěry. Ale jeden snad platí: Francouzi si přes všechnu dnešní rozpolcenost vsadili na nezkušeného Emmanuela s daleko větší ochotou než na příliš čitelnou Marine.
Je přitom zajímavé, že tento mladík dostal už v prvním kole o tři miliony víc hlasů, než Chirac v často připomínaném volebním roce 2002, kdy se pak utkal s Le Penem.
Je jistě žádoucí krotit se v optimismu. Ale přes všechny pochyby o evropské budoucnosti se tyto komentáře píšou lépe, než kdyby představitelka Národní fronty zvítězila anebo prohrála těsným výsledkem.
a Chirac v 2. kole dostal o 5 milionů hlasů víc - takže teze že prezidentské volby v roce 2017 mohou být jen odkladem skutečného problému s populisty má bohužel své opodstatnění
----------------------------
Když se tedy vrátíme od toho obecného pohledu zpět k Macronovi, moc možností nemá. Pokud se nestane zázrak, nebo pokud nebude omezena demokracie a bude stále pokračovat současný trend, pak Le Penová nebo někdo jí podobný v příštích volbách vyhraje.
Zázraky a chod dějin jsou mimo lidské možnosti, takže jediným dostupným prostředkem k záchraně demokracie se jeví omezení demokracie :-)
Pokud bude alternativy tak vágní, že nic nebudou přinášet, budou se prosazovat šejdířští kverulanti, kteří na vlně emocí budou lovit své mandáty k destrukci.,
Adorovat autoritářskou cestu je směr do pekla - podstatné je jak se dohodnout s lidmi na společném jmenovateli (opustit sektářské limity a šprajce).
A to znamená že Macronova vyčichlá limonáda musí být nahrazena něčím fortelnějším, více ze života - slepá ulička je nahradit jeden populismus druhým.
Mnoho i velmi pokrokově naladěných lidí totiž dnes už uznává, že tu realitu (globalizace) moc ovlivnit nedokážeme. Co ale dokážeme velmi dobře - označit voliče za hlupáky a přitom si myslet, že je tím přimějeme k volbě podle našich představ, a tak zachráníme svět, o jehož vlastní realitě uznáváme, že je mimo naše schopnosti řízení.
Je to nějaká podobná logika, jako kdybychom válku v Sýrii "vyřešili" tak, že bychom zakázali šíření jakýchkoliv informací o ní, a ona by tím přestala pro nás existovat.