Tejcovo odcházení

Jan Gruber

Jeroným Tejc se rozhodl odejít z politiky. Jeho vize prý nemají podporu. Prohry však do politiky patří. Kdyby každý, kdo tu a tam prohraje, práskl dveřmi, partaje by byly liduprázdné.

Na sklonku minulého týdne Jeroným Tejc oznámil, že nebude kandidovat v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny a v politice skončí. „Vždy jsem zastával názor, že politik nemá sedět na dvou židlích. Proto jsem nikdy nepřijal nabídku kandidatury na jiné funkce a celých jedenáct let jsem „jen“ poslancem. Proto bude den říjnových voleb dnem mého faktického odchodu z aktivní politiky,“ řekl na tiskové konferenci.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Tejc do vysoké politiky poprvé nakoukl před sedmnácti lety, kdy se stal asistentem poslance Zdeňka Koudelky, pro kterého ve stejné době pracovala i další naděje sociální demokracie — Michal Hašek. Po několik let seděl v zastupitelstvu města Brna a v roce 2006 byl poprvé zvolen poslancem.

Po celou dobu svého působení ve Sněmovně zasedal v Ústavněprávním výboru. Profiloval se jako stranický expert na bezpečnost a připravoval se na budoucí post ministra vnitra. Jako předseda poslaneckého klubu úzce spolupracoval s předsedou Bohuslavem Sobotkou a byl pokládán za jednoho z jeho hlavních spojenců.

Předčasné volby na podzim roku 2013 poměry ve straně změnily. Pětice konspirátorů odjela za prezidentem na zámek do Lán kout pikle. Chtěla se zbavit Sobotky, který právě nepřesvědčivě vyhrál volby. Pokus o puč se však nepodařil. Předseda strany svou pozici i díky výrazné podpoře veřejnosti uhájil. Účastníci lánské schůzky prohráli a postupně přicházeli o funkce a vliv. Samozřejmě s výjimkou Milana Chovance, který byl za brzké prozření z omylu odměněn funkcí ministra vnitra.

Tejc si udržel post poslance, ale funkci předsedy poslaneckého klubu místo něj získal Sobotkův spojenec Roman Sklenák. Přesto však zůstal nejvýraznějším představitelem opozice vůči stávajícímu vedení strany. Dvakrát se s kritickými projevy ucházel o funkci statutárního místopředsedy strany. Dvakrát ho Chovanec porazil. Na posledním brněnském sjezdu sociální demokracie se Tejcovi nepodařilo získat ani post řadového místopředsedy.

Tejcovo rozhodnutí odejít poukazuje na jistou slabost české politiky, zároveň svědčí o nevyspělosti a nedostatečné vůli se politice skutečně věnovat. Foto web Jeronýma Tejce

Prohrávat jeden zápas za druhým je bezesporu únavné a frustrující. „Do politiky jsem šel, abych věci měnil. Současná situace v sociální demokracii a rozhodnutí sjezdu mi však tuto možnost nedává. Bylo by pokrytectvím, kdybych za současné situace přijal volitelné místo a vyměnil své názory za to, že budu další čtyři roky zasedat ve sněmovně,“ řekl Tejc novinářům, když zdůvodňoval své rozhodnutí odejít z politiky.

Prohry však k politice patří. Kdyby každý, kdo jednou dvakrát neuspěje ve vnitrostranickém střetu, odcházel, partaje by byly liduprázdné. Ač jsou střety partajních frakcí v každé straně různé a sociální demokracie má dlouhodobě ve zvyku hádat se před kamerami a mikrofony médií, Tejcovo rozhodnutí poukazuje na jistou slabost české politiky.

Tuzemské politické strany se rády zbavují příslušníků poražených křídel, vylučují je, případně ti krátkodobě neúspěšní práskají dveřmi a odcházejí z politiky. Příběhy bývalých předsedů jednotlivých partají mluví za vše. Výjimkou zůstává pouze Vladimír Špidla, který na sociální demokracii nezanevřel a nadále se vytrvale věnuje programové práci.

Tejcova odcházení je proto škoda, přestože ho jistě značná část strany vítá a slibuje si od něj více klidu na práci před sněmovními volbami. Zároveň však svědčí o nevyspělosti, nedostatečné vůli se politice skutečně věnovat. Urážet se a odkráčet z boje se hodí spíš na pískoviště, když někdo přijde o lopatičku, než do prostředí politických stran.

Pokud jsme si vymysleli politiku jako prostředek pro řešení konfliktů, abychom se nemuseli mlátit klacky po hlavě, ale pokusili se nalézat znovu a znovu konsensuální řešení problému či ideových střetů, lze říct, že Tejc si politické řemeslo příliš neosvojil.

    Diskuse
    Upřímně řečeno, ten udávaný důvod nechápu -- má toho hodně za sebou, ví, jak to chodí, proč by to balil zrovna teď, kdy je po čase zase jednou docela možné, že do roka a do dne bude vypadat vedení soc. dem. úplně jinak než dnes.
    Bohuslav Sobotka se sice při obhajobě předsednictví tvářil velmi sebevědomě, ale kdyby měly volby dopadnout jako v posledním průzkumu (ČSSD 12,5%), bude smeten. To jsou zákony politiky.
    Na Tejcově místě by logika tedy velela, když už v ní je tolik let, kandidovat do PS a počkat co bude po volbách. Vzdát se poslaneckého mandátu a pak efektně prásknout stranickýma dveřma jde vždycky.

    Takže to spíš vidím na skutečně lukrativní nabídku ze soukromého sektoru, ať zůstaneme u těch lepších možností.
    Ten poslední výzkum veřejného mínění bych nebral příliš vážně, pane Morbicere; tady bych si raději počkal na výzkum nějakého zavedenějšího institutu.

    Tejc: neznám nijak blíže interna soc. dem.. ale z mého pohledu je k jeho odchodu možno říci jediné: díkybohu!

    Tejc byl v sociální demokracii v poslední době zřejmě opravdu už jenom ryze destruktivním elementem; a ta si může jenom oddechnout, že se ho zbavila.

    Jestli jeho odchod byl nějakým "prásknutím dveřmi" - možná, ale to sociální demokracii samu v žádném případě nemusí pálit.

    Tejc poznal, že v sociální demokracii se svými názory a postoji nemá budoucnost; a pak bylo jenom logické, že z toho vyvodil důsledky. Pořád daleko lepší - i lidsky rovnější - řešení, nežli aby v ní zůstal jako permanentní podvratný element.
    FO
    April 3, 2017 v 21.28
    J. Tejc
    Vzpomínám si, jak se před několika lety konal na parlamentní půdě seminář o zákonu o státní službě, který stále ještě nebyl schválen. Vystoupil na něm kromě právníků a znalců tématu jako je Edvard Outrata také Jeroným Tejc. Mluvil velmi zasvěceně a někteří ho chválili, že jako jeden z mála právním otázkám rozumí a má v nich přehled.

    Tolik drobný postřeh z "druhé strany". Odchod Tejce podle mého zapadá do trendu v ČSSD, kdy odcházejí výrazní lidé různého zaměření. Jen v poslední době odešel do privátu Sobotkův spojenec Prouza a rival Tejc. Je to symptom stálého slábnutí a chřadnutí ČSSD.
    Hm, to je ta nejhorší možnost pane Outrato.
    (O schopnotech pana Tejce jsem nikdy nepochyboval -- myšleno nijak negativně)

    Vždycky jsem byl přítel zastupitelské demokracie a profesionální politiky, aspoň se tomu člověk nemusel věnovat. Je tolik zajímavějších věcí na světě. A když to někoho baví...

    Jenže teď se to celé nějak hroutí...............
    DU
    April 4, 2017 v 16.12
    Ztráta politického odborníka
    S Jeronýmem Tejcem odchází nejen rozumný politický praktik, ale též cenný odborník v oblasti bezpečnosti a ústavního práva.

    I jemu často připomínaný postoj při tzv. Lánské schůzce byl ze všech aktérů nejzralejší. Chovancův vypočítavý obrat je přitom autorem článku označený jako "brzké prozření omylu" (!), což je nepatřičný eufemismus pro bezpáteřní mocenský kalkul ministra Chovance. Jestli na Chovance levicoví liberálové blízcí ČSSD spoléhají, tak jim není pomoci a jsou odsouzeni k tomu zažít krach celého Sobotkova vedení, kterému nechce J. Tejc ani přihlížet a nedivím se mu.

    Osobně si třeba pamatuji ideovou blízkost a názorové souznění mezi dvěma brněnskými sociálními demokraty - Jeronýmem Tejcem a Jaroslavem Šabatou v předsjezdové diskusi na přelomu let 2010 a 2011.

    Přes veškeré peripetie, kterými politik J. Tejc prošel, si nezaslouží roli, do které ho tlačilo v posledních měsících Sobotkovo vedení - roli obětního beránka, který může za pokles popularity kvůli tomu, že poškozuje vedení ČSSD v médiích (M. Marksová), což bylo jednoznačná lež. J. Tejc si přitom dal záležet na tom, aby nabídl alternativu proti populistickému a nevypočitatelnému Chovancovi, a přitom stranu jako celek nepoškozoval v médiích.

    Já osobně věřím, že jeho čas ještě přijde a bude na jeho osobním rozhodnutí, zda se do politiky znovu pustí. Asistovat volebnímu debaklu by pro něj politicky i lidsky nebylo smysluplné.
    IH
    April 4, 2017 v 16.33
    Ministr Chovanec není mým politickým oblíbencem. Myslím ovšem, že se mu trochu křivdí. Hodnotící soudy jako "vypočítavý obrat" či "mocenský kalkul" nezpochybňují, nýbrž v podstatě potvrzují formulaci "brzké prozření omylu". Já se domnívám, že na místě je neméně také následující vyjádření: Neloajalita se dá někdy odčinit, a to loajalitou. Je to nakonec asi čestnější řešení, než ji zpětně poněkud "rehabilitovat" výraznou kritičností a trvalým opozičnictvím, jako by šlo o příčinu neloajality, či podstatnou polehčující okolnost. Možná to J. Tejc pochopil, což mu, přes jistou hořkost a rozporuplnost zdůvodnění, slouží ke cti.

    K povzdechu F. Outraty nad odchody výrazných osobností z ČSSD bych chtěl podotknout jen tolik, že od vzniku nových poměrů uplynulo již 27 let (a že víme, jak bylo setrvávání převratové generace politiků u moci po celou 1. republiku hodnoceno kriticky). Taktéž je jasné, že vysoká politika je nepopulární a nevděčná, tvrdá a náročná, takže každý má po porážce (a v případě dobrých nabídek) plné právo hledat si jiné, většinou snazší uplatnění.
    DU
    April 4, 2017 v 18.59
    Neloajalita se dá odčinit loajalitou, pane Horáku, ale
    nesmělo by to být zištné a nesměl by tím být získán vysoký politický post jako v případě ministra Chovance. Jeroným Tejc měl stejnou možnost jako Chovanec, mohl "prásknout" spoluúčastníky Lánské schůzky výměnou za křeslo ministra vnitra nebo lhát v přímém přenosu jako Michal Hašek. Nic z toho neučinil a za to mu patří mé uznání, přestože nepatřím k příznivcům prezidenta Zemana.

    Jeroným Tejc je politikem, který má hranice v rámci kruté a tvrdé reality vysoké politiky. Dokáže udržet své Ego na uzdě a jako takového politika spíše alpského typu ho bude škoda.
    IH
    April 4, 2017 v 22.21
    Chtěl jsem výše naznačit, že na Chovance se lidé dívají účelově jako na "Jidáše", což samozřejmě cílí na Sobotku a nepřímo nesmyslně dělá potenciálního "Spasitele" z Haška (a ze Zemana politického "Boha-Otce" ). Mně je přece jen bližší vidět Chovance jako korunního svědka...

    Jinak souhlasím, že J. Tejc představoval politika schopného. Jeho nezvolení po bok B. Sobotky bylo ovšem logické a na místě.
    DU
    April 5, 2017 v 23.4
    Pane Horáku,
    myslím, že Váš příměr s Ježíšem, Jidášem a Bohem-otcem je zcela zbytečný a nepatřičný. Jsem ten poslední, kdo by v Haškovi viděl Ježíše a v Zemanovi Boha-otce.

    Korunní svědek je korunním svědkem jen tehdy, pokud za své svědectví nic nedostane, což ale v případě Chovance neplatí.
    + Další komentáře