Sorry, ale tenhle text je hrůza. Operuje s fetišistickým pohledem na přírodní národy jako něco původního a čistého. Připadá mi až lehce nahnědlé, kdy si autor troufá nepřímo tvrdit, že jen ten kdo se narodil do "přírodního národa" má být slyšen v otázce environmentálních problémů. Hraje s etnickým členěním my-oni.
Kdyby autor alespoň vzal v úvahu nějaké elementární vstupní demografické údaje jako je hustota obyvatel v průmyslových a přírodních společnostech... Neřekl bych, že řešení environmentálních problémů současnosti by se mělo odvíjet od životního stylu lovesko-sběračských, nebo jednoduchých zemědělských společností, které osidlují zemi o relativně nízké hustotě a podle toho mohou nakládat s přírodními zdroji.

Kdybychom se ale podívali např. po "právním rámci" v některých přírodních společenstvích, radši bychom na ně hned a blaze zapomněli. Kdybychom se zabývali historií některých přírodních národů, zjistili bychom, že to je stejná parta syčáků, jako kdokoliv jiný. Žádné "národy" nejsou lepší.

Nejhorší na článku ale je sdělení, že bychom měli hledat řešení našich problémů někde jinde. Odpověď musíme hledat u sebe. To radši toho Marxe (Lenina ne).

Kdyby mi někdo dal tenhle text k přečtení bez udání autora, tak tipuju Cílka, nebo Atapamu.

Kritika F. Trampoty má své oprávnění: opravdu asi problémy našeho vlastního vysoce průmyslového světa nevyřešíme nějakým návratem k animismu. A tím že řeky prohlásíme za nějaké "živé osoby".

Ale na straně druhé: pokud vůbec chceme přežít, pak je to skutečně podmíněno zcela základním obratem našich životních hodnot - a tedy našeho vnímání jak nás samých, tak ale i té přírody jejíž jsme stále ještě produktem a součástí. Nemusíme rovnou prohlašovat řeky za posvátné; ale musíme si uvědomit, že v tom světě kolem nás je něco, co nás převyšuje, i s celým tím naším "civilizačním" utilitarismem.

Všechny staré finty už jsme vyzkoušeli a jsou k ničemu.
Možná je opravdu čas podívat se na věci jinak.

Řeka, která by momentálně velmi potřebovala mocného lidského zástupce, je Orinoko.

Ústí Orinoka tvoří mangrovníková džungle, neopakovatelný ekosystém, který prosívá všechno, co přinese obrovská řeka, a který je zároveň uzpůsobený k mimořádně složité situaci, kdy se s přílivem a odlivem mění voda ze sladké na slanou. Silně specializované a nepřenosné jsou nejen rostliny a živočichové, ale i jeden indiánský kmen, který se na život v tomto složitém prostředí adaptoval.
Podle antropologů jedno z nejmírumilovnějších lidských plemen.
Jeho sídliště jsou vybudovaná na dřevěných kůlech, které ovšem vlivem prostředí rychle odehnívají, takže se kmen co chvíli stěhuje. Výběr nového místa na usídlení je výsadní právo náčelníka.
Jsou to výborní rybáři i pozemní lovci. Používají foukačky se šipkami s jedem místních žab.

Na horním toku Orinoka se našlo zlato.
Těžba je nevybíravá, používají se těžké kovy a agresivní chemikálie.

A všechna ta svinstva se ukládají hlavně na dolním toku do rostlin a živočichů.
A nejmírumilovnějšímu národu světa, který žije v souladu s přírodou, se začínají rodit postižené děti. Se zdeformovanými nebo zakrnělými končetinami.

A nikdo jim nepomůže.
-------------------------------------------------
-------------------------------------------------
-------------------------------------------------
---------------------------------------------

Na toto téma vznikl burcující dokumentární film.
Měl jsem příležitost být při tom, když ho sledovala skupinka dětí.
Jak se dalo čekat, obrázky a informace o zdeformovaných dětech vyvolaly obrovské a upřímné POBOUŘENÍ. Žádné jiné slovo proto není. A rozproudila se dětská diskuze, kterou jsem jen jednou nenápadně usměrnil od přílišného radikalismu.
Výsledky byly podpořeny jednoznačnou dětskou shodou::::::
1/ Lidé mají právo těžit zlato, ale nesmí při tom používat nic jedovatého ani jinak plošně destrukčního.
2/ A dokonce musí ze zisku z těžby odkládat část pro všechny (daně?) a taky část nechat na chvíli, až zlato dojde, aby mohla být krajina uvedena do původního stavu.

Je to primitivně dětské?
Anebo je to pohled, který nás pyšné dospěláky drtivě mravně převyšuje?

Vždyť co můžeme nabídnout my?
Pravice se zmůže na konstatování, že těžba podporuje ekonomiku a jsme svobodní, když se to naháčům z pralesa nelíbí, ať začnou pořádně makat, vydělají majland a ty zlaté doly ať si koupí. Pak si je mohou klidně i zavřít, když budou jejich.
(Ale který pitomec by zavíral zlatý důl, že? Ha ha ha ha..........)

Levice zdaní těžaře, za to nakoupí nezávadné potraviny, a začne je indiánům vozit. Tím pádem se zhroutí jejich způsob života a začne proměna ze svobodných lidí na utiskovanou menšinu.
Progresivní část uspořádá přednášku o genderu, devíti pohlavích a unisex záchodcích.
(Zde je výhoda, že může proběhnout v jakémkoliv jazyce, neměli by šajn o co jde ani ve své mateřštině, tak proč se s tím párat)
------------------------------------------------

Co kdyby každá řeka měla svého lidského patrona?
Patrona, pro kterého by její stav byl otázkou cti.

Největší řeku by měl jako nejbohatší na starosti Bill Gates atd., až k místním potokům, které by zastupovali místní patroni..................

Tak ta konfrontace pravicového a levicového "řešení" je opravdu výstižná, a ani pro jednu stranu toto srovnání nedopadá nijak lichotivě.

O pravici není zapotřebí ztrácet slova; té se jedná jenom o profit. Ale i levice tady nevyhlíží nijak dobře - namísto skutečného citu pro věc a především pro ty postižené si v prvé řadě pěstuje svá vlastní ideologická schémata.

Indios jsou znamenití kartografové. Mají jasnou představu o vzdálenostech, světových stranách, jsou schopni vyjmenovat 20 cańos - přítoků řeky a vůbec mají obdivuhodnou geografickou paměť - velice mi pomohli s kartografií Orinoka.
Prostě neznají nedůvěřivost a utajování poznatků.
Ovšem zcela jinak to je s kartografií v oblastech obsazených Španěly. Tam jsou Indios buď vyvražděni, nebo zmatení a otupělí.
Kampak se asi poděli ti neznající nedůvěřivost a utajování poznatků ....bych se pánů Gatesů a neviditelné ruky trhu pozeptal.

V roce 1500 žila na světě asi jedna patnáctina dnešní světové populace. Při dnešního hustotě osídlení Země to bez intenzivního zemědělství nejde. Také bez toho, že většina lidí žije ve městech.

zato regulace nárůstu populace zcela neřešitelná.
Jakýkoliv pokus o společenskou akceptaci pokusu o regulaci trvale bezvýsledný.
Mnohdy již jenom rozprava o generativním pudu je pociťována jako projev cynismu. A to nejen mezi námi křesťany.....jsem si povšiml.

.

jedním z takových účastníků je příkladně Gunnar Heinsohn

"Sorry, ale tenhle text je hrůza. Operuje s fetišistickým pohledem na přírodní národy jako něco původního a čistého. Připadá mi až lehce nahnědlé, kdy si autor troufá nepřímo tvrdit, že jen ten kdo se narodil do "přírodního národa" má být slyšen v otázce environmentálních problémů. Hraje s etnickým členěním my-oni. (...) Kdybychom se zabývali historií některých přírodních národů, zjistili bychom, že to je stejná parta syčáků, jako kdokoliv jiný. Žádné "národy" nejsou lepší."

No... oni indiáni byli odjakživa fašisté, pane Trampoto. On vlastně kolonialismus byl takovou defašizací třetího světa :-))