V době, kdy probíhalo na britských ostrovech referendum o vystoupení z Evropské unie, procházela jsem ve Washingtonu muzeum indiánských kultur. Zajímalo mě i proto, že jsem k výročí Deklarace nezávislosti třinácti amerických států na britské vládě připravovala pro vysílání Českého rozhlasu Vltava do pořadu Osudy četbu z knížky, která mě uchvátila.

Má dva autory, jeden z nich, Richard Erdoes, je novinář, který jako žid utekl před nacisty do Ameriky, aby tam našel svou životní polohu spisovatele a publicisty a nakonec i aktivisty, zabývajícího se dějinami severoamerických indiánů. Začal studovat v Berlíně výtvarné umění, ale brzy se dostal do konfliktu s hitlerovskou mocí. Po anšlusu Rakouska utekl přes Francii a Británii do Spojených států. Jako spolupracovník redakce časopisu Life se dostal do indiánské rezervace Pine Ridge a zůstal až do smrti uhranut indiánskou kulturou i myšlenkovým světem. Napsal řadu knih a článků, jeho byt v New Yorku se stal centrem amerického indiánského hnutí. Jeho dokumenty a rozhovory s indiánskými muži a ženami jsou uloženy v knihovně rukopisů na Yaleově univerzitě. Zemřel roku 2008.

Hlavní postavou vyprávění je ovšem John Fire Chromý jelen, příslušník kmene Lakotů z podskupiny Minikonžuů. Narodil se v indiánské rezervaci Rosebud v Jižní Dakotě. Do sedmi let vyrůstal se svými prarodiči, do čtrnácti let pak docházel do denní školy nedaleko rezervace. Poté byl poslán do internátní školy pro indiánské chlapce, zřízené Úřadem pro indiánské záležitosti. Tyto školy, jak se dozvídáme z vyprávění, měly „civilizovat“ indiány umístěné v rezervacích. Chromý jelen se podle vlastních slov ve škole přiučil špatnému chování bělochů.

Život mladého Chromého jelena byl divoký. Jezdil rodeo jako jezdec a později jako klaun. Podle jeho vlastních slov pil, hazardoval, běhal za ženskými, kradl auta a flámoval. Jeho popis několikadenního téměř sebevražedného tripu s alkoholem a ukradenými auty je tragikomický. Nakonec byl policií zadržen v domě, kde Lakotové uchovávali posvátnou dýmku, kterou jim přinesla mýtická Bílá bizoní žena. K jeho překvapení mu strážkyně dýmky sdělila, že na něj už čekala. To byl zlomový bod v jeho životě, usadil se a začal žít jako šaman, „svatý muž“.

Mezi americkou veřejností se stal známým v době, kdy tradiční indiánská kultura a duchovnost prošly obdobím znovuzrození a hnutí Hippies 60. let 20. století se rozpadlo. Často se podílel na akcích Hnutí amerických indiánů, včetně protestů v Black Hills. Černé hory považují Lakotové za světovou osu (axis mundi), za posvátné považují toto území také Šajeni a další indiánské skupiny. Společně zpochybňují legálnost postoupení Černých hor Spojeným státům.

Kniha vyšla v Americe v roce 1972, má kromě všeho, co ji činí světově významným historickým, etnografickým a antropologickým dílem, také literární švih a okouzlující humor.

Výročí vyhlášení Spojených států amerických mě zaměstnává ve vztahu k rozhlasu už druhý rok. Záleželo mi na tom, aby byly USA představeny ze všech stran, ze všech faset jejich dějin a kultury, a speciálně mi šlo o to, aby v našem vysílání byla zastoupena i kultura původních obyvatel amerického kontinentu a pak samozřejmě i jeho černých obyvatel, zavlečených sem otrokářskými společnostmi z Afriky.