J. Drahoš svůj úmysl kandidovat na funkci prezidenta českého státu doprovodil prohlášením, že věří v takové hodnoty jako je - nemýlím-li se - "slušnost, rozum a poctivost".

Ten problém je v tom, že v reálné české politice jsou tohle přesně ty věci, s kterými nelze vyhrát naprosto nic.

Drahoš má ten zcela zásadní hendikep, že celým svým zjevem působí jako přesně to, co skutečně je: totiž jako životu vzdálený akademik, pan profesor, který se najednou rozhodl zkusit to v politice.

Jenže: profesor Drahoš není profesor Masaryk, který v té politice celá léta stál, politikou žil, a v té politice měl - relativně - vyhraněné pozice.

A on i ten Masaryk by neměl v reálné politice prakticky žádné šance, kdyby za sebou neměl celý ten nimbus "zakladatele státu". Takový nimbus Drahoš nemá; a nemá ani žádný jiný.

Zcela krátce řečeno: proti populistovi a hrubci Zemanovi nebude mít slušný a korektní Drahoš téměř s jistotou naprosto žádnou šanci.

Jakkoli je to politováníhodné; ale je nutno se s tím smířit.

A Ovčáček se věru činí - Drahošův život označil za "absolutně prázdný a bez konkrétního zakotvení" a "bez myšlenek".

Pro mě jen další důkaz, že na to Zeman nemá.
Vyhlašuje jakési pakty o neútočení a pak nechá hradního pinče obechcávat nohavice konkurentů???

Už v minulosti jsem odmítal názory, že ty které volby jsou již stejně rozhodnuty. Myslím, že tomu tak být nemusí, většina podstatných událostí bývá dosti nečekaných, a proti pesimismu lze namítat hlavně tolik, že negativní děje umí činit (ještě) pravděpodobnějšími. Miloš Zeman vystupoval rád jako prognostik. Myslím, že si nyní není svým vítězstvím až tak jist. Zůstává však na druhé straně zatím favoritem. Nevím, zda se J. Drahoš stane jeho hlavním volebním soupeřem, ale pomalu se tato donedávna nevalná varianta začíná stávat dost reálnou. Mám za to, že při vší své akademičnosti, představuje pan Drahoš lepšího vyzyvatele M. Zemana než třeba pan Horáček. Domnívám se, že není třeba stavět superkandidáta, kterého ostatně těžko nalézt a pro kandidaturu také získat. Bude asi jen dobře, když nebude proti současné hlavě státu bojovat někdo příliš "profláknutý", "umanutý" či v pozici (mladého) nezdvořáka. Myslím, upřímně řečeno, že na osobě protikandidáta nezáleží až tak moc. K. Schwarzenberg získal minule ve 2. kole volby 45% hlasů, a na podobný výsledek bude po pěti letech mít i jeho nástupce v roli. Nebudeme-li přistupovat na představu (a trousit řeči v tom smyslu), že Zeman to má vyhrané, může být souboj příští rok i těsnější. Podstatné v dané souvislosti ovšem bude, jak dopadnou podzimní volby do PS, přičemž není zdaleka jisté, jestli obojí hlasování dopadne úspěchem navzájem si blízkých sil.

Myslím, že v příštích prezidentských volbách může právě slušnost hrát určitou roli, a to díky velmi neslušnému provedení prezidentské funkce M. Źemanem. Určitě to nebude hlavní kritérium, ale zřejmě ani handicap. Prostě lidé budou chtít změnu stylu.

Vážnějším problémem J. Drahoše je jeho politická nezkušenost. Ale i s tím je podle mě ještě čas něco udělat, představit své názory, vyprofilovat se. Nemyslím, že je třeba se smířit s prohrou a se Zemanovou výhrou.

Bohužel je to pravděpodobně jen dobře promyšlená PR strategie. Sám Zeman neútočí, dělá to za něj ten "pinč", hned na začátku se protikandidát zpochybní, všechna média to zaregistrují a ulpí to na něm. Tohle - bohužel - není práce pitomce...

Zeman vyhrál, neboť byl protikandidát druhého kola Schwarzenberg kovaný pravičák a navíc Kalouskův ledoborec. Kdy už to konečně pražští liberálové pochopíte.

Krom toho ze všech těch soubojů Zeman vs. anti-Zeman se jaksi vytrácí politický program.

Základní problém J. Drahoše je ten, že je prostě nevýrazný. Obávám se, že dopadne velice podobně jako svého času Fischer: ten měl také původně dosti vysoké sympatie, právě pro svou - z doby svého "úřednického" premiérství známou - slušnost; jenže když pak došlo na konkrétní konfrontaci s jeho soupeři, ukázalo se kromě té své technokratické solidnosti a osobní slušnosti nemá nic, čím by potenciálního voliče mohl nějak zaujmout.

Drahoš by mohl mít určité šance jedině tehdy, kdyby znechucení a zhnusení Zemanem narostlo do takové míry, že příznivci všech ostatních kandidátů by nakonec své hlasy odevzdali Drahošovi, jenom aby Zeman byl konečně pryč. Jenže za okolností, kdy Zeman má přes veškeré své hulvátství stále bezpečně nadpoloviční přízeň populace, je i tato vyhlídka - a naděje - jen zcela minimální.

To by musel v daném směru "přispět" samotný Zeman, tím že by se dopustil takového hnusu, který by dokonce ani průměrný český volič nestrávil. Jenže, to by snad musel v záchvatu alkoholového opojení veřejně pozvracet české korunovační klenoty, aby to národem konečně pohnulo.

Pan Klusáček: ano, Schwarzenberg je bezpochyby vyznavač pravicových hodnot, a pravicových politických postojů. Jenže, na rozdíl od Zemana je to osobně slušný člověk. Vy ovšem zcela evidentně to "správné" politické zařazení stavíte nad slušnost.

To je přesně ten věčný postoj levicového fundamentalismu: ať je to třeba ďábel - hlavně že je náš!!

Slušnost není program. S veškerou zdvořilostí vás vyhodí z práce, vybranými slovy vypoklonkují ze špitálu a nedají najíst, když budete umírat hlady, i popravit vás mohou s veškerou noblesou.

Schwarzenberg nedávno prohlásil, že Mussoliniho lze do takového roku 35 považovat za velkého státníka. Masakry a věznění jsou tedy v rámci demokratického státnictví a slušnosti v pořádku - dokud se popravují a vězní komunisté a sociální demokrati. Nebude moc levičáků, kteří budou tento typ slušnosti. A nebude to ani projev fundamentalismu, stačí pud sebezáchovy.

...není moc levičáků, kteří budou tento typ slušnosti volit; samozřejmě.

Apropos, pane Klusáčku, ona ta slušnost není zcela bez významu. Jak že to Masaryk komentoval oceňování Boleslava I. některými historiky? Něco na způsob, že politická zdatnost nemůže vyvážit počáteční nedostatek charakteru?
Ostatně soudím, že Miloš Zeman není levicový politik, nýbrž naopak. Kdyby tomu nebylo takhle, neměl by onu podporu, již nyní ve veřejnosti má. Takže rozdíl oproti Karlu Schwarzenbergovi bych opravdu u M. Zemana hledal poněkud jinde, než v hodně odchylné pozici na pravolevé ose.
P.S. Výše uvedené neznamená, že ministr Nečasovy vlády K. S. byl pro mě volitelný. V 2. kole prezidentské volby před 4 lety jsem nehlasoval (poprvé od roku 1989).

Souhlasím. Samozřejmě, že to je vědomé a domluvené.
Sám Ovčáček označil Zemana za Trumpa nadcházejících prezidentských voleb.
To je otevřené přihlášení se k alternativním faktům a post-pravdivé politice.
Proto naprosto nezáleží na tom, co říkal Ovčáček před čtrnácti dny.
(Mimochodem by se Ovčáčka mohl někdo zeptat, proč úplná absence politických zkušeností nevadí u Trumpa)

Miloš Zeman na to být znovu českým prezidentem samozřejmě má.
Ale vážně na stará kolena začal vzhlížet k čertovinám.......

P.S. Na druhou stranu budu zase volit ČSSD, i když (podle všeho) podpoří Zemanovu kandidaturu.
Ať počítám jak počítám, socani jsou přeze všechno pořád v podstatě jediná jakáž takáž možnost.

Pane Klusáčku, je nutno uznat, že v jednom bodě máte pravdu: že (v kapitalismu) se skutečně se vší vnějškovou a formální zdvořilostí dějí velice neslušné věci. A že tedy - jak uvádíte - se vší slušností je možno třeba někoho vyhodit z práce.

Ano, to všechno je pravda. A asi nikdo tady neměl zrovna Schwarzenbegra za svého favorita.

Ale: jde o to, že 1. prezident České republiky má jen velice malý vliv na to, kdo bude či nebude vyhazován z práce. Tady se jedná především o - vrcholný - symbol toho, jakým způsobem bude provozována politika vůbec. A pro mou osobu říkám zcela otevřeně, že je mi stále ještě přijatelnější slušný konzervativec, nežli ničemný (pseudo)levičák.

2. Jak už zmínil pak Horák, jsou značné pochybnosti o tom, do jaké míry je Zeman skutečně autenticky levicově smýšlejícím politikem.
Je nutno si připomenout, že na českou politickou scénu Zeman svého času vstoupil jako zakladatel l i b e r á l n í strany; a teprve poté co zjistil že s nějakým abstraktním liberalismem nemá v českém politickém prostředí žádnou šanci, narychlo přesedlal koně, přestoupil k sociální demokracii, díky svým nepopiratelným manipulačním schopnostem ji v krátké době ovládl a přizpůsobil k obrazu svému. Sociální demokracie se tedy pro Zemana stala jenom výtahem k moci.

3. Zeman je v naprosto prvé řadě p o p u l i s t a, co se týče jeho politických metod; a n a r c i s posedlý neukojitelnou touhou po tom stát vždy v centru pozornosti, co se týče jeho ryze osobních motivací.

Chceme doufat, že tyto dvě základní vlastnosti spojené s osobou M. Zemana stále ještě nejsou těmi hlavními motivy činnosti české sociální demokracie.

Kéž by Ovčáčkovi ještě dlouho nedocházelo, že osobně přispívá k přijatelnosti a volitelnosti třeba i toho fíkusu.
K panu Klusáčkovi:
Myslím, že slušnost je pro prezidentského kandidáta výborný, dokonce se dá říci postačující program, vezmeme-li v úvahu, jaká je ústavní úloha hlavy státu.