Nezaměstnané netřeba trestat ani hlídat

Karel Musílek

Opět tu máme myšlenku, že nezaměstnaní jsou příživníci a měli by vykonávat veřejnou službu. Levice, která takové návrhy podporuje, se připravuje o své ideály i důvěryhodnost.

Nedávno vstoupila v platnost novela zákona o povinnosti pracovat pro dlouhodobě nezaměstnané. Tento krok iniciovala skupina senátorů, po myšlenkových zvratech jej ale nakonec veřejně podpořila i ministryně Marksová. Vrací se tak do hry takzvaná „veřejná služba“.

Lidé, kteří pobírají dávky v hmotné nouzi déle než šest měsíců, si mohou vybrat buď veřejnou službu, nebo pokles na existenční minimum. To znamená snížení financí ze štědrých 3400 korun na komfortních 2200 korun. Návrh nápadně připomíná (byť se částečně liší) neslavnou novelu ministra Drábka, kterou v roce 2012 zamítl Ústavní soud.

Je zarážející, že jsme se její mediální podpory dočkali od ministryně, kterou jsme mohli považovat za jednu z mála sociálních demokratek v sociální demokracii. Podobnou písničku zpívají i čeští komunisté, kteří nedávno obnovili kritiku „příživnictví“.

Solidarita není zadarmo

Jakou motivaci pro podporu podobných nařízení a pro útoky na nezaměstnané má česká parlamentní levice? Nezdá se, že bychom tyto kroky mohli vysvětlit palčivostí problému nezaměstnanosti. Ta je u nás jednou z nejnižších v Evropě.

Je to snad inspirace opatřeními, která se osvědčila v zahraničí? Pravděpodobně ne. Ukazuje se totiž, že přístupy, které za nezaměstnanost trestají právě nezaměstnané, prostě nefungují. Nejenže dlouhodobě nevedou k odstranění problému, ale ve skutečnosti ještě zhoršují podmínky jak nezaměstnaných, tak pracujících.

Tvrdá opatření totiž vedou zoufalé občany k přijetí jakéhokoliv zaměstnání, byť nevýhodného a dlouhodobě neudržitelného. Vedou často k tomu, že se pracující přesouvají z jedné špatně placené práce do druhé — nejistota se stává trvalou součástí jejich života. Zaměstnavatelé pak nemají důvod zlepšovat pracovní podmínky, protože se mohou spoléhat na „rezervní armádu“ zoufalých a nezaměstnaných.

Levicoví politici se asi snaží zavděčit části voličů, které dráždí představa „lenochů, kteří nechodí makat“. Taková strategie ale poráží sama sebe. V kritice „příživnictví“ totiž nemohou dlouhodobě konkurovat pravici. Dokonce i ideologicky vágní ANO může být v této rétorice důslednější. Stačí, když Babiš příště zase pochválí efektivitu pracovních táborů pro Romy.

Levice zrazuje své pozice, pokud navrhuje trestání nezaměstnaných, které navíc problém nevyřeší, ale prohloubí. Repro DR

Nejenže touto strategií „levice“ nejspíš nezíská voliče. Přitakáním kritice nezaměstnaných také podkopává své dlouhodobé pozice. Ochrana nezaměstnaných před živořením a zároveň před nespoutanou mocí trhu je přece základním kamenem sociálního státu a sociálně demokratického projektu jako takového.

Pokud se v takovém podkopávání spojí sociální demokraté právě s pravicí (jak se to stalo právě v tomto případě), neměli by se divit, když už se na levicové principy v budoucnu nebudou moci věrohodně odvolat. Těžko se dá obhajovat solidarita, když jí levicoví politici nedokážou prosadit ani v těch nejpalčivějších případech.

Inspirace pracovními domy

Zdá se tedy, že vysvětlení postoje parlamentní levice k nezaměstnaným nejlépe vysvětluje šílená inspirace workhousy. To je jméno instituce, která se šířila po Anglii od sedmnáctého století. Jednalo se o dům, v němž nalezli útočiště chudí, kteří se o sebe nebyli schopni postarat. Podmínkou pro poskytnutí základní pomoci (stravy, základní zdravotní péče) nebylo pouze přestěhování do speciální budovy, ale také povinnost pracovat.

Mezi rozšířené činnosti patřilo například rozbíjení kamenů. Náročnost a bezútěšnost života v domě měla zajistit, že o pomoc v nouzi budou žádat jen ti nejzoufalejší. Koncentrace nebožáků na jednom místě měla také zaručit, že budou „na očích“, a tudíž v povědomí široké veřejnosti. Spolehnutí se na pomoc autorit si měli chudí a nezaměstnaní co možná nejlépe rozmyslet.

Workhouse byl nejen příkladem rané instituce „sociálního“ státu, ale také fyzickou manifestací moralistického přístupu k potřebným. Materiální nouze byla spatřována jako vina chudých, jako projev špatné morálky a pokřiveného charakteru.

Je tedy možné, že nápad dostali sociální demokraté a komunisté při četbě Olivera Twista. V takovém případě by bylo zřejmě nejlepší, kdyby své úvahy dotáhli do důsledků. Mohli by spojit síly s provozovateli ubytoven, kterým byznys s chudobou pravděpodobně pokvete. Ubytovny by mohly spojit poskytování mizerného přístřeší s organizací nucené práce.

Kdyby se jí nedostávalo (a zdá se, že není jisté, jestli se smysluplná práce pro „veřejné služebníky“ najde), mohly by zkrátka nějakou vymyslet. Spekuluje se ostatně, že i workhousy chudé nutily k práci, přestože pro ni nebyl reálný odbyt.

Ostatní pracující by si tak dvakrát rozmysleli, jestli se „bezostyšně“ spoléhat na solidaritu ostatních. Pravděpodobně by si ale také rozmysleli, jestli má smysl volit levici, která opouští své ideály.

    Diskuse
    JP
    February 24, 2017 v 16.25
    Ten vlastní smysl těchto "nucených prací" spočívá především v té myšlence, aby se zabránilo tomu, aby dlouhodobě nezaměstnaní zcela ztratili své pracovní návyky. Protože existuje celkem jednoznačná úměra: čím déle nezaměstnaný, tím menší pravděpodobnost opětného zapojení do normálního pracovního procesu.

    A právě to je důvodem, proč se za tento projekt staví i sociálně demokratická ministryně. Není v tom opravdu žádná záměrná šikana, nýbrž snaha o prevenci trvalé nezaměstnanosti. Je sice samozřejmě možno diskutovat o reálné efektivitě takovýchto opatření; ale je skutečně nefér dezinterpretovat je jako nějaký zákeřný a cílený útok na nezaměstnané.
    MP
    February 24, 2017 v 21.57
    Ano, je to ostuda
    Pokud někdo PRACUJE (a úklid ulic je prací), pak NENÍ nezaměstnaný a měl by mít pracovní smlouvu na pracovněprávní vztah a měl by pobírat MZDU. Pokud mu tato mzda nestačí, protože je příliš nízká, má k ní navíc pobírat sociální dávky. Jedině to by také bylo motivační.
    Ale tohle jsou nucené, otrocké práce, jakási obdoba roboty atd. (Ale pro stát to vychází levně - a o tohle jde.)

    Naše sociální demokracie není sociální demokracií, ale bohužel dnes už pevnou součástí jednotné Národní fronty xenofobů a ultrapravicových demagogů, která se sešikovala za Zemanem. Ještě pevnější součástí této nerozborné fronty je KSČM se svým návrhem trestání "příživnictví". Soudruzi už z Marxe dočista všechno zapomněli a měli by vědět aspoň to, že příživníky jsou kapitalisté, resp. minimálně zlatá mládež a paničky boháčů, nikoli chudí. No jo, máme fašounské komunisty, to je aspoň něco, co se hned tak všude nevidí...
    IH
    February 25, 2017 v 12.21
    Zeširoka započatý lehce emotivní kritický exkurs
    Předtím než se o Řecku začalo psát hlavně v souvislosti s uprchlíky, o zemi se referovalo především pro její zadlužení. Ve vzduchu se třepetal – jako nezaplatitelná reklama – bankrot. Asociace moderní země – dědičky antiky a původkyně demokracie, jejíž filosofové z před 100 generací jsou dodnes jmenovitě probíráni, nejen na DR, neměla zůstat primárně spojena ani se sluncem, mořem, oddychem a poznáváním. Nápis „No problem in Greece“ na tričkách byl reinterpretován jako - hřích. Hřích údajné nechuti pracovat, hřích života nad poměry. Ne však rejdařů, ale prostých lidí, důchodců, kteří v Řecku žili déle než v Německu a i do taverny chodili častěji. Největší pokřik, že „my jim pomáhat nebudeme“, se (pochybuji že náhodou) ozýval ze zemí, jejichž identita a historie jsou proti řeckým hodně slabé a krátké, z Finska či Slovenska.

    Uvedu jiný příklad. Po sjednocení Německa a nemalé deziluzi mnohých objevili někteří východní Němci, že na tom nejsou tak špatně: Přejedou-li na druhou stranu Krušných hor, čekají je tam v dešti i mrazu dívky, celkem jedno z jaké dálky, ochotné pro jejich novou divnou bankovku lecčeho.

    Ale vraťme se do současnosti. Lidé míří k metru, aby jeli do práce. Je ještě zimní ráno a oni se budou vracet až za tmy. Den věnují činnosti, někdy i nečinnosti (třeba čekání na pár zákazníků), málo smysluplným aktivitám, jindy málo poctivým, nebo třeba nesamostatným, či naopak příliš těžkým. A jaká je jejich motivace? Marcipánu nedá zaměstnavatel víc než musí, a ostatně je vyzkoumáno, jak důležitá je reálná existence biče. A tu přispěchá na pomoc erár. Když nezaměstnanost, tak na první pohled odstrašující a nedůstojná. Lidé třeba ve věku rodičů do práce mířících s lopatou a koštětem a ovšem s popelnicí, na níž je napsaná doba pauzy, pracují, aby neztratili nárok na i tak chabou finanční podporu. Ve městě je potřeba uklízet listí, sotva se sneslo k zemi, a není-li, tak smetat nedopalky či odstraňovat trávu ze spár chodníků, vybudovaných s malou technologickou kázní. Je to výsměch činit tak ve městě, kde jsou počmárané fasády domů s byty kupovanými co pokoj to milion dva, kde z chodníků ti, co chtějí mít drzé čelo (lepší než poplužní dvůr), vydloubali kostky a poházeli je okolo, kde na místě uschlých stromků dorůstá koncem léta lebeda půldruha metru. Je to potřeba vystavit hříšníky. Pranýř se tomu říkalo. Co s hříšníky, kteří by, představte si, chtěli dostávat peníze ...za nic. Proto budou skoro za nic ...makat! (To takový podnikatel, který zkusí občas několikrát navýšenou cenu, ten samozřejmě nechce peníze za nic, ale za svou chytrost.)
    Takže abychom nezchoulostivěli příliš, máme na očích lidi, kteří se špatně adaptují a uplatňují na trhu práce. Třeba je potkalo něco zlého a oni to nedokázali zvládnout "bez ztráty kytičky". Jak se píše na tričkách: Take it easy.
    Každopádně, kdyby nešlo o to dostat ty lidi do ulic jako živé strašáky v zájmu zaměstnavatelů, mohli by klidně své pracovní návyky trénovat mimo veřejnost, třeba s PC, autem atp. Ale to bychom si mohli devalvovat marcipán!
    VK
    February 25, 2017 v 16.20
    Hmmm a nebylo tedy účelnější, aby nezaměstnaní neztratili pracovní návyky, jim tu práci jednoduše dát? To si vážně (třeba Josefe Poláčku) myslíte, že nezaměstnaní nepracují jen tak z plezíru?

    Třeba zrovna tak, že se ta veřejná služba promění na klasické úvazky a člověk dostane státní zaměstnání. V podstatě je veřejná služba dvojitý podraz. Karabáč na chudáky a ještě vytváření dalších nezaměstnaných - namísto těch míst, která zaniknou/nevzniknou, neboť jejich činnost budou nuceně vykonávat nezaměstnaní v rámci veřejně prospěšných prací.
    JP
    February 26, 2017 v 12.06
    Ta veřejná služba jako klasické úvazky má tu jistou nevýhodu, že bere práci těm zcela "normálním" firmám obdobnou činností se zabývající (to je problém už teď).

    Ale především: v konečném důsledku by to neznamenalo nic jiného, nežli tu práci na "klasický úvazek" poskytnout a zajistit v š e m. A to je skutečně kardinální otázka, jak by něco takového za podmínek kapitalismu a volného trhu mělo být možné.

    Fakticky by to vedlo k obnovení socialismu; ovšem se všemi důsledky které jsou s touto ekonomicko-společenskou formací spojené, a které ji nakonec nechaly ukázat se být naprosto životaneschopnou.
    February 26, 2017 v 13.25
    Socialismus, který poskytoval právo na zaměstnání úplně všem, se sice ukázal být jako neživotaschopný, ale jenom z toho důvodu, že byl (ač soutěžení uvnitř sebe v podstatě eliminoval) chtě nechtě donucen (!) soupeřit se zbytkem světa, ve kterém dosud vládl kapitalismus.
    Byl k tomu de facto donucen svými vlastními lidmi, kteří v něm přitom pro sebe nacházeli ty jistoty, ale stejně se jim líbilo víc to, co bylo na západě. A v tom soupeření s kapitalismem socialismus prostě prohrál.
    Kdo ví, jak jinak by se to vyvíjelo, kdyby byl socialismus zvítězil v celém světě?
    Zdá se, že zatím stojí svoboda a jistoty proti sobě.
    HZ
    February 26, 2017 v 15.18
    Nepamatuju se,
    že by minulý režim soupeřil s okolním světem jinak než slovně. Pokud tím nemyslíte, paní Hájková, že s ním byl nucen obchodovat, aby mohl za utrženou cizí měnu získat některé komodity, kterými socialistický tábor neoplýval.
    I kdyby se tento knedlíkový socialismus, tak jak jsme ho znali /směs pracovní laxnosti a nesmiřitelného potlačování spontánnosti/, rozšířil po celé planetě, nějaký spontánní proud by ho stejně dřív nebo později odplavil. Jistoty, které poskytoval, by ho nezachránily.
    Asi namítnete, že to šlo dělat jinak. Ale když žádnou jinou zkušenost nemáme, je těžké si to představit.
    February 26, 2017 v 16.05
    Myslela jsem to tak, paní Zemanová, že s ním soupeřil o přízeň občana. Kapitalismus totiž nabízel zajímavější život, víc možností, víc svobody než tehdejší socialismus. Lidi to lákalo. Ty domácí jistoty tenkrát nikdo nepočítal, protože ty byly brány jako samozřejmost. Navíc západní sociální stát byl tehdy velice štědrý, protože na to, na rozdíl od nás, měli. Proto píšu, že socialismus tu soutěž tehdy prohrál. A za těch okolností musel prohrát.
    HZ
    February 26, 2017 v 17.09
    Aha, chápu.
    Taková soutěž ovšem mohla probíhat pouze v myslích těch, kteří naději, že socialismus je schopný zařídit lidem něco lepšího než Západ, pořád ještě dávali šanci.
    Co se týče úvodního problému, hlasuju pro to, aby lidé, kteří v zájmu obce zametají chodníky, dostali pracovní smlouvu anebo dohodu a pobírali příslušnou mzdu. Neboli nejsem pro obecní robotu.
    February 26, 2017 v 17.14
    Samozřejmě jsem taky proto, aby dostali řádně placenou práci. Je to skandál, když mají dělat jenom za státní podporu.
    P.S.
    Vy věříte, že se o tom bude hlasovat?
    VK
    February 26, 2017 v 17.52
    Aha, takže aby veřejná služba na klasické úvazky nekonkurovala firmám podnikajícím v této oblasti (a jejím zaměstnancům), tak jim bude veřejná služba na bázi nucené práce za pár šupů - konkurovat ještě víc. Logika Josefa Poláčka. Plus přesvědčení, že nezaměstnanost je nutná a chvalitebná, plná zaměstnanost je výhradně za socialismu á la minulý režim se všemi jeho nevýhodami. Za to by se nemusel stydět ani opravdu skalní pravičák.

    Mimochodem, to jste Josefe Poláčku věděl, že třeba v Rakousku byla do roku 82 prakticky plná zaměstnanost? Ve vašem Německu to bylo hodně podobné. Nezaměstnanost je jistě kapitalistům příjemná, vytváří tlak na mzdy a disciplinaci pracovní síly - i s plnou zaměstnaností se však dokáží smířit a žít s ní, když ji systémové nastavení umožňuje. Je jim "pouze" nepříjemná, není to nic, s čím by kapitalismus zanikal. Takže ke kopání za kapitalisty a jim příjemnou nezaměstnanost vám gratuluji. Alespoň se hraje s vyloženými kartami.
    February 26, 2017 v 18.26
    Já myslím, že mu trochu křivdíte. On to neschvaluje, jenom se snaží vysvětlit, jak se věci mají, a že všechno souvisí se vším.
    Stejně nikdo nevíme, co s tím udělat. Jak se tedy vrátit před ten rok 1982? Tak proč se kvůli tomu vzájemně obviňovat?
    VK
    February 26, 2017 v 19.41
    Od Josefa Poláčka, který napíše do očí bijící logický rozpor v rámci jednoho odstavce, který kdysi přijal za svůj neoliberální výklad ekonomických jevů a odmítá o čemkoli jiném byť jen uvažovat, si snad ani vysvětlovat jak se věci mají, raději nenechat.
    JV
    February 26, 2017 v 20.39
    Proč především socialismus s kapitalismem prohrál
    Vážená paní Hájková,
    já si myslím, že socialismus prohrál s kapitalismem z jediného důvodu: byl prosazován násilím. Socialismus od první chvíle, kdy byl násilím instalován, sám sobě kopal hrob.

    Je přece naprosto nemožné, aby člověk přijal za své něco, co je mu vnucováno pomocí hrozeb. I kdyby to bylo dobro všech dober. Je nemyslitelné, aby se člověk, který si plně uvědomuje svoji důstojnost, cítil dobře v prostoru ohraničeném ostnatým drátem nabitým elektřinou. Je zcela nemožné, aby se člověk cítil dobře v zemi, jejíž vládcové po něm střílí s cílem jej zabít v případě, že tuto zemi opouští. Nelze jinak, než skončit v odpadkovém koši dějin, když si vlastní občané musí za zpěvu budovatelských písní o lepších zítřcích stavět továrny na smrt. Gulagy.

    Socialismus prohrál s kapitalismem právě proto, že kapitalismus toto všechno svým občanům nedělal. To je, myslím, ten hlavní důvod, proč se lidé se zkušeností s reálným socialismem od socialismu odvrátili.

    Mohli bychom samozřejmě polemizovat o jiných zločinech spojených s kapitalismem (např. kolonizace), mohli bychom také zauvažovat nad tím, jak by se kapitalismus choval, kdyby se cítil ve své moci neustále ohrožován, jako se cítil po celou dobu své existence socialismus (právě proto, že dobře věděl, že se občanům vnutil násilím), atd. To jsou však další témata.

    Dobrou noc, Jiří Vyleťal
    February 26, 2017 v 20.52
    Vždyť já to násilí přece neschvaluji a nepopírám, že se dělo, pane Vyleťale. Jistě mělo podíl i na odmítnutí socialismu po listopadu 89.
    Zdá se mi jenom trochu zbytečné, když se teď pan Klusáček a pan Poláček budou přít o to, co je možné nebo nemožné. Neoliberalismus je prostě současná realita. Raději bychom měli přemýšlet, co s tím dělat a jak se bránit.
    VK
    February 26, 2017 v 21.00
    Pletete si neoliberalismus jakožto prováděnou politiku - což je realita. S neoliberalismem v ekonomickém myšlení, jehož produktem je přesvědčení o neoliberálních ekonomických politikách jakožto jediných možných, logických, přípustných, nelze jinak. Což je případ Josefa Poláčka.
    February 26, 2017 v 21.43
    Vždyť pan Poláček není pro kapitalismus. On je zrovna člověk, který tady pořád volá po novém systému. I když se nám (ani mně) občas nelíbí, jaké má o něm představy.
    On se domnívá, že humánnější systém je dosažitelný snad nějak s pomocí vědy (že je ho třeba promyslet), zatímco vy zas myslíte, že zlepšení je dosažitelné změnou politiky, neboť neoliberalismus je podle vás čistě politickou záležitostí.
    Já ale nevěřím ani jednomu ani druhému
    February 26, 2017 v 21.58
    Mimochodem, pane Vyleťale. Měl jste pravdu, když jste nám tuhle doporučoval to pokání. Já myslím, že ho docela potřebujeme.
    VK
    February 26, 2017 v 22.06
    Jenže - a to navzdory očividné skutečnosti - kapitalismus vidí jakožto systém ekonomicky optimální (poměřuje veškeré myslitelné i ještě nevzniklé alternativy svou zkušeností z minulého režimu, nejsa schopen nahlédnout ani chloupek za tuto perspektivu) a bezrozporný. Takže se utíká k jakýmsi esoterickým úvahám o potřebě změnění člověka na méně bažícího po materiálnu, požitcích atd. což jedině umožní alternativu - neboť nutně dle Josefa Poláčka musí být méně výkonná, než kapitalismus. A než se tak stane, je potřeba podle něj podporovat neoliberální politiky do všech důsledků. Protože s nimi je kapitalismus ekonomicky výkonný a bezrozporný. To není jen nesprávné, to je fakticky podpora toho nejhoršího z pravice.
    JV
    February 27, 2017 v 6.23
    Milé paní Hájkové
    Vážená a milá paní Hájková,
    trošku jsme si neporozuměli. Mně šlo v mém posledním vstupu jen a jen o to, vyjádřit důvod pádu reálného socialismu, který, jak se domnívám, je ten pravý. A to je právě ten způsob jeho prosazování. Nepřišla mi vůbec na mysl myšlenka, že Vy byste mohla něco popírat nebo schvalovat, protože mé tvrzení k nikomu osobně nesměřovalo.

    Píšete, že je třeba přemýšlet co dál a co s neoliberalismem atd. To jsem tu ale už mnohokrát psal, že nemůžeme lepší svět budovat s duchovní výbavou, se kterou jsme vybudovali svět plný rozporů, v němž se ohromné většině lidí špatně žije.

    Říkal jsem, a stále to říkám, že tou správnou cestou je křesťanství. Mravní a duchovní růst podle příkladu evangelií. Vy jste se, paní Hájková, na tu cestu křesťanské lásky před nějakým časem už dala. Takže to, co tu stále do omrzení píši a opakuji, je dobré a funguje to. Kus práce pro dobro všech máme už za sebou.

    Jen to nejlepší Vám a všem čtenářům i nečtenářům DR přeje,
    Váš Jiří Vyleťal
    February 27, 2017 v 6.31
    Panu Klusáčkovi
    Já si ale taky myslím, že by se člověk měl změnit a neměl by toužit po konzumu nebo aspoň nebýt na něm závislý. I když samozřejmě rozlišuji, co je normální materiální potřeba a co ne. Všichni přece potřebujeme stravu, bydlení, vzdělání, sociální a zdravotní zabezpečení a pod. To není nic nadbytečného, takže to bychom měli rozhodně požadovat pro všechny a trvat na tom.
    Myslím si ovšem, že pro toho, kdo má nějaký cíl, je celkem důležité učit se sebeovládání a do toho spadá i distance od nadbytečného konzumu. Protože to je podle mého názoru cesta ke svobodě.
    JP
    February 27, 2017 v 12.39
    Jenže, pane Klusáčku, ta nezaměstnanost v Německu se tak dramaticky snížila právě jenom v důsledku Schoederovy "Agendy 2010" - která velice drasticky osekala všechny do té doby platící sociální výhody pro nezaměstnané. Do té doby to mohlo být totiž velice výhodné, žít si z podpory, případně tu a tam udělat načerno nějaký ten melouch.

    Poté co tato Schroederova reforma přišla jsem sám zažil několik takových typů - očividně náhle zcela vyděšených z toho, že jsou "přinuceni" pracovat. Ovšem ke skutečné práci byli v naprosté většině naprosto nepotřební, ani o ni neměli zájem - většinou jim šlo jenom o to dostat potvrzení, že o práci "projevili zájem", aby si mohli nadále v klidu pobírat svou podporu, i když sníženou.

    A kdyby se všem těm nezaměstnaným kteří teď vykonávají veřejné práce dala opravdu práce na plný úvazek - tak co potom udělají všichni ti ostatní nezaměstnaní? Potom tedy o n i začnou vykonávat ty veřejné práce, potom tedy o n i také dostanou práci na plný úvazek (když ti první, tak proč ne také oni?) - no a nakonec tu tedy budeme mít plnou zaměstnanost, garantované právo na plný pracovní úvazek - no a rovnýma nohama budeme zase zpátky v tom zmíněném socialismu.
    JP
    February 27, 2017 v 12.47
    Socialismus a konkurence
    Paní Hájková, socialismus neztroskotal (jenom) proto že byl vystaven konkurenci s kapitalismem, nýbrž on doslova vyhnil zevnitř. Snad si ještě pamatujeme na tu strašlivou nevýkonnost socialistického hospodářství, na to věčné hodiny strávené ve frontách na nedostatkové zboží, které ten "socialistický" průmysl zase nedokázal vyrobit.

    Socialismus především odstranil i n t e r n í konkurenci - to jest soutěž o to, kdo bude vyrábět lépe, efektivněji, kvalitněji. Ano, socialismus všem garantoval právo na práci - jenže právě toto zaručené jisté místečko vedlo k naprosté destrukci pracovní morálky. Kdy například ti pověstní stavební dělníci či upravovatelé veřejného prostranství (když už je tu o nich řeč) polovinu své pracovní doby trávili na "svačince" v nejbližším restauračním zařízení. A jejich zaměstnavatel se je neodvažoval vyhodit, protože byl rád že má aspoň je. Protože v socialismu panoval vždy nedostatek pracovních sil - právě jako důsledek té strašlivé nevýkonnosti socialistické produkce.

    Takže máme ten kruh stagnace uzavřený: socialistická produkce je nevýkonná, protože demotivovaní lidé flákají práci - a lidé flákají práci, protože socialistická produkce je nevýkonná, takže vždycky potřebuje lidi, takže na toho flákače nejsou žádné páky.
    February 27, 2017 v 13.37
    Ale nemůžete popřít, že se vyskytovalo, aspoň zpočátku, i obrovské a dobrovolné pracovní nadšení. Že existovali lidé, kteří byli ochotni pracovat, aniž je k tomu tlačila konkurence nebo zaměstnavatel. Protože chtěli. Protože věřili, že to, co dělají, je správné.
    Toto je kapitalismu vcelku cizí. Ten je založen vyloženě jen na konkurenci, a takoví lidé, kterých já si mimochodem vážím víc, než těch, kteří dělají jen kvůli penězům, v něm nemají moc prostor. I když je samozřejmě pravda, že ten reálný socialismus ty lidi potom taky otrávil.
    MP
    February 27, 2017 v 13.46
    Josefu Poláčkovovi
    Nezlobte se, ale to s pracovními návyky je prostě nemravnost.

    V tom paní Hajkovou vychvalovaném světě socialistických jistot, jsem strávil kousek života , kdy jsem měl pracovní povinnost a nesměl jsem --bez milostivého souhlasu těch soudruhů, co nám osvíceně zajišťovali ony "jistoty" -- dělat to, co umím. Žvil jsem se jako kopáč. Nestěžuji si, bylo to na čerstvém vzduchu a měl jsem spoustu času číst.
    Pak jsem musel strávit rok jako vojín Československé lidové armády, použitelný jen na rutinní manuální práci, protože jsem z kadrových důvody nesměl být seznámen s vojenským tajemstvím úrovně "důvěrné" (obávám se, že pod to spadaly i povely na buzerplacu).

    Nikdy jsem nepozbyl tolik pracovních návyků, jako v těchto dvou úsecích svého života.

    Pokud tu máme skupinu nezaměstnaných, kterým opravdu pomůže nekvalifikovaná práce, pak opravdu není těžké vytvořit pro ně pracovní příležitosti na veřejných projektech, event. jim poskytnout jednoduchou rekvalifkaci a státní příspěvek na dopravu či ubytování. Levnější, efektivnější a důstojněší řešení než otrocká (to jest neplacená) práce z milosti sociálně demokratických bafuňářů.

    U nezaměstnaného čerstvého absolventa vysoké školy či střední školy odborné (představují relativně velkou část nezaměstnaných) a ženy, která odchovala dvě děti a dřela dvacet let (50+, jak se v tom blbém žargónu říká, nízkokvalifikovaná a špatně rekvalifikovatelná -- další velká skupina) je argument obavou ze ztrátou pracovních návyků nestydatá lež.

    Mrzí mě, že hájíte populismus osoby, která svého času bývala trochu svérázná, ale slušná levicová aktivistka. Dnes paní ministryně jedním z důvodů, proč nebudu volit tu pokryteckou bandu, která ještě stále říká ČSSD -- nevím proč, ČSAsD byblo rozhodně přiměřenější.
    February 27, 2017 v 14.53
    Pane Profante, já jsem přece ten svět jistot reálného socialismu nijak nevychvalovala, tak nevím, proč do toho taháte moje jméno. Já se nikoho o žádné jistoty prosit nebudu. S klidem si zařiďte svět, jaký se vám líbí.
    PK
    February 27, 2017 v 14.54
    Pracovní návyky si každý ohlídá sám, když chce
    Doporučuje se např. v době "mezi zaměstnáními" pravidelně každý den vstávat, vykonat všechny úkony jako před cestou do práce (muži zejména oholit se), a dále se věnovat smysluplné činnosti podle svého uvážení.

    Rovněž jsem měl ve svém životě dvakrát tu vzácnou příležitost se těmito doporučeními řídit. Žádnou kuratelu jsem nad sebou opravdu nepotřeboval. Druhá věc je, že jsem se ani nikde nehlásil jako nezaměstnaný, ale po delší době bych to byl jistě udělal.
    MP
    February 27, 2017 v 22.19
    P. Poláčku,
    dostáváte tady co proto, ale právem.

    Chtělo by se mi skoto jízlivě říct, že tak dlouho jste četl Platona, až jste přišel o elementární selskou logiku...:)

    Nikdo nemluvil o práci na plný úvazek.
    Právě proto, že ta práce není pro všechny (nelze smejčit každý papírek desetkrát denně), je nesmyslné trestat ty, na které už nevyjde - a naopak, je potřeba motivovat a ohodnotit ty, kteří ji vykonávají. Že za práci patří odměna, je ve všech mezinárodních dokumentech, úmluvách o lidských právech atd. Je skoro neuvěřitelné, že je o tom potřeba vůbec někoho přesvědčovat.

    Jak už vám tady někdo jadrně napsal, vaše fantazírování o novém, duchovně postmateriálním atd. člověku nemá absolutně žádný vert, když se v konkrétních otázkách zastáváte té nejhrubší antisociální neoliberální politiky a když chválíte zlobovaného grázla Schrödera, kterému v Německu říkají Genosse der Bosse...
    MP
    February 28, 2017 v 10.26
    Evě Hájkové
    Děkuji za povolení :-).

    A omlouvám se, řekl jsem to trochu zkratkou. Píšete, že socialismus poskytoval právo na práci uplně všem. Já to shrnul jako jistotu. Podstatné je, že to není pravda. Ano, měli jsme takovou frázi v ústavě, ale takzvané právo bylo změněno v pracovní povinnost.
    Právo na práci je neslučitelné s tím, když represivní režim zakazuje nějakým deseti procentům práceschopného obyvatelstva dělat, to co umí -- a nemá pro to ani pochybnou omluvu v racionální distribuci pracovní síly, příliš často to byli lidé, jejichž schopnosti chyběli (spičkový neurochirug, který nesměl léčit apod.)

    Řekl bych, je to pryč a nevzpomínejme na to, jenomže ta populistická odpornost, která se za souhlasu ČSSD má spáchat v Parlamentu vykazuje podobné rysy -- nucená pracovní povinnost (zatím penalizovaná "jen ztrátou" nezbytných prostředků k životu a nikoliv kriminálem jako tehdy), kterou pani ministryně a pan Poláček vydávají za pomoc potřebným.
    February 28, 2017 v 10.35
    Díky.
    Ono se to někdy nevylučuje. Věc, která je pro jednoho člověka povinností může být pro jiného právem. Lidi jsou zkrátka různí, mají různou duši, a často se navzájem nechápou.
    Já jsem se naučila žít bez těch zdánlivých jistot, ale nebylo to vůbec jednoduché. Takže rozumím všem, kteří se bojí budoucnosti.
    MP
    February 28, 2017 v 10.36
    Pavlu Kolaříkovi
    Nemáte pravdu, velmi často neohlídá a dlouhodobá nezaměstnanost dokáže člověka hodně pochroumat (o jeho sociálních vztazích ani nemluvě). Samozřejmě, hraje tu roli vzdělání, charakter práce, který vykonával -- já nebo Vy jsme mnohem méně zranitelní, protože děláme práci, ve které musíme disciplinovat sami sebe --, věk atd. Ale nejenže to uvažujícího člověka napadné, ono i opakovaně empiricky vyzkoušené , že povinné veřejně prospěšné práce nepředstavují prevenci proti tomu pochroumání. Mimo jiné o tom má pár docela dobrých studií zařízení právě toho ministerstva, co na něm Tomínová-Marxová sedí, takže ta dáma nemá omluvu nevědomosti.
    JP
    February 28, 2017 v 11.07
    Paní Hájková, dozajista se socialismus ve svém počátku mohl opírat o nemalý entusiasmus značné části obyvatelstva; jenže nedá se nic dělat, právě tento entusiasmus byl postupem času vysloveně semlet v soukolí té státně byrokratické mašinérie plánovaného hospodářství. S garantovaným zaměstnáním, ale právě bez jakékoli možnosti svou prací opravdu nějak vyniknout. - Přičemž právě toto vyniknutí, to je podle všeho skutečně jedna z nejzákladnějších potřeb lidské bytosti.

    Pan Profant: já jsem už ve svém prvním vstupu výslovně napsal, že o k o n k r é t n í c h formách těchto opatření vůči nezaměstnaným (o jejich smysluplnosti a efektivitě) je naprosto možno diskutovat.

    Ale považoval jsem za potřebné uvést, že tím vlastním m o t i v e m pro zavedení těchto opatření v žádném případě nebylo nějaké svévolné šikanování nezaměstnaných, nýbrž skutečně podpora jejich návratu do řádného pracovního procesu. Ještě jednou: o smysluplnosti těchto opatření je možno diskutovat; ale tady se jedná o ten centrální motiv.

    Ostatně, ať se to komu líbí či nikoli, už samotný název či tvrzení uvádějícího textu, že "Nezaměstnané netřeba trestat ani hlídat" prostě není pravda. Může to dozajista platit o č á s t i nezaměstnaných; ale na druhé straně je zase druhá část (a čistě osobní zkušenosti s touto částí jsem už zmínil), která má tohoto dohledu velice naléhavě zapotřebí.

    A zásadní problém veřejné správy je - jako obvykle - v tom, jak tyto dvě zcela rozdílné skupiny dostat pod jedno společné opatření s obecnou platností.

    Jak tedy - buďme zcela konkrétní - dostat pod jednu střechu nezaměstnaného sociologa, který dozajista nemá zapotřebí "udržovat své pracovní návyky" zametáním ulic, a skutečného nemakačenka zneužívajícího sociální dávky a vydatně si přilepšujícího melouchy načerno, ne-li přímo nějako kriminální činností.
    MP
    February 28, 2017 v 14.04
    Josefu Poláčkovi
    Ano, já jsem Vám rozuměl už na poprvé. a tvrdím:

    a) Motivem toho návrhu zákona není nic jiného, ne svévolné šikanování nezaměstnaných. Ne pro šikanování samotné, ale pro politické body, které přináší buzerace těch nejzranitelnějších u široké skupiny těch, kteří si tak prověřují, že oni nejsou ti úplně dole.

    Neúčinnost navrhovaného opatření a technické potíže s tím spojené totiž navrhovatelé a podporovatelé zákona mohou neznat pouze tehdy a) že zásadním způsobem mění podmínky života desetitisíců lidí, aniž by si cokoliv prostudovali, nebo b) jsou naprosto pitomí. Oboje považuji u českých zákonodárců a ministryň za vyloučené.

    Ten "nemakačenko" (ať už si pod tím mám představit cokoli) a nezaměstnaný sociolog pod jednu střechu prostě patří. Jsou oba občané s příslušnými právy. V demokratické zemi by k tomu mělo patřit, že ani jeden z nich není rovnou sprostý podezřelý -- pokud se někde odehrává zneužívání dávek, pak má stát povinnost to prokázat, vyšetřit a řešit, nikoli na základě podezření, že se tak děje, určit skupinu těch, kdo to mohou páchat a preventivně je potrestat nucenými pracemi.

    Podobně nevyměřujeme rovnou tresty za krácení daně všem, kdo si sami podávají daňové přiznání, a tudíž se mohou příslušného činu dopustit.
    HZ
    Jak dostat pod jednu zákonnou střechu nezaměstnaného sociologa, který dozajista nemá zapotřebí "udržovat své pracovní návyky" zametáním ulic, a skutečného nemakačenka zneužívajícího sociální dávky a vydatně si přilepšujícího melouchy načerno.....
    I sociolog může dělat práci načerno. S tím "nemakačenkem", který si přivydělává /není to oxymorón?/ ho pak spojuje neochota vzít jakoukoli práci za minimální mzdu a neoprávněné pobírání dávek. A to obojí je věc kontroly. Daňové správy a úřadu práce. To je ta střecha, pod kterou patří oba.
    MP
    February 28, 2017 v 18.22
    P. Poláčku,
    když si někdo přivydělává načerno, není to nemakačenko, neboť přece maká... Že je to načerno,je jistě špatně, ale to je jiný problém.
    Pokud by byly vyšší sociální dávky, lidé by načerno nepracovali (neměli by toho zapotřebí).
    MP
    February 28, 2017 v 18.23
    P. Zemanová,
    co je to podle vás neoprávněné pobírání dávek? Myslíte, že člověk má povinnost vzít jakoukoli práci? Já myslím, že ne.
    HZ
    February 28, 2017 v 18.41
    Každá dávka je asi spojená s nějakými podmínkami
    a kdo je nedodrží /například něco zatají/, bere pak ty peníze neoprávněně.
    Člověk by pochopitelně neměl mít povinnost vzít jakoukoli práci.
    JP
    March 1, 2017 v 14.31
    Pane Profante, to opravdu myslíte že právě sociálně demokratická vláda chce sbírat politické body "buzerací těch nejzranitelnějších"? U koho by ty politické body mohla získávat? U voličů pravice?
    MP
    March 1, 2017 v 17.07
    U koho by sbírala body, p. Poláčku?
    U sociálnědemokratických voličů, neboť řada z nich bohužel levicové hodnoty nevyznává...

    Levice v naší zemi téměř neexistuje, pravičáků zepár je, ale taky se nejedná o nějaká kvanta - a zbytek jsou lidé hodnotově a světonázorově zcela dezorientovaní...
    MP
    March 2, 2017 v 15.37
    Josefu Poláčkovi
    Myslím, že jsem na Vaší otázku už odpověděl a jinak ani odpovědět neumím: získávat body "u široké skupiny těch, kteří si tak prověřují, že oni nejsou ti úplně dole."

    U těch, kterým imigranti berou práci, kterou oni nechtějí dělat. U těch, kteří ze mzdy a z důchodu zaplatí tak sotva nájem a jídlo, zatímco nedoplatek za plyn už znamená katastrofu atd. a kteří vědí, že nevyjdou s penězi, protože z nich stát dře daně, aby platil rozmařilý život nezaměstnaných nemakačenek, často navíc cigošů.

    Mezi voliči ČSSD je jich docela dost, skvostný příklad představoval na DR pan Ševčík. Milují Chovance, nesnáší Dienstbiera (což by mohlo by být i pochopitelné, ale oni ze špatných důvodů :-). A ještě víc jej jich mezi lidmi, kteří jsou buďto nerozhodnutí voliči anebo nepatří k hardcoru žádné strany.
    JP
    March 3, 2017 v 13.05
    No dobře, pane Profante, tohle všechno dozajista existuje, o tom není sporu.

    Nicméně - neznám sice ministryni Marxovou nijak blíže, nicméně zůstávám i nadále velice skeptický vůči obviněním, že za tímto jejím opatřením (či souhlasu s ním) stojí nějaký politický kalkul, a nikoli její přesvědčení, že se jedná o opatření smysluplné a věcně správné.
    + Další komentáře