Nezaměstnané netřeba trestat ani hlídat

Karel Musílek

Opět tu máme myšlenku, že nezaměstnaní jsou příživníci a měli by vykonávat veřejnou službu. Levice, která takové návrhy podporuje, se připravuje o své ideály i důvěryhodnost.

Nedávno vstoupila v platnost novela zákona o povinnosti pracovat pro dlouhodobě nezaměstnané. Tento krok iniciovala skupina senátorů, po myšlenkových zvratech jej ale nakonec veřejně podpořila i ministryně Marksová. Vrací se tak do hry takzvaná „veřejná služba“.

Lidé, kteří pobírají dávky v hmotné nouzi déle než šest měsíců, si mohou vybrat buď veřejnou službu, nebo pokles na existenční minimum. To znamená snížení financí ze štědrých 3400 korun na komfortních 2200 korun. Návrh nápadně připomíná (byť se částečně liší) neslavnou novelu ministra Drábka, kterou v roce 2012 zamítl Ústavní soud.

Je zarážející, že jsme se její mediální podpory dočkali od ministryně, kterou jsme mohli považovat za jednu z mála sociálních demokratek v sociální demokracii. Podobnou písničku zpívají i čeští komunisté, kteří nedávno obnovili kritiku „příživnictví“.

Solidarita není zadarmo

Jakou motivaci pro podporu podobných nařízení a pro útoky na nezaměstnané má česká parlamentní levice? Nezdá se, že bychom tyto kroky mohli vysvětlit palčivostí problému nezaměstnanosti. Ta je u nás jednou z nejnižších v Evropě.

Je to snad inspirace opatřeními, která se osvědčila v zahraničí? Pravděpodobně ne. Ukazuje se totiž, že přístupy, které za nezaměstnanost trestají právě nezaměstnané, prostě nefungují. Nejenže dlouhodobě nevedou k odstranění problému, ale ve skutečnosti ještě zhoršují podmínky jak nezaměstnaných, tak pracujících.

Tvrdá opatření totiž vedou zoufalé občany k přijetí jakéhokoliv zaměstnání, byť nevýhodného a dlouhodobě neudržitelného. Vedou často k tomu, že se pracující přesouvají z jedné špatně placené práce do druhé — nejistota se stává trvalou součástí jejich života. Zaměstnavatelé pak nemají důvod zlepšovat pracovní podmínky, protože se mohou spoléhat na „rezervní armádu“ zoufalých a nezaměstnaných.

Levicoví politici se asi snaží zavděčit části voličů, které dráždí představa „lenochů, kteří nechodí makat“. Taková strategie ale poráží sama sebe. V kritice „příživnictví“ totiž nemohou dlouhodobě konkurovat pravici. Dokonce i ideologicky vágní ANO může být v této rétorice důslednější. Stačí, když Babiš příště zase pochválí efektivitu pracovních táborů pro Romy.

Levice zrazuje své pozice, pokud navrhuje trestání nezaměstnaných, které navíc problém nevyřeší, ale prohloubí. Repro DR

Nejenže touto strategií „levice“ nejspíš nezíská voliče. Přitakáním kritice nezaměstnaných také podkopává své dlouhodobé pozice. Ochrana nezaměstnaných před živořením a zároveň před nespoutanou mocí trhu je přece základním kamenem sociálního státu a sociálně demokratického projektu jako takového.

Pokud se v takovém podkopávání spojí sociální demokraté právě s pravicí (jak se to stalo právě v tomto případě), neměli by se divit, když už se na levicové principy v budoucnu nebudou moci věrohodně odvolat. Těžko se dá obhajovat solidarita, když jí levicoví politici nedokážou prosadit ani v těch nejpalčivějších případech.

Inspirace pracovními domy

Zdá se tedy, že vysvětlení postoje parlamentní levice k nezaměstnaným nejlépe vysvětluje šílená inspirace workhousy. To je jméno instituce, která se šířila po Anglii od sedmnáctého století. Jednalo se o dům, v němž nalezli útočiště chudí, kteří se o sebe nebyli schopni postarat. Podmínkou pro poskytnutí základní pomoci (stravy, základní zdravotní péče) nebylo pouze přestěhování do speciální budovy, ale také povinnost pracovat.

Mezi rozšířené činnosti patřilo například rozbíjení kamenů. Náročnost a bezútěšnost života v domě měla zajistit, že o pomoc v nouzi budou žádat jen ti nejzoufalejší. Koncentrace nebožáků na jednom místě měla také zaručit, že budou „na očích“, a tudíž v povědomí široké veřejnosti. Spolehnutí se na pomoc autorit si měli chudí a nezaměstnaní co možná nejlépe rozmyslet.

Workhouse byl nejen příkladem rané instituce „sociálního“ státu, ale také fyzickou manifestací moralistického přístupu k potřebným. Materiální nouze byla spatřována jako vina chudých, jako projev špatné morálky a pokřiveného charakteru.

Je tedy možné, že nápad dostali sociální demokraté a komunisté při četbě Olivera Twista. V takovém případě by bylo zřejmě nejlepší, kdyby své úvahy dotáhli do důsledků. Mohli by spojit síly s provozovateli ubytoven, kterým byznys s chudobou pravděpodobně pokvete. Ubytovny by mohly spojit poskytování mizerného přístřeší s organizací nucené práce.

Kdyby se jí nedostávalo (a zdá se, že není jisté, jestli se smysluplná práce pro „veřejné služebníky“ najde), mohly by zkrátka nějakou vymyslet. Spekuluje se ostatně, že i workhousy chudé nutily k práci, přestože pro ni nebyl reálný odbyt.

Ostatní pracující by si tak dvakrát rozmysleli, jestli se „bezostyšně“ spoléhat na solidaritu ostatních. Pravděpodobně by si ale také rozmysleli, jestli má smysl volit levici, která opouští své ideály.

    Diskuse (41 příspěvků)
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    February 24, 2017 v 16.25
    Ten vlastní smysl těchto "nucených prací" spočívá především v té myšlence, aby se zabránilo tomu, aby dlouhodobě nezaměstnaní zcela ztratili své pracovní návyky. Protože existuje celkem jednoznačná úměra: čím déle nezaměstnaný, tím menší pravděpodobnost opětného zapojení do normálního pracovního procesu.

    A právě to je důvodem, proč se za tento projekt staví i sociálně demokratická ministryně. Není v tom opravdu žádná záměrná šikana, nýbrž snaha o prevenci trvalé nezaměstnanosti. Je sice samozřejmě možno diskutovat o reálné efektivitě takovýchto opatření; ale je skutečně nefér dezinterpretovat je jako nějaký zákeřný a cílený útok na nezaměstnané.
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    February 24, 2017 v 21.57
    Ano, je to ostuda
    Pokud někdo PRACUJE (a úklid ulic je prací), pak NENÍ nezaměstnaný a měl by mít pracovní smlouvu na pracovněprávní vztah a měl by pobírat MZDU. Pokud mu tato mzda nestačí, protože je příliš nízká, má k ní navíc pobírat sociální dávky. Jedině to by také bylo motivační.
    Ale tohle jsou nucené, otrocké práce, jakási obdoba roboty atd. (Ale pro stát to vychází levně - a o tohle jde.)

    Naše sociální demokracie není sociální demokracií, ale bohužel dnes už pevnou součástí jednotné Národní fronty xenofobů a ultrapravicových demagogů, která se sešikovala za Zemanem. Ještě pevnější součástí této nerozborné fronty je KSČM se svým návrhem trestání "příživnictví". Soudruzi už z Marxe dočista všechno zapomněli a měli by vědět aspoň to, že příživníky jsou kapitalisté, resp. minimálně zlatá mládež a paničky boháčů, nikoli chudí. No jo, máme fašounské komunisty, to je aspoň něco, co se hned tak všude nevidí...
    IH
    Ivo Horák
    February 25, 2017 v 12.21
    Zeširoka započatý lehce emotivní kritický exkurs
    Předtím než se o Řecku začalo psát hlavně v souvislosti s uprchlíky, o zemi se referovalo především pro její zadlužení. Ve vzduchu se třepetal – jako nezaplatitelná reklama – bankrot. Asociace moderní země – dědičky antiky a původkyně demokracie, jejíž filosofové z před 100 generací jsou dodnes jmenovitě probíráni, nejen na DR, neměla zůstat primárně spojena ani se sluncem, mořem, oddychem a poznáváním. Nápis „No problem in Greece“ na tričkách byl reinterpretován jako - hřích. Hřích údajné nechuti pracovat, hřích života nad poměry. Ne však rejdařů, ale prostých lidí, důchodců, kteří v Řecku žili déle než v Německu a i do taverny chodili častěji. Největší pokřik, že „my jim pomáhat nebudeme“, se (pochybuji že náhodou) ozýval ze zemí, jejichž identita a historie jsou proti řeckým hodně slabé a krátké, z Finska či Slovenska.

    Uvedu jiný příklad. Po sjednocení Německa a nemalé deziluzi mnohých objevili někteří východní Němci, že na tom nejsou tak špatně: Přejedou-li na druhou stranu Krušných hor, čekají je tam v dešti i mrazu dívky, celkem jedno z jaké dálky, ochotné pro jejich novou divnou bankovku lecčeho.

    Ale vraťme se do současnosti. Lidé míří k metru, aby jeli do práce. Je ještě zimní ráno a oni se budou vracet až za tmy. Den věnují činnosti, někdy i nečinnosti (třeba čekání na pár zákazníků), málo smysluplným aktivitám, jindy málo poctivým, nebo třeba nesamostatným, či naopak příliš těžkým. A jaká je jejich motivace? Marcipánu nedá zaměstnavatel víc než musí, a ostatně je vyzkoumáno, jak důležitá je reálná existence biče. A tu přispěchá na pomoc erár. Když nezaměstnanost, tak na první pohled odstrašující a nedůstojná. Lidé třeba ve věku rodičů do práce mířících s lopatou a koštětem a ovšem s popelnicí, na níž je napsaná doba pauzy, pracují, aby neztratili nárok na i tak chabou finanční podporu. Ve městě je potřeba uklízet listí, sotva se sneslo k zemi, a není-li, tak smetat nedopalky či odstraňovat trávu ze spár chodníků, vybudovaných s malou technologickou kázní. Je to výsměch činit tak ve městě, kde jsou počmárané fasády domů s byty kupovanými co pokoj to milion dva, kde z chodníků ti, co chtějí mít drzé čelo (lepší než poplužní dvůr), vydloubali kostky a poházeli je okolo, kde na místě uschlých stromků dorůstá koncem léta lebeda půldruha metru. Je to potřeba vystavit hříšníky. Pranýř se tomu říkalo. Co s hříšníky, kteří by, představte si, chtěli dostávat peníze ...za nic. Proto budou skoro za nic ...makat! (To takový podnikatel, který zkusí občas několikrát navýšenou cenu, ten samozřejmě nechce peníze za nic, ale za svou chytrost.)
    Takže abychom nezchoulostivěli příliš, máme na očích lidi, kteří se špatně adaptují a uplatňují na trhu práce. Třeba je potkalo něco zlého a oni to nedokázali zvládnout "bez ztráty kytičky". Jak se píše na tričkách: Take it easy.
    Každopádně, kdyby nešlo o to dostat ty lidi do ulic jako živé strašáky v zájmu zaměstnavatelů, mohli by klidně své pracovní návyky trénovat mimo veřejnost, třeba s PC, autem atp. Ale to bychom si mohli devalvovat marcipán!
    VK
    Vojtěch Klusáček
    February 25, 2017 v 16.20
    Hmmm a nebylo tedy účelnější, aby nezaměstnaní neztratili pracovní návyky, jim tu práci jednoduše dát? To si vážně (třeba Josefe Poláčku) myslíte, že nezaměstnaní nepracují jen tak z plezíru?

    Třeba zrovna tak, že se ta veřejná služba promění na klasické úvazky a člověk dostane státní zaměstnání. V podstatě je veřejná služba dvojitý podraz. Karabáč na chudáky a ještě vytváření dalších nezaměstnaných - namísto těch míst, která zaniknou/nevzniknou, neboť jejich činnost budou nuceně vykonávat nezaměstnaní v rámci veřejně prospěšných prací.
    JP
    Josef Poláček, Invalidní důchodce a student
    February 26, 2017 v 12.6
    Ta veřejná služba jako klasické úvazky má tu jistou nevýhodu, že bere práci těm zcela "normálním" firmám obdobnou činností se zabývající (to je problém už teď).

    Ale především: v konečném důsledku by to neznamenalo nic jiného, nežli tu práci na "klasický úvazek" poskytnout a zajistit v š e m. A to je skutečně kardinální otázka, jak by něco takového za podmínek kapitalismu a volného trhu mělo být možné.

    Fakticky by to vedlo k obnovení socialismu; ovšem se všemi důsledky které jsou s touto ekonomicko-společenskou formací spojené, a které ji nakonec nechaly ukázat se být naprosto životaneschopnou.
    Eva Hájková, penzistka
    February 26, 2017 v 13.25
    Socialismus, který poskytoval právo na zaměstnání úplně všem, se sice ukázal být jako neživotaschopný, ale jenom z toho důvodu, že byl (ač soutěžení uvnitř sebe v podstatě eliminoval) chtě nechtě donucen (!) soupeřit se zbytkem světa, ve kterém dosud vládl kapitalismus.
    Byl k tomu de facto donucen svými vlastními lidmi, kteří v něm přitom pro sebe nacházeli ty jistoty, ale stejně se jim líbilo víc to, co bylo na západě. A v tom soupeření s kapitalismem socialismus prostě prohrál.
    Kdo ví, jak jinak by se to vyvíjelo, kdyby byl socialismus zvítězil v celém světě?
    Zdá se, že zatím stojí svoboda a jistoty proti sobě.
    HZ
    Helena Zemanová, dálný východ od Prahy
    February 26, 2017 v 15.18
    Nepamatuju se,
    že by minulý režim soupeřil s okolním světem jinak než slovně. Pokud tím nemyslíte, paní Hájková, že s ním byl nucen obchodovat, aby mohl za utrženou cizí měnu získat některé komodity, kterými socialistický tábor neoplýval.
    I kdyby se tento knedlíkový socialismus, tak jak jsme ho znali /směs pracovní laxnosti a nesmiřitelného potlačování spontánnosti/, rozšířil po celé planetě, nějaký spontánní proud by ho stejně dřív nebo později odplavil. Jistoty, které poskytoval, by ho nezachránily.
    Asi namítnete, že to šlo dělat jinak. Ale když žádnou jinou zkušenost nemáme, je těžké si to představit.
    Eva Hájková, penzistka
    February 26, 2017 v 16.5
    Myslela jsem to tak, paní Zemanová, že s ním soupeřil o přízeň občana. Kapitalismus totiž nabízel zajímavější život, víc možností, víc svobody než tehdejší socialismus. Lidi to lákalo. Ty domácí jistoty tenkrát nikdo nepočítal, protože ty byly brány jako samozřejmost. Navíc západní sociální stát byl tehdy velice štědrý, protože na to, na rozdíl od nás, měli. Proto píšu, že socialismus tu soutěž tehdy prohrál. A za těch okolností musel prohrát.
    HZ
    Helena Zemanová, dálný východ od Prahy
    February 26, 2017 v 17.9
    Aha, chápu.
    Taková soutěž ovšem mohla probíhat pouze v myslích těch, kteří naději, že socialismus je schopný zařídit lidem něco lepšího než Západ, pořád ještě dávali šanci.
    Co se týče úvodního problému, hlasuju pro to, aby lidé, kteří v zájmu obce zametají chodníky, dostali pracovní smlouvu anebo dohodu a pobírali příslušnou mzdu. Neboli nejsem pro obecní robotu.
    Eva Hájková, penzistka
    February 26, 2017 v 17.14
    Samozřejmě jsem taky proto, aby dostali řádně placenou práci. Je to skandál, když mají dělat jenom za státní podporu.
    P.S.
    Vy věříte, že se o tom bude hlasovat?
    + Další komentáře