Učitel je na oběd doma aneb Největší mýty současného školství
Filip ŠimečekO absolventech pedagogických fakult koluje řada mýtů a polopravd o jejich motivacích či uplatnitelnosti. Pokud chceme české školství někam posunout, musíme se jich v první řadě zbavit.
Snad největším z mýtů o učitelích a učitelkách, který dnes navzdory statistikám přežívá v městských legendách, je obecně rozšířené tvrzení, že mladí absolventi pedagogických fakult nechtějí učit. Ano, je pravdou, že velká část těch, kteří vystudují pedagogiku, ve školství neskončí. Hledání příčin vede však mnohé k hodně kuriózním závěrům...
Absolventi pedagogických fakult neučí v prvé řadě z toho důvodu, že učit nemohou, jelikož míst ve školství se nedostává. Výběrová řízení na pozici učitele se objevují spíše výjimečně, a to výhradně v oblastech s nízkou nezaměstnaností. Mladý pedagog na Bruntálsku či Mostecku si zkrátka neškrtne. Učitelé tak musí místa shánět výhradně po známosti, a i tak čelí stále rostoucímu trendu prekarizace a nejistoty krátkodobých úvazků.
PS. Z našeho zařízení Služeb sociální péče odvážíme děti do školy na osmou hodinu. Ve dvanáct už je máme zpět. Jsou tedy někteří učitelé na oběd doma.
Je to ale jeden z trendů kapitalismu obecně - to, co dříve dělalo relativně kvalitně pět lidí, dnes dělá jeden nekvalitně (protože nestíhá), zatímco ti čtyři další jsou na pracáku. Efektivita jak blázen.
S "obědem doma" to samozřejmě u Služeb sociální péče platit může, otázkou je, jak je ta pozice platově ohodnocena a zda jde o plný úvazek.
Obecně máme dnes v české republice podstatně méně učitelů na žáka než před čtvrt stoletím a s drobnými výkyvy krátkodobých demografickým změn setrvalý trend dalšího snižování. Málér je v organizaci školní soustavy.